"Tohle není město, řekl bych." řekne Tom a kouká kolem dokola.
"To teda není." ozve se i Jack a je stejně zmatený jako Tom. Bill se snaží si udržet hlavu klidnou, ale jaksi mu to nejde.
"Co tady s náma chcete udělat?" zeptá se Tom a otočí se na komodora, který stojí kousek za nimi a usmívá se.
"Co? Vás Tome a tohohle piráta vysadím tady na ostrově a nechám vás tady a jeho odvezu do města. Myslím, že guvernér mě za kapitána pirátů nádherně odmění."
"To myslíte vážně, že nás tady necháte?!" křikne na něj Tom a chce se na komodora vrhnout, ale bohužel má svázané ruce a jsou kolem stráže. Jack na tom není o moc líp, když zaslechnul, že je tady vyloží a Billa odvezou do města, taky měl chuť se vrhnout na komodora.
"Vysaďte je." řekl komodor a otočil se, že se vrátí do kajuty. Jako prvního vzali vojáci Jacka, vyvedli ho ke kraji lodě a převrhli přes palubu. Tom hlasitě polknul, protože věděl, že tohle čeká i jeho. Odtáhli ho ke kraji a ještě než ho shodili se podíval na Billa. Nemohl z jeho pohledu poznat, na co myslí, ani co se mu honí v hlavě. Nechápal to. Potom už Billa neviděl, neviděl vlastně nic, protože se ponořil hluboko do vody a když se vynořil na hladinu, loď už byla na cestě pryč. Podíval se kolem dokola po Jackovi, ale nikde ho neviděl.
"Jacku!!!" Tom začal plavat k ostrovu, ale šlo mu to ztěžka když měl svázané ty ruce.
Po nějaké chvíli už byl na pláži. Všechno ho bolelo a vodu měl i v uších. Bylo to hrozný. Byl tak rád, že je na pobřeží. Najednou si opět vzpomněl na Jacka, proto vstal z posledních sil a rozhlížel se kolem.
"Jacku!!!" zakřičel znova jako předtím v moři, ale nic. Nikde nikdo. V moři byl klid a stejně tak i na ostrově. Tom si až teď uvědomil, že je tady nejspíš už sám. Ale přece...Jack byl pirát! Musel to zvládnout, ale co když ne? Co když se něco pokazilo a nepodařilo se mu vyplout na povrch?! Tom se vylekaně rozhlížel kolem sebe a bál se. Zanedlouho se začne stmívat a on je tady sám. Neumí si rozdělat oheň, nesnáší přírodu a navíc ani neví jestli je tady na ostrově bez něčeho nepřátelského nebo ne. Sednul si na pláž a rozhlížel se kolem. Všude bylo pusto a prázdno až na pár zvuků místní zvěře. A to mu nahánělo snad ještě větší hrůzu.
Nevěděl jak dlouho tam seděl, ale když se opravdu začalo stmívat, rozhodnul se, že by se mohl pokusit si rozdělat přece jenom ten oheň, protože v noci bez ohně je to riskantní mnohem víc než s ním.
"Sakra Jacku." praštil Tom pěstí do jednoho stromu, když sbíral dříví na oheň a ještě ani vlastně nevěděl jak ho zapálí. Kameny nikde nevidí a zapalovač nebo sirky nemá ani náhodou! Vzteky shodí všechny klacky, co nasbíral na zem a sednul si vedle té hromady.
"Kašlu na to! Tohle se mi nemůže podařit!" kopne do té hromady a svalí se na zem. Kouká na nebe, které se pomalu stmívá a je bez jediného mráčku. Najednou za sebou uslyší praskání větví. Rychle se postaví a rozhlíží se kolem dokola.
"Jacku? Jsi to ty?" nikdo se mu ale neozývá a Tom začíná mít ještě větší strach než předtím. Rychle vyběhne z lesa na pláž a rozhlíží se. Přece jenom tam líp vidí, kdo to po něm jde a je to tam podle něho bezpečnější než uprostřed lesa.
"Halo." zakřičí znova, ale nikdo a nic se neozve. Už je zase ticho. Tom už poznal, že dneska v noci nejspíš neusne. Posadí se na pláž, zády k moři a pořád se dívá do lesa, kousek od pláže. Nemůže z něho spustit oči. Musí se tam dívat a kontrolovat jestli na něj někdo nebo něco nevyskočí. Docela se mu klepou ruce, ale ne zimou, nýbrž strachy. On! Tom Kaulitz se bojí! Bojí se lesa! Nadechnul se a dal si hlavu do klína, opřel si bradu o kolena, rukama si přitáhnul nohy, co nejblíž a sledoval. Oči mu těkaly ze strany na stranu. Už byla pomalinku tma. Najednou za sebou uslyšel nějak zvláštně neklidné moře. Otočil se a spatřil loď, která pomalu plula kolem. Že by Billova loď? Je to možné! Rychle vstal a začal křičet a mávat rukama. Pochyboval, že by ho našli, ale šance přece jenom nějaká je. Jaká úleva proto pro něj byla, když loď zastavila a pomalu se k němu blížil člun, jenomže když se přiblížil zjistil, že to není nikdo z Billovi posádky.
"Copak tady děláte mladíku? A kde máte loď?"
"No...víte....ztroskotal jsem. Mohl byste mě odvést do města."
"Pojďte. Promluvíte si s kapitánem, ale myslím, že to pro něj nebude problém vás odvést." Tom naskočil k tomu chlapovi do člunu a pomalu se zase plavili k té velké lodi.
Když u ní byli, Tom vylezl po žebříčku nahoru na palubu a uviděl kolem sebe spousty chlapů, ale ne pirátů. Všichni na něho se zaujetím koukali.
"Pojďte. Vezmu vás za kapitánem." Tom souhlasí a už mizí v kabině. Vejdou do jedné a Tom uvidí chlapa, tak nějak ve středním věku, asi kolem 40 - 50 let.
"Pane kapitáne? Tenhle mladík byl ten důvod našeho zastavení. Ztroskotal a přeje si, jestli bychom ho nemohli hodit do města."
"Jistě, že mohli." usmál se mile ten pán, vstal a šel k Tomovi a podal mu ruku.
"Jsem kapitán téhle lodi. Těší mě."
"Tom. Děkuji za odvoz do města."
"Nevadí. Stejně tam máme namířeno." Tom už byl společně s mužem, který pro něj dojel na ostrov u dveří, když se Tom otočil.
"Prosím vás. Nemáte nějaké jiné oblečení. Tohle mám docela mokré a špinavé a ...."
"Žádný problém. Posádka jistě něco pro vás najde mladíku." Tom jenom uklonil hlavou, otočil se a šel zase pryč...
pokráčko příště