close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Nenávist, láska a TH XI.

3. září 2007 v 11:05 | Kosynka |  Nenávist, láska a TH
Brečim a brečim a brečim, ale pak už mi dojdou slzy. Zvednu se z postele a zjistím, že jsem tam ležela přes hodinu. Oblíknu se a vzpomenu si, že jsem měla zajít k babičce a dědovi. Sejdu teda dolů ze schodů a jdu si ještě vzít něco k jídlu. Smutně zvednu hlavu a zarazím se. Přímo naproti schodům visí na zdi cedulka. Nebo spíš cedule. MILUJU TĚ NIKI. Nic víc, ale je mi jasné, že je to od Toma. Zesmutním ještě víc.
"Jo jasně, a já jsem Madonna že?" řeknu si pro sebe.
Pomalu se dostávám z té smutné nálady. Sedá na mě ale naštvanost. Ale nejen na Toma, ale i na mě. ´Proč se od něj nechávám tak týrat?´ptám se sama sebe, ale neumím si odpovědět. Vyrazím k prarodičům. Cestou asi pětkrát kopla do odpadkového koše, abych se aspoň trošku uklidnila. Když už jsem skoro tam a nohu mám docela dobře okopanou(nechci vědět, jak by to bolelo ty koše, kdyby něco cítili..), zazvoní mi mobil. Jako obvykle ho mám vražený v kapse kalhot, takže se zase leknu jeho vibrací.
"No?" řeknu do telefonu, aniž bych se podívala, kdo i volá.
"Niki, chtěl jsem se ti omluvit, asi sem to přehnal. Nechtěl jsem na tebe tlačit." vyhrkne na mě ..Tom.
"Hm, to je sice hezký, ale udělal jsi to." "Promiň, fakt, nevíš, jak moc mě to mrzí. Nemohli bysme na to zapomenout?" ´Jo, ho to tak určitě mrzí. Chtěla bych ho vidět. No jo, mohls mít už sázku vyhranou, to věřím, že tě mrzí, že se to tak jednoduše nepovedlo.´nadávám mu v duchu. "Niki? Jsi tam?" zeptá se, když dlouho nic neříkám.
"Jo." "Jo, jako, že to smažeme?"
"Jo, jako, že tu jsem." odpovím mu. "Nikolko...prosím." Je skvělý ho slyšet škemrat, po tom, co mi dělá.
"No tak jo." řeknu mu po chvíli uvažování.
"Skvěle." ožije hned. "Půjdeš se mnou zítra ke kámošovi na oslavu narozenin?"
´Ach jo, to ho to přešlo rychle.´ "Jo." odpovím stručně.
"Skvěle, tak já se pro tebe stavím v sedm jo? A doma si to domluv, mám dojem, že tahle párty bude trvat až do rána, tak abys nemusela být brzo doma."
"Dobře, musím končit." řeknu a už mačkám zvonek na babiččině domě.
Čeká mě velké uvítání. Co byste taky chtěli po pěti letech že?
"Nikolko, holčičko." začne babička, když mě uvidí stát ve dveřích a už jí tečou slzy po tvářích. Děda se drží, nebrečí, ale když mě obejme, mám pocit, že mě udusí.
"Dě..do, já potřebuju..k životu taky..trochu ..ky..slíku." vysoukám ze sebe a on mě hned pustí.
"Promiň." omluví se. Jakmile se ujistí, že to přežiju, odejde na zahradu. Babička mě zavede do kuchyně a začne do mě cpát všelijaké dobroty.
"Babi, to stačí, nech něco aji na příště. Já tady už bydlím. Takže za váma budu chodit často." ujišťuju ji, abych zabránila možnosti mého prasknutí.
"Táta říkal, že něco potřebuješ." řekla jsem.
"No, to ano, ale to musím probrat s tvým otcem." řekla. "Aha, no, on mě sem vlastně proto poslal. Tak já mu řeknu, že se za vámi má zastavit." Babička kývla. Bylo divné, že mi to nechtěla říct. ´Asi je to něco hodně důležitého.´
"No nic, já už půjdu." řekla jsem. Babička se mě sice ještě snažila zdržet, ale bylo už pozdě.
"Ahoj tati!" zavolala jsem ode dveří. Nikdo se mi neozýval a tak jsem usoudila, že je ještě v práci. Udělala jsem večeři a posadila se s ní k televzi.
Protože jsem s tátou chtěla mluvit, čekala jsem na něj až do půlnoci, ale když ani do té doby nepřišel, sebrala jsem se a šla spát.
Vzbudila jsem se až v jedenáct dopoledne. Táta zase(nebo pořád?) nebyl doma a tak jsem se nasnídala, nebo teda spíš naobědvala a vyrazila ven. Byl první den dvoutýdenních prázdnin a já byla na odpoledne domluvená s Tessou. Zazvonila jsem u jejich domu. Otevřela mi její mamka, příjemná paní a poslala mě za Tess do jejího pokoje v prvním patře. Zaklepala jsem na dveře a na vyzvání vstoupila. Tessa, jakmile mě uvidělana mě vyvalila oči.
"Co tu děláš?" zeptala se. "No, šak sme se domluvily, že se stavím a půjdem někam ve ne?" nechápala jsem ji.
"No to jo, ale až v jednu ne?" "A kolik si myslíš, že je?"
"To už je jedna? To naní možný. Aha tak to promiň, já se oblíknu a du. Čekej." řekla a zalezla do koupelny. Za chvilku byla hotová a tak jsme mohly jít. Rozhodly jsme se, že si zajdem na pizzu a tak jsme to i udělaly. Byla výborná, dlouho jsem pizzu neměla a tak jsem snědla jednu celou. Povídaly jsme si o škole, klucích a nakonec došla řada i na Toma. Řekla jsem jí o té sázce.
"To vážně udělal?" stále nevěřila, ačkoliv jsem jí to opakovala už po třetí.
"No, jak je vidět, tak jo." ušklíbla jsem se.
"No, je pravda, že Tom je známej děvkař, ale že zajde až tak dalko, to sem netušila. Je vidět, že k holkám vážně nemá žádnou úctu." řekla a zakousla se do posledního kousku pizzy.
"No, plně s tebou souhlasím. Musím mu to nějak překazit a myslím, že k tomu budu mít dneskavečer příležitost. Jenom, nejradši bych byla, kdyby to na mě nehrál..."
"Snad si se do něj nezabouchla? Niki?" vyvalila na mě svá hnědá kukadla a já se musela začít smát. "Klid. Možná, ale to je stejně jedno."
"No, jak myslíš." Ještě jsme probíraly dnešní večer a přišly na skvělý plán. "Tohle Tom nezkousne.Na to má moc velký sebevědomí." upozornila mě.
"On se taky nestará, jestli bych to skousla já." Dohodly jsme se, že jí zítra ráno zavolám, jak to dopadlo a já se vydala rušným městem domů.
Tam jsem si oblekla snad ty nejlepší hadříky, které jsem našla(nebo vlastně vůbec měla) a na papírek napsala tátovi, že se vrátím až zítra ráno. Tom se stavil něco málo po sedmé a tak jsme šli. Ten jeho kamarád nebydlel moc daleko a tak jsme šli pěšky. Cestou se mi tom ještě omluvil, ale já ho moc nevnímala. Pomalu jsem se připravovala na to, co mělo přijít v noci......
Když jsme vešli dovnitř, bylo tam plno. Všude byli lidi, některé jsem znala ze školy, jiné jsem nikdy neviděla. Byla to taková ta párty, kde bylo plno chlastu, hlasité hudby a na každém volným místě muchlující se dvojice. Teď to bylo naštěstí ještě v normálu, protože mejdan teprve začínal. Posadila jsem se na nějaký volný kousek gauče a čekala, než Tom donese něco k pití. Pozdravila jsem se s pár lidma, ale to už se Tom vracel s nějakýma zelenýma koktejlama.
"Co to je?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Neboj, nechci tě opít."ujistí mě. "Je tam minimum alkoholu." Stále ještě nedůvěřivě jsem si lokla. Opravdu tam nebyl cítit skoro žádnej chlast, ale připadalo mi to divné. Spíš bych čekala, že mě bude chtít opít.
´Nevadí, stejně na To nedojde.´řekla jsem si a začala si užívat mejdanu.
Když už bylo něco málo po půlnoci a párty se divoce rozjela, měla jsem už celkem upito. Říkala jsem si: ´No, když máš dneska udělat něco tak razantního, musíš se na to trošku posílit ne?´ No, ale asi to byla chyba.
Předváděla jsem na parketu skvělé taneční kreace a po chvíli jsem si všimla, že jsem tam sama a všichni mě pozorují. Po chvíli se ke mě dostavil taky Tom a chvíli se mnou tančil. Cítila jsem se bezvadně. Ani nevím jak, ale dostali jsme se s Tomem do nějakého pokoje. Nejdřív sme se mazlili, potom si sedl a díval se na mě. "Co je?"zeptala jsem se. Nechápala jsem, proč přestal. Víte, asi bych vám měla prozradit svůj(a Tessin) plán. No, mělo to být tak, že až na TO skoro dojde, řeknu mu, že nejsem nějaká děvka a že o té sázce už dávno vím, a že prohrál.
"Seš krásná." vyjelo z něj po hodné chvíli. Nebyl ani nějak moc opilý.
"Pojď sem." řekla sem mu a přitáhla si ho. Začala jsem ho líbat. Ze začátku nechtěl, ale nakonec jsem ho ,přemohla,. Všechno to začalo být vášnivější. Pomalu jsme se svlíkali. Tom mi pořád hleděl do očí. "Opravdu to chceš?" zeptal se ještě. No, teď byla ta chvíle, kdy jsem mu to měla vpálit do očí, jenže....
"Ano." řekla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama