close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

I´m not devil! IX.

3. září 2007 v 11:08 | Kosynka |  I´m not devil
Asi po deseti minutách čekání se Bill probudí. Nejdřív si sedne, oklepe se, protře si oči, ztuhne a...sáhne si na zuby?!?!

"Bille? Co to děláš?!"zeptám se ho zmateně a on se na mě podívá.

"No..já jen, jestli nejsem taky upír.."vysouká ze sebe. Chvilku na něj koukám a pak se začnu řezat jak pominutá. On si hledal špičáky?!?!?!?=DDDDD

"Cco-pak..na..mě nějaký vidíš?"řeknu udýchaně, když se dostatečně dosměju.

"Ne, ale musim říct, že by ti to s nima velice slušelo!"poznamená a začne se smát. Zahřeje mě u srdce, že to bere s humorem.

"Tak, kde si ze mě sála?"ptá se a já ukážu na jeho ruku, kde je téměř neviditelná jizvička.

"Tady??Ten škrábanec?!"ptá se překvapeně a já přikývnu. Přisune se a obejme mě.

"A je ti už líp?"zašeptá mi otázku do vlasů.

"Mnohem"řeknu a schoulím se mu v náručí. Sama od sebe najednou začnu povídat, všechno o sobě, o své rodině..o upírech. Bill mě celou dobu pozorně poslouchá a já sem ráda, že mi do toho nemluví ani se na nic neptá.

Když domluvím uvidím Toma jak se pomalu probouzí. Nejdřív se chytne za hlavu a pak se po nás podívá. Usměje se.

"Jsi v pořádku?" ptám se ho, když si k nám sedá.

"Jo jo..asi sem jenom..ehm.."koktá.

"Jenom si omdlel"doplní ho Bill a zašklebí se.

"No a co! Bych chtěl vidět tebe na mém místě! Navíc já nemám rád krev.."vykrucuje se.

"No jasně.."řekne Bill ironicky a já se zasměju. Tom po nás hodí vražedný pohled.

Další den…

Dneska nám gorily oznámily, že můžem jít na chvíli ven, jako na procházku, to aby sme se pak až za nás rodiče zaplatí výkupný, vrátili zdraví.

V hlavě se mi ihned začne rodit nový plán našeho útěku…

"Tak se zvedejte! A žádný problémy, nebo.."hrozí nám gorily a dívají se hlavně na mě. Jen se na ně zašklebim. Z otevřených dveří se nám naskytne pohled na nádhernou krajinu lesů a luk. Je noc a všechno ozařuje jemný měsíční svit. Je mi jako by ptáčka vypustili po dlouhé době z klece. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a usměju se. Podívám se po ostatních a ti se tváří neutrálně. Bill a Tom se navíc třesou zimou. Hmm..zima asi je, ale to já momentálně necítím. Na povel goril vyrážíme po cestičce do tmavého lesa. Slyším jak vedle mě Tom potichu zaskučí. Bill mě vezme za ruku. Plán zatím vychází bez komplikací.

Když dorazíme na malý palouk s řídkou stromovou vegetací zastavím se. Tady to určitě je, to bude to správné místo...Nadechnu se a začnu vydávat velmi hluboké vití. Gorily nejdřív nechápou a křičej na mě ať přestanu. Když je neposlouchám tak se jedna rozmáchne a chce mi uštědřit ránu, ale já se rychle otočím a obrovskou silou ho odhodím daleko do lesa. Druhý už ale vytáhne pistoli a míří jí na mě.

"Nevím, co a jak si to udělala, ale přestaň nebo bude po tobě!"řekne mi, ale to už se uskutečňuje druhá část mého plánu a z lesa se vyřítí smečka vlků!!! Jeden z nich se zakousne překvapenýmu chlapovi do ruky a tomu vypadne zbraň. Ihned se pro ni sehnu a hodím jí za sebe, myslim, že na Toma=)). Povalím chlapa na zem a dýchnu na něj uspávací plyn. Ještě chvilku se urputně brání a pak už ho ovládne ospalost. Usne.

Seskočím z něj a podívám se na kluky. Ti tam stojí a koukaj s otevřenou pusou. Vlci, kteří přišli na mé zavolání mi sou po boku.

"Teda..jako, věděl sem co se stane, ale je to úplně jiný vidět to na vlastní oči"vydechne Tom.

"To s těma vlkama..to bylo fakt Cool!!"řekne Bill ohromeně a já se pousměju.

"No nic, co budem dělat teď?ozve se znovu Tom.

"Asi by sme se měli vydat tím lesem, počítám, že nedaleko je silnice, vzhledem k tomu řídkému počtu zvířat a zvláštního tvaru listů, který vzniká díky výfukovým plynům, které..."začnu, ale Tom mě přeruší.

"Hele myslim si, že teď opravdu není vhodná chvíle na hodinu biologie, ale jestli chceš, žvaň si tu sama pro sebe dál, mi jdeme.."řekne a s Billem už si to míří do hustého lesa.

Po dvou hodinách stálé chůze lesem…

"Ale teď už toho mám vážně po krk!" slyším jak vedle mě Bill hlasitě nadává a máchá okolo sebe rukama. Zastavíme.

"Nemáte tu někdo repelent?! Nevim proč, ale oni snad lítaj jenom na mě!!!"s Tomem stěží zadržujem smích.

"Jistě, obvykle sebou jeden až dva nosívám"řekne mu klidně Tom a já vyprsknu smíchy. Naštěstí to Tom řekl potichu a Bill ho asi neslyšel.

"Haha, si neuvěřitelně vtipný!!"tak asi ne

"No tak, nebuť taková citlivka, i mě pomalu požírá hmyz a nic neřikám!"brání se Tom.

"Já nejsem žádná citlivka!!"zařve na něj hlasitěji Bill.

"Ne?! A koho sem musel utěšovat když mu holka dala kopačky?! Komu sem podával kapesníky když sme se dívali na film Doba Ledová?! Tobě!"stojej naproti sobě a řvou jak pominutí. Chci je ňák překřičet a domluvit jim, ale oni mě ignorujou...Teď už sem, ale naštvaná...Vběhnu mezi ně a oboum zacpu rukou ústa.

"Mohly byste se přestat hádat?! Už tak máme dost problémů na to abychom si přidělávali další! Navíc v tomhle lese určitě nebudou jen ňáká milá, krotká zvířátka a ta mají určitě hlad!! Nedivila bych se kdyby se tu objevili, protože ste tak hulákali, že..."zarazím se. Co to bylo? Jako bych slyšela...Víc napnu sluch a za chvíli uslyším to čeho jsem se obávala. Slyším funění, praskání větviček a teď už dokonce i pach zvířete...Podívám se po klucích a ti stojí jako před chvílí a vyčkávavě se na mě dívají.

"Máme problémy"oznámím jim a sundám jim dlaně z úst.

Lyra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama