Celou noc nad tím přemýšlím. Něco podobného jsem si už jednou prožila. ´To si nemůžu najít nějakýho normálního kluka, který mě bude mít doopravdy rád?´ptám se sama sebe. Když si vzpomenu na svůj minulý ,vztah, , chce se mi brečet. Je sice pravda, že už jsem se z toho dostala, ale ta zkušenost bolí. Nakonec jsem došla k názoru, že Tom je neskutečnej nafoukanec a potřebuje za vyučenou. ´Tohle ho prostě vyhrát nenechám. Myslí si, že může mít každou holku? Tak dobře, budeš mě mít, ale ne tak, jak si myslíš.´A usnula jsem.
Ráno jsem byla celá polámaná, jako bych vůbec nespala. No, ono taky těm třem hodinám se spánek říkat nedalo.
Do školy doběhnu tak tak, aby jsem stihla první hodinu. Přihrnu se ke své lavici a strnu. Protřu si oči, ale ten člověk tam pořád sedí.
"Můžeš mi laskavě říct, co tu děláš?"Vyštěknu na Toma, který si hoví na mém místě.
"Nic, coby." odvětí. "Jak coby, seš v nesprávné třídě, jestli sis toho nevšimnul a ještě k tomu sedíš na mým místě."
"Hm, já sem sem dobrovolně nechtěl. A sory, ale tady sedávám normálně. Jinak si ale můžeš klidně sednout vedle mě." ukáže na volné místo. Rozhlédnu se po třídě, abych zjistila, že tam už opravdu žádné jiné volné místo není a s úšklebkem si hodím věci vedle něho. Vyrazím za Tessou.
"Prosím tě, můžeš mi říct, co ten imbec..." zarazím se. Musím dělat, že se mi líbí. Tak znovu. "Tess, co dělá Tom v naší třídě. Dyď chodí do vedlejší, ne?"
"No, nevím, jestli je tu proto i dneska, ale oni když s Billem moc kecají, a ono se to většinou fakt nedá v hodinách vydržet, pošle učitel Toma sem." Vysvětlí mi to.
"A na jak dlouho?" ´Doufám že jenom dneska.´
"Přibližně na týden." odpoví a o mě se pokoušejí mdloby. ´Týden s ním mám sedět v lavici jo?..........Ale na druhou stranu by mi to mohlo pomoct...´
Protože zvoní, plácnu sebou vedle něj. Tom zatím nic nezkouší, pořád totiž ještě nepřišel na to, jak by na ni měl zapůsobit.
Celý den vedle sebe sedíme, ale ani jeden se nepokusil tomu druhému něco říct. Nakonec se Tom ale odhodlá.
"Nešla bys dneska třeba do..kina?" Chvíli se rozmýšlím, aby na mě nebylo znát, že sem změnila názor a pak kývnu. Viditelně je rád. Kdo by taky nebyl, že? Domluvíme se teda na večer a já jdu domů. Chce mě doprovodit, ale to mu zakážu. Potřebuju si něco promyslet.
´Nevím, jestli to zvládnu.´ Ta sázka mi hrozně leží v hlavě. ´Můžu být ráda, že mám aspoň trochu inteligence a včas jsem na to přišla. Nechci si představit, jak by to dopadlo, kdybych s ním začala chodit, vyspala se s ním a on mi pak řekl, že to byla sázka. Ty jo, to bych nepřežila. Ne, že bych do něj byla zabouchnutá, ale určitý sympatie, ty tam asi budou. Problém je, že on pitomej, nafoukanej tupec, kterej se ještě o mě vsadil jak o nějakou věc. A to mu prostě nedaruju.
Mám plán, měl by se povést, nejsem škaredá, takže to pude hladce. ´Prostě mu nahraju a pak se na něho vyseru.....´ Pokud to teda ustojím já....
´Tak jo, jde se nakupovat.´Zastavím se pro Tessu a vyrážíme směr město.
Procházím jednotlivé obchody a hledám oblečení, které bude co nejvíc sexy. Aspoň si teda myslím, že Tom, jako prvotřídní děvkař poletí na holky v co nejmenších kouscích oblečení.
Tessa vyloženě nestíhá. Když už držím v rukách tři tašky plné oblečení, chci jít domů. Najednou ale naproti v nějakém obchodě zahlédnu skvělé rifle, které prostě musím mít, takže tam ještě vyrazíme.
Vejdeme dovnitř a koho nevidím. U pánského oblečení stojí Bill. prorazíme si cestu k riflím. Vyberu si svoje číslo a letím si ho zkusit. Tessa si tam taky vybrala nějaký tričko a tak mi ještě řekla, že bude ve vedlejší kabince.
Já jsem si mezitím zkoušela rifle. Padly mi přesně, ale ještě jsem se šla podívat do velkého zrcadla před kabinkami. Byla jsem spokojená a tak jsem je chtěla ukázat Tesse. Automaticky jsem rozevřela sousední kabinku a vykřikla.
"Podívej, celkem mi sluší ne?" Pořád jsem si je ještě prohlížela. "Hm, celkem jo." Vyděšeně jsem vzhlédla, protože ten, kdo na mě promluvil nebyla rozhodně Tessa, ale Bill. Ten, když viděl můj výraz dostal strašnej záchvat smíchu a já jen čekala, až ho to přejde, abych se mu mohla omluvit.
Konečně se trochu uklidnil."Tak promiň, kámoška říkala, že bude v kabince hned vedle." Otočím se, ale ještě něco dodám.
"Jinak, taky ti ty kalhoty sluší..." Bill znovu vyprskne a já se k němu přidám. Všimnu si, že mě hledá Tessa a tak se rychle rozloučím.
"Tak čau no." prohodím a jdu pryč. "S kým si se to tam bavila?" zeptá se mě. "S Billem. Nechtěně jsem mu vlezla do kabinky, myslela jsem, že tam seš ty."
"S Billem? Vždyď jste se nemohli vystát." udiveně na mě koukala. "No jo, ale já jsem mu vpadla do kabinky, když si oblíkal kalhoty a on mě ani neseřval, tak jsem na něho nemohla hulákat já, a nakonec to skončilo tak, že jsme se oba smáli."
"Takže se z vás jako stanou kamarádi jo?" zeptala se. "Tak to netuším, ale asi nebude tak hroznej, jak sem si myslela. Možná bude něco pravdy na Georgových slovech." zamumlala jsem si ještě pro sebe a zaplatila u pokladny.
Když jsem přišla domů, táta vařil. To je činnost, která se u nás děje jednou za uherskej rok, takže jsem ho pochválila. Viditelně měl dobrou náladu. Vyběhla jsem do svého pokoje a vzala do ruky mobil, který jsem si zapomněla vzít s sebou.
Ale, dvě nové zprávy. ´Od koho to asi může bejt?´zeptala jsem se sama sebe. Ta první byla od Karolíny. Zavýskla jsem, už hrozně dlouho o ní nemám zprávy. Co mě ale překvapilo nejvíc bylo, že ta druhá zpráva byla od nějakýho neznámýho čísla. Otevřela jsem ji jako první. AHOJ,VIM, ŽE MĚ NEMÁŠ MOC V LÁSCE, ALE NEŠLA BYS DNESKA VEČER NĚKAM VEN? PA, TOM.
"Tom? Ježíš, no tak to ale asi budu muset jít." usmála jsem se a ťukala odpověď.
JO, PUDU. Stručné, jasné a výstižné. Do deseti minut se dostaví odpověď. SUPER TAK JÁ SE STAVÍM. TŘEBA V OSM JO? Napíšu, že platí a jdu si sednout k televizi.
Tom je přesný, jako hodinky. V osm už stojí před naším domem a já vycházím. Vydím na něm, že se mu to moje new oblečení opravdu líbí. Mám na sobě takové černo-červené mini šaty a vysoké černé kozačky.
"Sluší ti to." podotkne. Podívám se na něho a řeknu: "Díky, ale šetři chválou." Nevím, jak si to vyložil, ale chytne mě kolem pasu a nepustí dokud nedojdeme k baru. Nebráním se, ale ani nedávám znát, že by se mi to líbilo. Vejdeme dovnitř a sedneme se k baru. Tom objedná nějakej drink. "Jak se ti líbí v Německu?" Tak tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že zase začne nabalovat. ´Nevadí, počkám.´
"Hm, je to dobrý, ještě jsem se tu ale nestlihla nějak porozhlídnout." odpověděla jsem a napila se drinku. Byl hodně sladkej. "Co to je?" Ukázala jsem na to pití. "Pití, nechutná?" zeptal se s úsměvem. "Nechceš mě opít, že ne?"
"Jak tě to napadlo. A celkově myslím, že i kdybych chtěl, tak ty se nenecháš."
´Jenom aby...´
"A co ty, žiješ v Německu od narození?" Bylo mi jasné, že jo, ale tak nic jiného mě nenapadalo.
"Jo, narodili jsme se s bráchou tady.Teda jako v Lipsku, ale bydleli jsme s mámou v Loitsche a teď sami v Magdeburku...."
"Nemáš tátu?" Možná sem to přehnala. Neznáme se a já se vyptávám.
"Mám, ale nežije s nama." Usmál se na mě. "Hm, to s nama už nežije máma." Ani nevím, proč se s ním o tom bavím, ale když se na Toma podívám, něco mě nutí bejt upřímná. A to mě neskutečně štve.
"Půjdeš tancovat?"zeptá se, když vidí, že koukám docela smutně.
Kývnu. Hrajou zrovna rychlé písničky, tak se nebojím, že bych na něm musela být bezprostředně nalepená. Tančíme asi hodinu a pak vysíleně dopadneme zpátky k baru. Omluvím se a jdu na wc.
Stoupnu si k umyvadlu a hledím na sebe do zrcadla. ´Myslíš, že to, co děláš je správné?´ptám se sama sebe. Bohužel, už jsem s tím začala, takže to budu muset dohrát do konce. Usměju se na sebe a sebevědomě vyjdu ven.
Zrovna začínají hrát ten krásnej ploužák, co jsem slyšela v autě na cestě do německa, tak si jen loknu pití a znovu vytáhnu Toma na parket. Očividně nemá nic proti. Chvíli jen tak ploužíme, ale on mě začně k sobě nějak podezřele tisknout.
"Seš vážně krásná." zašeptá mi do ucha.
Ani nevím jak, ale nějak se stane, že se začnem líbat.´Je to hezké, líbá nádherně, ale....!
´Musím to vydržet, musím, musím......musím....ne, to nejde!
Konec 6. dílu.(Zuzilik)