Chvíli je ticho a pak Tom, který nás celou dobu poslouchal vybuchne smíchy a směje se asi pět minut. Podívám se po něm. Zrovna si utírá slzy z očí a pořád se tiše pochechtává.
"Tto..bylo..dobrý!"chytá se za břicho s další salvou smíchu. No jo no...Tom!
Bill se nervózně pousměje. No to snad ne?! On si to myslí taky?! Takže já sem pro smích?!
"Mluvím vážně"řeknu mrazivě. To už se směje s Tomem i Bill a oba se válí po podlaze. Tak teda počkám...čekám než se dořehní a podívají se po mě. Když vidí, že se nesměju ani nic podobnýho, ztuhne jim úsměv na rtech.
"To..jako..fakt?!"vydechne Bill a Tom společně.
"Ano, jsem upír!"řeknu vážně.
"Kecáš!"křikne na mě Tom a Bill se na mě jen podívá.
"Nekecám!"
"Ale jo!"
"Ne"
"Jo"
"NE!"jsem už tak dopálená, že rychlostí blesku vstanu, chytnu Toma a jednou rukou ho zvednu asi půl metru nad zem.
"Ááá!" vykřikne Tom.
"Pořád si myslíš, že kecám?"zeptám se ho.
"Ne!"ujistí mě okamžitě a já ho pustím. Odpotácí se ode mě a vyděšeně se na mě dívá. Smutně se ušklíbnu. Radši se ani nedívám na Billa, sednu si do rohu a mám v úmyslu odpočinout si. Po nějaké době se atmosféra zklidní a je zase ticho jako v hrobě.
"A to jako zabíjíš lidi?"špitne na mě znenadání Tom otázku. Trhnu sebou, možná si asi myslel, že ho neuslyším.
"Nemusíš se bát, i kdybych zabíjela už na to nemám vůbec sílu..."je to pravda. To jak sem Toma zvedla ze mě vymačkalo tu poslední energii co mi zbývala na pohyb.
"Jak to?"ptá se Tom už hlasitěji.
"Nemám krev"oznámím mu suše a on viditelně zbledne.
"Aa..co se stane, když ji nebudeš..když ti bude scházet?!"vykoktá.
"Pak bude o jednoho upíra míň"řeknu tiše a zasměju se trochu šíleným smíchem, už je mi všechno jedno, jestli se odsud dostanu nebo ne..každopádně do dvou dnů bez lidské krve to už nevydržím, navíc, kdo by ji potřeboval, když vás opustí vaše jediná láska. Po tvářích mi začnou téct hořké slzy. Nechám je stéct až k hrdlu a moje tělo se začne otřásat vzlyky. Byla sem tak hloupá! Co sem si myslela?! Že mě i potom budou mít za kamarádku? Nebo dokonce lásku?! Bolest v mém srdci je nepředstavitelná. S lidmi by sis neměla nic začínat, nejsou jako my oni nám nerozumí, říkával můj učitel. Proč sem ho neposlechla? Nikdy sem si nemyslela, že bych se dostlala do této situace. Nikdy.
"Umřeš?!"ozve se po dlouhé době Bill. Podívám se na něj, sedí a vyčkává mé odpovědi.
"Ano, bez lidské krve déle jak měsíc nevydržim"odpovím, chvilku jen sedí a dívá se do prázdna.
"Vem si ode mě"řekne najdnou a já mám co dělat s dechem. Zakuckám se a začnu kašlat na všechny strany. Tom jenom sedí a dívá se na Billa, asi ještě vstřebává co řekl.
"Eh..Co-co heh..Cože?!"vyjde ze mě pomalu. Nemůžu uvěřit co řekl!!!
"Vem si ode mě. Napij se mojí krve. Já ti věřím"řekne pevně a ve mně se něco zlomí. Slzy mi zase tečou proudem, ale tentokrát štěstím.
"Říkal sem, že tě miluju a že mojí lásku k tobě nic nepokazí ne? Mě je jedno, že si...upír, já miluju tu holku v tobě, ta je můj anděl a ta ukradla moje srdce! No tak, usměj se alespoň!"chci ho obejmout, ale jen zvednu ruce, on to pochopí a nakloní se ke mně. Stiskne mě v náručí a takhle spočíváme ještě hodnou chvilku. Tohle je ten nejkrásnější zážitek v mém životě! Miluje mě! Přese všechno!
"No moment! Jak si to jako představujete mě takhle vyčleňovat?! Já tě sice nemiluju, ale taky proti tobě nic nemám…"řekne dotčeně Tom a přišoupne se k nám.
"A taky se nabízím na darování krve!"dodá i když trochu nesměle.
"Vy byste to pro mě udělali?"ptám se zaraženě. Oba přikývnou. Obejmu je.
"Já..nevím co mám říct!"
"Stačí prosté děkuji"řekne Bill a já se usměju.
"Děkuju, moc vám děkuju, vážně, ani nevíte co to pro mě znamená!"(Pozn.autora:jak při předávání oskarů=))znovu je začnu objímat.
"Tak koho?" zeptá se Tom.
"Já nevím…"
"Tak třeba já..já se objetuju, sem na tom asi kondičně nejlíp"řekne Bill.
"A nebojíš se?"ujišťuju se opatrně.
"Měl bych?zeptá se a lehne si na zem.
"Ne, ale…"
"Tak se nebojím, navíc nechtěl bych vysát krev od nikoho jiného"usměje se.
"Tak dobře, teď tě uspím, a zanedlouho se vzbudíš a neboj, žádný díry na krku mít nebudeš"ujistím ho a usměju se na něj. Přikývne, jako že je připravený a já se na něj nahnu. Dám mu malý polibek na heboučké rty.
"Takhle se spíš budí ne?"ptá se se smíchem.
"Na posilnění"oznámím a on zase kývne. Dýchnu mu do obličeje uspávací plyn a jemu stačí jedno, dvě nadechnutí a je v limbu=). Tom který mě celou dobu pozoruje, tiše sedí ani nedutá.
Najdu na ruce místečko, nehtem lehce probodnu kůži a z ranky se vyvalí šarlatová krev. Nahnu se a začnu polykat. Asi po minutě se odtáhnu, plivnu si do ruk a zacelím ránu slinami. Konec, hotovo. Sem jako znovuzrozená! V žaludku cítím teplou krev, která mi pomalu dodává energii a zahřívá mě po celém těle.
"To je všechno."řeknu, když se vedle mě Tom pořád nehýbá.
"Tome?"drcnu do něj a on se skácí na podlahu. Omdlel, chudák.
Lyra