close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

I´m not devil! VII.

7. června 2007 v 11:31 | Kosynka |  I´m not devil
Probouzím se...auuu! Moje hlava! Nahmatám rukou zdroj bolesti a mnu si ho dokud bolet nepřestane. Otevřu oči a vidím…tmu? Kde to sem? Ležím na něčem tvrdém, asi dřevo. Moje oči si na tmu rychle přivyknou a já rozeznávám malou místnost s jedním miniaturním okýnkem a dveře po mé levé straně. Chci se k nim rozejít, ale vedle sebe ucítím pohyb. Co to je? Šátrám rukou ve tmě a po chvilce nahmatám něčí ruku...Bill!! Skloním se k tělu a když přiložením ucho k hrudi zjistím, že dýchá..Oddychnu si a začnu hledat Toma. Najdu ho v rohu místnosti opřeného o zeď a s hlavou skloněnou. I on naštěstí jen spí. Vrátím se k Billovi a snažím se ho vzbudit.
"Bille"šeptám naléhavě a zatřesu mu s rukou.
"Bille!"řeknu hlasitěji když se neprobouzí a uštědřím mu štouchanec do žeber.
"Au!"sláva!
Přikryju mu ústa rukou a on se začne zmateně rozhlížet.
"Neboj to jsem já"ujistím ho a on se otočí za hlasem, no jo..pro lidi je tohle přímo tma jako v pytli.
"Lyro?!"vydechne a obejme mě. Přitisknu se k němu.
"Měl sem o tebe strach! Když tě uhodil, tak nás všechny vzal do toho auta a ty si se pořád neprobouzela! Pak nás asi uspali a moment..Kde je Tom?!"zeptá se vyděšeně, já ho k němu zavedu.
"Tome?"šťouchne do něj Bill.
"C-co jjé?"optá se a rozespale si začne protírat oči. Až pak mu něco přijde divný a ztuhne.
"Kde to sem?"ptá se do ticha.
"Tak to nevíme ani mi"vidím jak se lekl a začnu ho hned o všem informovat.
"Myslíte si, že nás unesli kvůli výkupnýmu?" zeptá se Tom potom.
"Pravděpodobně"odpoví mu Bill. Zvednu se a jdu ke dveřím, chci je otevřít, ale nemají kliku! Hmm..tak to sme v háji!
Začnu se dívat po něčem dalším čím by jsme se odsud dostali, ale není tu nic..Sakra!!
"Lyro? Co děláš? Kde si?"ptá se mě Bill.
"Ale..snažila sem se najít výhod, dveře nemají kliku.."informuji ho a sednu si vedle.
"Dveře? Oni tu ňejaké sou? Ty tady něco vidíš?"ptá se mě s údivem Tom a já se zarazím.
"Ano, vy ne?"
"Ne, nevidím ani na svoji ruku! Natož abych viděl dveře! Nebo ňákou místnost! Jak to, že ty ano?!" doráží na mě Tom
"Líp vidím!"odpovim a rychle dodám"ale teď máme myslím větší problémy ne?"
"Hmm.."zabručí Tom a já si zase v klidu sednu. Bill celou dobu mlčí. Vezmu jeho ruku, pohladím ho po ní aby se z toho trochu vzpamatoval.
"To bude dobrý, uvidíš"zašeptám tiše směrem k němu. Nahne se ke mně a obejme mě. Lehneme si na tvrdou podlahu a tisknem se k sobě.
"Hej! A co já? Já tu mám zmrznout?!"řekne Tom dotčeně a já se zasměju. Přitáhne se ke mně z druhé strany a obmotá kolem mě ruce.
"Tome!"zavrčím výhružně, ale nic nedělá. Nechám to tak. A i když se to zdá neuvěřitelně, všichni hned usneme.
Buch!Buch!..S trhnutím se probudim když slyším jakoby někdo šel po schodech. Potichu vzbudim kluky a všichni napjatě čekáme co se stane. Najednou se otevřou dveře a nás oslepí prudké světlo. Zakryju si rukou oči.
"Vstávejte, pudete s náma"oznámí nám příchozí. Všichni pomalu donutíme svá ospalá těla k pohybu a jdeme ke dveřím.
"No tak, hejbněte sebou!"drcne do nás chlap a zavře za náma dveře. Jdeme dlouhou chodbou a já se celou dobu snažím podívat z oken, abych zjistila kde sme. Ale téměř všechna sou zabedněná a já nemám tolik času v nich něco zkoumat, zachytím jen pár útržků.
Zastavíme před posledními dveřmi v chodbě. Chlap otevře a mi vstupujem do větší místnosti s jedním stolkem a dvěma křesli. V jednom z křesel sedí další, zatím neznámí chlap.
"Posaďte se"nabídne nám, ale mi kývnem, že ne.
"Takže, abych vám vysvětlil vaši situaci. Mi vám neublížíme, když vy s náma budete spolupracovat."oznámí nám nepříliš taktně.
"To znamená, žádné problémy, ano? Budete dělat problémy a my uděláme problémy vám"zle se zasměje. Vaří se ve mně krev, mě nebude nikdo vyhrožovat!!! Chlap pokračuje.
"...Ste přeci hodné děti, že? Jen malé ubohé děti, ty přeci nemůžou působit problémy"pokračuje a dál se na nás usmívá. Nikdo z nás nic neříká.
"Sme domluveni? Tak jo, odveďte je" nařídí gorilám a ty nás táhnou zpátky. Celou dobu nepromluví nikdo z nás ani slovo. Až v naší vězeňské místnosti všem oznámím co sem viděla z okna. Stromy. Všude jen samé stromy a pustina. Naše šance na útěk je mizivá.
O tři týdny později…
"Jídlo!"hlásí nám gorila, otevře dveře a hodí nám na podlahu něco o čem se domnívají, že je jídlo. Natáhnu se pro to, v žaludku mi kručí a i když vím, že tenhle hlad jídlem nezaženu. Už ani nevím, jak jsme tu dlouho, ale to co vím jistě je, že už dlouho nevydržím bez lidské krve. Začínám slábnout, tak tak chodím a pokusy o útěk jsme už dávno vzdali.
"Jen jeden, co bych dal za jeden hamburger, alespoň malinkatej.."řekne vedle mě potichu Tom a zhnuseně se podívá na svůj podíl "jídla". Pousměju se. Když sníme co nám přinesli, zase lehneme k sobě a pochrupujem. Bill se najednou nazvedne a loktem o mě zavadí.
"Au!"vykřiknu, protože mě uhodil do modřiny, kterou sem si uštědřila při pokusu o druhý útěk, ale byl to požitek vidět toho debila, jak se tváří, alespoň viděl, že nejsme jen malé hloupé děti…
"Promiň"začne se mi hned omlouvat Bill, já si jen ruku přitisknu k boku a zavřu oči.
"To je dobrý"vydechnu přidušeně.
"Ne není, nemůžu se na tebe dívat jak tady trpíš a já nemůžu nic dělat, navíc si hrozně slabá, vezmi si ještě trochu jídla"pobízí mě, ale já tác s jídlem odstrčím.
"To mi nepomůže"
"A co? Co ti pomůže? Mám o tebe strach Lyro, si hrozně bledá a vyhublá..jídlo ti dodá energii, posílí tě..no tak sněz něco!"strká mi chleba před ústa, ale já to odstrčím.
"Ne!"zavrčím, ale příliš hluboko a zní to trochu hrůzostrašně. Bill se zarazí a překvapeně se na mě podívá.
"Promiň"řeknu a lehnu si.
"Zase..jen se omluvíš a myslíš si, že je všechno vyřešený?! Není! Ty před problémy utíkáš, neřešíš je!"zvednu se a chytím Billa za ruku.
"Ty nevíš jaké to je"zavrčím na něj a v jeho očích vidím zděšení, i přes to pokračuju"Nevíš jaké to je když tě každý nenávidí, když jsi sám v opuštěném domě a přemýšlíš nad samovraždou! Ne, ty si měl vždycky všechno, kamarády, obdivovatelky, dobrou pověst...To, že mě neznáš je jen tvoje další štěstí!"vylívám si zlost.
"Co když tě chci poznat?! Co když o tobě chci vědět všechno?! Ať je to co je to! Chci tě znát! Chci vědět co máš ráda, co ne, co tě naštvě..a další věci, ale ty seš pořád tak hrozně uzavřená!! Copak to vůbec nechápeš?! Já tě miluju! Nikdy sem k nikomu nic takovýho necítil! Jak mám vědět, že mě miluješ, nebo ne, když mi nedáváš nic najevo?!?!"řekne. Dívám se mu do očí a vstřebávám všechno co řekl. On..on mě miluje???Opravdu řekl že mě miluje?
"Jestli mě miluješ, řekneš mi kdo si!"využije Bill chvilku mé nepozornosti, vysmekne svojí ruku z té mé a chytne mě kolem ramen. Po tváři mi začnou téct slzy zoufalství. Taky ho miluju, ale nemůžu mu říct kdo sem, určitě by se mě bál..navíc pozná když lžu.
"Miluješ mě?"zeptá se mě potichu.
"Ano, ale.."chci něco namítnout, ale Bill mě stiskne v náručí a začne mě hladit a dávat polibky do vlasů.
"Tak mi řekni kdo si! Já tě miluju a nic mojí lásku nezkazí ať je to co chce!"šeptá mi do ucha. Nadechnu se.
"Jsem upír"oznámím zřetelně do ticha místnosti.
Lyra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama