close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí:Touha po pomstě XVII.

5. května 2007 v 15:52 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
Odlepila jsem obličej od země a nechápavě zvedla hlavu.Bill seděl se založenýma rukama a vyčítavě na mě hleděl,jakoby sem já mohla za všechno,co nás do té doby postihlo.
"Můžeš mi říct,proč jsme zase tady?",zeptal se podrážděně a dál na mě hleděl jak pominutý.
"Ty vole,jak to mám čuchat?!?Mně se duchové nesvěřujou,co mají v plánu",odpověděla jsem mu.
"A kde jsou ostatní?",vyslýchal dál.
"Co?Jak to mám sakra vědět?Ty si snad ještě myslíš,že jsem to všechno naplánovala s tou Annou,ne?",už mi pomalu začalo lézt krkem,jak se mě tak debilně vyptával.
"No jak myslíš,já tu nebudu,chci zpátky",řekl a postavil se.Hleděla jsem na něho z podlahy a nechápavě krčila čelo.Stál tam,jakoby čekal,že se zahřmí a že bude zpátky.
"Laskavě přestaň vyšilovat",vyškrábala jsem se nahoru a rozhlédla jsem se,kde to vlastně jsme.Byla to kuchyň,v níž jsme s Billem už jednu stáli.Samozřejmě s tím rozdílem,že teď to tu vypadalo jinak.Všechno bylo zase vyleštěné,umyté.Koukla jsem se do dřezu.
"Ano,stojí tady",řekla jsem si spíš jen tak pro sebe.Ve dřezu byla jedna jediná neumytá sklenička.Ta tady pak bude ležet ještě hodně dlouho.Nejistě jsem pohlédla na Billa,něco tady nehrálo,něco tu bylo jinak.
"Co?Co tak zíráš?",zeptal se Bill,když si všimnul,jak si ho prohlížím.
"Je tu něco divného.Slyším tě dobře a vidím tě dobře",mluvila jsem pomalu,abych si to mohla uvědomit.
"Tak hluchá snad nejsi,ne?Proč bys mě neměla vi…?",i on se zarazil a rozpačitě se rozhlédnul kolem.
"No předtím to všechno bylo takové zamlžené,jakoby ve snu",zauvažoval a podrbal se na hlavě.
"Ano,jakoby tam bylo jenom naše astrální já.Nebo prostě jenom nějaká vzpomínka.Teď však..",něco mě napadlo.Obrátila jsem se čelem k zavřeným dveřím.Rychlým krokem jsem šla přímo na ně.Měla jsem pevně zavřené oči.Čekala jsem,že něma projdu jako onehdy u Anny,bohužel se tak nestalo.Dost tvrdě jsem narazila a nabila si nos.Trochu jsem zavrávorala,musela jsem se chytnout linky,aby to se mnou neseklo na zem.
"To bylo velice chytré.Víš,aby ses dostala za dveře,musíš je nejdřív otevřít",poučil mě Bill,jako bych byla největší kretén na světě.
"Neříkej,fakt?Chtěla jsem jenom potvrdit moji obavu",procedila jsem skrz zaťaté zuby."Ještě chvíli bude mít takové pindy,neudržím se a jednu mu uvalím",říkala jsem si v duchu.
"No a na co jsi přišla?",zeptal se.
"Na to,že jsme v minulosti,ale opravdu v minulosti.To znamená,že jestli tady budeme ještě dlouho postávat,dřív nebo později nás tady někdo objeví.A uvidí nás!!!",tu poslední větu jsem dost zdůraznila,aby si Bill uvědomil,o co tady vlastně jde.
"Takže mi teď tady stojíme,opravdu tady stojíme a je to teďkom naše přítomnost?"pochopil Bill.Trhli jsme hlavami,někdo scházel dolů ze schodů a blížil se ke dveřím.Začali jsme panikařit,viděla jsem,jak už někdo mačká kliku od dveří.Na nic jsem dál nečekala,popadla jsem Billa a strhla ho dolů pod stůl.Tak,tak jsme to stihli.Dveře se otevřely,poznala jsem,že je to Anna.Chvíli stála nehnutě ve dveřích.Asi něco zaslechla.Bill se krčil a zakrýval si rukou pusu,aby nebylo slyšet jak dýchá.
Anna pomalu chodila po kuchyni,sem tam se zastavila.Srdce mi bilo jako splašené,bála jsem se,aby náhodou nebyl slyšet jeho hlasitý tlukot.Stačí,aby se sehnula a uvidí pod stolem dva neznámé,podivně vyhlížející,lidi.Jak bychom to pak vysvětlovali?Byla jsem strachy bez sebe a taky jsem si radši zakryla pusu.Anna ještě chvíli přecházela,potom si něco připravila u linky a pomalým krokem šla ke dveřím.Tam se ještě na moment zastavila a rozhlédla se.Když usoudila,že se jí to nejspíš jenom zdálo,zavřela za sebou dveře a odešla.
"Uf",oddychl si nahlas Bill a začal si otírat zpocené čelo.
"To bylo o malilinkatý fous",přisvědčila jsem.Vylezla jsem spod stolu.Bill se škrábal poněkud těžkopádněji.Vypadal docela zmuchlaně,byl dost vysoký a krčit se pod takovým stolem nebylo nejspíš nepříjemnější.
"Co teď budeme dělat?",zeptal se a pohlédl na mě.
"Tak asi je jasné,že tu nejsme zbůhdarma.Já nevím,měli bychom se někde schovat,protože je riskantní stát uprostřed kuchyně a nahlas si tady vykládat.
Šla jsem pomalu ke dveřím a opatrně je pootevřela.Viděla jsem přímo na schody.Odněkud šlo slyšet,jak se někdo s někým baví.Vyšla jsem ze dveří a Bill mě následoval.O hodně víc mi teda bylo příjemnější,jak jsme tu byli poprvé,to jsme se nikde nemuseli plížit jak lupiči.
Vyšli jsme s co největší opatrností nahoru.Nahlédli jsme do známé ložnice,nikdo tam nebyl.Šli jsme opatrně a při sebemenším zvuku jsme se zastavili a naslouchali,jestli někdo nejde.Otevřeli jsme dveře,rychle jsme vstoupili dovnitř a zavřeli za sebou.Byla to jakási větší šatní skříň.
"Snad se tu nikdo neobjeví.Tak co budeme dělat?Vůbec nechápu,proč jsme se tady octli.A jak se odsud dostaneme?Co když už nikdy a budeme muset žít v tomhle světě?!?",zpanikařil Bill.
Horečně jsem přemýšlela a zkoušela jsem si dát všechno do sebe.Takže jsme viděli,co se vlastně stalo s Annou a jejími rodiči,jak zemřeli a proč se teda vlastně mstí.A teď jsme zase v minulosti.Jak tak stojím a koukám na šaty kolem sebe,jen tak jedny surově strhnu z ramínka.To šaty dost potrhá.Bill na mě valí oči,jestli jsem náhodou normální.Vytáhnu pár dalších šatů a rozervu je.Šklebím se jak nějaký blázen.Bill na nic nečeká,chytne mi ruku a podívá se na mě vyděšeně.
"Hrabe ti???Co děláš??!?",sykne.
"No mě to prostě právě teď úplně došlo.Tyhle roztrhané šaty by už na sebe nikdo nenavlékl.Kdybych je netrhala,ještě by je někdo nosil a možná,až by potkal někoho známého,ten by mu ty šaty pochválil,protože jsou fakt krásné.Pochválena osoba se může za to tomu člověku třeba,dejme tomu jako příklad,odvděčit Ale jelikož jsem je roztrhala,nevezme si je,tudíž je ani nikdo nepochválí a změní se pak kvůli tomu třeba průběh dalšího dění!!!!",řekla jsem nadšeně."Bylo to ale dost stupidní a složitý příklad",říkala jsem si.Bill na mě zíral s otevřenou pusou,zdálo se však,že ten žvást pochopil a taky to,co mám v plánu.
"Takže ty chceš změnit minulost a tím i budoucnost?",zašeptal.
"Přesně tak…..
(Sovík)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama