close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Den "D" XXX. - Konec2

2. května 2007 v 7:20 | Kosynka |  Den "D"
Docela vyděšeně se vzbudím a chvilku mi trvá než moje oči přepnou na noční režim.Když konečně začnu vidět obrysy věcí v pokoji,jen se ušklíbnu a zase si lehnu.I v tý blbí tmě jde vidět,že je tu pořád samá bílá a jedno velký zrcadlo.
Žádnej sen!!

Jsem tu zavřená,o Míše už nic nevím,Bill se na mě chodí dívat a Tom je morous.Tohle je stručný závěr,prostě fakta a žádnej sen!
No ikdyž jediný co mě potěší,když jsem se takhle vzbudila,že tu nejsem dva roky,ale dva měsíce-stejně docela dlouhá doba.Doktor mi dokkonce řekl ať se radšji smiřuju s možností "delšího pobytu"!!

Zabublám se zase do svý postýlky a usnu.Musím uznat,že postele tu mají hodně pohodlný,tak to nění jak nějaký vězení.
Probudí mě až ranní budíček-můj oblíbenej doktůrek.Jmenuje se Aleš!!

"Tak jak si se vyspala" přivítá mě s úsměvem a já mu jedinýmu s úsměvem oplatím,že docela dobře.
"Jen jsem se večer vzbudila a myslela jsem si,že je tohle všechno sen,ale po rozkoukání jsem se vrátila zpět do reality!!"
Aleš na mě udělá trochu smutný oči,jako že se mnou soucítí.
"To je dobrý,už jsem si zvykla"vykulím na něj ospalí oči a koukám,jakej čaj nám tu na snídani udělali dneska.Jestli ten hnusnej jablečnej,nebo ten ještě hnusnější hruškovej.Podel mě by byly oba dobrý,kdyby je tolik nesladili,ale skuste jim něco vysvětlit!!!

"Tak jakej...nenapínej mě"..zeptám se Aleše,když dělá tajemnýho a nechce mě k tomu čaji pustit.
"Dneska....to není ani jeden!!"..vyvalí na mě tyhle slova a já hned čapnu ten zase bílej hrneček a ochutnám ještě horkej čaj!!
Chvilku přemýšlím nad tou vůni a snažím se dělat,že jsem si vůbec nespálila jazyk.
"Nooo,voní to jako borůvka...to jako...to je borůvkovej čaj??"trochu překvapeně se zeptám Aleše a mám radost,že nemusím chlemtat ty hnusný ostatní!!
Aleš přikývne a dál pokládá věci z nosiče na můj stůl-snídaně!
"Co se stalo??....Někdo slaví narozeniny nebo svátek??"vyzvídám a přikusuju si k tomu božskýmu čaji rohlík.
"No to bych neřekl,aspoń teda o ničem nevím...spíš jim v kuchyni už došli ty ostatní!!"..odpoví mi zamyšleně Aleš a oba dva se začnem smát,protože je nám oboum jasný,že když jim došli tam ty,tak nás budou zase krmit jen těmahle.
"Tak ti radím aby sis ho zatím vychutnávala,protože si ho stejně za chvilku sprotivíš"...."Leda že by si chtěla mlíko"..dodá ještě Aleš a zase se rozesměje,když vidí můj xicht na slovo MLÍKO.

Už odchází,když se ještě otočí a řekne mi,že dneska za mnou ještě příjde a něco mi dá,samozřejmě že tajně!!!
Začínající den strávím přemýšlením,co tím Aleš myslel a taky tím,kdy asi dneska dostanu záchvat.
Uběhnou tři hodiny a konečně přijde Aleš,že jdeme na procházku!
Překvapivě rychle se obleču a už popoháním Aleše z "mího" pokoje!!
Cestou ven pozdravím ještě několik sestřiček a doktorů a nikdo si neodpustí poznamku Alešovi "jak to děláš,že tvoje pacientka je tak poslušná a dokonce se ven těší,ikdyž tam pršelo".
Aleš si jich nevšímá a za rohem mu hnedka vyčtu,že mi neřekl,že tam pršelo!!
"Aspoň tam nebude tolik lidí" utěší mě a já mu musím dát za pravdu.

Už ho skoro i táhnu za ruku aby si pospíšil,posadím ho na první lavičku a hned na něj vybafnu,co že to má za překvapení.
Aleš jenom zakroutí panenkama a se smíchem mi podává první překvapení.
"Čokoláda..mňam!!"..hned se do ní pustím a trochu zvážním,když vidím,že Aleš trochu ztišil hlas aby mi dal další překvapení!!
Podal mi nějakou obálku.
Ryhle ji čapnu a prohlížím si ji ze všech stran.Aleš se na mě pobaveně usměje a pak na mě vybalí překvapení dne číslo tři!!
"Rozhodl jsem se,že ti konečně řeknu něco o Míši"
Přestanu se zabývat obálkou a se zvědavostí koukám Alešovi do očí.
Leze to z něj jak z chlupatý deky,ale já se mu nedivím,kdyby někdo zjistil,že mi dává takový informace,možná by si i tímhle způsobem řekl o vyhazov!!

"Míša...je tady...je tu už měsíc,ale dřív jse ti to říkat nechtěl....něskončila nikde na ulici,ale přivezli ji sem,docela rychle se uzdravuje a asi za dva týdny ji odsuť propustí!!"
Koukám na něj s otevřenou pusou.Takže moje nejlepší kamrádka je tu už měsíc a já o tom ani nevěděla.Takže přece jenom neskončila na ulici jako nějaká feťačka.Kdo ví jestli o mě ví,třeba ji taky nic něřekli!!
Začnu brečet jako malí děcko,ale radostí!!Ikdyž ji z poloviny vděčím za to,že tu trčím,přece jenom ji mám pořád stejně ráda a nikdy nepřestanu,Je to prostě moje nejlepší kamarádka!!
Samou radostí obejmu Aleše div mu nezlomím všechny žebra a málem ho taky rozpláču.
"aaa ví ona,že tu jsem??"..zeptám se ho a utírám si tváře od slz!!
"Ne bohužel ne,ale ani ty to nesmíš nikomu říct,jasný!!"
"Samozřejmě...dík si moje zlatíčko!!" vlepím mu hubana na tvář.
Jenže si hnedka vybavím scénku,jak sem to samí řekla Billovi,když mi pomohl "sníst" ty špagety a taky jsem mu dala pusu na tvář!!
"Stalo se něco" zeptá se mě Aleš,když vidí moji změnu nálady.
"To je v pořádku,jen jsme si na něco vzpomněla!!"..řeknu mu po pravdě a zase se začku usmívat.

V tu chvíli jsme úplně zapomněla na tu obálku,co mi dal Aleš něž mi řekl o Míše.
Najdu ji na zemi pod lavičkou,asi mi musela spadnout,když jsem tak radostně objímala Aleše.
Trochu ji očistím od bláta,jelikož pršelo.
"Co v ní je??" zaptám se Aleše a zase si ji začnu prohlížet,jako kdyby to byl poklad s magnetama.Je tak obyčejná a tajemná,nějak nespěchám s otevíráním.
"To nevím" odpoví mi a přemýšlí se mnou.
"A od koho teda je??" vyzvídám dál.
"No to říkat nemám,ale prý to zjistíš až to otevřeš."Nic víc,nic míň ti neřeknu"

Když se teda rozhodnu že ji otevřu,zase ji schovám,protože už se musíme vrátit a k tomu Aleš dodá,že ji mám otevřít až na pokoji.
Dám ji do tý nějhlubší kapsi na mích kalhotech,aby ji nikdo neviděl a cestou ještě vyhodím papírek od čokolády,kterou jsem hnedka snědla a ani si ji nevychutnala!!
Procházíme chodbou a já se dívám po všech zavřených dveřích.Kde asi ta Míša je? Napadlo mě,že bych se zaptala Aleše,ale pak tu myšlenku rychle vyženu z hlavy.Měl by zbytečný problémy a stejně pochybuju,že ikdyby mi to řekl,tak ji nebudu moct navštívit...ani tajně.Je to tu moc hlídaný.

No ikdyž...jeden pán co to tady hlídá,s tím jsem se taky docela skamarádila a několikrát mě pustil tajně do kuchyně pro nějakou dobrůtku!!
Docela dlouho jsem ho tu neviděla.
"Aleši? Nevíš kde je ten hodnej pán,co tady hlídal??...Takovej strašně vysokej,plešatej..."
"Jo..ty myslíš našeho Frantu??...Ten je nemocnej,už docela dlouho,něco si prý zlomil,ale měl by se každou chvíli vrátit!!"
"Aháá díky"

Vejdem do mího pokoje a trochu se zděsím,když vidím kolik je hodin:Docela rychle to uběhlo!!Aleš pořád stojí u mě a valí na mě bulvy!!
"Na něco jsem zapomněla"..zeptám se ho zaskočeně a docela mi cukaj koutky když ho vidím jak se tváří!!
"Nee..ikdyž vlastně ano,měl jsem ti to připomenout....ta obálka,co jsem ti dal..ještě jsi ji neotevřela!!!!"
"Ajoooo,máš pravdu,úplně jsem na ni zapomněla!!A proč jsi mi to měl připomenout??".otočím se za sebe,aby mi odpověděl,ale Aleš se jen usměje a rychle zmizí ve dvěřích.
Se smíchem po dveřích hodím polštář a začnu hledat tu obálku.
"Sakráá,já tam mám tolik kapes"...vyštěknu nahlas a málem ty kalhoty roztrhám.Konečně ji najdu,taky mě mohlo napdanout,že jsem jí dala do tý nejhlubší kapsy a tu mám jen jednu!!
Je trochu špinavá od toho bláta,začnu ji otevírat a skoro bych si aj myslela,že je prázdná,ale nakonec v ní najdu jednu fotku!
Ale jakou fotku!!!!!Zamrkám očima jestli vidím správně...hm vidím!!

Je to fotka,jak s Billem ležím na posteli,když nás fotil Georg!!Je to pořád tak krásná fotka,no prostě na ni nikdy nezapomenu.
Po tvářích mi tečou úplný vodopády slz a já to nemůžu zastavit.Sjedu zádama po zdi až si sednu na zem.Pořád koukám na fotku a nemůžu vymazat Billa z hlavy!!Otočím fotku a něco je na ni napsaný.Musím si utřít oči od slz abych to vůbec přečetla,ale nakonec to přečtu!!Ty nejkrásnější slova "miluju tě"!!!

To mi určitě poslal Bill,však mi Aleš říkal,že to poznám až uvidím co je v obálce!! Ale to mu musel dát Bill osobně a taky Alešovi záleželo na tom,abych to otevřela až teď!!!Takže.......
Zvednu se ze země a pomalým krokem jdu k zrcadlu!Vím určitě že v tuhle chvíli tam je Bill a pozoruje mě.Podívám se do zrcadla,sice tam vidím jenom sebe,ale za zrcadlem určitě stojí on!!!

Začnu brečet ještě víc a položím ruku na sklo,tak moc bych ho chtěla cítít,dotýkat se ho jako na tý fotce!!!
"Taky tě miluju"...zašeptám.
Možná mě slyší možná ne.Ale tyhle slova jsou tak jasný,že by se dali i odezírat ze rtů!!Ještě mu pošlu vzdušný polibek a už se raději od zrcadla vzdaluju.
Je toho na mě moc.Prvně novinka ohledně Míši a teď tohle.Nevydržím to a omdlím.Naštestí chodí v tu chvíli doktor na prohlídku,tak mě hnedka probudili.Sice na mě vylili skleničku s vodou,takže to byl trochu šok...ta voda byla strašně studená!!!

Posadím se na postel,doktor mi zkontroluje vzorničky a pak se mě zeptá.
"Tak jak proběhl dnešní záchvat??" podívá se i na Aleše kterej tam je taky a má mě na starost.
Oba dva překvapeně zjistíme,že dneska jsem žádnej záchvat neměla.
"Nooo....dneska jsem záchvat neměla!!"...odpovím mu po pravdě a vidím,jak je doktor překvapenej.
"To je zvláštní"...říká si doktor pod vousama a pak odejde i s Alešem,kterej na mě zamrká.Určitě kvůli tý obálce!!

Tak nějak usnu s fotoku v ruce a probudím se o několik minut dřív než je budíček!!
Aleš u mě vyzvídá,co bylo v tý obálce a jestli vím,kdo mi to poslal...jestli jsem to prý uhodla!!
Vylovím fotku z peřiny a ukážu mu ji.Kouká na ni překvapeně a myslím,že si myslí,to co jsem si prvně myslela já ,když jsem uviděla poprví!!
"Kdo to fotil??Je to krásná fotka!!!"...ptá se mě s úžasem.
"Georg...byl opilej,ale nevypadá to na to,že??...Dal to i do novin,málem me ti novináři sežrali!!!"...usměju se při tý vzpomínce,ale trochu zase posmutním...tolik mi chybí!!!
"Když jsi to rozbalovala,víš,že zrovna v tu chvíli za zrcadlem byl Bill???"....zeptá se mě a myslí si,jak mě překvapil.
"Domyslela jsem si to..taky proto jsem omdlela!!"...řeknu mu a vypláznu na něj jazyk!"Jo a ještě ti něco dlužím"..řeknu mu a hodím po něm polštář.
"Tenkrát jsem se trefila do dveří,tak...aby si o něco nepřišel!!"
Oba dva se rozesmějem a pak musí odejít
Ve tři hodiny jdu na prohlídku a když večer usínám,vzpomenu si,že jsem zase neměla žádnej záchvat!!
S dobou náladou a fotkou v ruce spokojeně usnu!!

Ráno mě neprobudí Aleš,ale rovnou doktor,že musí zjistit,příčinu mích "nezáchvatů"!
Ještě rozespale si rychle vypiju čaj a už mě vedou na prohlídku.
Hned jak vejdu uvidím taky Aleše!!

Trvá to celou hodinu,ale nakonec mě posadí na křeslo a začne se mě vyptávat,co jsem dělala poslední tři dny.
Nějak se mi do toho nechce,ale když mi doktor řekne,že mě asi pustí domů,tak se rozpovídám,když mám dojít k tomu,jak mi Aleš předal obálku,zaseknu se!!
Aleš to pochopí a přizná doktorovi,co všechni mi řekl atd.!!!!
V místnosti je ticho,jak v hrobě.

"Moc se omlouvám,vím že jsem neměl nic říkat"...začne po dlouhé době ticha vysvětlovat Aleš ale doktor ho přeruší.
"Ano,to jste opravdu neměl a měl by jste nést následky,ale uvědomuju si,že jste nám vyléčil pacientku!!!"
Podívám se na Aleše a on se na mě usměje.

Odvedou mě do pokoje a já musím vstřebat,co jsem se za dnešek všechno dověděla.Doktor mi řekl,že můj pozek je v pořádku,když jsem se dozvěděla o Míši a viděla tu fotku.
Začnu samou radostí skákat po pokoji.Dny pak ubíhají strašně rychle.
Udělají ještě nějaký prohlídky,já si zabalím pár věcí,převážně to co je moje a ještě se rozloučím s Alešem a Frantou,kterej se už vrátil zpátky!!

S taškou v ruce opouštím budovu a ocitám se venku.Celá šťastná dýchám ten čerství vzduch a nemůžu se vinadívat.Ty stromy a ty LIDI!!!!!!!
Po půlhodině,kdy jen tak stojím na místě začnu přemýšlet, kdo si vůbec pro mě přijde,nebo,jestli je už Míša taky venku!!
Otočím se zpět na lěčebnu a naposledy se na ni podívám.

Konečně se rozejdu a podívám se kolem sebe.Moje oči se zastaví na jedná osobě.Míří přímo ke mě,ale nemůžu jí rozpoznat,protože mi do očí svítí sluníčko.Popojdu trochu blíž aby na mě tolik nesvítilo a sluníčko se skrilo za stromy.To co ale uvidím mi vyrazí dech.Trochu zamžikám jestli vidím dobře,ale můj zrak je v pořádku,pár kroků přede mnou stojí Bill.
Koukám na něj a nemůžu se ani hnout.Za celý ty dva měsíce mi tolik chyběl a teď když ho konečně vidím,tak se nemůžu ani hnout.
Taška mi vypadne z ruky a já se jen zmůžu na usměv a začínam brečet radostí.
Bill mi usměv oplatí a rozeběhne se ke mně.Nedočkavě se obejmem a já mu brečím do náruče.Stojíme na jednom místě hodně dlouho a pořád se objímáme!Bill mi chytne tvář do dlaní a políbí mě.
Vzpamatuju se jako první.
"Asi by jsme už měli jít,nebo si budou myslet,že se chci vrátit"..ukážu očima na budovu a oba se rozesmějem.Podívám se Billovi do očí,a vidím,že i on trochu brečí.Má tak krásný oči!!
Bill popadne mou tašku a vydáme se směr můj hotel.Cestou vůbec nemluvíme,myslím,že teďka jsou slova úplně zbytečná.

Přd dveřma pokoje mě Bill pevněji chytne kolem pasu a řekne mi že mě tam čeká milé překvapení,že budu mít radost.
"Ty si moje největší překvapení a radost"..pošeptám mu do ucha a políbím ho.
Když otevřu dveře,hnedka mi do náruče skočí Míša a za ní stojí Tom.
Míša mě spusinkuje a pak taky obejmu Toma.

Všichni celý šťastní si sednem do obýváku a kecáme dokaď neusnem.A stejně jsme si nestihli říct všechno!!
Jako první usnou Tom a Míša.
"Jsem tak rád že jsi zpátky"..šeptne mi Bill.
"To díky tobě"...odpovím mu po pravdě a Bill pochopí.
Pak usnu Billovi na hrudi přesně jak na fotce.


Verča:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama