close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Eins Jahr im Deutschland VIII. - Konec

24. dubna 2007 v 17:12 | Kosynka |  Eins Jahr im Deutschland
"Nevěděl jsem,že tu budeš." "Mám takovej pocit,že to věděli všichni ,že se tu potkáme kromě nás dvou." Díval se mi do očí a já cítila jak se mi podlamují polena. "Moc si mi chyběla,En."
Přišel ke mně a přitiskl si mě k sobě.Díval se mi stále do očí a já se nezmohla na jediné slovo. Během další vteřiny se i ta nepatrná vzdálenost mezi našemi rty prolomila .Líbal mě neuvěřitelně něžně ,nikam nespěchal. Nakonec i můj jazyk vyšel vstříc tomu jeho. Miluju jeho polibky, to když si se mnou pohrává . Nevím jak dlouho jsme tam stály,ale asi pořádně dlouho. Líbal se semnou ,jako by to mělo být naposledy.Nechtěl se ode mě za žádnou cenu odtrhnout a ani já jsem nechtěla,aby přestal.Přestali jsme se líbat až ven vyšel Georg a omluvil se,že ruší. Rychle jsem se od Billa odtáhla a Georg jen poznamenal,že je moc rád,že se všechno mezi námi urovnalo.Že jde tu novinu oznámit ostatním."Nic se neurovnalo,Georgu.Je to jinak jak si myslíš." Řekla jsem Georgovi,kterej vůbec nechápal ,co se děje."No..tak každopádně jdu nahoru za ostatními." Odešel a já jsem tam zůstala sama s Billem. Dívali jsme se na sebe a mě bylo najednou jasný ,že bez něj nemůžu být .Že se jen trápím a bez něj nedokážu nic dělat.Že všechno mi ho připomínalo . Nemůžu být ani bez něj,ale ani s ním. Jediné řešení pro mě je odjet domů,do Čech,tam už mi nikdo a nic Billa nebude připomínat. "A jak se má Manila ?Hrozně mi ten drobeček chybí." " Má se dobře , trávím s ní teď hodně času a doufám,že až se vrátíme zpátky do Čech tak spolu budeme ještě častěji." Tohle mi tak ubližovalo, neuvěřitelně mě to trápilo."Ty se vracíš ?" "Nevím,ale asi ano.Promiň,ale měla bych se vrátit zpátky ke Karině ,nahoru." Najednou mě chytl za paži a ne a ne mě pustit. "Pusť mě , to bolí!" " Nedovolím Ti znovu odejít !" " Budeš muset!" "Vážně ?Ne, nemusím nic,jen tě musím mít při sobě !" přitáhl si mě k sobě a znovu sme se začali líbat. Tentokrát to bylo úplně jiné . Bylo to vášnivé a jediné ,co jsem v tu chvíli chtěla,bylo být zase s ním. Cítit ho,jeho doteky, polibky. Jeho ruce putovaly po celém mém těle a já jsem cítila,že i on začíná být velmi nedočkavý ." Chci .." " Nic neříkej ." položil mi prst na ústa a naznačil,abych nemluvila a líbali jsme se dál. "Ke mně nebo k tobě ?" zeptal se mě a šlo vidět,že v tu chvíli myslíme na stejnou věc. "Ke komu je to blíž ?" zeptala jsem . " Ke mně . máme hotel kousek od náměstí ." "Tak teda k tobě ." Během dvaceti minut jsme se dostali do hotelu a i do bytu. A pokračovali jsme v tom,kde jsme skončili. Celou noc jsme se mazlili,milovali a až kolem půl páté ráno usnul Bill. Já jsem nemohla usnout. Dívala jsem se na něj ,jak spí a všechnu tu atmosféru jsem si naplno užívala.Kolem půl šesté jsem se oblékla a rozhodla jsem se odejít. Políbila jsem Billa na tvář a odešla jsem. V obýváku spal na gauči Georg ,tak jsem se snažila co nejtišeji zmizet,ale dveře zavrzali a Georg se vzbudil. "Ty jdeš pryč ? A Bill o tom ví ?" " Ne spí ještě." " Ani se mu nedivím, si ho musela chudáka pořádně zmohnout- mysleli jsme že za vámi příjdeme ,že by ste se mohli utišit,páč vás bylo slyšet snad na celej hotel.A my jsme s Tomem nemohli vůbec spát." Usmála jsem se a odešla jsem. Bylo mi krásně, venku vycházelo sluníčko a já jsem se cítila neuvěřitelně šťastná. Přišla jsme domů a na podlaze byla velká loužička. Usmála jsem se a vytřela to. Potom jsem se šla převléknout a vysprchovat a šli jsme s Manilou na procházku . Naštěstí byla sobota a já jsem nemusela do školy. Neměla jsem u sebe mobil,takže když jsem se vrátila zpátky do bytu měla jsem tam několik nepřijatých hovorů.Posadila jsem se do křesla a vzala jsem si Manilu na klín. Vytočila jsem Billovo číslo. " Dobré ráno .Už jsi vzhůru?" "Jsem už celkem dost dlouho vzbuzenej, proč si odešla tak brzy a bez rozloučení?" "Nechtěla jsem tě budit a navíc jsem se s tebou rozloučila,když si spal .Pusou na tvář." "Můžu se k tobě stavit ? myslím,že by sme si měli promluvit, co s námi bude dál." " Budu ráda,když přijdeš." Zavěsila jsem a pustila si hudbu.Z nudy jsem pak začala uklízet .Odpoledne kolem třetí přišel Bill. Otevřela jsem dveře a v nich stál Bill . Usmál se na mě a dal mi pusu na tvář. Šli jsme si sednout do obýváku a já jsem mu šla pro colu . Když jsem přišla mazlil se s Manilou. "Hrozně vyrostla za těch pá dní ,co jsem ji neviděl." "Bylo to pár dní,ale mě to přišlo jako celá věčnost." Položil Manilu na zem a sedl si ke mně."Neumíš si představit,jak mi bylo hrozně.Nedokázal jsem myslet na nic jiného,nemohl jsem se soustředit a cítil jsem takovou beznaděj." " Vím ,jak ti bylo.Cítila jsem úplně to stejné.Nejhorší bylo,že mi tě všechno a všichni připomínali." Bill se na mě usmál ,políbil mě a řekl : "Doufám,že už mi tohle nikdy neuděláš, En." Omluvně jsem se na něj podívala a políbila ho. Strávili jsme spolu celé odpoledne - povídali jsme si spolu ,blbli jsme .Kolem sedmé Bill odjel domů a já jsem šla ven s Manilou. V tu chvíli jsem byla naprosto šťastná.
Bohužel nic není věčné. S Billem jsme si přestávali rozumět. On měl moc práce , já jsem toho měla taky nad hlavu. Čím dál častěji jsme se hádali a po nějakém čase jsme se rozešli se slovy : " Mám takovej pocit,že si přestáváme rozumět.Je to už úplně jiný než na začátku,přijde mi,že teď už je náš vztah jen o nějakejch pitomejch tělesnech potřebách." Já jsem se vrátila zpět do Čech a dál jsem se věnovala modelingu. Bill se stále věnoval hudbě .Párkrát jsem se viděla s Tomem , když jsem byla pracovně v Německu ,nebo s Karin ,ale s Billem jsem se už nikdy neviděla -přestože jsem si jistá,že jsme byli stvořeni jeden pro druhého a že se stále milujeme.
Vzpomněla jsem si jen na slova Toma - "Opravdová láska je vždy jen ta nešťastná."
Konec!
(Šárinka)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama