Když se vzbudím první co zjistím je že mě bolí šíleně za krkem a že jsem celá pomačkaná protože jsem usla oblečená.Zvednu se a zajdu si do koupelny."No hrůůza."Uleknu se sama sebe když se podívám do zrcadla.Tak velký polštáře pod očima jsem neměla už pěkně dlouho.Aji když jsem se vysprchovala tak ty polštáře nesplaskly."Ahoj."Pozdraví mě Mia jen co sejdu dolů."Čau."Odpovím jí a vytáhnu si z ledničky něco k snědku."Co ti včera bylo,chovala jsi se hrozně....jsou to mí kámoši."Začne mi hned vyčítat."A pak když jsme přišli sem,KVŮLI TOBĚ protože tě chtěli kluci poznat tak se Tom vrátil s tím že je ti špatně a chceš být sama."Dodá mi vysvětlení proč se tady včera objevili kluci."Já vím promiň....." "Jo omlouvat by ses měla a podat mi vysvětlení,víš jak jsem se cítila trapně?!"Přeruší mě."Já vím,já vím......ale nechci se s nimi bavit,né že bych proti nim něco měla,ale......když je vidím vrací se mi vzpomínky hrají v nich taky svou roli,dej mi čas...." "Kdyby jsi mi to řekla tak by se ti mohlo ulevit."Zkusí na mě starou filozofii."Možná....někdy.Když tak vždycky když sem kluci příjdou tak mi řekni a já se stáhnu do pokoje."Poprosím jí ještě a usměju se na důkaz že všechno bude dobrý.
"Buch."Ozve se rána o mý zavřený dveře."Auu doprdele." Slyším Miu jak si stěžuje a tak jdu odemknout dveře a uvidím Miu jak se válí po zemi."Co tam děláš?"Zeptám se ve smýchu."No co asi hledám imaginární čočky,šla jsem za tebou a ty jako chyrolín musíš mít zamknutý dveře a...no nějak jsem to nevybrala a narvala to přímo do nich."Začne se smát taky."No vidíš nemáš být jak splašenej bejk,...tak co jsi chtěla?"Zeptám se jí když jí pomůžu na nohy."No jestli by jsi se mnou nešla nakupovat hadry."Vybalí na mě jako by to měla být největší nutnost kterou potřebuje."Jo klidně a rovnou ti můžeme koupit třetí skříň co řikáš?" "No dovol tolik toho zas nemám."Obrátí se na podpadku a zamíříme to do města.
"Ti řikám potřebuješ další skříň byly jsme teprv ve třech obchodech a ty máš už pět tašek a já ani jednu,nemyslíš že na tom něco bude?"Řeknu jí aby jí došlo jaká je maniačka přes oblečení."Jo,nemáš vkus."Odpoví mi na to.A jdem rabovat další obchody."Měla by jsi si pořídit taky něco barevnějšího,nemůžeš pořád nosit jen černou a bílou a vyjmečně červenou."Začne mi expert promlouvat do duše."Myslíš?Já zas myslím že můžu."Odpovím jí na to a vytáhnu si černý triko. A další hodinku ještě procházíme obchody takže za chvíli Miiny tašky nesu i já,ještě že nenakupuje tak často.Nakonec se zastavíme před tetovacím salonem."Mě něco napadlo."Zašeptám Mii." "Co??………Ne Gwendy ty ani já tetováni nepotřebujem."Odhalí mí plány."Tak ty třeba ne,ale já jo."A vlezu do krámu."Brý den,chtěla bych tetování." "Bez problému pojď."Vezme mě jako by se nechumelilo a tak si nechám za krk vytetovat Slunce jakoby stahovaný paprskama temnoty pryč.
Až mi to zalepí tak zaplatím a zas vezmu Miiny tašky.
"Už s tebou nikdy nikam nejdu!!"Zařvu na ní když odhodím tunu tašek."Ale půjdeš."Začne se smát."Já vím jako vždycky."Přitakám jí protože mě vždycky přemluví.Najednou nám přímo za zadkama zazvoní zvonek a obě jak jsme to nečekaly tak zaječíme."Doprdele,jau moc jsem zaklonila hlavu,moje tetování...to je bolest."Stěžuju si na celej barák když se otáčím abych otevřela dveře a při tom se jemně hladím na zátylku.Když otevřu dveře čeká mě neblahý překvapení : Bill Tom Gustav a Georg a tak na ně jen koukám a při tom si pořád masíruju zátylek,vůbec mě nenapadá co bych řekla. "Mio máš tady návštěvu."Otočím se a zařvu na Miu která pravděpodobně vyžírá ledničku."Jo už běžím."Ozve se mi a já spokojeně mířím ke svýmu pokoji."Jo a poďte dál."Řeknu ještě než zmizím když zjistím že pořád stojej za dveřma.A pak si jen užívám samoty ve svým pokoji za poslechu písniček od Within Temptations.
"Ťuk ťuk."Ozve se na mí dveře a vejde Mia."Ano potřebuješ něco?" Zeptám se jí jen co se proberu z melancholie."No kluci a hlavně JÁ bych chtěla aby jsi šla za náma,no tak prosím udělej to pro mě."Zamžourá na mě smutně."Ale..." "Prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím."Přeruší mě jejím dlouhým ječákem."Mám na vybranou?" "Ne!!!!!!" "Ach jo." Vzdychnu si."Jupííííííí."Výskne si ještě sama pro sebe a už mě táhne dolů kde se v obýváku rozvalujou všichni ostatní."Čau."Pozdravím je protože slušnost musí být a prásknu sebou o křeslo až se zase mrdnu do toho tetování." Kuuuuuur.....vajíčka snáááší!!!!!!!!!!"Změním svůj úmysl říct sprostý slovíčko."Tetování je krutá věc."Prohlásí směrem ke mě Bill."Jo to teda."Řeknu ublíženě a nejradši bych si to tetování pofoukala.
Potom se začneme jakž takž bavit což znamená že já je jen sleduju a poslouchám a jen sem tam do toho něco prohodím až najedou na téma včerejšek."A co ten včerejšek jak ti bylo blbě už v poho?"Zeptá se Georg a navíc se na mě upnou pohledy Mii a Toma."No celkem jo."Začnu se ošívat protože jsem nikdy nebyla moc dobrá ve výmluvách na mí zdraví(jen když šlo o školu tak mi to šlo)."A co ti bylo?"Zeptá se pro změnu Gustav."No blbě." "A jako od žaludku nebo tě bolela hlava?"Páni ti sou dotěrný."Prostě jsem neměla náladu...na…na..na společnost!!"
Vystřelí ze mě pravda."Gwendy!!"Koukne na mě významně Mia."Jo bylo mi špatně od žaludku."Řeknu vzdorovitě,ale nikdo tomu nevěří."Jsi pořád takhle podrážděná?"Přiletí zas na mě jedna otázka od Billa."Ne není,většinou je naprosto v klidu."Odpoví místo mě Mia a já po ní střelím pohledem."To kvůli nám?"Zeptá se znova Bill. "Ne to n..."Snaží se zas za mě odpovědět Mia."Jo tak trochu."Překřiknu Miu a chci se zase zabarikádovat do svýho pokoje."Už zase utíkáš z "boje" ."Řekne jakoby mimochodem Tom."Já nikam neutíkám!!" "Tak kam jdeš?" "Teď už nikam."Sednu si zpátky nafouknutá jak balon."Ses nám ale pěkně nafoukla."Rýpne si Georg."Aby tobě se za chvíli nenafukovala jedna část těla po druhý." "Heyy no tak už je tady dost hustá atmosféra.......tak nám řekni co s tebou je ať tě tolik neštvem."Řekne logicky Bill."To neřeš." "Jenže já to chci řešit,takhle spolů nemůžem vyjít.Tak co." Skříží si ruce na prsou."Za to vy nemůžete....." "Tsss takže jednou je to náma,podruhý zas není tak si to už rozmysli."Řekne ironicky Tom."Jak by bylo tobě kdybys..................!!!"Zařvu na něj ale v poslední chvíli si to rozmyslím a pevně se chytnu opěradla křesla."Kdybych?"Nadzvedne obočí."Kdybys......ztratil,kdybys ztratil….." "Koho?"
"…..Neznám tvůj okruh přátel,abych dala příklad."Už jsem to skoro řekla.Bylo by to poprví co bych to vyslovila nahlas….ale proč zrovna jim?"Ale….." "Ticho Tome."Zarazí ho Mia."….Gwendy…..chceš o tom mluvit?"Zeptá se mě a sedne si za mnou na křeslo aby mě mohla pohladit po vlasech."Možná…..možná jo."Vypadne ze mě a všichni jsou úplně potichu jen aby si mohli poslechnout můj příběh."No….nevím jak začít.Možná tím,že svoji první kamarádku a následně NEJLEPŠÍ kamarádku jsem poznala až ve svých čtrnácti letech.Dřív při mně drželi jen kluci….zastávali se mě a byli se mnou když měly holky od nás svý manýry.No a potom jsem poznala ji Verču a bylo všechno lepší….o hodně lepší.Natáčely jsme spolu bláznivý videa a každou chvíli co jsme mohly byly spolu a dělaly kraviny.Byly jsme i na vašem prvním koncertu v Praze."To se na mě podívají všichni pohledem jako - já myslel/a že jsi nás/je včera viděla poprví."Dávaly jsme si všelijaký potrhlý sliby,což jsi si mohl Tome vyvodit z toho co jsi viděl na tom videu."Tentokrát se všichni zase podívají na Toma.Jsem ráda že mi do toho nemluví,jen se dívají a poslouchají."Byla můj život.Jenom s ní jsem opravdu žila……opustila mě.A já přešla na školu doNěmecka"Nahrnou se mi slzy do očí,snažím se to zamrkat,ale v mysli se mi vyhrabou zase vzpomínky a už mi první slzy přetečou přes víčka."To bude dobrý."Přitiskne si mě Mia na rameno jako kdyby byla moje máma."Tak……třeba by jsi jí mohla zavolat a vyříkaly by jste si to…Pro tohle se nemusíš tak trápit a být naštvaná ne celej svět."Pronese ke mně soucitně Bill."Tss ha ha."Pobaveně se usměju,ale s hořkostí v hlase."Bille já nenávidím sebe ne svět……ona…ona je mrtvá."Řeknu to pro mě osudný slovo.Asi si nikdo nepředstavoval,že to bude až tak horký,přece jen z toho co jsem řekla to vyznělo i jako by jsme se jen strašně pohádaly a tak mlčí.
Měla bych teď brečet,chce se mi.Ale když jsem to ze sebe dostala padla na mě velká úleva z toho že jsem to někomu řekla….a oni mě poslouchali.
"Díky."Vypadne ze mě."Za co?"Zeptá se Tom."Že jste mě poslochali,nikomu jsem o tom neřekla protože mě nikdy nikdo nechtěl vyslechnout a tak jsem se přestala snažit to ze sebe dostat a pak už jsem to neřekla nikomu,teď se mi vážně ulevilo.Díky."Řeknu jim důvod za co jim děkuju."Není vůbec zač,my rádi posloucháme…." "Poslouchat je někdy důležitější než mluvit."Řeknu svůj oblíbenej citát.
"Teď mě omluvte…z dovolením se půjdu užírat minulostí."Řeknu jim na rovinu a zapadnu do pokoje."Pořád je mi líp když jsem sama."Zašeptám do ticha pokoje.
Gwendy
moc hezký tak honem pokráčko!!!!!