close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí:Touha po pomstě XVI.

28. března 2007 v 7:19 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
Všechno se začalo mlžit,stála jsem pořád na tom samém místě,prach kolem mě vířil,neviděla jsem před sebe.Pak vše najednou ustálo a my všichni stáli dole,v přízemí,v současnosti.Stáli jsme tam a dlouho mlčeli.Po tvářích se mi stále kutálely slzy.Pořád jsem před sebou viděla mrtvou Annu a jeji rodiče.Nikdy v životě jsem neviděla nic tak strašného,hrozivého.Někdo mě obejmul kolem ramen,byl to Dan.Vypadal stejně smutně jako všichni ostatní.
"To bylo strašné,to nejhorší,co jsem kdy viděl",zašeptal Tom.Bill přikývl.Ještě jsem neměla možnost vidět Billa smutného.Zdálo se mi,že i jemu se lesknou oči.
"Tak už víme,co se teda stalo a co je příčinou toho,že se chce duch Anny mstít všem Němcům",zašeptal Petr,"a bez urážky",koukl na Billa,Toma,Gustava a Georga",ale vůbec se jí nedivím.
"Ale co teď,k čemu nám pomůže,že víme pravdu?Bylo to samozřejmě strašné,ale v průběhu 2.světové války tak umíralo tisíce lidí.Kdyby se za to měli všichni jejich duchové mstít,nejspíš by vyplenili lidstvo",řekl zoufale Bill.Chápala jsem ho.
"Anny mi bylo líto,ale my s tím nemáme nic společného,není fér umírat za činy Hitlera",zaprotestovala jsem.
"Co máme udělat,abychom se odsud dostali?Proč jsme se vlastně octli v té minulosti?",zeptala jsem se a pohlédla na Adama.Ten do té chvíle zarytě mlčel.
"To já fakt nevím,nevím,co dělat.Nevím,v čem nám to má pomoct",řekl a bezradně na mě pohlédl.V očích se mu odrážela lítost,když na mě hleděl.Jakoby mi už kopali hrob.
"Mám možná takový jeden nápad,ale nevím,jestli to vyjde",řekla opatrně Aduš.Těkala očima z Adama na Zuzku a na mě.Tázavě jsme na ni všichni pohlédli.
"To jsem zvědavý,co s tebe vyleze",řekl kousavě Petr a ušklíbl se.Aduš na něho vrhla zamračený pohled.
"No,napadlo mě",začala těžkopádně,"že bychom třeba mohli vyvolat duchy jejích rodičů",špitla potichounku.Všichni k ní byli nahnutí,aby slyšeli,co mluví.
"Já jsem se snad přeslechla",zalapala nevěřícně Tyla.
"Jako tobě jeden duch nestačí,ty potřebuješ pořádný rodeo masakr a přivolat ještě další dva",vyštěkl ironicky Bill.
"To si jako myslíš,že oni nás pozvou na čaj a zákusek?!?Asi by je taky dost sralo,že je poslali Němci na věčnost.A i kdyby jim Bill zadara zapěl,nemyslím si,že by je to přesvědčilo",zaironoval nevrle Dan.
"Taky si myslím,že je to blbý nápad.Ani neumíme vyvolávat duchy,je to dost velký risk",přidala jsem se.Představa,že by nám tu nad hlavami poletovali další dva duchové mě naprosto děsila.
"No tak pardon,že mě něco napadlo!Tak vymyslete něco vy,když jste tak chytří",vykřikla naštvaně.
"Moment",ozval se Adam.Čekala jsem,co na to on.
"Já si myslím,že je to,hmm,docela dobrý nápad.Teda,nic jiného nám nezbývá.Buď něco začneme podnikat nebo si můžeme kecnout na zadek a nechat malou Annu,aby vykonala dílo pomsty".
"A ty víš,jak správně vyvolat duchy,už jsi to někdy dělal?My jsme vyvolávali duchy maximálně na táboře nebo lyžáku.A to ještě s víčkem od Fanty",podotkla Zuzka.
"To my taky,našim oblíbencem byla Božka Němcová",zavzpomínal Petr.
"Vy jste spadli z višně,vzpamatujte se,to je největší blbost,jakou můžeme udělat.Přivolat ji na pomoc rodiče.",protestoval Bill.
"Ona nás může všechny do jednoho zabít jedním vrzem a nikoho na to nebude potřebovat.Ještě s kamarádem psem",opáčil Adam.
"Moment,toho psa jsem si vůbec nevšimla",vzpomněla jsem si najednou.
"Zastřelili ho venku před domem,to jste právě byli s Annou nahoře,jmenoval se Klaus",informovala mě rychle Markéta.
"To je ale blbý jméno",podotkl Tom.
"Mohli byste laskavě přestat řešit takové kraviny?",zastavil nás netrpělivě Adam,"potřebujeme najít nějaké svíčky,to bude,myslím,stačit.Hlavní je soustředění".
Jako na povel jsme se všichni otočili a vykročili k jednomu místu.Tam jsme si poprvé zapálili svíčky,když jsme do tohohle proklatého domu vstoupili.Začala jsem vytahovat z poličky všechny svíčky a svícny,co na ní stály a podávat je Zuzce.Adam společně s ostatníma začal svíčky skládat na podlahu.Bill stál opodál v koutě a zase nesouhlasně vrtěl hlavou.Bylo mi ho líto,tohle je na něj asi už příliš.Za tu krátkou dobu,co jsem měla možnost ho poznat,jsem zjistila,že je dost citlivý,asi jako Tyla.Docela jsem se divila,že to ještě s oběma neseklo.
Adam začal svíčky zapalovat,zmocňovala se mě zase úzkost a nervozita,už mě to začínalo štvát.Beztak už mám v žaludku vředy velké jak kopačáky.
"Pojďte si sednout do kruhu",vyzval nás šeptem Adam.Tvářil se nejistě,nejspíš vůbec nevěděl,co v takovéhle situaci dělat.Všichni se po sobě pochybovačně podívali,nic už však neříkali a uposlechli jeho pokynu.Bill však dál zatvrzele stál a divoce vrtěl hlavou.
"Já si nebudu dopomáhat ke smrti",odsekl rezolutně.Převrátila jsem oči.Vstala jsem a přišla k němu.
"Bille,poslyš,jestli nic neuděláme,tak tady zemřeme.Možná zemřeme hned,jak se teď o něco pokusíme,ale alespoň si pak v nebi můžem říct,že jsme pro naši záchranu něco udělali",vysvětlovala jsem pomalu jak pětiletému dítěti.Bill na mě vykulil oči.To ho asi moc nepřesvědčilo,říkala jsem si.
"Nedělej ze sebe posraného a pojď,prosím tě",neudržela jsem se a táhla ho za náma.
"Já mám taky v gatích,ale bohužel,jednou jsme tady,tak to hold musíme vydržet",povzbudila jsem ho.Bill se asi trochu urazil,poněvadž se mi vysmekl z ruky a naštvaně sebou kecl na zem.S povzdechem jsem si sedla vedle něj.
"Tak už konečně.Chytněte se a myslete na Anniny rodiče.Naprázdno jsem polkla a z levé strany jsem se chytla Billa a z pravé Tyly.Bill měl zpocené ruce,zase mi ji mačkal jak svěrák.
Adam začal pomalu vyvolávat,moc jsem nevnímala,co říká,soustředila jsem se plnou silou na Anniny rodiče.Začalo strašně fučet a mě se nesnesitelně zvedal žaludek.Slyšela jsem,jak začal někdo zvracet.Tyla se mě pustila,všichni začali něco nesmyslně křičet,ozývaly se kroky,jak se všichni snažili někam utéct.Jen já se dál držela Billovy ruky a měla pevně zavřené oči.Už jsem to však nevydržela a musela se pustit.Jako bych dopadla na něco tvrdého.A taky že ano.Ležela jsem obličejem dolů na vycíděné podlaze,vedle sebe sem zaslechla Billovo známé zoufání.
"Jsme zpátky v minulosti",zasténal…
(Sovík)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama