close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí:Touha po pomstě XV.

18. března 2007 v 18:33 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
Když jsem na vlastní kůži zakusila,jaké to je,bloudit po nekonečně cestě,potom po stejně nekonečném lese,slyšet podivné,strašidelné hlasy,stát v hrůzostrašném domě,utíkat před duchy,myslela jsem,že mě už nic nemůže překvapit nebo vyděsit.Samozřejmě jsem se šeredně mýlila.
Stáli jsme s Billem vedle sebe a zírali s dokořán otevřenou pusou.Začal jsem mrkat a protírat si oči,jestli se mi to náhodou nezdá.
"Kde to jsme?",ozval se za námi Tomův překvapivý hlas.Trhla jsem sebou a otočila se.Všichni stáli tam,kde ještě před malou chvíli a stejně jako já a Bill zírali s otevřenou pusou kolem sebe.Tomova otázka byla docela výstižná,nikdo však neodpovídal.Stála jsem v podstatě na tom samém místě,kde před minutou,ovšem s tím rozdílem,že všechno kolem vypadalo docela jinak.Ocitla jsem na krásném čalouněném koberci různých ornamentů.Nikde žádný prach,zažraná špína,pach plísně.Naopak,všude to spíš vonělo.Otočila jsem hlavu.Místo staré,vybledlé a potrhané manželské posteli tu teď stála krásná postel s nebesy.Skříně se leskli ve světle nádherného lustru,všechno bylo čisté,uklizené.Cítila jsem však ve vzduchu podivné napětí.
"My jsme se.."koktala Zuzka.
"Vrátili v čase",dokončil za ni potichu Adam.Na všechno kolem hleděl s jakousi posvátností,oči mu přímo zářili.Já na,rozdíl od něj,zase byla totálně vynervovaná.
"Co to je za pitomost!Dobře,duchy ještě překousnu,ale abychom se vrátili tak 70let dozadu?",pokrčil čelo Gustav.
"Vždyť to vidíš,ne?Jsme v tom samém pokoji.Ovšem jestli sis nevšimnul,vypadá to tu trochu nověji",odpálkoval ho Georg.
"Tak se jdeme mrknout dál,ne?Aspoň uvidíme,jak to tu vypadalo před léty",řekl úplně klidně a jasně Dan,jistým krokem přešel ke dveřím.V momentě,kdy natahoval ruku ke klice,dveře se rozletěly dokořán.Všichni jsme strnuli hrůzou.V jedné jediné nanosekundě se mi začaly v hlavě kupit všelijaké výmluvy na to,proč stojíme v jejich domě,navíc v takových divných hadrech a ještě v takové tlupě.To ale bylo nejspíš zbytečné.
Do pokoje vstoupil muž.Byl to onen pán,kterého jsem si ještě před malou chvíli prohlížela na fotografii.To mě přinutil pohlédnout na skříň,na které by měla fotka stát.Byla tam,ale neporušená,rámeček byl dokonale vyleštěný,postavy na fotce šli znatelně rozeznat.Muž začal nervózně přecházet po pokoji sem tam.Nad něčím horečně přemýšlel.Bylo docela legrační,pozorovat situaci,v jaké jsme se právě nacházeli.V jednom starodávném pokoji stojí 13lidí,12 úplně vykulených a 1,který nás ani nevidí.Všichni byli přimáčknutí na zeď,jakoby se báli,že o ně muž zavadí.
"CRRRRRRR"ozvalo se najednou.Všichni sebou vyplašeně škubli,dokonce i muž leknutím nadskočil.Na malém stolku v rohu pokoje ležel telefon,toho jsme si nevšimli.Muž k němu přiskočil a vzal ho.
"Ano?Poslal na nás gestapo???To snad ne.To nestihneme.Proč to udělal? Musíme to stihnout.Dcera musí odjet do Británie,dopis už jsme poslali,zařiďte to!Děkuji.",praštil zpátky sluchátkem na telefon.
Jelikož jsem byla k muži nejblíže,dobře jsem slyšela hlasy na druhém konci drátu.S úděsem jsem si uvědomila,že slova,co v telefonu zazněla,jsem už vlastně slyšela z telefonu v přízemí.Zamrazilo mě.
"Marie,musíme si pospíšit,přijedou si pro nás",zakřičel přes celý pokoj.Do ložnice přispěchala mladá žena,vypadal vyděšeně.
"Co se stalo,Martine"?,zeptala se nechápavě.
"Sbal si nejdůležitější věci.Musím zajít za Annou",mávl nedbale rukou a odkráčel z pokoje.Marie se víc nevyptávala,vytáhla zpod postele známou tašku a začala do ní házet věci.Cítila jsem,že tady už víc neuvidíme.Vyšla jsem rychle z místnosti,ostatní mě následovali.Sešla jsem rychle do přízemí a tam jsem našla Martina,jak chodí tam a zpátky.Do pokoje vletěla malá holčička,ve které jsem hned poznala Annu.
"Tati,co se děje?",zeptala se.
"Anno,pojď ke mně.Musím ti prozradit jedno tajemství",řekl a pokynem ji přizval k sobě.Anna k němu s nedočkavostí přikročila,sedla si mu na klín a obejmula ho rukama kolem krku.S široce rozevřenýma očima ho pozorovala.
"Víš jak máš u sebe v pokojíčku tu velkou starou skříň po babičce?",zeptal se pomalu a nespouštěl s Anny oči.Anna rychle přikývla.
"No tak hned za….",zmlkl.Z venku,někde v dálce,šli slyšet hlasy.Zbrkle stanul a zaposlouchal se.
"Běž Anno rychle do pokoje",přikázal.Anna vylekaně odběhla z místnosti.
S děsivým pocitem jsem si uvědomila,že jí zapomněl říct podstatnou věc,která se skrývá v oné skříni.Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se za Annou do jejího pokoje.Všimla jsem si,že mě následují pouze Bill s Tomem.
Anna vběhla do,námi známé,místnosti a se strachem v očích se posadila na postel.V náruči svírala medvídka,který tady pak za více než šedesát let bude ležet bez oka.Leknutím jsme všichni čtyři naskočili.Z přízemí se ozvala rána,jak se někdo násilím dostal do domu.Začala jsem se zase klepat,ozývaly se výkřiky,zřetelně šlo slyšet,jak nějaké nové neznámé hlasy řvou německy,nerozuměla jsem.Bill s Tomem nastražovali uši,z dola se ozývaly rány,někdo rozbíjel předměty.Už mi došlo,kdo může za nepořádek,který jsme hned při vstupu do domu našli.Anna vyděšeně vyskočila z postele a rozutíkala se ke dveřím.Rozběhli jsme se za ní,zabouchla nám však před nosem.Čekala jsem,že si pořádně nabiju palici,prolétla jsem však dveřmi jako nějaký duch.Tohoto zvláštního úkazu jsem si nevšímala a utíkala dál,teď už sbíhala po schodech,za Annou.
Marie hlasitě vzlykala,Martin se snažil vše uklidnit.Dole stáli čtyři němečtí vojáci,na ruce s páskou hákového kříže,v ruce zbraně.Anna se schovávala za rohem a opatrně vykukovala.Potom se vše událo velmi rychle,jeden z Němců namířil zbraň přímo na Annina otce a chladnokrevně ho zastřelil.Anna začala ječet a vyběhla za matkou.
"Né,panebože,nééé.Anno,utíkej se chovat",plakala Marie.Ozval se další výstřel a matka Anny se zhroutila na zem.Všichni jsme bez dechu sledovali tu hrůzu,co se kolem nás děla.Po tvářích mi stékali slzy vzteku a hrozivého smutku.Poslední výstřel a krátký život malé Anny byl zničen….
(Sovík)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama