Když byli dostatečně daleko. Tak se Veronika rozhlédla kolem sebe a znova spustila.
"Tak co? Budeš krýt? Je to jenom na dva dny. Ten doktor nebydlí daleko!"
"Nejedeš za doktorem se žádnou svojí známou! Nevěřím ti a nepřesvědčíš mě o opaku!" Tom dal ruce v bok a přísně koukal na Veroniku, potom zvednul obočí.
"Myslím, že máš přítele a chceš s ním být sama." Veronika stála na místě a těkala očima ze strany na stranu.
"Vážně?!"
"Jo!" řekl ji rozhodně Tom a koukal na ni s mírným úsměvem.
"A...a...myslíš, že kdybych měla přítele, tak bych udělala tohle?!" řekla a políbila Toma. Tom byl překvapenej a ruce mu volně visely u těla, kdežto ruce Veroniky byly kolem jeho krku. Po chvíli se Tom vzpamatoval a přitáhnul si za pas Veroniku blíž k sobě. Veronika se na něj zapřela a zanedlouho oba padali dolů z kopce. Když dopadli dolů, tak ležel Tom a na něm Veronika. Oba se smáli jak něco.
"Už mi věříš?" zeptala se se smíchem.
"Docela jo." řekl jí Tom a chtěl ji znova políbit, Veronika ale vstala a podala mu ruku.
"Tak vstávej." Tom ji chytil, ale místo, aby vstal, tak ji znova stáhnul na zem a jakmile spadla tak se na ni přehoupnul a zalehl ji tak, že nemohla vstát.
"Tak co?" řekl jí Tom se šibalským úsměvem.
"Měl bys vstát, jsi těžký." řekla mu se smíchem.
"Vážně?!" Tom ji chtěl znova políbit, ale ona ucukla.
"Co je?" podivil se Tom. Tušil totiž, že ho před chvílí políbila jenom proto, aby nebral podezření. Jenomže, teď poznal, že to tak myslela. Předtím si to nemyslel, než vstala, ale teď si byl jistý, že ten polibek jenom hrála, aby odlákala pozornost od toho, že by někoho měla. Usmíval se a ležel na ni.
"Měl bys vstát a pomalu půjdeme."
"Není to daleko a ještě je světlo."
"Jestli nevstaneš, tak budeš litovat." řekla mu Veronika a chtěla ho odstrčit, Tom ji ale chytil ruce, dal ji je nad hlavu a znova ji políbil. Nespolupracovala, ale po chvilce začala. Tomovi se její polibky začaly líbit. Líbali se tam zase nějakou dobu než se od ní Tom odlepil.
"Líbilo?"
"Hrozně." řekla mu s ironickým úsměvem a strhnula ho ze sebe.
"Budeš mě teda krýt?"
"Dobře." řekl Tom, ale stejně měl v plánu ji sledovat a zjistit, kam jde. Nevěřil jí. Pomohl ji vstát a vydali se pomalu k sídlu. Po cestě potkali kočár guvernéra.
"Kde jste se to váleli?" začal se vztekat guvernér, když viděl jak jsou od trávy a Veronika má listí i ve vlasech.
"Nastupte!" řekl přísně a oni nastoupili. Jeli do sídla a když vystoupili, Veronika se šla vykoupat a Tom chtěl taky zajít k sobě do pokoje, ale guvernér ho zastavil.
"Pojď ke mě. Chci si promluvit." řekl mu s vážnou tváří a šli do jeho pracovny. Tom se bál, co mu guvernér řekne. Jenom, co se zavřeli dveře, tak se k Tomovi otočil a přátelský ho plácnul do ramene. Potom přišel k vozíku s pitím.
"Dáš si něco k pití?" usmál se na Toma a ten jenom zíral jako blázen. Nechápal, co se děje.
"Co-co prosím?"
"Dáš si pití? Víno třeba?" ani nečekal na Tomovu odpověď a začal mu nalévat víno. Tom si teda sklenici vzal a ťuknul si s guvernérem.
"Tak co?" zeptal se ho guvernér, když se napili.
"Co tak co?" guvernér jenom pozdvihnul obočí.
"Ale Tome! Jsem jenom rád, neboj! Přísného jsem hrál jenom před Veronikou! Jestli se dáte dohromady! Budu ten nejšťastnější chlap v okolí - to mi věř!" poplácal ho znova přes rameno.
"Jak dáme dohromady?" nechápal Tom.
"No..došlo mi, že mezi váma k něčemu musí docházet. Procházka mimo město, potom oba jste jako kdyby jste se váleli někde v lese...Tome! Tome! A to jsi mi říkal, že s ní nic mít nebudeš."
"To jsem neříkal, ale..."
"Takže budeš?!"
"Guvernére...jak jsem řekl. Nezdržím se tady a nejsem zdejší, takže to nejde. Je mi to líto. Veronika...ona...jenom spadnul a já ji chytil. Vážně v tom nic nebylo. Věřte mi." guvernérův úsměv z tváře zmizel.
"Škoda. No...uvidíme se na večeři. Mám práci. Tak zatím Tome." Tom položil sklenici na stůl a odešel. Procházel zrovna nahoře kolem pokojů, když ho něčí ruce zatáhly do jednoho z nich.
"Uviděl před sebou už upravenou a nově oblečenou Veroniku.
"Tak co ti řekl?!" ptala se ho. Věděla, že se ho musel ptát na to, jak vypadali.
"Co by? Myslel si, že mezi náma se něco děje."
"No..poznala jsem to taky. Hlavně z tvé strany, ale..."
"Co prosím?! Jak hlavně z mé strany! Ty jsi mě políbila!"
"Ale Tome...nedělej se! A...budeš mě teda krýt viď? Dneska a zejtra!"
"Už jsem ti řekl, že budu! A...už dneska?!" Veronika mu jenom kývnula na souhlas a potom Toma zase vystrkala z pokoje.
"Tak se měj u večeře." poslala mu vzdušnou pusu a zavřela za Tomem dveře. Ten zůstal stát na chodbě a koukal na dveře do Veroniky pokoje jako cvok....
pokráčko příště
Chodí za Billem ,že jo?Vodvážná holka...a já ci další díleče!!!!