close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Pirátský Princ V.

21. března 2007 v 7:14 | Kosynka |  Pirátský Princ
Tom ležel ve své posteli a snažil se usnout. Moc mu to ale nešlo, pořád přemýšlel nad tím, co bylo dneska večer špatně s Veronikou. Najednou uslyšel dupot. Někdo šel kolem jeho dveří. Pomalu vstal, otevřel dveře a vykouknul ven. Veronika?! Viděl ji jak je oblečená, má na sobě plášť a jde někam ven. Jakmile vyšla z domu, rychle zavřel dveře a běžel k sobě na balkon. Chtěl vidět, kam jde. Jestli jenom na zahradu nebo někam ven do města. A nemýlil se! Šla do města a on to nechápal. Proč šla v tuhle dobu, takhle pozdě v noci do města?! Neříkala mu na zahradě, že se stmívá a raději by měli jít dovnitř?! A teď jde v noci sama ven?! Nechápal vůbec nic. Lehnul si znova do postele a přemýšlel. Docela měl o ni strach, ale říkal si, že musí v noci asi chodit ven častěji. Snažil se na to nemyslet, ale nešlo to a když potom usnul, tak se mu zdálo, že se jí něco stalo. Nepamatoval si přesně co, když se ráno vzbudil, ale nebylo to nejlepší. Obléknul se a instinktivně se vydal do jídelny na snídani, kde už dneska seděla Veronika s otcem. Ona jedla a guvernér seděl a čekal. Když viděl Toma, tak jeho pohled zůstal viset na něm.
"Dneska jsi přišel pozdě? Co se stalo?"
"Nemohl jsem spát. Zdálo se mi, že v noci někdo chodil kolem mého pokoje." řekl s klidem Tom a nenápadně se podíval na reakci Veroniky. Ta ale jenom poklidně seděla a jedla dál. Ani se na Toma nepodívala. Tomovi její chování přišlo velice divné.
"Chápu. I mě někdy v tomhle domě budí kroky, ale to bude služebnictvo. Na to si zvykni Tome." řekl guvernér a ukázal na prázdnou židli. Tom se posadil a dal se do jídla, guvernér už taky. Když dojedli, guvernér vstal.
"Tome. Nechtěl bys se mnou někam zajet? Je to tady ve městě, ale myslel jsem, že bys rád jel se mnou. Stejně nejspíš nemáš nic jiného na práci."
"Nemám." prohlásil klidně Tom, který už dojedl a vstal společně s guvernérem. Veronika se na něj poprvé od té doby podívala. Její pohled se mu nelíbil a jejich společného pohledu si všimnul taky guvernér.
"Děje se něco děti? Doufám, že ne." pousmál se, ukázal Tomovi směr a vydali se pryč ze sídla...
Guvernér jel kočárem společně s Tomem. A ze začátku tam bylo ticho, než guvernér hodil řeč.
"Bude se ti tam líbit. Chci ti ukázat pýchu našeho města, naše kasárna. Máme tam to nejlepší vojsko v okolí."
"Už se těším guvernére." řekl mu s nuceným úsměvem Tom. Potom nastalo zase asi dvouminutové ticho a potom guvernér zase promluvil.
"Líbí se ti?" zeptal se klidně a propaloval Toma pohledem.
"Město? Velice."
"Nemyslím město." Tom se zarazil a koukal na guvernéra.
"Myslím moji dceru - Veroniku."
"No...je to komplikovaný víte." řekl mu Tom a odklonil od něj pohled.
"Proč?"
"Nejsem odtud, takže..."
"To je problém?"
"Veliký a ani si neumíte představit jak moc veliký!"
"Veronika je skvělá dívka, bohužel nezdárná a nechci, aby se stýkala s nějakým obyčejným klukem."
"Co tím myslíte?!" Tomův pohled zase zůstal viset na guvernérovi.
"Tome..ty kroky, co si v noci slyšel, patřily Veronice. Vím, že někdy v noci odchází z domu. Nevim za kým, ale mám takový pocit, že někoho má, ale nechce mi to říct, protože by se mi jistě nelíbil. Chtěl bych k ní vynikající partii. Ale nemůžu jí jenom tak říct, že vím, že odchází. Lhala by a to bych nechtěl a když za ní pošlu stráže - všimne si toho..." guvernér skloní pohled k podlaze kočáru.
"Co naznačujete?"
"Nemohl bys ji sledovat? Zjistit kam v noci moje dcera chodí? Byl bych ti vděčný a neobešlo by se to bez odměny."
"Ale guvernére...já nemůžu...nemůžu přece sledovat vaši dceru."
"Ale můžeš. Máš mé povolení a ber to jako prosbu a žádost starého člověka, který má strach o svoji mladou dceru."
"Nevim, co na to říct guvernére."
"Souhlas Tome. Prosím tě." Tom se rozmýšlel, jestli to má vzít a sledovat Veroniku. Nechtěl to, ale taky si v noci docela přál vědět kam jde a měl o ni strach, takhle by to zjistil.
"Dobře pane...souhlasím." kývnul mu Tom a přesně v tu chvíli se kočár zastavil....
pokráčko příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama