"Tady zůstanete do rána, promluvím si s guvernérem a myslím, že potom si bude chtít promluvit i s vámi." sdělil s úsměvem na rtech komodor Tomovi, kterého zavřel do vězení.
"Ale vy to nechápete. Sám guvernér mi řekl, abych ji sledoval!"
"Ale určitě vám neřekl, že ji máte obtěžovat!"
"To jsem taky nedělal!"
"To jsem viděl! Dobrou noc!" řekl Tomovi komodor a odešel pryč. Venku před vchodem do vězení na něj čekala Veronika. Nemohl utéct, protože tam s ní komodor nechal strážného. Její pokus si udělat "výlet" jaksi nevyšel a byla trochu mrzutá. Přitom ale hrála kdo ví jak ji Tom nechtěl ublížit - hold dobrá herečka.
Tom mezitím vzteky praštil do mříží a zkoušel jestli někde není povolená mříž - ani trochu! Sednul si do rohu své cely a opřel se o studenou kamennou zeď. Nudil se a tak tam začal házet kamínky. Usnout se mu tady moc nechtělo, proto se snažil zůstat vzhůru. Chtěl už ráno, s guvernérem si promluví, ten se usměje a pustí ho. Zase bude všechno jak má být. On nebude ve vězení a bude čestným hostem guvernéra. To ale ještě nevěděl jak pekelně se mýlí a že tomu tak nebude. Najednou se tam kousek od něj objevil pes. Zvedl k němu svůj zrak.
"Ahoj pejsku. Co ty tady děláš?" zeptal se s mírným úsměvem na rtech a vstal, aby mohl jít k tomu psovi blíž. Byl na druhé straně mříží a v puse měl klíče. Jakmile si toho Tom všimnul, tak k němu natáhnul ruku a chtěl si klíče vzít, jenomže pes vzal nohy na ramena a rychle utekl, než se k němu Tomova ruka přiblížila.
"Sakra!" zaklel Tom a vzteky udeřil do mříže.
"Ten k tobě nepůjde. Nesmí k vězňům, kvůli klíčům, které hlídá." ozval se kousek od něj hlas. Tom se otočil a teprve teď si všimnul staršího muže, který tam seděl ve vězení asi o tři cely dál a sledoval Toma.
"Kdo jste? Jak to, že jsem si vás nevšimnul dřív?!"
"Protože jsem nemluvil a v pokud něčemu nevěnuješ pozornost, tak si toho v noci těžko všimneš. Slyšel jsem za co tu jsi - jsi odvážný obtěžovat guvernérovu dceru." zasmál se ten muž.
"Já ji neobtěžoval, měl jsem ji hlídat a tak nějak jsme se navzájem překvapili."
"To jsi dobrý hlídač, když i ona zjistila, že ji sleduješ."
"Dělal jsem to poprvé a ona je až moc dobrá."
"Guvernérova dcera?! To ano! Až moc mazaná holka na svůj věk a hodnost."
"Znáte ji?"
"Já? Párkrát jsem se s ní potkal, ještě než mě sem zavřeli." odpověděl mu ten muž a stoupnul si. Šel blíž k Tomově cele.
"A kdo jste?" zeptal se Tom a pečlivě si ho prohlížel. Ten muž se mu nelíbil. I na tu dálku z něj cítil rum, byl špinavý, starý a vypadal prostě celkově hrozně.
"Já? Pirát. Bohužel jsem se zamotal kam jsem neměl a zůstal jsem tady. Vojska pana guvernéra mě chytli. Komodor mě dostal. Mazaný chlap a chytrý. Ta práce k němu dost dobře jde. Je vždycky tam, kde by být neměl pro dobro pirátů."
"Takže jste pirát? Kapitán?"
"Já? Ne! Já jsem byl kormidelník. Jenomže se nám stala nehoda a já jsem musel pro jistý zboží sem do města. Chytli mě. Někdo mě napráskal, že jsem pirát a bum! Sedím tady v base. Snad se pro mě moji lidí vrátí, ale v to pochybuji, i když náš kapitán...je - i když je pirát - čestný chlap.
"Nejmenuje se Bill?"
"Cože?" pirát se na Toma podíval a začal si ho měřit pohledem.
"Nejmenuje se tvůj kapitán Bill?"
"Odkud znáš kapitána?" pirát si ho prohlížel se zájmem v očích a zároveň v nich bylo i překvapení.
"Měl jsem s ním tu čest se potkat. Takže je to tvůj kapitán?"
"Je, správný kapitán." Tom se pousmál a zakroutil hlavou.
"Copak chlapče?"
"Nic." řekl mu Tom a posadil se na zem, kde seděl před chvílí. Muž byl už taky potichu a sednul si zády k Tomovi, opřený o mříže.
"Myslíš si, že budeš ještě žít dlouho?" zeptal se muž Toma.
"Co prosím?"
"Nebo si snad myslíš, že ti guvernér odpustí to, že jsi obtěžoval jeho dceru."
"Neobtěžoval! Na jeho slovo jsem ji sledoval!"
"Jak myslíš." řekne muž a začne si pobrukovat. Tom tu melodii znal až moc dobře, kdysi slyšel Veroniku, jak si ji pobrukuje.
"Co je to za melodii?"
"Tohle? To je melodie jedné pirátské písničky." odpověděl mu muž aniž by se na Toma podíval. Tom toho muže ještě chvíli pozoroval.
"Jsem Tom." řekl mu. Muž se na něj konečně zase otočil a pousmál se.
"Jack." Tom kývnul na souhlas, že rozumí. Potom už spolu nepromluvili až do rána, než tam přišel voják pro Toma....
pokráčko příště