"Vstávej!" zakřičel někdo na Toma a odtáhnul závěsy v jeho pokoji, Tom se okamžitě posadil a promnul si oči. Před sebou uviděl stát vysmátou Veroniku. Rychle se pořádně přikryl, protože ležel jenom ve spodkách.
"Co-co tu děláš?!" vyděsil se.
"Budím tě. Otec nesnáší když někdo chodí pozdě na snídani. Pojď. Dělej!" řekla mu vysmátě a stále tam stála.
"A mohla bys odejít nebo tak? Rád bych se obléknul."
"Jistě...počkám venku, aby náhodou ses nemusel stydět." řekla mu a odešla. Tom rychle vstal a začal na sebe soukat svoje oblečení. Když byl hotov vyšel před pokoj a viděl Veroniku jak stojí opřená o zábradlí a pobrukuje si nějakou melodii.
"Nudila ses?"
"Ani ne. Tak pojď." řekla mu a už ho táhnula za ruku do jídelny. Dorazili tam o chvilku dřív než její otec-guvernér.
"Vy už jste tady? To je překvapení." mile se usmál a sednul si do čela stolu. Veronika mrknula na Toma a pustila se do jídla, Tom a guvernér taky.
"Takže Tome...jak dlouho se teda zdržíš a jak se ti tu u nás líbí?"
"Nevim jak se držím - než přijdu na to, jak se vrátit domů a...líbí se mi tu moc! Je to tu krásný!"
"Děkuji. Moje město je krásné. A piráti si sem neodvažují moc připlouvat, kvůli mému vojsku." najednou začala Veronika kašlat a Tom si toho všimnul. Něčeho se vylekala? Nebo nějak a Tom na ni hodil zvláštní pohled. Ona se na něj jenom mírně usmála a pokračovala v jídle.
"Nechtěl by sis potom prohlédnout naše město? Přístav a tak? Říkal jsi, že tu jsi nový, takže to tu jistě neznáš. Poslal bych s tebou nejspíš Veroniku a pár stráží."
"Stráže nejsou potřeba."
"No...kvůli Veronice je s tebou raději pošlu." Tom teda kývnul na souhlas a podíval se znova na Veroniku, která mezitím jedla a snažil se, aby jedla co nejvíc elegantně.
Když dojedli, vydal se Tom s Veronikou a několika strážemi do města.
"Líbí?" řekla mu vysmátě Veronika, když viděla Tomův překvapený výraz.
"Velice." řekl jí a dál si to s úžasem prohlížel.
"Hele..mohl bych s tebou mluvit o samotě?"
"Jistě." Veronika ukázala na stráže, aby odešla stranou a zůstala s Tomem na mole sama.
"Poslyš...tvůj otec říkal něco o pirátech, že sem nepřiplouvají, ale já je tu včera viděl." najednou Veroniky úsměv zmizel.
"Cože jsi?" zeptala se a otočila se od Toma.
"Včera v noci...ty bedny ukradli piráti." Veronika nepromluvila nějakou chvíli jenom koukala na volné moře, až po chvíli se otočila.
"Půjdeme ne?" řekla a vyšla směrem zpět ke strážím. Tom se jenom zvláštně tvářil, nechápal její chování. Snažil se nad tím ale nepřemýšlet a vydal se teda za Veronikou. Pokračovali v prohlídce města až do večera. Potom přišla zase na řadu večeře a potom volno. Guvernér pracoval u sebe v pracovně a Veronika byla venku na zahradě u jejich sídla. Tom přišel za ní a sednul si k ní. Veronika se na něj nedívala a dál se koukala před sebe. Tom ji pečlivě pozoroval a nespustil z ní zrak, rád by věděl, co se to s ní děje.
"Je všechno v pořádku? Zbytek odpoledne od toho mola a potom při večeři jsi nějak nemluvila a vyhýbala se mému pohledu a tak..."
"To nic. Jenom...nad něčím přemýšlím víš? To je jenom moje věc Tome, ale díky za starost."
"Není zač." řekl a podíval se směrem, kterým koukala ona.
"Kam koukáš?"
"Na přístav. V noci je krásný. Osvětlený, plný lodí, ale jinak prázdný. Takový klid tam je."
"Jak to víš?"
"Co?"
"Že je tam teď klid?"
"Vidím ne?" řekla mu a poprvé se na něj podívala, nezůstala ale na něj koukat dlouho a zase se podívala zpátky k přístavu.
"Něco tě trápí?" zeptal se jí Tom, protože viděl, že její pohled není obyčejný.
"Nic mě netrápí. Měli bychom jít dovnitř, je už tma." vstala a chtěla jít, Tom ji ale chytil za ruku a zastavil.
"Vážně je všechno v pořádku? Od doby, co jsem řekl, že tady v noci jsem viděl piráty, jsi divná. Jako kdyby si se obávala, že sem připlují a přepadnou tohle město."
"To ne. Pirátů se nebojím." řekla jenom a odešla do sídla. Tom se ještě jednou podíval na přístav a vydal se taky dovnitř....
pokráčko příště