close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Pirátský Princ II.

13. března 2007 v 16:10 | Kosynka |  Pirátský Princ
Rozhlížel se kolem sebe, byla noc a byl v zapadlé uličce. Docela měl i strach, stačilo si jenom uvědomit jací lidé byli tam v té hospodě. Pomalým krokem se vydal nějakým směrem. Nelíbilo se mu kde je a ani to nevěděl! Přál si to ale vědět. Kde je Bill? A ta stará čarodějnice?! Nechápal to, chtěl zpátky domů, kdyby ho Bill nevytáhnul k té ježibabě! Všechno mohlo být v pořádku! Jistě ho nějak zaklela a on má tyhle hnusné noční můry.
"Sakra! Opatrně! Ještě nás někdo uslyší!" uslyšel z jedné uličky známý hlas, zněl jako Bill. Bál se do té uličky zajít, ale odvážil se to přece jenom udělat. Vydal se do té uličky směrem za hlasem, který jistě patřil Billovi. Ulička, ale najednou končila, jenomže z jedné strany ho osvítilo světlo, podíval se tím směrem a spatřil přístav a lodě. Pomalu vyšel ven z uličky a rozhlížel se kolem.
"Dávejte pozor!" ozvalo se znova a Tom se podíval tím směrem. Stál tam...
"Bille?!" křiknul Tom a on se otočil. Opravdu tam před ním stál Bill, ale ne takový Bill, kterého znal, ale jiný Bill! Měl na zvláštní oblečení a klobouk, ale jinak stále vypadal jako Bill.
"Známe se?" ozval se a Tom na něj jenom vykulil oči a přišel blíž. Najednou se před ním objevili dva odporní chlapíci s meči v rukách.
"Máme ho zapíchnout kapitáne?" Tom jenom vytřeštil oči ještě víc a podíval se na Billa.
"Ne! Počkejte!" Bill, teda pokud to byl Bill, přišel blíž k Tomovi a prohlížel si ho.
"Odkud mě znáš?" zeptal se znova a na tváři se mu objevil mírný úsměv.
"Jsem Tom! Tvůj bratr! Neblbni Bille!"
"Bratr?!" Bill se začal smát jako cvok a ti chlapíci taky. Tom tomu nerozuměl ještě víc, než před chvílí.
"Jo! Co je s tebou?!"
"Nemám bratra! Nikdy jsem neměl! Ani bych tě za bratra nechtěl a teď nezdržuj mladíku!" řekl mu a zase se dal s těma chlápkama do práce. No, on ne, on je jenom pozoroval, jak se dřou s bednama.
"Bille! Jmenuješ se tak ne?! Vážně jsem tvůj brácha! Brácha Tom - dvojče! Sakra, co s tebou ta baba udělala?!" znova přistoupil k Billovi.
"Mladíku...nemám bratra a Bill se opravdu jmenuji!"
"Nejsem mladík a vidíš - znám tvé jméno!"
"Ale jeho jméno zná každý v okolí!"
"Jak to?" díval se Tom na ty chlápky a potom se znova podíval na Billa. Ten se jenom zasmál zakroutil hlavou a šel pryč.
"Stůj! Slyšíš?!"
"Vypadni! My - musíme plout! A ty nekřič! Nebo přivoláš stráže a já bych se teď nerad dostal to potyčky. Je večer víš?! A to většinou jsem unavený na bitky! Tak se měj...Tome?" poklepal ho po rameni a šel zase pryč. Tom tam jenom stál vykulený jak něco a nemohl pochopit to, co se mu stalo právě před očima. Bill a ostatní chlapíci zvedali kotvu a vyplouvali pryč. Tom tam stále stál na přístavu a sledoval odplouvající loď. Tohle nemohl být Bill - jeho brácha! Ale vypadal jako on až na to šaškovské pirátské oblečení! Co je sakra tohle za vtip?!
"Stůj!" ozval se za ním, a Tom se otočil. Za ním stál chlap oblečený v uniformě a puškou v ruce.
"Ruce vzhůru!" Tom je teda neochotně zvednul.
"Co tady děláte v tuhle dobu a..."najednou jeho zrak spočinul na prázdném místě, odkud Bill před chvílí tahal ty krabice.
"Kde máte kumpány!? A jak to vypadáte?!" prohlížel si teprve teď Tomovo oblečení.
"Jaké kumpány?" ignoroval jeho otázku na oblečení.
"No, ti co odnesli ty krabice!"
"To nebyli mí kumpáni!"
"Půjdete se mnou a nelžete!" Tom se teda poslušně s rukama nad hlavou vydal směrem, kterým ho navigoval ten voják. Už šli nějakou dobu, až došli před krásný velký dům.
"Tohle je vězení? To si nechám líbit!" zakroutil Tom hlavou.
"NE! Tohle je dům guvernéra a vy si teď s ním půjdete promluvit! Ten vám spraví fasádu mladíku!"
"Sakra, co tady všichni máte s tím mladíkem?! Au, už jdu!" křiknul na něj Tom, protože ho voják šťouchnul puškou do zad. Vydali se ke dveřím velkého domu, který se dal možná už nazvat sídlem. Voják postoupil vedle Toma se stále namířenou zbraní a zaklepal na dveře. Otevřela nějaká žena, která vypadala jako služka.
"Přejete si?"
"Jdu za guvernérem! Vedu zvláštního cizince, který ukradnul...no - to smím říct pouze guvernérovi!"
"Dejte ho zatím do vězení a guvernér to vyřídí ráno! Teď má práci!"
"Je to naléhavé a podívejte na něj! Vypadá divně!" zašeptal voják služebné, která si začala Toma taky prohlížet a Tom udělal zhnusený obličej. Nelíbilo se mu, jak se tady všichni oblékali a naopak.
"Počkejte!" řekla služebná, zavřela dveře a oni čekali dál venku. Tom zívnul a voják zbystřil.
"Jenom zívám!" hájil se Tom a zakroutil očima. Dveře se otevřely znova a služebná opět vykoukla ven.
"Můžete dál." řekla, Tom s vojákem vešli a dveře se za nima opět zavřely...
pokráčko příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama