close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Nenávist, láska a TH IV.

30. března 2007 v 7:18 | Kosynka |  Nenávist, láska a TH
Bože to je magor. Tady snad nejsou normální lidi.´ zuřila jsem. ´Mluvil se mnou jak s nějakým debilem.´ Nakopla jsem odpadkový koš a rázovala si to domů.
Tam jsem odhodila tašku, rychle jsem pojedla a vypadla z domu. Neměla jsem náladu někoho potkat, tak jsem se jen tak procházela uličkami v Magdeburku. Když jsem tam tak bloudila, přišla jsem před jeden obrovskej dům se zahradou. On ten dům nebyl nijak neobyčejný, spíš ti lidi, kteří stáli před ním. ´Bože já mám fakticky strašnou smůlu.´postěžovala jsem si. U toho domu totiž stál a o něčem se dohadoval ten dredař, Bill, jak jsem postřehla z našeho posledního ,rozhovoru, a ještě nějaký kluk s dlouhýma vlasama. Otočila jsem se a chtěla odejít, ale došlo mi, že pokud moje cesta domů nemá být třikrát tak dlouhá, musím projít kolem nich. Narazila jsem si kapuci na hlavu a vykročila. Ten dredař o něčem diskutoval s Billem, ale zase si mě musel někdo všimnout. Já mám prostě neskutečnou smůlu. Všiml si mě ten třetí kluk, kterýho neznám a drcl loktem do toho s dredama, aby se podíval. Ten si mě změřil a asi po půl minutě mu došlo, kdo jsem. To už jsem ale byla asi pět metrů od toho domu a tak na mě zavolal na celou ulici.
"Hej, kam si to tak rázuješ. Počkej!" a doběhl ke mě. "Asi jsem se ti zapomněl minule představit. Jsem Tom." a čekal, co mu odpovím.
"Hm, to je skvělý, ale myslím, že nemám potřebu se ti představovat." odsekla jsem. Usmál se a ještě prohodil: "Jo, jinak máš dobrý vkus na hudbu, Guano Apes jsou skvělí." A otočil se a odcházel.
Zastavila jsem se. ´Je možný, že každý, komu se Guano Apes líbí je magor? Ach jo.´(Nemyslete si, že každýho posuzuju podle toho, jestli tu kapelu poslouchá nebo ne, ale je moje oblíbená, takže je škoda, že ji zná tak málo lidí a ještě k tomu to musí být debilové.)
Po chvilce se opět rozejdu a zase vytáhnu mp3. Nechápu, jak mě ta dvojice může vždycky tak vytočit. Ne, že by mi hádky nějak vadily, já je většinou miluju, ale tohle je něco jiného.
Ještě za mnou něco volají, ale já je už neslyším.

Doma je samozřejmě nuda, takže si sednu k učení. Nevím ani jak, ale najednou je půl dvanáctý a já usínám na židli opřená o stůl. Takhle se vzbudím další den ráno a zhrozím se, protože jsem zaspala. Táta je už dávno v práci a já nejsem zvyklá se budit sama. ´No, tak první hodinu každopádně nestihnu.´uvažovala jsem. Rychle jsem posnídala, nalíčila se a vyletěla z domu. Těsně před zastávkou jsem se málem natáhla, ale někdo mě chytil. "Kterej anděl?" zeptala jsem se a zvedla oči k tomu dotyčnému. ´Neeeeeee...to snad není pravda.´
"Tak dík za poklonu, ale anděl nejsem." Byl to....jo! Tom. A vedle něho se chlámal ten kluk s dlouhýma vlasama ze včerejška. Když se konečně přestal smát, představil se. "Jsem Georg."
Podal mi ruku.
´Hm, to by bylo asi dost nezdvořilý se mu nepředstavit, ale nic mi neudělal...´
"Nikola." odpověděla jsem a taky mu podala ruku. Chtěl mě políbit na seznámení a já se kupodivu nechala. K Georgovi jsem byla milá, ale Toma jsem tak nějak přehlížela.
"Tak říkáš jak ledová královna jo?" otočil se po chvilce na Toma. Ten si ho změřil nabroušeným pohledem, ale neodpověděl. "Ono to asi bude tebou kámo." řekl ještě a taktak stačil uhnout před Tomovou pěstí. To už ale přijížděl autobus a já do něho nastupovala jako první. Sedla jsem si až úplně dozadu a doufala, že si nepřisednou. Georg byl milý, ale Tom mi lezl na nervy.
Samozřejmě, že jenom, co nastoupili, už si to kráčeli ke mě. Jenže autobus se najednou rychle rozjel a kluci ztratili rovnováhu. Teda vlastně jenom Tom, protože Georg se stihl chytit nejbližšího sedadla. Tom se ale natáhl jak široký, tak dlouhý na zem a já s Georgem jsme vybuchli smíchy.
Tom vypadal, že nás v nejbližší domě zabije, ale ovládl se a sedl si na sedadlo co nejdál od nás.

"Jak to, že jedete až teď?" zeptala jsem se George. "protože jsme s Tomem zaspali. A ty?"
"No, podobně." usmála jsem se. "Vy byste se s Tomem k sobě hodili, fakt." řekl.
Zaskočilo mi. "Já s ní. Tak to v žádným případě. Ještě jsem neviděla kluka, který by si o sobě tolik myslel, jenom ho. Jo a vlastně ještě jednoho, toho, co včera s váma stál před domem. Myslím, že se jmenuje Bill." řekla jsem naštvaně.
"Bill? A nafoukanec? No, na Toma to tak nějak sedí, ale Bill je pravej opak. Cos mu udělala, že se k tobě nechová mile?" Vypadal udiveně.
"Já, nic." "Hm, tak to nevím, on je od Tomaúpa odlišnej. Člověk by neřekl, že jsou dvojčata."
"Cože? Dvojčata? Si děláš srandu?" vykřikla jsem. "Ne, ty to nevíš?" zeptal se ještě, ale to už nás autobus vyhodil před školou, takže jsme si stihli říct jenom "Ahoj."

Ve škole jsem se absolutně nemohla soustředit, až mi učitelka napařila poznámku za nepozornost.´No a co jako.´řekla jsem si a dál se zadumaně dívala z okna.
´Takže dvojčata. No, moc podobní si teda nejsou, ale oči mají stejný. Takový krásný..hnědý..Ježiš nad tím to zase přemýšlím´musela jsem se okřiknout. Zamířila jsem pohledem na učitelku, která něco zaujatě vysvětlovala třídě(nebo i mě?). Zbožně jsem vyhlížela konec hodiny a nakonec mi i štěstí přálo a ono se ozvalo to slastné: CRRRRRRRR.... Hned se mi zvedla nálada. Bylo po vyučování a tak jsme se s Tess loudali po škole. Nakonec jsme se vydali do McDonalda abychom se pořádně nadlábly. Usadily jsme se do rohu a objednaly si horu jídla. S chutí jsme se do ní pustily. Pohlédla jsem směrem ke dveřím, protože tam byl nějaký šrumec a málem jsem se udusila. Zase tam stál Tom a Georg.
"Já se snad zblázním, oni jsou snad úplně všude!" řekla jsem Tesse a ta se jen udiveně zeptala: "ty je znáš nějak osobně?"
"No, moc osobně ne, měla jsem s něma jenom pár menších rozhovorů, ale ten Tomma Bill jsou pěkně nafoukaní tupci." odpověděla jsem neurčitě
"Ty nevíš, kdo to je?" zeptala se.
"Jako kdo, oni? Jo, vim, jmenují se Tom, Bill a Georg a Tom s Billem jsou nafoukaní tupci, to už jsem říkala."
"Ale oni jsou...." Přerušila jsem ji. "Já o nich nic víc vědět nepotřebuju. Seš hodná, ale víc informací bych už asi neunesla." usmála jsem se na ni a znovu se zakousla do hamburgru.

"Ty, hele, Tome, to je ta holka ne?" zeptal se Georg Toma, když vešli do McDonalda.
"Kde zas? Tady je holek..." odpověděl a rozhlídl se kolem.
"Myslím tu tam v rohu, to je ta co s náma jela v autobuse jak si spadl a taky ta, u které nemáš jako doopravdy žáááádnou šanci." uchichtl se.
Tom si uvědomil, o koho jde a nasupeně řekl: "já, že u ní jako nemám šanci jo? Chceš se vsadit?" Nemyslel to vážně, ale nakonec, proč ne?
Georg si Toma změřil a usoudil, že to není špatný nápad. ´Aspoň mu někdo konečně zacpe zobák a ukáže mu, že není neodolatelnej.´pomyslel si a kývl na souhlas.
"Tak jo, o co?" zeptal se se zájmem. "No, je polovina dubna, takže když mi do měsíce bude ležet u nohou, veřejně přiznáš, že jsem nejen hezčí a chytřejší než ty, ale i že jsem víc sexy a....." začal si Tom určovat požadavky. Georg ho znal, takže věděl, že pokud ho nezastaví, tak ho za chvilku bude muset nosit na rukou.
"Stačí. A co když prohraješ?"
"No, ne že by se to mělo stát, ale když prohraju, tak....tak to samý řeknu o tobě, no." řekl neochotně, protože ho nic lepšího nenapadlo.
"Jo, to by šlo. A ještě něco, je to jen mezi náma dvěma, jasné?" zeptal se ještě Tom, protože věděl, že kdyby se to domákl Bill, byl by na něho nasranej. Vždycky se zastával holek, se kterýma si Tom jenom hrál. A bylo jedno, že na tu holku byl třeba naštvanej. Jako teď na tu...´Sakra, jak se ona vlastně jmenuje?´ Musel se na to zeptat George, ale ten se jen ušklíbl. Nemohl si přece nechat ujít příležitost, kdy Tom nebude za nejlepšího....
Konec 4. dílu.(Zuzilik)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama