close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Nenávist, láska a TH III.

30. března 2007 v 7:18 | Kosynka |  Nenávist, láska a TH
Byla Neděle večer a já měla jít zítra poprvé do Německé školy. Nebyla jsem nervózní, seznamování mi problémy nedělá, problém byl v tom, že jsem nevěděla, jak to v Německu chodí.
´Co si vemu na sebe?´zeptala jsem se sama sebe pře spaním. Já zásadně nechávám připravování do školy až na ráno a nemíním to teď měnit, ale tohle mi vrtalo hlavou. Nakonec jsem se rozhodla, že si vezmu to nové oblečení, které jsem si v pátek koupila ve městě. Spokojeně jsem usnula.

Crrrrrrrr,Crrrrrrrrrr,Crrrrrrrrrrr, Crr...bum. Budík letěl na druhou stranu pokoje. Neochotně jsem otevřela jedno oko, abych zjistila škody. ´Dobré, ten toho ještě přežije.´ řekla jsem si, když jsem zjistila, že je v naprostém pořádku.
Nesnáším raní vstávání.
Opláchnu si obličej a protože jsem si schválně netáhla budíka ještě o půl hodiny dřív než normálně, vlezu pod sprchu. Miluju vodu, taky jsem vodní živel a tak tam jsem co nejdýl.
Když vylezu, jemně se nalíčím, učešu a obléknu si to skvělý nový oblečení. Kouknu do zrcadla a musím uznat, že mi to sluší. To mi také řekne táta hned potom, co vejdu do kuchyně.
"Vypadáš skvěle, skoro, jako by jsi šla na módní přehlídku a ne do školy." uchechtne se a myslí si, jaký to nebyl vtip dne. Pousměji se, přece mu nebudu kazit náladu a nebudu mu to vyvracet.
"Měla bys jít, nebo to nestihneš." houkne na mě, když se pořád nezvedám.
"Ale no jo, vždyť už du." Zvedám batoh a vycházím ze dveří.
Když dojdu na autobusovou zastávku(musim jezdit busem, protože to nemám do školy zrovna nejblíž), autobus už tam stojí a mám co dělat, abych ho vůbec stihla. Řidič je ale naštěstí milý, takže mi nezavře dveře před nosem, jako někteří v ČR.
Praštím sebou na nejbližší sedadlo a koukám z okna. Do uší strčím sluchátka od mé mp3 a zapnu Guano Apes. Jak taky jinak, že?:-)
Rozhlídnu se kolem sebe a strnu. Kousek ode mě sedí ten kluk z parku.Rychle jsem se obrátila na druhou stranu a doufala, že si mě nevšimne. Neměla jsem náladu se z někým hádat.
´Umpřímně doufám, že nechodí na ten samej gympl, na kterej nastupuju.´pomyslela jsem si.
Po tom, co jsem se nějakým záhadným způsobem dostala ven z busu(byla tam hrozná tlačenice, bo se chtěl z tama každej rychle dostat ven), rozhlédla jsem se, jestli ho někde neuvidím, ale ne. ´Dobrý.´řekla jsem si s pocitem, že ho ve škole nepotkám. To jsem se ale šeredně spletla. Nejen, že po první hodině, která proběhla vcelku dobře jsem na chodbě stála proti němu, ale on mě ještě k tomu poznal.
"Ale, kdo to tu je? To jsem nevěděl, že chodíš sem na školu" ušklíbl se a prohlídl si mě od hlavy k patě. Nevěděla jsem, co si myslí, ale jeho výraz neměl daleko k opovržení.
´Co si o sobě sakra myslí´Byla jsem naštvaná, ale držela jsem pusu.
"Ale, že bys oněměla? Se divím, že už se dneska nesměješ!"
No, nesmála jsem se, protože teď už neměl ty tse-tse brýle a oči, které předtím tak úspěšně schovával mě teď doslova probodávaly. A to, co na něm bylo nejvíc zajímavé bylo, že ty oči měl namalované! Vypadal docela dobře..ale to jsem mu samozřejmě říct nemohla.
"Němá nejsem, jenom nemám zapotřebí se bavit s imbecilama." odpověděla jsem klidně.
Jeho hnědé oči se zúžily do štěrbinek. Já jen čekala, co z něho vypadne.
"A já si zase nenechám nadávat od někoho, kdo se oblíká jako štětka." vyštěkl a nasupeně odešel.
Jako co? Štětka? Co má proti mýmu oblečení?
´Tak tohle ti nedaruju hošánku.´řekla jsem si a šla zpátky do třídy. Ta byla docela v pohodě až na nějaké kretény, ale tak ti jsou ostatně všude. Sedla jsem si na svoje nové místo, vedle nějaké, pro mě dosud neznámé holky. Nevypadala nafoukaně, jako některé holky kolem, tak jsem na ni promluvila.
"Ahoj, já jsem Nikol a ty?"
"Tessa." Odpověděla.
"To je zajímavé jméno, to jsem ještě nikde neslyšela." usmála jsem se na ni.
"Hm." A odešla.
´Ježíš, co je to tu za divný lidi? To jsem jako nějakej mimozemšťan, že se se mnou nikdo nedokáže normálně bavit?´ vzpomínala jsem. ´Ne, pokud vím, nejsem ani z Marsu, ani z jiné planety, nýbrž ze Země, takže mimozemšťan nebudu. Proč jsou ale všichni takoví?´ptala jsem se sama sebe. Jako, ne že by mi to nějak vadilo, já se nakonec s nikým bavit nepotřebuju, ale je to divný. Nevadí.´
Den proběhl docela dobře, toho kluka jsem už nepotkala a protože jsem se s Tessou nijak zvlášť neseznámila(a ona nevypadala, že by o to nějak stála), nechala jsem se přesadit do poslední volné lavice.

Pokud pominu to, že jsem se vyhýbala sousední třídě a místům, kde se ten magor vyskytoval, dny ve škole byly docela příjemný. I ta Tessa mě nakonec začala zdravit a já si přestala připadat, jako nějaká dotěrná veš v psím kožichu(teda v týhle třídě).
Asi po týdnu ke mě přišla Tessa.
"Jak se vede?" sedla si ke mě na lavici. Byla jsem docela překvapená. "Dobře, a ty?" zeptala jsem se neutrálně.
"Hm, taky dobrý. No..víš, já jsem se ti chtěla jenom omluvit...no..za to, jak jsem se chovala ten první den, ale..." Znělo to hodně upřímně.
"Ale?" zeptala jsem se jí. Bylo vidět, že zvažuje, jestli má pokračovat. "Ale nedávno se zabila..moje kámoška, která se mnou seděla v lavici, a od té doby jsem seděla sama. No a pak jsi přišla ty a mě to připadalo, jako kdyby ses vetřela na její místo." vychrlila ze sebe snad jedním dechem. Já na ni jen udiveně zírala. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Bylo mi jí líto.
"To..je dobré, celkem tě chápu. Já jsem se teď odstěhovala od své nej kamarádky a je mi po ní smutno, vím, že to není stejné, ale ten základ je podobný." Usmála se na mě. No a tak jsme se staly hodně dobrými kamarádkami. Samozřejmě, že Karolína je na prvním místě, ale Tessa je taky skvělá.
Každej den probíhal tak nějak stejně, až jsem se začínala nudit. Po vyučování jsem seděla na sedadlech v přízemí naší školy a poslouchala mp3, když jsem zase uviděla toho kluka. Nebylo by na tom nic nenormálního, vždyť jsma na stejné škole, ale teď jsem ho poprvé viděla s nějakým skoro stejně vysokým blonďákem, který měl na vlasech naraženou kšiltku. Ty vlasy měl v dredech, s kterýma vypadal dost dobře. Když kolem mě procházeli, čekala jsem, jestli si mě ten černovlasý všimne. Nevšiml. Zato ale ten dredař jo, podíval se na mě svýma(hezkýma hnědýma) očima a nahodil úsměv od ucha k uchu. Kousek ode mě se zastavili a on se na něco zeptal toho druhýho a při tom kývl hlavou směrem ke mě.
´Sakra, nemusel na mě upozorňovat toho poboša.´ zaklela jsem, ale už se s tím nedalo nic dělat.
Jakmile jeho kámoš zjistil, na koho ukazuje, ušklíbl se a něco mu odpověděl. Čekala jsem, co bude dál, a stalo se, co jsem si myslela. Rozešli se mým směrem a už z dálky na mě ten kretén ukazoval a něčemu se blbě chlámal. Docela mě to naštvalo.
Zastavili se asi dva metry ode mě a ten dredař se mě zeptal: "Ty jsi tu nová, že jsem tě tu ještě neviděl." Ale dřív, než jsem stihla odpovědět to za mě udělal ten druhej.
"Ále, to je ta koza, jak jsem ti o ní říkal, ta, která se mi chlámala v parku."
"Buď tak hodnej a nadávej si někomu sobě rovnýmu." okřikla jsem ho. Dredař dostal strašný výtlem, asi když viděl vraždící výraz toho druhého kluka.
"A ty se jako směješ čemu?" zeptala jsem se nabroušeně.
"Ale, slečinka si nějak dovoluje." odpověděl s profesionálním úsměvem. Všiml si sluchátek v mých uších a zeptal se: "Co slečinka poslouchá, jestli to můžou vědět lidé tak podřadní, jako já a Bill?"
"Nevím proč, stejně to neznáte." vyštěkla jsem na ně a zvedla se k odchodu.
"Tak co to teda je?" chytil mě ještě za ruku.
"Guano Apes, blbečku."
Konec 3.dílu.(Zuzilik)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama