close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Já, blb Tom a sexy učitel XXII.

18. března 2007 v 18:19 | Kosynka |  Já,blb Tom a sexy učitel
"Gabrielo…slyšíte?" opět ten příšerný zvuk…proč to nevypnou? bolí mě hlava…
"Slečno…" Přikývla jsem…
"Skvěle…Víte kde jste???" rozevřu oči a rozhlídnu se…všechno je bílé…a lidi okolo mají zvláštní oblečení, ale počkat takové jsem už přeci viděla…NEMOCNICE…
"Gfssrrg..:" nejde mi mluvit…mám sucho v puse a ta bolest na hrudi ještě nepřešla…
"Psss snaží se něco říct…"
"J…jsssem…v…n-nem…nemocni…ci" vychraptím ze sebe po velkém snažení,,,
"Dobřa a víte jak se jmenujete?"
"B…Bibi…" hlesnu a sestřička mi pomůže napít se hořkého nemocničního čaje…je z něj cítít pach léků…
"Hoffmannová…" dodám již pevnějším hlasem…
"Víte co se stalo" Déšť…táta…padající strom…skřípění kovu…záblesk…krev…tma…Všechno se mi vrací zpátky…Křičím…bojím se…já nechci… nechci… mám strach…Panebože….Začala jsem sebou házet na posteli.Někdo mi asi píchnul něco na uklidnění, protože jsem najednou ucítila strašné otupění smyslů…Ale neusla jsem jenom jsem byla taková malátná, jako zdrogovaná…
"Co-co jste mi to d-dali?" zeptám se.
"To byla injekce na uklidění. Jsme ráda že jsi se vzbudila byla jsi v bezvědomí sedm dní...Chce za tebou nějaká paní Sylva. Tvrdí, že jí znáš" odpoví mi sestřička a usměje se na mě.
"A-ano ať jde dovnitř…" řeknu a dívám se jak z pokoje všichni odcházejí a dovnitř vchází postava dřívě celkem usměvavé ženy, ale teď vypadá příšerně…
"Kde….Kde je táta? Spadl nám na auto strom…" mám na ní spoustu otázek…
"Bibi …je…je mi to líto, ale táta tu autonehodu nepřežil…" odpoví mi Sylva a z očí jí tečou potoky slz…
"Ne to není možné,…to…to by mi neudělal…" oči mám rozšířené strachem a bezmocí…
"Je to tak Bibi…" Těžce polkla…
"Před dvěma dny měl pohřeb…" Nehýbala jsem se, dýchalo se mi ještě obtížněji.
"Byla jsi v bezvědomí a já nevěděla kdy se probereš." pokračuje. "Nemohla jsem s tím pohřbem dlouho čekat…" podívá se mi soucitně do očí…
"Já vím jak se teď cítíš Bibi…"
"NE!!!" v tom výkřiku byla všechno moje zoufalství i bolest, kterou jsem cítila hluboko…hluboko ve svém rozervaném srdci. Začala jsem ječet…Nedokázala jsem to zastavit, nechtěla jsem to zastavit…Ječela jsem a ječela…Dovnitř někdo vběhl a píchl mi další injekci, po který jsem usnula…
Následujících pár dní jsem ležela v nemocniční posteli a plakala jsem…Nebyla jsem k utišení. Měla jsem zlomená tři žebra a bolela mě hlava. ale já tu bolest měla ráda, aspoň z části jsem se nemusela zabývat svým smutkem. Všechno je moje vina…Kdybych tehdy tátu nepřemluvila, tak by nám na auto nespadl strom a táta by žil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama