Odskočíme od sebe.
"Ehm..ee, no"začíná Bill
"Půjdem do třídy?"navrhnu rychle.
"Asi by jsme měli"přitaká a oba si to už míříme zpátky do školy.
Ve třídě si prkenně sednu na židli a přemýšlím co se stalo. Málem sme se políbili. Stačilo málo a políbili jsme se! V hlavě se mi honí spousta otázek...
Proč mě chtěl políbit?
Proč je na mě tak milý?
Proč vždycky když je blízko mě tak cítím motýli v břiše a jsme nervózní?
Proč má tak krásné oči?
Proč od nich nedokážu jen tak odtrhnout pohled?
PROČ SEM NIKDY NEČETLA ŽÁDNÉ HOLČIČÍ ČASOPISY?!)))=(((
Hodina začala a ani sem si toho nevšimla, pořád sedím a ponořena do vlastních myšlenek nevnímám okolí. Copak záleží na tom jestli má člověk dostatek krevních destiček?! Já nejsem člověk!
"Slečno Belakruová? Slečno Belakruová!"trhnu sebou a podívám se na učitelku, která začíná pomalu rudnout.
"Aano?"
"Mohla byste mi říct něco o lidské krvi, nebo jste snad nedávala pozor?!"řekne dosti výhružně. O krvi? Hmm...konečně zajímavé téma=). Stoupnu si a začnu. Říkám vše co vím a co mě můj učitel naučil(samozřejmě bez určitých částí, jako jak a kde správně říznout atd.=)). Mluvím asi 5 minut a to za úplného ticha. Každý se na mě dívá s otevřenou pusou a když myslím každý, tak myslím každý, i učitelka.
"Vynechala jsem snad něco?"zeptám se pak.
"Ne..myslím, že to bude asi všechno slečno, můžete si sednout"řekne učitelka přiškrceným hlasem.
Posadím se. Hodina pokračuje, i když učitelka nemá chvílemi co říct, zdá se že sem jí předběhla=).
O dva dny později...(po škole i Lyry doma)
Uff, konečně to mám za sebou! Konec těm('nenápadným') pohledům, šeptání za zády a narážek. Konečně víkend! Rozvalím se na posteli a spokojeně dřímám, miluju pátky!
Probudí mě zvonění domovních dveří, vstanu a jdu se podívat kdo to je. Otevřu dveře a ještě se slepenýma očima řeknu:
"Je mi jedno kdo ste, ale vzbudil jste mě a to já nemám ráda, buď rychle zmizíte a nebo se můžete rozloučit s životem!"když se nic neozývá, ale já cítím, že tam ta osoba ještě je, protřu si oči a podívám se na ní. Stojí tam Bill s Tomem v závěsu. Bill se na mě směje.
"Promiň, ale nečekali jsme, že budeš spát"řekne omluvným tónem.
"Já ano, upíři přece přes den spí ne?"vloží se do toho Tom, podívám se na něj on se šklebí! Nešklebil by se kdyby věděl, že není daleko od pravdy.
"No jasně a co tu teda děláte?"oplatím mu"ale ne, já jenom nemám ráda když mě někdo budí, můžete jít dál, jestli teda chcete..."
"Jasně, že chceme, přece by sme nešli takovou dálku, abychom pěli ódy na vaše domovní dveře"řekne Tom a oba s Billem už vstupují do haly.
"Dáte si něco? Kolu? Vodu?!"ptám se a vedu je do obýváku.
"Kolu!"řeknou oba.
"Co máte proti vodě?"
"Nic, jenom je nechutná"řekne Bill
"..A nám nechutná"doplní ho Tom a všichni se zasmějme. Jdu do kuchyně a posléze se vracím se třemi skleničkami v rukou. Oba si ihned vezmou a hltavě se napijí.
Začneme tlachat o normálních věcech a já si pomalu začínám zvykat, že se o mě někdo zajímá. Je to hezký=)
"No nic..já už budu muset jít"zvedá se Tom.
"Tak dobře já taky pu..."zvedá se taky Bill.
"Ne brácha ty tu zůstaneš!"řekne Tom a prudce svého bratra zatlačí na místo vedle mě.
"Proč?!"zeptáme se oba.
"No, já si potřebuju něco zřídit a ty tu přeci můžeš zůstat, nenecháš přeci tak hezkou holku samotnou"jejda..sem trochu rudá=)
"Noo..já, mohl bych tu být?"zeptá se mě Bill a podívá se na mě smutnýma očima.
"Samozřejmě, budu ráda"usměju se na něj.
"Bezva!! Heh..no nic, tak já půjdu"řekne Tom a už si to míří ke dveřím. Když se za ním zavřou nastane ticho. Bill, se ošije.
"Já.."začne.
"Ano?"sakra, nebuď tak hrr!
"Ee, ale nic nech to plavat"mávne nad tím rukou.
"Jasně" opět ticho…………………………
"Nechceš.."začnu ale přeruší mě
"Ano"
"Vždyť ani nevíš co sem chtěla říct!"
"Třeba sem to tušil?"nadhodí
"No jasně jasnovidče, takže se podíváme na film? Chápu to správně?"
"Přesně"
"Tak dobře. Příšerky s.r.o?"navrhnu a on se na mě usměje. Já vím, je to sice film pro děti, ale mě se hrozně líbí=)))). Zasunu DVD do přehrávače a sednu si zpátky.
"To sem si chtěl vždycky půjčit!"řekne Bill a já se zasměju.
Film začíná…
Smějeme se, hodně se smějeme..Asi v půlce filmu jdu pro pití a když se vrátim tak najdu Billa jak spí. Jak někdo může usnout u filmu a ještě ve dne, nechápu=).
Skleničky položím na stůl a jdu k němu. Prohlížím si ho, vypadá roztomile, jeho pleť je jemná a já najednou zatoužím se jí dotknout. S bušícím srdcem se jemně dotknu konečků prstů jeho levé tváře. Je hebounká, pohladím ho celou dlaní a nahnu se k němu. Usměje se a přitiskne se k mé ruce. Najednou otevře oči, leknu se, to nepopírám, ale nepohnu se ani o milimetr. Chytí mě za ruku a druhou si mojí tvář přitáhne k sobě. Cítím jeho teplý dech a topím se v jeho čokoládovém pohledu. Víc si mě k sobě přitiskne a jeho pohled sklouzne na mé rty. Olíznu si je, a on mě z ničeho nic políbí. Jen lehce se jako otře svými rty o ty moje. Napnu se. Tiskne mě k sobě jako by se bál, abych neutekla. A to je to poslední na co teď myslím. Cítím, že jeho srdce bije strašnou rychlostí. Stále se mu dívám do očí. Přitáhne si mojí tvář a líbá mě znova a znova. Lačně si tisknu na ty hebounké rty a nemíním přestat, je to nejlepší co jsem kdy zažila. Jak krásně voní! Přitisknu se obličejem k jeho krku a obejmu ho. Líbá mě do vlasů a hladí mě po zádech.
Ticho prostupuje celým domem. Je to jako by se svět zastavil.
Po chvilce, co spočíváme v obětí, zvednu hlavu a podívám se mu do očí. Nevím jak, kdy a proč se to stalo, ale najednou mám pocit, že jemu můžu ve všem věřit, už ani nezáleží na mě, jen na tom jestli on je v pořádku, jestli on něco nepotřebuje, jestli je šťastný.
Líbá mě na tvář, nos, na víčka. Usmívám se. Nedokážu přesně popsat jak mi je, ale jedno slovo to vystihuje...štěstí.
"Tehdy, v tom FastFoodu u benzinky, když sem tě uviděl, já..myslel sem si že vidím anděla"vydechne. Tak k andělovi sem ještě přiřazena nebyla. Líbí se mi to. On se mi líbí. Usměju se.
Políbí mě, ale jinak. Je to mnohem víc procítěné. Nevíme jak dlouho takhle jsme v obětí, ale pro nás se zastavil čas. Nic teď není natolik důležité, aby to kazilo tuhle chvilku.
Lyra
Hezký..xD