close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

I´m not devil! IV.

21. března 2007 v 7:10 | Kosynka |  I´m not devil
Otočím se a vidím Billa jak se mě snaží dohonit. Zastavím se a čekám až dojde až ke mně.
"Já..sem..hf…já..uff"zadejchává se a drží se za bok, asi moc nesportuje=)
"Klid, dýchej..nádech výdech..tak, co si mi chtěl?"zeptám se když už dýchá normálně.
"Nejsem zvyklý na sport"potvrdí mě v domněnce"chtěl, noo..chtěl sem se zeptat, jestli by sem tě nemohl doprovodit domů?"zadívá se mi do očí. Malinko se začervenám, i když oproti jeho nynější barvě pleti se nemůžu měřit=).
"Dobře, budu ráda"usměju se, on mi úsměv s ulehčením opětuje. Cestou si povídáme, o všem možném, je mi s ním fajn. Když se zastavíme před naším domem, rozloučíme se a Bill mi po chvilce dá letmí, skoro motýlí polibek na tvář. Dotek jeho rtů na mé tváři je jako když okusíte něco neznámého, sladce nevinného, nového a neuvěřitelně krásného. Dotek mě přímo pálí na tváři, ale ne nepříjemně. Stojím jako přimražená a vstřebávám tolik pocitů, zmatek, něhu, krásu, štěstí, údiv…to všechno a miliony myšlenek mi vybuchly v mysli jako ohňostroj.
Je to něco nového, s tímhle nemám žádné zkušenosti. Mnohokrát sem slyšela holky jak vyprávěly své příběhy o tom jak se někde na pláži líbaly se snědými, svalnatými kluky, ale oni ani nemají ponětí co někdy může znamenat i takový malý polibek na tvář. Oni to nikdy nepochopí, ale v polibku ať je sebe menší a nevinnější se někdy skrývá mnohem víc než ve vášnivém francouzském polibku.
Sáhnu si na tvář, pořád to cítím, pořád cítím to horko, které mě polilo a zvláštní mravenčení v podbřišku. Neznám, neumím to vysvětlit, nevím co se děje a jsem z toho nanejmíň zmatená.
Další den ve škole jsem jako na trní, ještě nikdy sem nebyla tak nervózní. Snažím se, opravdu se snažím soustředit se na to co nám říká učitelka, ale můj pohled až nebezpečně často sklouzává k lavici ve vedlejší uličce, přesněji řečeno k někomu kdo tam sedí a ještě přesněji k Billovi. Ani on, ale není dneska ve své kůži, je takový roztěkaný, už několikrát sme se pohledy setkali, ale pokaždé zase ucukli...Je to skoro směšné. Skoro.
O velké přestávce si sedám opět ke stromu a čekám, možná zase příjde...Nečekám dlouho.
"Lyro?"otočím se a vidím...Toma?
"Ano?"pobídnu ho.
"Já sem se ti chtěl omluvit"vysouká ze sebe, ale do očí se mi nedívá.
"Není slušné se někomu nedívat do očí když s ním mluví"řeknu a on zvedne pohled, vím to, vidím mu to na očích...on se mě bojí.
"Já ti přece neublížím, navíc nemám důvod"řeknu, pořád se na mě dívá s podezřením. Pak se usměje a já se na něj překvapeně podívám.
"Brácha měl pravdu, nejsi špatná"takže Bill si nemyslí, že sem zlá, ani nic podobnýho?=))))))
"Děkuju, takovou lichotku bych vážně nečekala"neodpustím si a ironicky se zašklebím.
"Ale vypadáš vážně děsivě, to musim přiznat, nedivím se že se tě půlka třídy bojí"
"A ta druhá půlka?"zajímá mě.
"To sou holky, ty sou na tebe naštvaný"
"Proč?"
"Ale, asi proto že Billa zajímáš"já Billa zajímám?! JÁ ZAJÍMÁM BILLA?!
"Ja..jak to myslíš zajímám?"
"No jako že se mu lí..."nedořekne, předběhne ho Bill, který se tu najednou zjeví.
"Ale ten můj brácha tak rád mluví viď?! Co takhle, že by si zmizel a přestal kecat kraviny, ANO?!"řekne, usměje se na mě křečovitým úsměvem a výhružně se na Toma zadívá. Ten se jen ušklíbne.
"Tak jo, ve třídě ahoj"odejde.
"Tom říkal docela zajímavý věci" Bill ztuhne uprostřed pohybu(chtěl si sednout vedle mě).
"Jaký?!"
"Že mě miluješ"řeknu hraně vážně.
"COŽE?! To ti řek, já mu dám, ten dostane nakládačku, že se tejden nezvedne, parchanta jeden..."chytnu ho za ruku když se zvedá.
"Bille, Bille...počkej dělala sem si srandu, Tom nic takovýho neřek"
"Aha..."zarazí se, pořád držím jeho ruku, chci ji pustit, ale on jí víc stiskne. Rozbuší se mi srdce, nedokážu se mu podívat do očí.
"A..co teda řekl?"zeptá se po chvilce zvláštním hlasem.
"Že tě zajímám"podívám se mu do očí. Jsou tak krásné, mohla bych se do nich dívat celé hodiny.
"To je pravda, jsi neuvěřitelně zajímavá"pomalu se ke mně přibližuje. Srdce mi buší jako o závod a slyším, že i to jeho sprintuje o život.
"Aha"vydám ze sebe přidušeně a sleduju jak se ke mně jeho rty nebezpečně přibližují.
Zvoní.
Lyra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama