Na schodech ležela krabice a něco bylo v ní . Na krabici byly uvázané balónky a vypadalo to hrozně rozkošně. Najednou se začla ta krabice vrtět a něco tam zřejmě bylo,protože to vydávalo opravdu divné zvuky. Koukám,že na balónku byl přilepený vzkaz tak ho odlepím a stojí tam: "Z lásky." " To je milé." Řeknu si v duchu a táhnu krabici do bytu. Nějak mi nejdou otevřít dveře. Asi se z toho zblázním. Po chvíli,když ty dveře nakonec otevřu dotlačím krabici až do obýváku. Položím kabelku na stůl ,sundám si bundu a jdu pomalu tu krabici otevřít. Jejda . Ono je tam štěně. Kdo mi mohl dát takovýho nádherného pejska? Vytáhnu to ubožátko z krabice a jdu si sním sednout na pohovku. Hned si ho nebo jí zamiluju. Žvatlám na to malý jako na mimino a nemůžu si pomoct,ale hrozně mě to dostalo. To je vážně originální dáreček. "Tak ti vybereme jméno, ne ?Ještě musíme teda zkontrolovat co si vůbec zač, jestli on nebo ona." Po chvilce zkoumání dojdu k závěru,že to bude určitě fena,protože to pinďoura nikde nemá J "Co takhle ti říkat Manila ?Co ty na to, líbí ? Hned zítra Ti zajdem koupit nějaký vodítko,obojek a nějakej pelíšek,kde by ses mohla uvelebit. No a jistě, na dobrotky nesmíme zapomenout." S Manilou si povídám asi další půl hodinu dokud mně nepočůrá. Tak se jdu s nechutí převlíct a vysprchovat a rozhodnu se ,že jí budu muset ještě vyvenčit. Přece jen je to hrozně malinký pejsek tak mi snad neuteče. Kolem deváté vezmu teda Manilu do náruče a jdu s ní do parku,který je asi odsud zhruba tři ulice dál. V Parku ji pustím a mazlím se s ní. Je tak rozkošná. Hrozně malinkatá. Určitě z ní nebude nikdy velký pes. Teda doufám,že moc velká nebude. Po půl hodince strávené v parku,kdy se Manila vyčůrá jdeme tedy zpátky domů. Udělám si pár věcí do školy a koukám na mobil - žádný nepřijatý hovor, žádná zpráva. Valím se teda odlíčit ,ještě jednou se vysprchuju a hodím na sebe tričko na spaní . Potom nachystám Manile do misky vodu a vezmu si ji k sobě do postele. Ještě před tím než usnu musím myslet na to,kdo mi mohl Manilu dát. Napadl mě Bill,ale když spolu zřejmě nemluvíme tak asi on to nebude. Tak kdo teda ? No nějak už se tomu nevěnuju a usnu. Ráno se probouzím a Manila nikde. Někde tu musí být ,ježíš . Běžím se rychle nalíčit,obléct a koukám,že Manila je celou dobu v kuchyni u misky s vodou. Je 06.10 tak teda běžím s Manilou do parku,aby se vyčůrala a pak ještě rychle jdu do obchoďáku. Tam koupím nějaký psí granule a pamlsky a taky takovej roztomilej pelíšek,krom toho koupím i nějaký jídlo pro mě. Po příchodu domů hodím do misky Manile vodu a do druhé jídlo. Najdu nějakou starší a nižší krabici do které jdu poprosit domovníka,aby mi dal písek. Dám jí na balkón a snažím se Manile vysvětlit,že tam musí chodit čůrat,když tu nejsem.Kouká na mě jak kdyby mi snad rozuměla. Naštěstí mám balkón udělaný tak,že manila z tama určitě nevypadne. Leda že by dokázala vyskočit do půl metru .
Nakonec teda nechám mého nového miláčka doma samotnou a spěchám do školy. Ve škole je jako vždy docela rušno. Pozdravím se s ostatními spolužáky a nějaká holka ( ještě si nepamatuju všechny jména) se mě ptá ,jestli jsem to v tom novém klipu od TH opravdu já. "Pokud vím, žádný dvojče nemám,takže to asi já budu." " Ježíš, tys byla přímo u nich, mluvila sis nima …" " A s jedním i něco má" řekne nějaká borka, docela jde z ní strach. Má dost podivnej vzhled,krátký vlasy,malinko obtloustlá, tetování na zádech. "všechny holky najednou zbystřili. "Fakt? Opravdu ? s kým něco máš ?" najednou se na mě valí milion dva otázek a vůbec nevím co na to říct. "Já myslím,že to je jen čistě má věc.Je to moje soukromí a myslím,že nikomu do něj nic není." Antje (tak se jmenuje ta holka,co mě trošku děsí) najednou povídá : "No jo, ten Váš úúúžasnej Billíššek s ní něco má." Usměje se a v okamžiku,kdy se chcou na mě všechny holky vyrhnout přijde do třídy učitelka. Vyučování probíhalo celý den dobře. S většinou učitelů si rozumím dobře ,ale zřejmě naší výtvarkářce jsem nepadla do oka. Hned jak jsem se jí představila tak mě vyzkoušela z dějin výtvarného umění. No paráda,můžu být ráda za tu dvojku . Po škole se stavím cestou do bytu v nějakým obchodě s potřebami pro zvířátka. Koupím Manile vodítko a obojek a ještě jí koupím misky na žrádlo. Když přijdu do bytu hledám Manilu najdu ji nakonec v kuchyni u prázdný misky s vodou. "Ahoj broučku,ty máš asi žízeň ,viď,pusinko ? Hned ti dám vodu i nějakej pamlsek." Dám Malile vodu už do novech misek a pak s ní jdu koukat chvíli na telku. Sedíme spolu na pohovce a mám Manilu na klíně,zrovna jí krmím nějakejma dobrůtkama ,když v tom mi zvoní telefon. Bill . " Ahoj,už jsem se začala bát,že se neozveš." "Ahoj En.Chybíš a moc,dneska končíme na zkoušce dřív,můžu se stavit ? " No víš, myslela jsem že se budu dívat na nějaký romantický DVD s Thomasem." "Aha." " Ne, dělám si srandu. Taky tě chci už vidět. S Thomasem domluvená nejsem tak až ti to vyjde, stav se.Vezmeme Manilu na procházku a …" " kdo je to Manila?" " Uvidíš." "Dobře,moc se na tebe těším.Ahoj." "Tak se těším.Pa" .
"Slyšelas to ?S někým tě seznámím. " Nechala jsem Manilu ležet na pohovce a šla jsem se vysprchovat. Pak jsem se převlékla a nalíčila. Kolem půl paté někdo zazvonil a já jsem běžela ke dveřím otevřít. Ve dveřích stál Bill s tím jeho neodolatelným úsměvem. Samou radostí jsem na něj skočila a nechtěla jsem ho pustit. Políbila jsem ho a řekla jsem " Moc mě mrzí ta naše hádka.Nechci,aby sme se takhle hádali kvůli takovejmhle věcem.měl bys mi víc věřit." " Taky je mi to líto,omlouvám se ti." " v pořádku a teď ti někoho představím. Počkej tady a zavři oči. Bill teda čekal a já jsem utíkala pro Manilu . Vzala jsem jí do náruče a šla jsem k Billovi. Bill měl zavřené oči a tak jsem řekla,že už se může podívat. Když viděl Manilu usmál se a řekl : " Ty sis pořídila psa ?" " No to je právě to , nepořídila. Někdo mi ho tu nechal v krabici s balónkama a se vzkazem:
" Z lásky." " Ty máš tajného ctitele ?" "myslela jsem ,že si mi ho dal ty. O nikom jiném,kdo mi chtěl dát něco z lásky nevím.Půjdem s Manilou na procházku ? Ještě jsem ji nebyla venčit nerada bych, aby se mi tu zase počůrala .A až přijdeme zpátky tak si uděláme hezkej večer v posteli. Pamatuješ si,že jsme ještě něco nekončili ?" Bill se uměje a políbí mě. "Tak to ,aby sme šli ,aby sme byli co nejdřív zpátky ,ne ?" hodím na sebe bundu a Manilu na obojek a vodítko a jdeme. Cestou nás čekalo trochu nepříjemné překvapení. Nějaký dotěrný fotograf nás vyfotil v parku,když jsme se s Billem zrovna líbali . Po tom nás úplně přešla chuť na nějaký park ,počkali jsme až se Manila vyčůrá a šli jsme pryč hned jak to šlo. "Mám takovej pocit,že od tý doby co se znám s tebou tak jsem častěji v bulvárním tisku jak v módních časopisech."Bill se usmál a řekl mi,že si časem zvyknu.Přišli jsme domů a chudáček Manila si lehla do pelíšku a usnula. "Asi jí ta procházka zmohla." "Alespoň máme čas jen pro sebe." Bill si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat. Jednou rukou držel můj obličej ve svých dlaních a druhou rukou mě hladil po bocích a zadečku. Začala jsem mu rozepínat bundu,která nakonec skončila na zemi. "Nepůjdeme do ložnice?" zašeptala jsem. " Výborný nápad." Došli jsme až do ložnice a tam jsme se začali znovu líbat. Bill mi vysvlékal tričko a nakonec si lehl do postele a naznačil ,abych šla k němu. Ležel tam úplně stejně jako naposledy. Sundala jsem si jednu z mých oblíbených sukní. Byla krásná ,bílá a měla krajky. Sukně najednou skončila na zemi,stejně jako před tím Billova bunda.Šla jsem k němu na postel, sedla si mu na klín jen ve spodním prádle a vysvlékla jsem mu tričko."Tak teď už nás snad nikdo a nic nevyruší" Začala jsem ho líbat a občas jsem ho i malinko kousla. Billa to přivádělo do šílenství a šlo vidět,že se jen tak drží. Dotýkal se mě po celém těle a svlékl mi i podprsenku. Po tom mě opatrně sundal z klína položil na postel. Vlastně jsem měla i já co dělat ,abych se držela…
S Billem jsme spolu nakonec strávili celý večer v posteli . Nakonec u mě i přespal ,protože momentálně nemá školu -jen soukromého učitele. Ráno,když jsem odcházela do školy, slíbil,že mi vyvenčí Manilu než odejde . Než jsem odešla rozloučili jsme se spolu krásným polibkem a já jsem pajdala do školy.
Ve škole to strašně rychle utíkalo. Ještě aby ne. Na pár předmětů jsem se posadila k Hansovi a ,když se člověk baví tak je to hned o něčem jiném.Hans je opravdu třídní šašek. Po škole spěchám domů vyvenčit Manilu ale koukám,že jdu pozdě. Na podlaze je krásná loužička. Vytřu to a jdu s ní na chvíli ven. Kolem páté mě čeká nějaké focení,tak ji budu muset zase nechat samotnou. Docela mě to mrzí,že na ni nemám víc času. S manilou si chvíli hraji v parku a pak jdeme domů. Nějak nestíhám tak se ani nepřevlíkám a valím rovnou na focení. Tam mě čeká další úžasná novinka. "20 tisíc na nový book ?" Dohaduji se tam s manažerkou firmy, že mám 2 měsíce starý book .Takže se mi dvakrát do toho nechce. Nakonec nemám na vybranou a hned volám rodičům. Nakonec se s mámou dohodneme, že ty peníze pošlou. Že koneckonců,chtěli to hlavně oni,abych zůstala v Německu. S mámou si povíme co je nového ,jak se všichni v Čechách mají a já oznámím manažerce,že fajn, kdy se začne fotit. Datum nakonec stanovila trošku později než jsem myslela ,ale co už. Rozloučím se s ní a odcházím do svého bytu.
(Šárinka)