Opět já:
Ráno se probudim celkem brzy, takže budík ještě ani nestačil zazvonit. Vejdu do koupelny, osprchnu se, učešu a namaluju. Dneska sem si na sebe vzala bílý volnější šaty a k tomu několik barevnějších doplňků. Seběhnu do kuchyně a začnu si chystat snídani. Když už je hotová a usedám ke stolu, slyšim, že někdo jde po schodech směrem dolů.
'Kdo to tak může být??' pomyslim si.
'Brácha má dneska až od devíti, takže toho nikdo z postele před osmou nedostane'
Za chvilku do kuchyně vejde ospalý Tom. Vykulim na něj oči, jako co tu dělá???? Až pak si vzpomenu na dnešní noc. V jednu chvíli sem si myslela, že se mi to všechno jenom zdálo, ale živoucí důkaz toho, že to všechno byla pravda, stál přede mnou.
"Dobrý ráno…" vypadne z Toma trošku rozpačitě, protože tu přede mnou stojí jenom v trenkách.
"Dobrý, jak ses vyspal??" prolomim to trapný ticho. Prohlížim si ho. Má hezkou postavu. Ani ne moc vychrtlou, ale ani moc tlustou. Prostě tak akorát. Všimne si jak si ho prohlížim a usměje se na mě.
"Tak copak si mi ukuchtila k snídani??" zeptá se a mlsně se zadívá na moji snídani.
"Žádný takový. Tahle je moje!!!" bránim si zuby nehty mojí pracně ukuchtěnou snídani. Když na mě Tom ale hodí ty svoje smutný kukadla, neodolám a věnuju mu svojí snídani.
"Tady máš. Aby si mi tady neumřel hlady." Rozzářej se mu očka, popadne můj talíř a už to do sebe začne házet.
"No tak se hezky nacpi, já už musim do školy. Ben se pro vás má stavit kolem 10 tak do tý doby zbuď Billa, jo?? Děkuju, ráda sem vás poznala."
"Jo určitě. Já tebe taky a ……..ehm……nechtěla bys mi dát číslo??"
"Jo jasně…" nadyktuju mu ho a odcházim do školy.
Po škole se jdeme projít s Chris do parku..
"Je škoda, že spolu nechodíme do třídy, byla by sranda" postěžuje si Chris.
"To jo, ale sem ráda i za tohle." Usměju se na ní.
"Jo a cos mi to chtěla ráno říct, jak si byla taková rozrušená??" podívá se na mě a já jí začnu vyprávět celou příhodu s dvojčatama.
"Táta něco řikal, ale samozřejmě jenom tu část, u které byl. Od tebe sem se teďka doslechla tu druhou půlku." Řekne užasle Chris.
"No mezi tebou a Tomem to podle toho vypravování nějak jiskří ne??" řekne a rentgenuje mě očima.
"Nevim…moc se v klucích nevyznám. Moje zkušenosti se zasekly v 5-ti letech pusou na tvář od nejhnusnějšího kluka ze školky, protože to dostal od kluků za úkol."
"A jak to, že nemáž skoro žádny zkušenosti s klukama?? Dyť seš krásná, milá, hodná….prostě ideál…"diví se Chris. Usměju se na ní a sleduju jak před náma prchaj holubi a zároveň se přetahujou o kousek drobku co právě našli.
"Ne vždy to ale bylo takhle." řeknu jí po chvíli ticha.
"Víš, já ještě před 3 měsícema vážila skoro 90 kilo." řeknu a sleduju udivenej pohled Chris, která si mě prohlíží, jakoby mě neviděla minimálně týden.
"A to je asi jedinej a podle všech ostatních bytostí mužského pohlaví na tomhle světě, který aspoň trochu ujdou, důvod, proč je pro mě tahle kapitola ohledně kluků tak záhadná." dopovim.Chris chvilku přemýšlí, mezitím se usadíme na jedný lavičce, která je úmístěná pod vrbou a před náma se rozprostírá klidná voda menšího rybníčku. Pak Chris pronese:
"Já nechci, aby sis o mě myslela, že já sem v tomhle od tebe nějak hodně napřed, to ne, měla sem celkově 2 kluky. První z nich se jmenoval Martin. Byla to moje první velká láska. Chodili sme spolu něco přes dva měsíce, jenomže po mě chtěl, abych se s nim vyspala. Nejdřív to jenom nevinně navrh, ale pak na mě začal tlačit ale já nechtěla. Nebyla sem připravená a teď sem za to ráda. Timhle sem si aspoň uvědomila, že to nebyl pravej kluk pro mě. Tu noc, když sem ho odmítla nasupeně odešel a druhej den sem se dověděla, že se vyspal s místní děvkou. Pravá láska to teda nebyla…" pronese hořce. Je vidět, že to ještě moc nepřekousla. Tiše jí obejmu. v tuhle chvíli by slova stejnak nepomohla.
"A co ten druhej kluk??" snažim se odvést pozornost. Trošku se pousměje při vzpomínce na něj a začne.
"No tak to bylo skoro jak vystřižené z pohádky. Až na to, že to skončilo tak jak to skončilo. Ostatně toho kluka znáš." udiveně se na ní podívám. Znám?? a kdo to je?? Když Chris pochopí otazník v mých očí, vyřeší záhadu.
"Je to Gustav z Tokio Hotel. Hned jak mi je táta všechny představil, když u nich nastoupil, se mi líbil. Byl takovej jinej než všichni koho sem doposud poznala. Srandista a přitom citlivej. a hrozně krásnej, rozkošnej, ale asi sme si nebyli souzeni. Nechodili sme spolu ani měsíc a skončili sme to oba nejednou. Celej vztah byl romantickej, cokoliv sem řekla, splnil, ale novináři v tom začali moc šťourat až nás dokonale odradili. Neustále rozpitvávali náš vztah, do toho fanynky….neměla sem na to sílu. Nakonec sme se rozešli v dobrým, že na to nikdy nezapomeneme a doteď sme kámoši." dořekne a usmívá se u toho. Tím se mi akorát potvrdili mé původní představy o tom jakej Gustav asi je. Pak sme se obě zvedly a zamířily každá k sobě domů.
Převlíkla sem se a sedla si se zmrzkou na gauč v obýváku, že si něco pustnim. Za chvilku si to ke mně přifařil bratr.
"Můžu se přidat??" řekl s pohledem upřenou na tu dobrůtku.
"No co mám s tebou dělat??" odvětim a Fanny si už pádí pro druhou lžičku a pomáhá mi s konzumací =).
"Tak jak ses dneska měla a vysvětlíš mi prosím ty dva frajery, co tu u nás dneska přenocovali?? Táta se mi to snažil do telefonu nějak vyjasnit, ale moc sem z toho nepobral."
"No oni to sou kluci z jedný kapely a včera…." začnu s vyprávěním.Když skončim zadívám se na film, co dávají.
"No a tobě se ani jeden nelíbí??" zeptá se mě provokativně.
"Noooooo jeden by se našel, ale pochybuju, že by o mě měl zájem." řeknu a považuju to za uzavřené téma. Vstanu, že už jdu spát. Dám Fannymu pusu na dobrou noc a mizim do mého království.
Když se vykoupu a všechno ostatní, zapnu ještě na chvilku notebook a juknu na maily. Odepíšu a vypnu ho. Zalezu do postele, ale nějak ještě nemám tu spací náladu. Popadnu mobil, abych se koukla kolik je hodin. 23:21, no už bych vážně měla jít spát. Ještě si v hlavě přemítám dnešní den a už pomalu usínám.
PO MĚSÍCI
Každý den běží v celku stejně. Ráno vstanu du do školy, po škole hip-hop, nebo jdu ven s Chris. Staly se z nás nejlepší kámošky, jedna bez druhý nedá ani ránu. Jediný, co mě trošku vytrhuje ze stereotipu jsou chvilky "náhodného" setkání s Tomem.
Už dávno vim, že choděj zkoušet, do místnosti za tělocvičnou hnedka po nás. Takže po hip-hopu dost často "nenápadně" zůstávám v šatně dýl, abych ho aspoň zahlídla. Myslim, že ví, že tam zůstávam kvůli němu, ale je na mě milej a vždycky se na mě hezky usměje.
Jednou odpoledne jen tak ležim v posteli a serfuju po netu, když přijde zpráva od Chris:
TĚŠ SE NA ZÍTŘEK, MÁM PRO TEBE SUPER NOVINKU!! BUDEŠ NADŠENÁ AŽ TI JÍ ŘEKNU. PUSU CHRIS
'Co to asi může být, že budu Nadšená??' přemejšlim nad tim, ale moc mi to nejde ;) nakonec nechám záhadu záhadou…však se to zítra určitě dovim.
Angee