"To je nádhera!!" vykřiknem obě a obdivně hledíme na ten přepych ve srubu. Z venku to nevypadalo nijak vábně, ale to je asi naschvál. Uvnitř je všechno ze dřeva (no kdo by to taky čekal, když to je srub žeee =)), zřejmě se právě nacházíme v obýváku, protože je tu velká plazmová televize s domácím kinem a dvd, sedačka s křesly a plno jiných moderních vymoženostích. Pokračujeme tedy dál v naší exkurzi a dojdem do prostorné kuchyně s asi největší lednicí, jakou sem kdy viděla.
"Jo kluci sou velký jedlíci, to ostatně vidíš sama." zasměje se Chris a já se k ní přidám.
Z obýváku vedou čtvery dveře. Po prozkoumání sme zjistily, že první vedou do velké koupelny s vanou a sprchovým koutem. Druhé jsou na záchod. Ve třetích sme se zarazily. Byl to totiž pokoj kluků…….i s klukama!!!
"No ahoooooj!" přivítaj nás a tentokrát je (naštěstí) vidim se smát.
"Kde ste byly tak dlouho? tady na vás čekáme a vy pořád nikde." řekne Bill, ale usmívá se.
"Ale sme tady, tak buď rád." dodá Chris. Tom nás zavede do pokoje, kde budem přebývat. Je hodně podobný tomu, co maj kluci akorát je o malinko menší. Je tu jedna manželská postel, skříň, noční stolky….prostě tradiční vybavení. Poděkujem a jdem si vybalit.
"Tak co tomu řikáš??" zeptá se Chris.
"No je to tu vážně moc krásný, myslim, že ten týden bude stát za to!!"
Když si vybalíme tak Chris odejde a já ještě chvilku rovnám věci.
"Jdu se na chvilku projít, potřebuju si trošku vyčistit hlavu." řekná klukům a Chris, kteří společně sledují nějakej film.
"Jen běž a neztrať se nám." dodá ještě Tom a spiklenecky na mě mrkne.Vyjdu ven a mířím si to za měsícem =)
Vypráví Tom:
Jedeme autem a vysadí nás u naší chatky v lese. Mám to tu rád. I když je to v přírodě, není to zase tak hrozný. Zvlášť teď, když tu budu mít tak senza společnost. Řidič nám pomůže s kuframa a s Billem už míříme do pokoje si vybalit.
"Jak se těšíš na holky??" zeptá se mě.
"To víš, že se těšim a nemrkej na mě tak, chceš mě snad sbalit bo co??" Zeptám se a Bill hned zvážní.
Od tý doby, co sme u Nely spali uběhl měsíc. Neodvážil sem se jí napsat. Styděl sem se a bál se reakce, co když mě odmítne?? Ale měl sem jí stále radši a radši. Když máme mít zkoušky kapely, vim, že tam bude. Trénuje tam hip-hop, teda aspoň podle toho co sem se dosleh. Kvůli ní chodim na zkoušky někdy i dřív, což se u mě stává málokdy. Spíš sem nedochvilnej. Jenom mi vadí, že o mě všichni ostatní tvrdí, jakej sem děvkař a že si jenom užiju a pak tu holku nechám. Uznávám, že to tak někdy opravdu je, ale jenom si chci užívat života dokud to jde. Ale s ní by to bylo něco jiného. Pro ní bych udělal cokoliv. Odměnou toho všeho mi sou její úsměvy, když odchází a my se "náhodou" potkáme ve dveřích. Všiml sem, si že tam hodně často zůstává mnohem dýl, než všechny ostatní. Možná to je kvůli mně…..ale ne to asi ne.
Když si s Billem dovybalíme tak usednem k dvd a něco si pustíme. Po chvilce mě to začíná nudit, tak du ještě dospat ráno, když mě budili někdy kolem 7. Asi za 2 hodiny mě vzbudí rachot v kuchyni.
"Co proboha děláš??" vyjedu na něj.
"No promiň, že se snažim, aby to tu vypadalo aspoň trochu uklizeně než přijdou holky!" Malinko zrudnu, asi sem to přehnal.
"Promiň já ti pomůžu." Nějak sme to dali všechno na místo a vraceli se do pokoje.
Najednou se rozrazej dveře a v nich stojej holky. Vůbec sme je neslyšeli!! Podívám se na Nelu. Sluší jí to snad ještě víc než normálně, jestli to de. Má na sobě ¾ džíny, k tomu bílej top kolem krku a na nohou žabky. Usměju se na ní a ona úsměv opětuje.
Když se přivítáme a ukáže jim pokoje, kde budou pobívat, jdem s Billem zatím udělat něco k jídlu. Holky si vybalí a Chris se za náma za chvilku sesune na sedačku kde se koukám se na film. Popravdě ho, ale moc nevnímám. Mylsim pořád na Nelu.
"Jdu se na chvilku projít, potřebuju si trošku vyčistit hlavu." řekne Nela a odchází
"Jen běž a neztrať se nám." dodám ještě, když je mezi dveřma a mrknu na ní.
Opět já:
Pokračuju dál lesem a přemýšlím nad vším, co mě doposud potkalo.
'Toma mám ráda, je hezkej a milej, ale nedokážu z paměti vymazat ten pohled, kterej mi uštědřil na táboře ještě když sem byla tlustá. Nechci se k tomu vracet, ale na tom sem poznala, jak moc záleží na vzhledu. Člověk, kterej vás nezná, se s váma nezačne bavit, pokud nevypadáte přijatelně. Tolik lží je na tom, že na vzhledu nezáleží. Nikdy sem moc dobře nechápala pointu tohohle prohlášení, ale teď mu rozumim.'
Je mi z toho trošku nanic. Najednou se přede mnou něco zatřpytí, tak k tomu vykročim a naskytne se mi pohled na kráááásný jezero, na jehož haladnině se odrážní měsíční svit.
Posadim se na na nejbližší kámen a pozoruju tu lesklou plochu.
Z té krásy mě ale něco vyruší. Něco mi přistálo na rameni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Angee