"někteří lidé jsou takové prasata když už teda odjíždím tak aspoň to trochu uklidím!" řeknu protože některé pokoje jsou tak v hrozném stavu že to vypadá na teroristický útok. Jdu do dalšího pokoje,který byl na seznamu.
"Ježíši!" tohle to přesně vystihovalo.
Pokoj byl strašně velký a velmi přepychový. Dokonce tam byl krb se zlatým rámem.tady jsem moc práce neměla. Šlo vidět že se o tenhle pokoj dobře starali. Ale žít v takovém luxusu to by bylo bomba. Ach a ta ložnice no v tom saténu bych ležela celý rok. No a koupelna záchod o tom ani nemluvím. Jdu se ještě podívat na balkon.
"ty vole" balkon je větší než můj pokoj a uprostřed je vybudovaný bazén.chvíli si to prohlížím a pak zase odejdu. V tomhle stylu byla skoro polovina pokojů na tomhle patře takže jsem byla jako v sedmém nebi.další patra byly už obyčejnější. Bála jsem se že to nestihnu ale celkem to šlo rychle. Už jsem v 7 patře. Ne že bych měla starost ale bill s tou svojí prací by už mohl být hotov. Vůbec jsem se s ním neminula za což jsem vděčná ale na druhou stranu je mi to líto. Fakt mám v těch citech zmatek.jdu do dalšího pokoje. Zase normální pokoj podobný co mám já akorát více méně luxusnější. Najednou se zavřou dveře a tam stojí bill. Zamyká je a klíč si dá do kapes.
"je eliz to je ale náhoda že jsme se potkali viď? Ale pane bože nám se zamkli dveře jak je to možné?" bill si to asi vychutnával že nemůžu nikam utéct
"otevři mi!!!"řeknu klidným hlasem.
"až si se mnou promluvíš"bill to myslí vážně.
"tak aspoň uhni" málem bych zapomněla že mám klíč. Vytáhnu a posměšně se mu vysměju.
"a co když neuhnu?" řekl to dost vyzývavě.
"tak tě odhodím logika!"řeknu
"tak to zkus" zase si o něco koleduje.
Příjdu přímo k němu a snažím se ho odstrčit. Nějak to ale nejde.všimnu si že už nemá obvaz.
"už si skončila?" směje se .
"hele bille já se s tebou nechci bavit jasné? Nemáme si co říct" řeknu upřímně.
"určitě? Já bych se ti chtěl ještě jednou omluvit za to co jsem ti řekl. A chci to vzít zpátky . Jsem hodně žárlivý když se moje……..kamarádka která je celkem nezkušená vybere takového debila." Vážněji to říct nemohl.
"no moment tak to teda budu muset počkat dokud mi neschválíš nějakého kluka abys mi neříkal jaká jsem děvka?"dívám se mu zpříma do očí.
"eliz možná jsem to řekl ale nemyslím si to… v rozčílení dokážu říct pěknou hloupost to už je moje povahová chyba."zase ty jeho oči.
"bille já nevím."
Bill se odlepil od dveří a vzal mi obličej do dlaně.
"ale já ano… prosím tě začněme od začátku mě strašně bolí když se mi vyhýbáš." Díval se těma svýma smutnýma očima tak upřímně že to až zabolí.
"víš bille aby to zase neskončilo někde při měsíčku a potom si zase řeknem jaká to byla chyba"řeknu mu taky upřímně.
" eliz ty jsi mi řekla že to byl úlet….já jsem to řekl abych nevypadal blbě."
" a co si chtěl říct?" napětím už to nevydržím.
"už nic… nechci si pokazit tenhle kamarádský vztah mými city"
"já to ale chci vědět! Možná mi na tvých citech záleží"
"eliz zapomeň na to jasné já až budu chtít tak ti to řeknu ale teď ti neřeknu ani ň."
"jak myslíš" zase sklopím oči.
"takže přátelé?.. ale ne přátele kteří chcou vyštípat tomu druhému práci a vyhybají se mu"
to mě chytil za ruce.
"tak dobře ale pamatuj… odpouštím ale nezapomínám"
"budu si to pamatovat a ještě něco" tentokrát se usměje.
"co ?" vůbec nevím co má za lubem.
"moc nepočítej že ti vůbec nějakého kluka povolím víš za 1 si neumíš vybírat a za 2 nejsi ještě připravena na delší vztah."
"cože?... a jak to můžeš vědět?" pobaveně se zeptám.
"no tak eliz v tvých 16 letech nemůžeš vědět jaký je svět plný nástrah prostě a jednoduše až si vyhlédneš nějakého kluka tak mi řekni a v klidu to prodiskutujeme a já ti poradím jasné?"
"dobře tati bez tebe nedám ani ránu" nevím proč ale přišlo mi to vtipné. Takže už je to zase na začátku.tentokrát se pokusím nic nezkazit.
"Ježíši!" tohle to přesně vystihovalo.
Pokoj byl strašně velký a velmi přepychový. Dokonce tam byl krb se zlatým rámem.tady jsem moc práce neměla. Šlo vidět že se o tenhle pokoj dobře starali. Ale žít v takovém luxusu to by bylo bomba. Ach a ta ložnice no v tom saténu bych ležela celý rok. No a koupelna záchod o tom ani nemluvím. Jdu se ještě podívat na balkon.
"ty vole" balkon je větší než můj pokoj a uprostřed je vybudovaný bazén.chvíli si to prohlížím a pak zase odejdu. V tomhle stylu byla skoro polovina pokojů na tomhle patře takže jsem byla jako v sedmém nebi.další patra byly už obyčejnější. Bála jsem se že to nestihnu ale celkem to šlo rychle. Už jsem v 7 patře. Ne že bych měla starost ale bill s tou svojí prací by už mohl být hotov. Vůbec jsem se s ním neminula za což jsem vděčná ale na druhou stranu je mi to líto. Fakt mám v těch citech zmatek.jdu do dalšího pokoje. Zase normální pokoj podobný co mám já akorát více méně luxusnější. Najednou se zavřou dveře a tam stojí bill. Zamyká je a klíč si dá do kapes.
"je eliz to je ale náhoda že jsme se potkali viď? Ale pane bože nám se zamkli dveře jak je to možné?" bill si to asi vychutnával že nemůžu nikam utéct
"otevři mi!!!"řeknu klidným hlasem.
"až si se mnou promluvíš"bill to myslí vážně.
"tak aspoň uhni" málem bych zapomněla že mám klíč. Vytáhnu a posměšně se mu vysměju.
"a co když neuhnu?" řekl to dost vyzývavě.
"tak tě odhodím logika!"řeknu
"tak to zkus" zase si o něco koleduje.
Příjdu přímo k němu a snažím se ho odstrčit. Nějak to ale nejde.všimnu si že už nemá obvaz.
"už si skončila?" směje se .
"hele bille já se s tebou nechci bavit jasné? Nemáme si co říct" řeknu upřímně.
"určitě? Já bych se ti chtěl ještě jednou omluvit za to co jsem ti řekl. A chci to vzít zpátky . Jsem hodně žárlivý když se moje……..kamarádka která je celkem nezkušená vybere takového debila." Vážněji to říct nemohl.
"no moment tak to teda budu muset počkat dokud mi neschválíš nějakého kluka abys mi neříkal jaká jsem děvka?"dívám se mu zpříma do očí.
"eliz možná jsem to řekl ale nemyslím si to… v rozčílení dokážu říct pěknou hloupost to už je moje povahová chyba."zase ty jeho oči.
"bille já nevím."
Bill se odlepil od dveří a vzal mi obličej do dlaně.
"ale já ano… prosím tě začněme od začátku mě strašně bolí když se mi vyhýbáš." Díval se těma svýma smutnýma očima tak upřímně že to až zabolí.
"víš bille aby to zase neskončilo někde při měsíčku a potom si zase řeknem jaká to byla chyba"řeknu mu taky upřímně.
" eliz ty jsi mi řekla že to byl úlet….já jsem to řekl abych nevypadal blbě."
" a co si chtěl říct?" napětím už to nevydržím.
"už nic… nechci si pokazit tenhle kamarádský vztah mými city"
"já to ale chci vědět! Možná mi na tvých citech záleží"
"eliz zapomeň na to jasné já až budu chtít tak ti to řeknu ale teď ti neřeknu ani ň."
"jak myslíš" zase sklopím oči.
"takže přátelé?.. ale ne přátele kteří chcou vyštípat tomu druhému práci a vyhybají se mu"
to mě chytil za ruce.
"tak dobře ale pamatuj… odpouštím ale nezapomínám"
"budu si to pamatovat a ještě něco" tentokrát se usměje.
"co ?" vůbec nevím co má za lubem.
"moc nepočítej že ti vůbec nějakého kluka povolím víš za 1 si neumíš vybírat a za 2 nejsi ještě připravena na delší vztah."
"cože?... a jak to můžeš vědět?" pobaveně se zeptám.
"no tak eliz v tvých 16 letech nemůžeš vědět jaký je svět plný nástrah prostě a jednoduše až si vyhlédneš nějakého kluka tak mi řekni a v klidu to prodiskutujeme a já ti poradím jasné?"
"dobře tati bez tebe nedám ani ránu" nevím proč ale přišlo mi to vtipné. Takže už je to zase na začátku.tentokrát se pokusím nic nezkazit.
(Sebovisko)