Zklepu na naše dveře a čekám až mi někdo otevře.Je to Gwendy a kouká na mě,jako proč jsem tady,když mám být v posteli.
"Ty sis vůbec nevšimla,že nespím v pokoji.....ani když jsi vstávala???"...vykulím na ní oči a jsem na ní pěkně nakrknutá.
Gwendy na mě taky vyvalí svý oříškový oči,který jí závidím,ale ona na mě kouká z jinačích důvodů.
"Promiň"...vykoktá ze sebe a jde se podívat do pokoje,jestli tam opravdu nespím a to co před ní stojí je snad přízrak či co!!
Ujistí se a znovu se mi omluví.Nemůžu se na ni dlouho zlobit a taky se mi do očí začnou hrnout tuny slz.Pořádně ani nevím proč,možná proto,že jsem si zase vzpomněla na Erika,nebo taky proto,že musím pořád myslet na Billa,ikdyž bych neměla.Pak taky proto,že jsem prostě hodně citlivá povaha,ikdyž to na mě rozhodně nejde poznat.Prostě je to na mě moc emocí a může mě pomoct jen Gwendy!!
Schoulím se jí s brekem do náruče a ona mě hned utěšuje.Nevyzvídá,co se stalo,dá mi čas se vyplakat a to na ní mám ráda.Ví co právě chci a to v tuhle chvíli je,aby se mě teď nikdo na nic neptal.
"Jde se na opožděnou snídani,tak....proč brečíš Veru??"..zeptá se mě Jana,která vejde k nám do pokoje a uvidí mě v mí náladě.
"Nic"...řekne za mě Gwendy a slušně ji vykope z našeho pokoje se slovy,že jsme za chvilku hotový.
Gwendy se nějak nechystá a já se převleču z pyžama hned.Nasadím si svoje slunečný brýle,který jsou sice už poškrábaný,ale u mě je problém sehnat jinačí,protože mi žádný nepadnou.
Se sklopenou hlavou dojdu s Gwendy ke stolu a já zase vůbec nemám hlad.Koukám na to,jak nám přináší "opožděnou snídani" a skoro se mi i zvedne kufr.
"Veru...nemyslíš,že je slušností si sundat brýle v tomhle hotelu a u stolu!!"...překvapí mě svým tonem Radka a koukám,že blblou náladu tu má hodně lidí.Nějak se mi do toho nechce,ale co...když chce,aby se mě všichni lekly,má to mít!!
Uraženě si sundám brýle a všichni koukaj na moje červený oči od pláče a trochu i sedřený,jak sem si slzy pořád utírala kapesníkem.
"Stalo se něco??"...zeptá se Radka a asi by se trochu chtěla omluvit,tím tonem,ale já se na ní hnusně kouknu"Do toho vám nic není"...odseknu ji pozoruju,kdo všechno a "jak" si mě ostatní prohlíží.
Jana s Lindou mě takhle vyděli už v pokoji,tak si mě nevšímají.Radce spadla čelist a kluků se zastavím.Georg s Gustavem pořád nechápavě,Tom šokovaně a Bill úplně stejně jako jeho bráška.A vypadá to,že se kluci ještě neusmířili,protože spolu nemluví a to je špatný znamení.U stolu je ticho,jelikož Já,Tom a Bill vůbec nepromluvíme a jediná mluvná co zbyla je Gwendy a ta jaksi nemá chuť,když vidí všechny ty otravený tváře.
Po očku se podívám na Toma a uvidím,jak se zlostně podíval na Billa jen když si trochu odkašlal.Seru na slušnosti a rychle si nasadím brýle,musím totiž zase brečet.Je to strašný,ještě ráno jsem měla vynikají náladu a se všema se dobře bavila....krom Billa a teď si tu připadám navíc.Nerozlučný dvojčata jsou jak na nožích kvůli mě.Samozřejmě že se usmíří,ale vůbec by se nemuseli hádat,kdybych tu nebyla.
Všichni ke mě zvednou hlavy od jídla....asi to jde i přes ty brýle poznat,že brečím a tak vstanu od stolu a odejdu.
Odemykám dveře,když za sebou slyším kroky.Podívám se,ale přes moje ubrečený oči nic nevidím,zkusím si teda aspoň sundat brýle a poznám Billa.Utřu si rychle oči od další várky slz a skloním hlavu.Bill dojde ke mně a jemně mě chytne za ruce.
"Proč pláčeš...?"..zeptá se mě starostlivě a já nemám slov.Musím se dívat do jeho očí a znovu si připomenu jeho polibky.
"Věčně usměvavá holka jako ty a pláče??"...pokračuje Bill a já prostě nemůžu mluvit...ne v tuhle chvíli a na tomhle místě už vůbec ne.
Zmůžu se akorát na kejvnutí hlavou,aby šel se mnou dovnitř.
Zavřu za náma dveře a nevím jak mám začít.Prostě na sebe jen hledíme a mlčíme.Ani nevím,jak bych mu měla vysvětlit,že jsem špatná z toho jak jsem ho viděla s Janou.Pak si ještě vzpomenu na další důvod mé nálady,tak začnu jím.
"Však si slyšel,co jsem včera Tomovi říkala,nebo snad ne?"...zeptám se ho a jsem zvědavá,co mi na to řekne.
"Kvůli Erikovi...??"...začne a zase mi kouká do očí.Když to takhle vysloví,uvědomím si,že tohle jsem zrovna nemyslela,spíš to,co si potom mezi sebou říkali Tom s Billem.
"A víš,že ani ne!!"..odpovím mu po pravdě a už mám na jazyku otázku,abych se konečně dozvěděla jejich "hádku",ale Bill mi to začne vysvětlovat sám od sebe.
"Myslíš na to co mi Tom řekl??......Vynadal mi...že je to pro tebe těžký a tak.Pak jsme se ale docela krutě porafali kvůli Janě a pak jsme do toho zahrnuly všechno....asi jako vy s Gwendy,když jste se porvali.Jenže já jsem mu pak řekl,to co nemá rád a tohle jsem prostě přehnal."...vysvětluje mi Bill a já ani nedejchám,jak napjatě poslouchám.Bill se na pár vteřin odmlčí,asi neví jestli mi má říct všechno.
"Nemysly si,že jsem za dveřma poslouchal schválně,jen jsem slyšel hlasy a když si pak začala mluvit o Janě,tak.......no a potom o Erikovi a těch tvých kámoších...."...pokračuje zdráhavě a uhne mímu pohledu
"Byli to jen kámoši!!!"....ujistím ho s pevným hlasem.
"Teď už to vím...promiň byl jsem blbec!!!"...dořekne a čeká co na to řeknu já.Musím říct,že moje nálada se rychle zvedla a já se na něj usmála.Konečně se to vysvětlilo.Pomaličku dojdu k němu a na Billově tváři se obeví úleva, za dnešek konečně i úsměv.Pak už mě napadne jen jedna otázka,abych v tom všem měla konečně jasno.Ale to si nechám na potom.Než přijdou ostatní,což trvá skoro hodinu zůstane Bill u nás a skvěle se bavíme.Sice si oba dva pořád skáčem do řeči,ale tím víc nás to rozesměje.
Moje nálda se neskutečně rychle vzpamatovala a svoje brýle dám zase zpátky do tašky!!Řeknu mu ať mi neříká "Veronika",že to nemám ráda.Ještě když Němci neskloňujou svoje jména,tak je to takový divný.Vyjmenovala jsem mu všechny mí přezdívky a zdrobněliny a nakonec sem nejvíc líbila "Verunka"!Musím říct,že se tohle se mi taky líbí,ale nikdo mi takhle nikdy neříkal.Ani rodiče,nebo někdo.Za tu dobu ho naučím i nějaký český slovíčka,samozřejmě že jen ty sprostý a jemu se to nějak začalo líbit,ještě se začne učit češtinu,ne??To by si dal hošánek,ale je sranda jak to různě komolí a něco ani nevysloví.Hodně se u toho nasmějem.Na žádnou pusu nedojde a to mi vůbec nevadí,nehodlám se sním hned cucat,ikdyž v obchodě byla jinačí situace!!
Teď už mě trápí jen jedna věc.Co Bill Tomovi tak strašnýho řek!?!
"Verunko?..Můžu se tě na něco zaptat?"..předběhne mě v otázce Bill.
"No,jasně!"
"Ty si byla smutná z toho,že jsem se pohádal s Tomem?"..překvapí mě svou otázkou a docela mě zaskočí.Jen přikívnu a otočím hlavu směrem k němu,aby mě viděl.
"Proč?"..zeptá se zase.Teď už mi asi pouhý kejvnutí hlavou nepomůže.
"No...věděla jsem,že jste se pohádali.A byli jste neskutečně smutní a já si uvědomila,že jste se pohádali kvůli mě a je to hroznej pocit.Jste na sobě strašně závislý a pak jsem si připadala jako pátý kolo u vozu."...vysvětlím mu co nejrychleji,abych to už měla z krku.Nenechám ho ani aby mi na to něco řek a položím mu otázku teď já.
"Teď se zeptám na něco já!!"...."Co jsi Tomovi tak strašnýho řek?"
Bill se zarazí a už teďka poznám,že to asi nebylo nic pěknýho.
"Bille,tak řekneš mi to??"..zeptám se ho znova.
"Já jsem v tu chvíli nepřemýšlel....."...začne se vymlouvat a já začínám být nervozní.Podívám se na něj přísným pohledem a Bill vzdá všechny výmluvy.
"...řek jsem mu,že je děvkař,když se vyspal i....s tebou..."
"Já se sním,ale nevys......ty si fatk myslíš,že jsem nějaká děv....prvně moji kámoši,teď Tom...bože,běž pryč!!"...vyženu ho a je mi jasný proč se Tom sním nebaví.A to to vypadalo tak nadějně,že je nakonec taky skvělej kluk a on takhle.Tady ze mě dělá nějakou "lehkou děvu"!!
Snaží se sice ještě něco říct,ale můj nepříčetný výraz ho odrbrojí.
"Do prdele..."...uleví si Bill a naštvaně práskne dveřma.Bylo to docela roztomilý,takhle naštvanýho jsem ho ještě neviděla....teda když nepočítám to jak jsem mu vyvlíkla tkaničky a on mě potom honil kolem zastávky.Musím se začít smát,když si na to vzpomenu,musel být na nás pěknej pohled....doufám,že to ten fotograf nefotil.On tam totiž oxidoval skoro pořád.
Do pokoje vedjou holky a ptají se co to bylo za ranu.
"Ale jenom Bill praštil dveřma...docela prča co??"...připomenu si a začnu se smát.Nač si kazit náladu,a stejně tolik trapasů a všeho,co se tady děje,to se mi nestalo za celej můj život.
"A proč prásknul dveřma...co ste tady vůbec dělali??"...zeptá se Gwendy a sedne si na gauč.
"No...jsme se nějak usmířili a pak jsem se zase pohádali,tak jsem ho vyhnala!!!"...řeknu hodně stručně a zase se začnu smát.
"Vy jste telata"...vyjádří se Gwendy svou oblíbenou hláškou a jdem do pokoje.Tam jí vylíčím úplně všechno...od večera po ráno až do teďka.Trvá to celý dvě hodiny a nakonci se začnem brutálně smát.Už mě to nějak nebere.Co se stalo, stalo se!!
"Hele už jsou dvě,neměl být už oběd??"...zeptám se udiveně,když se podívám na hodiny a uslyším svůj žaludek......zase jsem vůbec nejedla.
"Jo...Radka říkala,že dneska máme celej volnej den a to znamená i bez obědu a bez večeře.....Jo a málem bych zapomněla....omlouvá se ti,za to jak dole byla nepříjemná!!!"
"Hmm počkej musím to všechno vstřebat....ty to taky na mě vyvalíš!!!"..."Dobrý....už....a nemáš hlad??Já jo,dyť já nejedla od včerejška...celej den!!!"...zpanikařím a vzpomneu si na kuchaře,že vlastně můžu přijít!!
"Víš že já ani ne??"...odpoví mi a nějak usíná.
"Tak já se jdu najíst,zatím čau!!!"...řeknu ji a valím pryč,Gwendy se na nic nevyptává,asi je unavená,nebo už dokonce spí.
Nezapomneu si vzít klíče a dojdu do kuchyně.Přivítají mě moooc přátelsky a zase mi krásně naplnijou žaludek.Jsem tam s nimi dvě hodiny,takže teď už jsou čtyři!!!Rozloučím se a na chodbě potkám paní Petru.I přes její protesty ji pomůžu se třema pokojema a pak si s ještě lepší náladou docupitám k nám,kde slyším hlasitou hudbu.Otevřu dveře a čumím jak trotl!!!
"Ty sis vůbec nevšimla,že nespím v pokoji.....ani když jsi vstávala???"...vykulím na ní oči a jsem na ní pěkně nakrknutá.
Gwendy na mě taky vyvalí svý oříškový oči,který jí závidím,ale ona na mě kouká z jinačích důvodů.
"Promiň"...vykoktá ze sebe a jde se podívat do pokoje,jestli tam opravdu nespím a to co před ní stojí je snad přízrak či co!!
Ujistí se a znovu se mi omluví.Nemůžu se na ni dlouho zlobit a taky se mi do očí začnou hrnout tuny slz.Pořádně ani nevím proč,možná proto,že jsem si zase vzpomněla na Erika,nebo taky proto,že musím pořád myslet na Billa,ikdyž bych neměla.Pak taky proto,že jsem prostě hodně citlivá povaha,ikdyž to na mě rozhodně nejde poznat.Prostě je to na mě moc emocí a může mě pomoct jen Gwendy!!
Schoulím se jí s brekem do náruče a ona mě hned utěšuje.Nevyzvídá,co se stalo,dá mi čas se vyplakat a to na ní mám ráda.Ví co právě chci a to v tuhle chvíli je,aby se mě teď nikdo na nic neptal.
"Jde se na opožděnou snídani,tak....proč brečíš Veru??"..zeptá se mě Jana,která vejde k nám do pokoje a uvidí mě v mí náladě.
"Nic"...řekne za mě Gwendy a slušně ji vykope z našeho pokoje se slovy,že jsme za chvilku hotový.
Gwendy se nějak nechystá a já se převleču z pyžama hned.Nasadím si svoje slunečný brýle,který jsou sice už poškrábaný,ale u mě je problém sehnat jinačí,protože mi žádný nepadnou.
Se sklopenou hlavou dojdu s Gwendy ke stolu a já zase vůbec nemám hlad.Koukám na to,jak nám přináší "opožděnou snídani" a skoro se mi i zvedne kufr.
"Veru...nemyslíš,že je slušností si sundat brýle v tomhle hotelu a u stolu!!"...překvapí mě svým tonem Radka a koukám,že blblou náladu tu má hodně lidí.Nějak se mi do toho nechce,ale co...když chce,aby se mě všichni lekly,má to mít!!
Uraženě si sundám brýle a všichni koukaj na moje červený oči od pláče a trochu i sedřený,jak sem si slzy pořád utírala kapesníkem.
"Stalo se něco??"...zeptá se Radka a asi by se trochu chtěla omluvit,tím tonem,ale já se na ní hnusně kouknu"Do toho vám nic není"...odseknu ji pozoruju,kdo všechno a "jak" si mě ostatní prohlíží.
Jana s Lindou mě takhle vyděli už v pokoji,tak si mě nevšímají.Radce spadla čelist a kluků se zastavím.Georg s Gustavem pořád nechápavě,Tom šokovaně a Bill úplně stejně jako jeho bráška.A vypadá to,že se kluci ještě neusmířili,protože spolu nemluví a to je špatný znamení.U stolu je ticho,jelikož Já,Tom a Bill vůbec nepromluvíme a jediná mluvná co zbyla je Gwendy a ta jaksi nemá chuť,když vidí všechny ty otravený tváře.
Po očku se podívám na Toma a uvidím,jak se zlostně podíval na Billa jen když si trochu odkašlal.Seru na slušnosti a rychle si nasadím brýle,musím totiž zase brečet.Je to strašný,ještě ráno jsem měla vynikají náladu a se všema se dobře bavila....krom Billa a teď si tu připadám navíc.Nerozlučný dvojčata jsou jak na nožích kvůli mě.Samozřejmě že se usmíří,ale vůbec by se nemuseli hádat,kdybych tu nebyla.
Všichni ke mě zvednou hlavy od jídla....asi to jde i přes ty brýle poznat,že brečím a tak vstanu od stolu a odejdu.
Odemykám dveře,když za sebou slyším kroky.Podívám se,ale přes moje ubrečený oči nic nevidím,zkusím si teda aspoň sundat brýle a poznám Billa.Utřu si rychle oči od další várky slz a skloním hlavu.Bill dojde ke mně a jemně mě chytne za ruce.
"Proč pláčeš...?"..zeptá se mě starostlivě a já nemám slov.Musím se dívat do jeho očí a znovu si připomenu jeho polibky.
"Věčně usměvavá holka jako ty a pláče??"...pokračuje Bill a já prostě nemůžu mluvit...ne v tuhle chvíli a na tomhle místě už vůbec ne.
Zmůžu se akorát na kejvnutí hlavou,aby šel se mnou dovnitř.
Zavřu za náma dveře a nevím jak mám začít.Prostě na sebe jen hledíme a mlčíme.Ani nevím,jak bych mu měla vysvětlit,že jsem špatná z toho jak jsem ho viděla s Janou.Pak si ještě vzpomenu na další důvod mé nálady,tak začnu jím.
"Však si slyšel,co jsem včera Tomovi říkala,nebo snad ne?"...zeptám se ho a jsem zvědavá,co mi na to řekne.
"Kvůli Erikovi...??"...začne a zase mi kouká do očí.Když to takhle vysloví,uvědomím si,že tohle jsem zrovna nemyslela,spíš to,co si potom mezi sebou říkali Tom s Billem.
"A víš,že ani ne!!"..odpovím mu po pravdě a už mám na jazyku otázku,abych se konečně dozvěděla jejich "hádku",ale Bill mi to začne vysvětlovat sám od sebe.
"Myslíš na to co mi Tom řekl??......Vynadal mi...že je to pro tebe těžký a tak.Pak jsme se ale docela krutě porafali kvůli Janě a pak jsme do toho zahrnuly všechno....asi jako vy s Gwendy,když jste se porvali.Jenže já jsem mu pak řekl,to co nemá rád a tohle jsem prostě přehnal."...vysvětluje mi Bill a já ani nedejchám,jak napjatě poslouchám.Bill se na pár vteřin odmlčí,asi neví jestli mi má říct všechno.
"Nemysly si,že jsem za dveřma poslouchal schválně,jen jsem slyšel hlasy a když si pak začala mluvit o Janě,tak.......no a potom o Erikovi a těch tvých kámoších...."...pokračuje zdráhavě a uhne mímu pohledu
"Byli to jen kámoši!!!"....ujistím ho s pevným hlasem.
"Teď už to vím...promiň byl jsem blbec!!!"...dořekne a čeká co na to řeknu já.Musím říct,že moje nálada se rychle zvedla a já se na něj usmála.Konečně se to vysvětlilo.Pomaličku dojdu k němu a na Billově tváři se obeví úleva, za dnešek konečně i úsměv.Pak už mě napadne jen jedna otázka,abych v tom všem měla konečně jasno.Ale to si nechám na potom.Než přijdou ostatní,což trvá skoro hodinu zůstane Bill u nás a skvěle se bavíme.Sice si oba dva pořád skáčem do řeči,ale tím víc nás to rozesměje.
Moje nálda se neskutečně rychle vzpamatovala a svoje brýle dám zase zpátky do tašky!!Řeknu mu ať mi neříká "Veronika",že to nemám ráda.Ještě když Němci neskloňujou svoje jména,tak je to takový divný.Vyjmenovala jsem mu všechny mí přezdívky a zdrobněliny a nakonec sem nejvíc líbila "Verunka"!Musím říct,že se tohle se mi taky líbí,ale nikdo mi takhle nikdy neříkal.Ani rodiče,nebo někdo.Za tu dobu ho naučím i nějaký český slovíčka,samozřejmě že jen ty sprostý a jemu se to nějak začalo líbit,ještě se začne učit češtinu,ne??To by si dal hošánek,ale je sranda jak to různě komolí a něco ani nevysloví.Hodně se u toho nasmějem.Na žádnou pusu nedojde a to mi vůbec nevadí,nehodlám se sním hned cucat,ikdyž v obchodě byla jinačí situace!!
Teď už mě trápí jen jedna věc.Co Bill Tomovi tak strašnýho řek!?!
"Verunko?..Můžu se tě na něco zaptat?"..předběhne mě v otázce Bill.
"No,jasně!"
"Ty si byla smutná z toho,že jsem se pohádal s Tomem?"..překvapí mě svou otázkou a docela mě zaskočí.Jen přikívnu a otočím hlavu směrem k němu,aby mě viděl.
"Proč?"..zeptá se zase.Teď už mi asi pouhý kejvnutí hlavou nepomůže.
"No...věděla jsem,že jste se pohádali.A byli jste neskutečně smutní a já si uvědomila,že jste se pohádali kvůli mě a je to hroznej pocit.Jste na sobě strašně závislý a pak jsem si připadala jako pátý kolo u vozu."...vysvětlím mu co nejrychleji,abych to už měla z krku.Nenechám ho ani aby mi na to něco řek a položím mu otázku teď já.
"Teď se zeptám na něco já!!"...."Co jsi Tomovi tak strašnýho řek?"
Bill se zarazí a už teďka poznám,že to asi nebylo nic pěknýho.
"Bille,tak řekneš mi to??"..zeptám se ho znova.
"Já jsem v tu chvíli nepřemýšlel....."...začne se vymlouvat a já začínám být nervozní.Podívám se na něj přísným pohledem a Bill vzdá všechny výmluvy.
"...řek jsem mu,že je děvkař,když se vyspal i....s tebou..."
"Já se sním,ale nevys......ty si fatk myslíš,že jsem nějaká děv....prvně moji kámoši,teď Tom...bože,běž pryč!!"...vyženu ho a je mi jasný proč se Tom sním nebaví.A to to vypadalo tak nadějně,že je nakonec taky skvělej kluk a on takhle.Tady ze mě dělá nějakou "lehkou děvu"!!
Snaží se sice ještě něco říct,ale můj nepříčetný výraz ho odrbrojí.
"Do prdele..."...uleví si Bill a naštvaně práskne dveřma.Bylo to docela roztomilý,takhle naštvanýho jsem ho ještě neviděla....teda když nepočítám to jak jsem mu vyvlíkla tkaničky a on mě potom honil kolem zastávky.Musím se začít smát,když si na to vzpomenu,musel být na nás pěknej pohled....doufám,že to ten fotograf nefotil.On tam totiž oxidoval skoro pořád.
Do pokoje vedjou holky a ptají se co to bylo za ranu.
"Ale jenom Bill praštil dveřma...docela prča co??"...připomenu si a začnu se smát.Nač si kazit náladu,a stejně tolik trapasů a všeho,co se tady děje,to se mi nestalo za celej můj život.
"A proč prásknul dveřma...co ste tady vůbec dělali??"...zeptá se Gwendy a sedne si na gauč.
"No...jsme se nějak usmířili a pak jsem se zase pohádali,tak jsem ho vyhnala!!!"...řeknu hodně stručně a zase se začnu smát.
"Vy jste telata"...vyjádří se Gwendy svou oblíbenou hláškou a jdem do pokoje.Tam jí vylíčím úplně všechno...od večera po ráno až do teďka.Trvá to celý dvě hodiny a nakonci se začnem brutálně smát.Už mě to nějak nebere.Co se stalo, stalo se!!
"Hele už jsou dvě,neměl být už oběd??"...zeptám se udiveně,když se podívám na hodiny a uslyším svůj žaludek......zase jsem vůbec nejedla.
"Jo...Radka říkala,že dneska máme celej volnej den a to znamená i bez obědu a bez večeře.....Jo a málem bych zapomněla....omlouvá se ti,za to jak dole byla nepříjemná!!!"
"Hmm počkej musím to všechno vstřebat....ty to taky na mě vyvalíš!!!"..."Dobrý....už....a nemáš hlad??Já jo,dyť já nejedla od včerejška...celej den!!!"...zpanikařím a vzpomneu si na kuchaře,že vlastně můžu přijít!!
"Víš že já ani ne??"...odpoví mi a nějak usíná.
"Tak já se jdu najíst,zatím čau!!!"...řeknu ji a valím pryč,Gwendy se na nic nevyptává,asi je unavená,nebo už dokonce spí.
Nezapomneu si vzít klíče a dojdu do kuchyně.Přivítají mě moooc přátelsky a zase mi krásně naplnijou žaludek.Jsem tam s nimi dvě hodiny,takže teď už jsou čtyři!!!Rozloučím se a na chodbě potkám paní Petru.I přes její protesty ji pomůžu se třema pokojema a pak si s ještě lepší náladou docupitám k nám,kde slyším hlasitou hudbu.Otevřu dveře a čumím jak trotl!!!