Tom v klidu dojde ke dveřím a já svoji opičku mačkám,jako o život,ještě že není živá,protože moje těsný objímání by asi nepřežila!!Asi mi haraší,ale jsem přesvědčená,že tam na Toma vybafne nějakej bubák.
"To děláš schválně!!"..vyjedu na něj.když vidím,jak schválně všechno napíná a protahuje.Ruku zvedá snad hodinu,že bych mu ju klidně nejradši usekla.
"Bille....co ty tady?!?"...zeptá se dotyčnýho bubáka,když otevře dveře a mě málem trefí infarkt.To jako celou dobu poslouchal za dveřma,nebo co!!Tak to byly ty škrábance.
Vstanu z postele a mám chuť mu nakopat řiť,ale Tom mě zastaví.
"Počkej,já si to s ním vyřídím sám....běž spát,ráno tě pak probudím,jo?!!!?"...uklidňuje mě Tom a pošle mě zpátky do postele.Bill tam zatím jen stojí a nic neříká.Podívám se mu do očí a dívám se na něj pěkně hnusně.Pak mi ale z očí vytrisknou slzy a tak rychle odvrátím hlavu a zalezu si do postele.Jsem zvědavá,co mu Tom všechno řekne,ale nechci poslouchat,nejsme jako Bill.Do polštáře mi zkápne ještě pár slz ,ale ani se nenaděju a už spím,jako zabitá.Dnešek byl opravdu hodně náročnej a to jsem zvědavá na zítřek,teda v tuhle dobu už je novej den...středa...třetí den.
Tohle je první "noc" co nespím podle svýho zvyku-polštář a deku na hlavě a tělo celý holý,vida co se tady všechno odnaučím,nebo naopak.Spí se mi krásně.Měkoučká postýlka,velká, ktomu moje opička a venku ještě krásně prší,takže když mě Tom budí,jak slíbil,tak vstávám s dobrou náladou.
"Spala jsi dobře?"..zeptá se ,hned jak rozlepím oči a rozhlídnu se kolem,přece jenom jsem v noci toho tolik nerozpoznávala.Pěkně zařízený,ani moc bordelu tu není,to už i u nás v pokoji s Gwendy máme větší!!
"Spala jsem kráásně....asi ti zabavím tvou postel!!"...zasměju se a pomaličku vstávám.Snažím se Tomovi nedívat do očí,protože vím,že musím vypadat...zajímavě.Moje pyžamko vypadá ve dne ještě líp než v noci,pak jsem celá rozcuchaná a pomačkaná....no trapas!!
"Dyť to říkám....sladká jako cukr!!"...rejpne si Tom a vede mě do kuchyně.U dveří se zaseknu,co když už je někdo vzhůru,nemusí mě takhle vidět každej...Tom je můj taťka...ten může!Všimne si toho,že jsem zastavila."Neboj všichni spí,je teprve devět hodin....nespala si moc dlouho!!"
"Ty taky ne,když už jseš vzhůru!!"..připomenu mu a vybavím si včerejšek.
"No jo a co si teda včera vlstně Billovi řek?"....další moje otázka a jsem napjatá jak guma.Tomovi se moc nechce mi to říct,asi se toho dělo hodně.
"Promiň......"...omluvím se mu.
"Nemáš proč se omlouvat,jen sem se ním pohádal,ale to bude dobrý,vždycky se kvůli nečemu rafnem......a hned se usmíříme."...řekne se skleslou náladou a hned mě jí nakazí.Snažím se ho aspoň rozveselit,tak svedu téma na Gwendy.A vida zabere to.Zase na jeho tváři uvidím úsměv.Potom si všimnu,že mu to sekne....no jo,černá sluší každýmu klukovi.
"Sekne ti to taťuldo!!"...vyseknu mu poklonu a na Tomovi už nějaký smutek nejde poznat.Teď vím,co na něj zabíra.
Jenže to si připomenu,jak asi vypadám já.
"Tome...nemáš nějakou gumičku"...zeptám se ho s nadějí a automatcky si začnu svoje vlasy upravovat a dám si je pod košili.
"No mám,ale takhle ti to sluší víc...máš dlopuhý pěkný vlasy!!"
Na tohle mu neodpovím a nejistě se usměju."Nepučil by si mi ji přece jen??"..zkusím znova a Tom někde zaštrachá a podá mi ji."Dík!!"
Rukama si vyčešu si vysokej culík a všelijak si zamotám vlasy,aby délka nešla poznat.Vypadá to zajímevě,takovej rozcuchanej drdol a fosforově oranžovou gumičkou,která v mích hnědých vlasech dokonale svítí.
"Chceš čajík....dcero??"..zeptá se mě a nalívá do konvice vodu.
"Jo ten by bodl...dikes!!"Čaj je hnedka hotový a já si na barovou židličku sednu na turka...docela nebezpečný,ale pohodlný!!
Zrovna s Tomem hrajem lžičkovou válku,když do kuchyně vejde ospalej Gustav a Georg jen tak v trenkách.Začenm se s Tomem šíleně smát a já z tý židle spadnu přímo na zedak.To mi ale nebrání a směju se dál,zatímco mi Tom pomáha na nohy.
"Díky taťko!!"..poděkuju Tomovi a kluci valý bulvy.Asi to je pro ně šok,když vstanou a mají nečekanou dámskou návštěvu,která Tomovi říka "taťko"!!Na mě by to bylo asi taky trochu moc!
"Nemusíš nám vytírat podlahu"..začne se chcechtat Georg.
"Já vím,ale nemůžu si pomoct....hned jak někde uvidím nějaký smítko,tak ho musím uklidit!!"..vysvětlím mu a všichni se smějem.
Neopomenou taky nějáký poznámky na můj oděv...a to ještě neviděli mou opičku,kerou jsem nechala v Tomovi posteli.Směju se s nima,ikdyž se smějou na můj účet.Naštestí to jsou "sladký" poznámky,tak nemám důvod být uražená...na to ani nemám povahu.Jsem věčnej optimista a extrovert.
Máme v jejich kuchyni něco jako pyžamový posed.Všichni jsme tam v pyžamu,akorát jedinej Tom to tam kazí.....je už oblečenej.
Do kuchyně vejde rozespalej Bill s kruhama pod očima a následuje hrobový ticho.Já s Tomem víme proč mlčíme a Georg s Gustavem mlčí,protože nic nechápou.Nejde si nepovšimnout,že Tomova dobrá nálada zmizla,jako mávnutím kouzelnýho proutku.Je to až k breku,jak jsou na sobě závislý a narozlučný.Oba dva mají blbou náladu,tak si myslím,že je čas abych tuhle dusnou atmosféru opustila.Rekordně do sebe naliju půlku čaje co mi ještě zbíval a doslova utíkám pryč.Georg s Gustavem jen sledujou "co se tady děje" a raději nic neříkají,určitě dvojčata znají líp než já a to je další důvod jít pryč.Coi tady vůbec dělám??Najednou si tady připadám jako vetřelec.
"Neodcházej kvůli mně....!"...zakřičí za mnou Bill a ostatní sledujou.Zastavím se,otočím se čelem k nim "Už bych měla jít a .....neodcházím jen kvůli tobě!!!"....řeknu smutně a se stejně smutnou náladou odejdu.
"To děláš schválně!!"..vyjedu na něj.když vidím,jak schválně všechno napíná a protahuje.Ruku zvedá snad hodinu,že bych mu ju klidně nejradši usekla.
"Bille....co ty tady?!?"...zeptá se dotyčnýho bubáka,když otevře dveře a mě málem trefí infarkt.To jako celou dobu poslouchal za dveřma,nebo co!!Tak to byly ty škrábance.
Vstanu z postele a mám chuť mu nakopat řiť,ale Tom mě zastaví.
"Počkej,já si to s ním vyřídím sám....běž spát,ráno tě pak probudím,jo?!!!?"...uklidňuje mě Tom a pošle mě zpátky do postele.Bill tam zatím jen stojí a nic neříká.Podívám se mu do očí a dívám se na něj pěkně hnusně.Pak mi ale z očí vytrisknou slzy a tak rychle odvrátím hlavu a zalezu si do postele.Jsem zvědavá,co mu Tom všechno řekne,ale nechci poslouchat,nejsme jako Bill.Do polštáře mi zkápne ještě pár slz ,ale ani se nenaděju a už spím,jako zabitá.Dnešek byl opravdu hodně náročnej a to jsem zvědavá na zítřek,teda v tuhle dobu už je novej den...středa...třetí den.
Tohle je první "noc" co nespím podle svýho zvyku-polštář a deku na hlavě a tělo celý holý,vida co se tady všechno odnaučím,nebo naopak.Spí se mi krásně.Měkoučká postýlka,velká, ktomu moje opička a venku ještě krásně prší,takže když mě Tom budí,jak slíbil,tak vstávám s dobrou náladou.
"Spala jsi dobře?"..zeptá se ,hned jak rozlepím oči a rozhlídnu se kolem,přece jenom jsem v noci toho tolik nerozpoznávala.Pěkně zařízený,ani moc bordelu tu není,to už i u nás v pokoji s Gwendy máme větší!!
"Spala jsem kráásně....asi ti zabavím tvou postel!!"...zasměju se a pomaličku vstávám.Snažím se Tomovi nedívat do očí,protože vím,že musím vypadat...zajímavě.Moje pyžamko vypadá ve dne ještě líp než v noci,pak jsem celá rozcuchaná a pomačkaná....no trapas!!
"Dyť to říkám....sladká jako cukr!!"...rejpne si Tom a vede mě do kuchyně.U dveří se zaseknu,co když už je někdo vzhůru,nemusí mě takhle vidět každej...Tom je můj taťka...ten může!Všimne si toho,že jsem zastavila."Neboj všichni spí,je teprve devět hodin....nespala si moc dlouho!!"
"Ty taky ne,když už jseš vzhůru!!"..připomenu mu a vybavím si včerejšek.
"No jo a co si teda včera vlstně Billovi řek?"....další moje otázka a jsem napjatá jak guma.Tomovi se moc nechce mi to říct,asi se toho dělo hodně.
"Promiň......"...omluvím se mu.
"Nemáš proč se omlouvat,jen sem se ním pohádal,ale to bude dobrý,vždycky se kvůli nečemu rafnem......a hned se usmíříme."...řekne se skleslou náladou a hned mě jí nakazí.Snažím se ho aspoň rozveselit,tak svedu téma na Gwendy.A vida zabere to.Zase na jeho tváři uvidím úsměv.Potom si všimnu,že mu to sekne....no jo,černá sluší každýmu klukovi.
"Sekne ti to taťuldo!!"...vyseknu mu poklonu a na Tomovi už nějaký smutek nejde poznat.Teď vím,co na něj zabíra.
Jenže to si připomenu,jak asi vypadám já.
"Tome...nemáš nějakou gumičku"...zeptám se ho s nadějí a automatcky si začnu svoje vlasy upravovat a dám si je pod košili.
"No mám,ale takhle ti to sluší víc...máš dlopuhý pěkný vlasy!!"
Na tohle mu neodpovím a nejistě se usměju."Nepučil by si mi ji přece jen??"..zkusím znova a Tom někde zaštrachá a podá mi ji."Dík!!"
Rukama si vyčešu si vysokej culík a všelijak si zamotám vlasy,aby délka nešla poznat.Vypadá to zajímevě,takovej rozcuchanej drdol a fosforově oranžovou gumičkou,která v mích hnědých vlasech dokonale svítí.
"Chceš čajík....dcero??"..zeptá se mě a nalívá do konvice vodu.
"Jo ten by bodl...dikes!!"Čaj je hnedka hotový a já si na barovou židličku sednu na turka...docela nebezpečný,ale pohodlný!!
Zrovna s Tomem hrajem lžičkovou válku,když do kuchyně vejde ospalej Gustav a Georg jen tak v trenkách.Začenm se s Tomem šíleně smát a já z tý židle spadnu přímo na zedak.To mi ale nebrání a směju se dál,zatímco mi Tom pomáha na nohy.
"Díky taťko!!"..poděkuju Tomovi a kluci valý bulvy.Asi to je pro ně šok,když vstanou a mají nečekanou dámskou návštěvu,která Tomovi říka "taťko"!!Na mě by to bylo asi taky trochu moc!
"Nemusíš nám vytírat podlahu"..začne se chcechtat Georg.
"Já vím,ale nemůžu si pomoct....hned jak někde uvidím nějaký smítko,tak ho musím uklidit!!"..vysvětlím mu a všichni se smějem.
Neopomenou taky nějáký poznámky na můj oděv...a to ještě neviděli mou opičku,kerou jsem nechala v Tomovi posteli.Směju se s nima,ikdyž se smějou na můj účet.Naštestí to jsou "sladký" poznámky,tak nemám důvod být uražená...na to ani nemám povahu.Jsem věčnej optimista a extrovert.
Máme v jejich kuchyni něco jako pyžamový posed.Všichni jsme tam v pyžamu,akorát jedinej Tom to tam kazí.....je už oblečenej.
Do kuchyně vejde rozespalej Bill s kruhama pod očima a následuje hrobový ticho.Já s Tomem víme proč mlčíme a Georg s Gustavem mlčí,protože nic nechápou.Nejde si nepovšimnout,že Tomova dobrá nálada zmizla,jako mávnutím kouzelnýho proutku.Je to až k breku,jak jsou na sobě závislý a narozlučný.Oba dva mají blbou náladu,tak si myslím,že je čas abych tuhle dusnou atmosféru opustila.Rekordně do sebe naliju půlku čaje co mi ještě zbíval a doslova utíkám pryč.Georg s Gustavem jen sledujou "co se tady děje" a raději nic neříkají,určitě dvojčata znají líp než já a to je další důvod jít pryč.Coi tady vůbec dělám??Najednou si tady připadám jako vetřelec.
"Neodcházej kvůli mně....!"...zakřičí za mnou Bill a ostatní sledujou.Zastavím se,otočím se čelem k nim "Už bych měla jít a .....neodcházím jen kvůli tobě!!!"....řeknu smutně a se stejně smutnou náladou odejdu.