close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Tokio Hotel a KillerPilze

2. února 2007 v 13:10 | Kosynka |  Tokio Hotel a KillerPilze
"Ne Bille, už jsem se rozhodla a svůj názor nehodlám měnit!" řekla jsem rázně Billovi do telefonu. "Slečno, tak chcete ten lístek?!" zeptala se mě nervózní paní za okýnkem. "Jo, chci!" odpověděla jsem. "Dělá to 3 Eura." Řekla spokojeně paní a vzala si ode mě peníze. "Ne Bille, ty mě poslouchej!" řekla jsem do telefonu a vzala si od pokladní lístek. "Já už jsem se rozhodla a nebudu to sakra měnit!" dořekla jsem a položila hovor. Nastoupila jsem do vlaku číslo 5, směr Augsburg a našla si volný místo u okna. Posadila jsem se a opřela jsem si hlavu o okno. Proč já?! Proč se vždycky všechno špatný stane mě?! Matka o mě neprojevuje nejmenší zájem a táta jakbysmet. Dobrej je akorát v tom, že když mu řeknu, že potřebuju peníze tak mi je vždycky dá a je mu jedno kolik chci. Dneska jsem si řekla o 500 Euro. Chvíli na mě divně koukal, ale pak mi peníze dal. Stejně tam s nima nezůstanu..... radši odjedu pryč. Ani Bill mě už nedokázal zadržet. Chodíme spolu už 4 měsíce... je to ale jako kdybych s nikým nechodila. Jo to jo, sice si občas užíváme krásný chvíle spolu, ale tohle je na mě už moc. Když jsem mu volala a potřebovala jsem si někým promluvit tak mi akorát řekl, že teď trénují, ať mu zavolám za chvíli..... proto teď sedím ve vlaku a mířím do Augsburgu, kde bydlí moje babička. Je sedm hodin ráno a mě se chce strašně spát. Bill se mi pokoušel ještě párkrát zavolat, ale nezvedla jsem mu to ani jednou. Do uší jsem si dala sluchátka a zapla jsem si Tokio Hotel, Billův hlas mě totiž uklidňuje. Po chvíli jsem usnula....
"Slečno, váš lístek!" řekl mi revizor a zatřásl se mnou, aby mě probudil. "Pardon" zamumlala jsem a podala mu svůj lístek. "V pořádku, za chvíli tam budeme" řekl a šel dál. Vypla jsem discmana ve kterým doznívali poslední tóny písně Unendlichkeit a všechny svý věci naházela do batohu. Během pěti minut jsme byli tam. Vlak zastavil a já vystoupila. Je to moc hezký pohled.... vždycky jsem ráda jezdila k babičce, je tady moc krásně. Vzala jsem batoh na záda a vyrazila k babičce. U babiččina baráku o mě málem zabrzdil nějakej kluk na skateboardu. "Co to sakra....!" zvedla jsem hlavu. "Maxi!" řekla jsem, když jsem uviděla kluka, co to do mě málem napálil. "Veru?" zvedl tázavě obočí. "Ty žiješ?" zeptal se udiveně. "Hahaha!" odvětila jsem, "proč bych nežila?" "No...." protáhl "jen, že ses tady neukázala dobrý tři roky... jo a jestli hledáš babičku, tak tu nenajdeš, protože odjela do Berlína a vrátí se až za týden." "Sakra!" zaklela jsem a sedla si na okraj babiččiny zídky kolem zahrady. "Co sakra?" zeptal se Max a sedl si vedle mě. "Nic, jen jsem přijela za ní a nechce se mi vracet domů..." řekla jsem mu. "Takže zase útěk z domova?" usmál se. "Jo" oplatila jsem mu úsměv. "Tak pojď k nám, máma stejně není doma a vrátí se až tak za tři dny, nejmíň, a táta je na služební cestě." Nabídl Max a podával mi ruku, aby mě zvedl. Ruku jsem mu podala, zvedl mě a šli jsme k němu. No jo, je vidět, že tam nikdo kromě něj není, protože je tam bordel jako v tanku. Nechala jsem batoh v předsíni a sedla jsem si s ním na gauč. "Tak povídej, jsem zvědavý na to, co mi řekneš...." řekl. Začala jsem mu vyprávět úplně všechno. Po dvou hodinách znal celý můj příběh. "Tak to je síla.... nemám slov holka!" završil můj příběh. Najednou někdo zazvonil. "Ježiš, úplně jsem zapomněl na čas!" řekl a vystřelil ke dveřím. Po chvíli se vrátil do obýváku v doprovodu nějakých tří kluků. Představil mi je jako Schlagiho, Joa a Fabiho. Prý jsou to jeho kamarádi a hrají spolu v jedné kapele. "Teda ty máš hezký kamarádky" hodil Jo poklonu, když mě Max představil. Jen jsem se na něj usmála a sedla jsem si zpátky na gauč. Max si sedl vedle mě a Jo taky, akorát z druhý strany. Schlagi a Fabi si sedli na křesla naproti nám. Všimla jsem si, že mě Jo sleduje, tak jsem se na něj otočila. "Co? To jsem tak zajímavá?" "No popravdě jo jsi." usmál se. Má moc krásný úsměv. Skoro jako můj Bill, ale tomu se nic nevyrovná.... co asi teď dělá? Myslí na mě? Všechny tyhle otázky se mi honili hlavou. Z přemýšlení mě vytrhli kluci. "Pojď s náma večer... jdeme na jednu party ke kámošovi..." vyzval mě Schlagi. "Já nevím.." otočila jsem se na Maxe. "Pojď my se s tebou budeme chlubit!!" usmál se na mě. "Tak to by byl pěknej propadák..." odvětila jsem mu, "ale když tak chcete.... tak jo, půjdu." Rozhodla jsem se nakonec. Kolem pátý kluci odešli, aby se mohli připravit na tu party. Sice se tam jde až v sedm, ale co, Billovi taky trvá úprava strašně dlouho..... co asi dělá miláček můj?!
V šest jsem se šla převlíct nahoru do pokoje pro hosty, kde mě mezitím ubytoval Max. Nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe a pak jsem to vyřešila modrým tričkem na ramínka a černou sukní. Když jsem přišla dolů tak už Max čekal. "Páni..." řekl, když mě uviděl, "nemám slov holka, ty mě čím dál tím víc překvapuješ...!" Po chvíli zazvonili kluci a vyrazili jsme. "Nemůžu couvnout?" zeptala jsem se Maxe, když jsme odcházeli. "Ne, nemůžeš!" řekl mi Fabi, který to slyšel a chytil mě za ruku, "Už tě nepustíme!" dopověděl jeho brácha Jo a chytl mě za druhou ruku. Takhle jsme došli až tam. Když jsme přišli k tomu kámošovi tak se na nás všichni otočili. Pár holek na mě hodilo vražedný pohled a dál se věnovali svým aktivitám. Došli jsme s klukama dovnitř a tam mě konečně pustili. Po chvíli se mi všichni ztratili a já tam byla úplně sama. Jen tak jsem se procházela a rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli nezahlédnu někoho známého. Po hodině mě to přestalo bavit, tak jsem si šla sednout ven na lavičku na zahradě, tam totiž nikdo nebyl. Když jsem konečně dosedla tak na mě někdo bafnul. "Sem se tě lekla!" vynadala jsem Joovi. "Promiň, chceš něco k pití?" "Jo, můžeš mi přinést Colu, díky....." Otočil se a šel pro pití. Po chvíli se vrátil a podával mi mojí Colu. "Dík" usmála jsem se na něj. "Nemáš vůbec zač..."oplatil mi úsměv. Seděl tam se mnou a povídali jsme si. Pak se ke mě naklonil a políbil mě. Najednou se mi před očima objevil Bill a odtrhla jsem se od něj. "Já nemůžu! Mám přítele..." řekla jsem Joovi. "Promiň, já si jen nemohl pomoct.... odpust mi to..." "To je dobré, nevěděl jsi to." usmála jsem se. Ještě jsme tam spolu seděli a já jsem dokonce pila alkohol... akorát jsem to trochu přehnala.....
"Ježíš, mě bolí hlava...." probírala jsem se z opice. Když jsem otevřela oči tak jsem uviděla Maxe, jak sedí vedle mě a usmívá se. Nic na sobě neměl, aspoň jsem si to myslela... "Co....?!" zeptala jsem se udiveně. "Nic, neboj! Jen jsi mě stáhla k sobě a začala jsi mě svlíkat a říkat "Bille, já tě miluju a strašně tě chci....." no a když jsem tě od sebe odtrhl tak jsi mě objala a hned jsi usnula. Nechtěl jsem tě budit a čekal jsem až mě pustíš, ale usnul jsem...." "Sem se lekla..." "To je v poho. Hele ty jsi s Billem nic neměla, viď?" zeptal se Max. "Proč se ptáš?" "Jen tak, zajímá mě to... vždycky jsme si říkali všechno..." "Ne, neměla jsem s ním ještě nic." Odpověděla jsem mu po chvíli. Pak už jsme o tom dál nemluvili. Vstali jsme a šli se dolů nasnídat. "Večer jdeme ke Schlagimu, pořádá party, jdeš taky, ne?" zadíval se na mě. "Já nevím..." zapřemýšlela jsem se. "Ale jdeš, včera jsi to slíbila Joovi... a sliby se plní, pamatuješ?" řekl. "No jo, tak já tam půjdu."
Večer v sedm jsme už byli u Schlagiho a začínali se tam scházet lidi. Sedla jsem si na gauč a sledovala, jak se ostatní vítají se všema kdo už tam jsou. Kolem devátý se najednou všichni vyhrnuli ven a některý holky začínaly chytat hysterák. Chtěla jsem zjistit, co se tam děje, když mi někdo zakryl oči. "Kdo to...?!" otočila jsem se a málem jsem omdlela. Byl tam Bill a usmíval se na mě. "Co tady-" nedopověděla jsem, protože mě Bill políbil. "Chtěl jsem tě překvapit... věděl jsem, že pojedeš sem miláčku, vždycky jsi sem utíkala, když jsi byla menší." Usmál se a znova mě políbil. "Tak už jste se našli." Usmál se Jo, který se procpal k nám. "Jo, všechno je v poho, rád tě zase vidím Jo." řekl Bill. "Počkat, vy se znáte?!" zeptala jsem se nejistě. "Jo, známe. Volal jsem Joovi, protože jsem věděl, že sem pojedeš a poprosil jsem ho, aby mi na tebe dal pozor. No a taky jsem mu uložil takový malý úkol..." zamrkal Bill šibalsky na Joa. "Jaký úkol?" "No, měl jsem zkusit, jestli by jsi se mnou zašla dál než jen na polibek a jak dlouho bys to vydržela...." řekl Jo. "Bill si chtěl ověřit, jestli ho miluješ a jestli bys ho podvedla..." "To si ze mě děláte srandu?" řekla jsem a těkala pohledem z Billa na Joa. Jo se jen usmál a odešel. Radši jsme se s Billem šli projít, aby fanynky nezjistili, že je tam taky, měli totiž dost práce s tím, že je tam Tom, Georg a Gustav. Kluci totiž přijeli s Billem, mají zítra koncert kousek odsud. Procházeli jsme se po okolí a pak jsme se zastavili u takovýho malýho altánku, kde jsme si sedli. Bill si mě stáhnul na klín a začal mě líbat na krk. "Bille, co to děláš...." zašeptala jsem. "Miláčku, chtěl bych se s tebou milovat..." řekl Bill. "Pojďme někam, kde budeme sami...." řekl. Došli jsme k Maxovi domů a tam jsme si sedli na gauč. Bill si mě opětně stáhl na klín a zase mě začal líbat na krk. "Bille..." zašeptala jsem. "Já tě strašně chci..." řekl Bill. "I já tebe, ale ještě nikdy jsem..." řekla jsem mu. "Já taky ne..." řekl a sklopil oči. Rukou jsem mu zvedla hlavu a usmála jsem se na něj. Chvíli se na mě díval a pak jsme se začali líbat. Dostali jsme se nahoru, do pokoje pro hosty, kde mě Bill položil na postel. Rukama mi zajel pod tričko a začal mi ho sundávat. Vůbec jsem se tomu nebránila a taky jsem mu tričko sundala. Takhle to bylo i s kalhotama, v mém případě se sukní. Zůstali jsme tam jen ve spodním prádle. Pak Bil sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl balíček kondomů. "Vážně to chceš?" zeptal se mě. "Chci..." řekla jsem a přitáhla si ho k sobě, abych mu mohla dát polibek. Bylo na něm vidět, že je dost vzrušený, ale kdo by nebyl, že? Já sama jsem po něm strašně toužila. Otočila jsem ho na záda a sedla si na něj, Hladila jsem ho po hrudníku a užívala si toho, že jsme tady sami dva. "Miláčku..." zašeptal, když jsem rukama sjížděla pořád níž a níž. "Tohle mi nedělej!" Po chvíli to už nevydržel a otočil si mě pod sebe. Za chvíli jsme na sobě ani jeden neměli spodní prádlo. Už se to málem stalo, když se Bill zarazil. "Málem jsem zapomněl...." řekl a sehnul se dolů pro kondomy. Jen se na mě usmál, nasadil ho a pokračoval..... bylo to fakt úžasný. Vzhledem k tomu, že to pro oba bylo poprvé tak jsme si to krásně užili, oba jsme poznávali nové věci..... nemohla jsem si přát lepšího a něžnějšího kluka než je Bill. Byl moc něžný a pozorný. Zůstali jsme spolu ležet a ještě jsme se mazlili. Nakonec jsme ve společném objetí usnuli.
Ráno nás probudil hluk ze zdola. Slyšeli jsme Toma a kluky, jak nás hledali. Začali jsme se oblékat, Bill mi pomáhal zapnout podprsenku a narovnat sukni..... ;))) no když jsem se dooblékli a sedli jsme si na postel tak se otevřely dveře. V nich stál Tom. "Sem se vás nahledal hrdličky!" řekl a usmál se. "No jo, už jdeme!" řekl Bill, vzal mě za ruku a vedl dolů. Dole seděl Max s klukama a všichni se na nás otočili, když jsme tam přišli. Max se usmál a nadzvedl obočí. Jen jsem se doširoka usmála. Max to pochopil, takže se pořád usmíval.....
Jejich koncert byl skvělý, pak jsme jeli do hotelu, kde jsme si předchozí noc zopakovali. Pak mi Bill řekl, že mluvil s mojí tetou a že u ní můžu zůstat. Bill z toho měl strašnou radost, protože teta bydlí vedle nich v Loitsche a já taky, protože budu s ním kdykoliv budu chtít. Když jsme dorazili k tetě tak měla strašnou radost, že mě vidí. Hned mě objala a řekla mi, že tam můžu zůstat tak dlouho, jak budu chtít. Ukázala mi pokoj, kde budu a hned nás tam nechala. Bill byl totiž celou dobu u mě. Sedli jsme si na postel a tak nějak se to zvrtlo v milování. Zůstali jsme tam jen tak ležet, když se najednou otevřely dveře. Obal jsme zvedli hlavu a podívali se, kdo to je. Byla to teta. "Ježiš pardon, nechtěla jsem vás vyrušit!" řekla a vycouvala z pokoje. Podívali jsme se na sebe a pak jsme se začali hrozně smát. "Můžu tady s tebou zůstat lásko?" zeptal se Bill. "Proč ne?! Vždyť už je skoro deset a přece nebudeš na takovou chvilku chodit domů, ne?" usmála jsem se. Na znamení kladné odpovědi mě políbil...........
Andílek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama