close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Štěstí je vzácná věc

2. února 2007 v 13:28 | Kosynka |  Štěstí je vzácná věc
Ovšechny jsem přišla, nikomu na mě nezáleží! Ponořím se zase do svých myšlenek. Komu na mě záleží? Nemám nikoho. Nikoho na koho bych se mohla spolehnout, nikoho o koho bych se mohla opřít, když potřebuju. Odložím nůž na stůl a otřu si slzy. Nezvládla jsem to, nejde to. Vyběhnu z bytu, tak jak jsem oblečená. Mám na sobě jenom tričko, kalhoty a samozřejmě boty. Potřebuju si provětrat hlavu. Nevadí mi, že prší, nevadí mi nic. Jsem jen já a nic. "Pardon." Omlouvám se někomu, do koho vrazím. "Seš v pořádku?" zadívá se na mě někdo svýma hnědýma očima. "Jo v pohodě." Zalžu. "Nepřipadáš mi tak. Můžu tě někam doprovodit?" "Ne, to je dobrý." "Seš úplně promočená, pojď se mnou." Vezme mě dotyčný za ruku a někam mě vede. Nebráním se mu, vlastně je mi příjemné, že se o mě někdo stará. Někdo, kdo mě vůbec nezná. Dojdeme k nějakému hotelu a dotyčný mě dovede dovnitř. Vezme si od recepční klíč a odvede mě do pokoje. Podá mi ručník a já si ho můžu konečně prohlídnout. Je o dost vyšší než já, má černé vlasy, stejně jako já a krásný hnědý oči. Jeho jemné rysy mi připomínají spíš holku, ale je to kluk, to je dost vidět i na stylu jeho oblíkání. "Co by sis dala? Já mám hrozný hlad..." zadívá se na mě. Neutrálně pokrčím rameny. "Nic nechci. Nemusíš to dělat. Radši už půjdu." Zvednu se, ale zastaví mě. "Nejdřív se usušíš, než někam půjdeš!" usměje se. Chvíli jen tak stojím u dveří a pak se rozhodnu, že neodejdu. Posadím se na sedačku a dívám se, jak můj neznámý někam volá. Pak si přisedne ke mě. "Já jsem Bill." Usměje se. "Verča." Oplatím mu úsměv. Je to poprvé za několik měsíců, co se usmívám. Chvíli si povídáme a pak někdo zaklepe. Bill se zvedne a dojde ke dveřím. "No nazdar brácha hele potře-" zarazí se, když jeho pohled zavadí o mě. "To je...?!" otočí se Billa. "To je Verča." Oznámí mu Bill a dál to neřeší. "Tohle je můj... ehm... brácha Tom." Ukáže Bill na postavu stojící kousek od nás. "Čau" usměje se Tom. Není to ale úsměv jako od Billa. Tom se usmívá nuceně. "Bille, můžeš na slovíčko?!" zadívá se na mě Tom. "Odvede si bratra za dveře, ale i přes to je slyšet o čem se baví. "Prosím tě, kdes jí vzal?" "Venku Tome. Byla úplně promočená, tak jsem jí vzal sem, aby se osušila." Vysvětlí Bill. "Prosím tě, bůh ví, kdo to je a odkud je. Radši jí rychle pošli pryč než ti něco udělá nebo něco ukradne!"varuje ho přede mnou Tom. "Hele Tome já si budu dělat co chci." Naštve se Bill. Když vejde dovnitř tak se usmívá. "Víš Bille radši půjdu. Tom nechce, abych tady byla a já nechci, abys měl problémy." Zvednu se. "Veru, posaď se." posadí mě. "Já sem už dost velkej a budu si dělat co chci. Chci, abys tady byla tak tady buď."
O ČTYŘI MĚSÍCE POZDĚJI
"No ahoj Veru, co děláš?" ozve se do sluchátka. "Ahoj Bille! Jsem doma, proč se ptáš?" "No proto, že jsem akorát před tvým barákem tak mě napadlo, že bys mohla přijít sem dolů." Uvede mě do děje. Vykouknu z okna a vážně ho uvidím dole. Během chvilky seběhnu schody a obejmu svého nejlepšího přítele. "Jsem ráda, že jsi tady!" usměju se na něj. V posledních čtyřech měsících se usmívám pořád. S Billem se z nás stali nejlepší přátele. Dokonce jsem si začala rozumět s Tomem. Nejdřív jsme se neměli moc v lásce, ale teď je všechno O.K. "Potřebuju ti něco říct." Zastaví mě Bill, když se procházíme parkem. "Co se děje?" "Víš... jedeme na tour. Přijel jsem se rozloučit." Sklopí Bill zrak. Je to jako blesk z čistého nebe. Nemůžu tomu uvěřit. "A na jak dlouho?" "Nevím, na dva tři měsíce, možná dýl..." "Já nechci, abys odjel!" obejmu ho. Nechci ho ztratit. Ne teď když jsem si začala myslet, že tady pro mě pořád bude. "Musím. Věř mi, mrzí mě to, ale nejde to jinak." chvíli se loučíme a nakonec mi Bill dá pusu na tvář. "Až se vrátím tak za tebou hned přijedu!" slíbí mi a pak zmizí. Doma se rozbrečím jako malá holka. Je to po dlouhý době poprvý, co se moje slzy vydaly na průzkum mých tváří. Nezvládnu je zadržet, dělají si, co chtějí. Jsem zklamaná, smutná a naštvaná. Mrzí mě, že tady nemůže být Bill se mnou. Mrzí mě, že jede na tour a já budu zase sama!
Dalších pár měsíců mi občas napíše zprávu, někdy maila a párkrát mi zavolá. "Představ si, seznámil jsem se s jednou moc fajn holčinou." Řekne mi, když spolu jednou mluvíme. "Jmenuje se Anett a je úplně... úžasná! Asi jsem se do ní zamiloval." Řekne nakonec. "To je fajn Bille. Jsem ráda. Doufám, že mi jí přivezeš ukázat!" "Tak to každopádně. Až se vrátíme tak pro ní zajedu a přijedeme oba." Pak v každém mailu i zprávě píše o Anett, jak je úžasná, skvělá a prostě jedinečná. Když se jednoho dne zase sama utápím v samotě, někdo zazvoní. Líně sejdu dolů a tam mi poklesne čelist. "Ahoj." Usměje se zářivě Bill. Nenechám se dvakrát pobízet a obejmu ho. Jsem šťastná, že ho vidím. "Ehm ehm." vyleze odněkud jakási barbína. "To je Anett." Usměje se Bill a políbí jí. "Ahoj." Usměje se Anett. Usmívá se úplně stejně jako Tom, když mě poprvé uviděl. "Ahoj." Oplatím jí úsměv. "Nechcete jít nahoru?!" navrhnu s nadějí v hlase. "Ne," zchladí mě Anett "jdeme s Billem do kina víš." "Stavím se za tebou." Usměje se Bill, dá mi pusu na tvář a i s Anett zmizí. To mě dost zklame. Vrátím se nahoru a zase se rozbrečím. To je v poslední době na denním pořádku. Najdu si zase útěchu v sebelítosti a v myšlenkách na sebevraždu...
"Ahoj Veru, co tady děláš?!" usměje se překvapeně Bill. "Chtěla jsem tě vidět. Dlouho ses neozval..." připomenu mu. "Promiň." Obejme mě chlácholivě. "Měl jsem moc práce a do toho jsme se nějak nepohodli s Anett, ale už je všechno v pohodě..." "Mohl jsi aspoň zavolat..." sklopím zrak. Zklamal mě, jediný člověk na kterém mi záleželo se na mě vykašlal. Bála jsem se toho, že až si najde přítelkyni bude to tak... a moje obava se splnila. "No nic já budu muset jít, za chvíli začíná koncert." Usměje se Bill. "Hm." Odseknu a otočím se k odchodu. Bill mě chytne za ruku a jeho pohled sklouzne k mému zápěstí. Chvíli se na něj dívá a pak se mi podívá přímo do očí. Vytrhnu se mu a rychle odejdu pryč. Nechci poslouchat dotazy, jak jsem to mohla udělat a proč. Prostě nechci. Stoupnu si kousek od pódia a vychutnám si koncert. Po koncertě, když odcházím mě někdo chytne za ruku. Když se otočím tak uvidím Anett. "Nechci, aby ses vídala s Billem!" řekne rázně. "Proč?!" "Bill je můj! A já nechci, abyste se vídali!" řekne ledově a odejde. Tupě zírám za místem kde zmizela a přehrávám si, co mi řekla. Jestli si myslí, že se s Billem přestanu vídat tak je na omylu. Nepřestanu. Chyba. Jestli jsem si myslela, že se s Billem nepřestanu vídat tak jsem byla na omylu. Bill mi nezavolal, nenapsal, ani se jinak neozval. Zase se o mě všichni přestali zajímat.
"No jo však už jdu!" řeknu naštvaně, když u mě někdo zvoní. "Ahoj." Usměje se dotyčný. "Ahoj Bille." Pokynu mu rukou, aby vešel dovnitř. Posadí se na gauč a počká až si k němu sednu. "Je mi líto, že jsme se tak dlouho neviděli. Víš s Anett... myslel jsem si, že mě miluje a nakonec... nakonec jsme se rozešli." Řekne mi celou historii toho, co se mezi nimi stalo. "Nechtěla, abych se s tebou vídal a všemožně mě držela daleko od tebe. Moc mě to mrzí. A chci se tě na něco zeptat." Vezme mě za ruku a zadívá se mi na zápěstí. "Proč?!" "Nevím. Prostě proto." Řeknu suše. "Chci, abys bydlela u mě, abych tě pořádně hlídal..." "Bille to nejde..." "Ale jde. Stěhuješ se hned dneska!" upozorní mě a jde ke mě do pokoje, kde mi sbalí všechny věci a pak je odnese dolů do auta. "Jdeš?" vrátí se za mnou. Pořád nevěřícně sedím na gauči a sleduju, co dělá. "Jdeme?" podá mi ruku, aby mě zvedl. Zvedne mě z gauče a pak spolu jedeme k Billovi domů. Má krásný byt. Velký a prostorný. A spoustu pokojů! "Tenhle bude tvůj." Usměje se a otevře jeden pokoj. "Bože..." vydechnu, když uvidím velký pokoj. "To je... nádhera!" otočím se na něj a skočím mu kolem krku. "Díky díky díky! Nikdy pro mě nikdo neudělal to, co ty Bille. Moc ti za všechno děkuju." "Nemáš zač! Seš přece moje nejlepší kamarádka!" usměje se a nechá mě v pokoji samotnou. To je ten problém. Mám pocit, že bych chtěla být víc než jen to... vybalím si věci a pak jdu za Billem do obýváku. "Neuvaříme si něco?" nabídne mi po chvíli povídání, když mi svěří, že Anett miluje. "Jo. bude sranda!" usměju se. Místo toho ale začneme vtipkovat a z toho vyvrcholí polštářová bitva. "Dobře, dobře vzdávám se!" kapituluju, když si na mě Bill sedne a chytne mě za ruce takže se nemůžu hýbat. "Tak jo." sleze ze mě a posadí se kousek ode mě. Díváme se vzájemně do očí a po chvilce mám pocit, že se ke mě Bill začal přibližovat. Než se stačím vzpamatovat tak je úplně u mě. Nakloní se úplně ke mě a políbí mě. Jeho ruce putují po mých zádech a pak sklouznou níž. V tu chvíli ho odstrčím. "Promiň." Omlouvá se hned. "Ne to je v pohodě. Víš, jenom jsem ještě nikdy nic podobnýho nezažila. S nikým." Přiznám. "Promiň." Usměje se a jde ke dveřím, protože akorát někdo zazvoní. "Ahoj Anett." Slyším ode dveří. Pak vklouzne Anett do obýváku. Rozhlídne se a pak na mě opovržlivě koukne. "Co ty tady děláš?" "Bydlí tady se mnou." Objeví se ve dveřích Bill. "No tak to jsme dvě." Posadí se Anett na křeslo. "Víš, chci se k tobě vrátit Bille... uvědomila jsem si, že bez tebe to nejsem já..." nakloní se k němu a políbí ho. Chvíli sleduju, jak se líbají a pak se od sebe konečně oddělí. "No já nevím..." zadívá se Bill na mě, ale uhnu pohledem. "Na zkoušku..." podívá se na něj Anett svůdně. "Tak jo, na zkoušku." Usměje se Bill. Nevydržím dívat se na ně a radši jdu k sobě do pokoje. Asi bude lepší, když odejdu. Začnu si dávat věci do tašky a v tom přijde Bill. "Co děláš?" "Asi bude lepší, když odejdu." "Ne, to nebude lepší! Chci, abys byla tady se mnou!" řekne Bill a vezme mi z ruky věci. "Chci tě tady! Proto jsem si tě sem nastěhoval!" "Ale teď tady máš Anett!" "Anett už spí. U sebe v pokoji." "Proč ne u tebe?" "To je jedno kde spí." Zašeptá Bill a nakloní se ke mě. Něžně mě políbí. Opatrně mě položí na postel a pak ze sebe sundáme všechno oblečení. "Bille já..." zarazím ho v poslední chvíli. "Promiň." Omluví se mi a posadí se. "Nevím, co to do mě vjelo. Možná jsem si myslel že... ale to je jedno. Promiň." "Ne, neomlouvej se Bille! Mě se to líbilo... moc, ale nechci to... víš ještě jsem... sex nechci, asi..." "Asi?" zadívá se na mě. "Chtěla bych... chtěla bych, abys tady se mnou zůstal..." Bill se jenom usměje a lehne si vedle mě. Po chvíli se zase začneme líbat a krásně se milujeme. Bill je moc něžný. Nakonec mě obejme a spolu usneme.
"Bille?!" pomalu otevřu oči a uvědomím si, že u mě ve dveřích je Anett. "Ano?" zadívá se na ní Bill s nezájmem. "Ty tady ležíš s... s ní a ještě ke všemu bez oblečení!" "Máš s tím problém?" "Jo to mám! Seš můj přítel!" "Víš Anett, asi jsem se mýlil. Nechci s tebou být." Spraží jí Bill. Anett se na nás chvíli dívá a pak zmizí jako pára nad hrncem. Nechápavě se podívám na Billa. "Miluju tě. Moc." Líbne mě Bill na krk. "A chci být s tebou, pořád už chci být jenom s tebou!!" usměje se.
Tak tím začíná nová etapa mého života. Etapa s Billem. Krásná etapa. Konečně jsem našla někoho, komu na mě záleží a s Tomovou přítelkyní Jančou jsem si začala dost rozumět. Vypadá to, že z nás budou nejlepší kamarádky! To co jsem v životě hledala jsem konečně našla! Konečně! Jsem bezmezně šťastná!
Andílek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama