Leknutím nadskočím a zmateně se začnu rozhlížet kolem.Bill si začne něco panicky mumlat.
"Co to bylo?",zašeptám.Někde pod náma jsem totiž zaslechla tlumený křik a tupý dopad něčeho tvrdého.
"Slyšíš,někdo volá?",řekl nadšeně Bill.Pozorně jsem se zaposlouchala,uslyšela jsem tlumené volání.
"Jsou to naši?",sykl a koukl na mě.Pokrčila jsem rameny.
"Jak to mám vědět,ale pravděpodobně ano.Kdo jiný by tu tak hulákal.Ale zajímalo by mě,proč tak řvou a odkud to vůbec..Nedořeknu,slyším totiž další křik,jako by se hlasy přibližovali a pak dál,někde pod námi,vytrácely.Špicovaly jsem uši.Ozvalo se několik dalších tlumených nárazů a něčí bolestné zavytí.Rozpoznala jsem v tom Danův nakřáplý hlas.
"Musíme je honem najít",řekla jsem rezolutně a vykročila z kuchyně.Bill na nic nečekal a vydal se urychleně za mnou.Vkročila jsem rychle do chodby pod schody,ale zarazila jsem se.Bill do mě narazil.
"Co je,sakra?",zavrčel zmateně.Nebyla jsem schopna slova,začala jsem se znovu třást po celém těle.Zvedla jsem rozklepaně ruku a ukázala před sebe.Bill vkročil před mě,aby líp viděl.Zrychlil se mu dech,cítila jsem,jak se roztřásl.
"Pomoc",zakňučel a naprázdno polknul…
"Kurva,do prdele,nenávidím to tu,zasranej les,ještě víc zasranej dům a ta skříň je taky pěkně zasraná!!!"křičel na celé kolo Georg.Tyla si masírovala loket.Dan se snažil udržet slzy,dopadl přímo na zraněný nos a bolest to byla přímo nesnesitelná.Zuzka se snažila postavit se,zjistila že kulhá.Gustav dopadl přímo na Georga a navzájem se praštili do hlavy.Petr se snažil udržet rychle tekoucí krev z kolena.Markéta a Tom si navzájem oprašovali zaprášené oblečení.
Zuzka se propadla jakýmsi tajným tunelem až,nejspíš,do tmavého sklepení.Byla každopádně pod domem.Ostatní začali zmateně křičet a řvát,až nakonec někdo dostal spasný nápad,spustit se za ní.Všichni postupně naskákali do propadlé zdi a dopadlo to,jak to dopadlo.Téměř všichni přišli k nějakému nemilému úrazu.
"Je tu tma jak v pytli",podotkne Zuzka.Náhle zaslechne podivné šramocení kdesi v rohu.
"Kdo jste?!?"ozve se vyděšený mužský hlas.Všichni jako na povel zmlknou.Tma je opravdu nesnesitelná,nejde vidět vůbec nic.
"Kdo jste?A kde jste?",zeptá se odvážně Zuzka.Ozve se škrtnutí sirky,která osvětlí kout v místnosti.Tam,na podlaze,sedí postava mladého muže.Zapálí pár svíček,které má kolem sebe rozestavěné.Všechny si začne pozorně prohlížet.Všichni si zas na oplátku prohlížejí jeho.V záři svící vypadá strašidelně.Má ostré rysy,tmavé vlasy.Zuzka si všimne jeho jasně zelených očí.Může mu být tak pětadvacet,odhaduje si Zuzka pro sebe.Muž vstane a nečekaně napřáhne k nejbližší Zuzce ruku.Ta se lekne,ale potřese si s ní.
"Jmenuju se Adam",představí se.Má příjemný,hluboký hlas.Zuzka si všimne,že má ošklivě poraněnou ruku.Se všemi si postupně podá ruku,bedlivě si všechny prohlíží.Když narazí na Gustava,Georga a Toma,chápavě přikývne a zoufale si promne oči.Ti se jen nechápavě zamračí.
"Mám pravdu,když řeknu,že jste se sem dostali díky nějakému záhadnému děvčeti?",zeptá se a na všechny pohlédne.
"Vy taky?",zeptá se opatrně Tyla.Nikdo ani nedutá.
"Bohužel ano.Připravila mě o přítele,Němce.V těchhle končinách už zmizelo několik lidí,hlavně teda Němců.Já se zabývám záhadami a tak podobně.Je to takový můj koníček.Napadlo mě,že bych to poblíž míst,kde zmizeli ti lidé,mohl prozkoumat.Na nic jsem však nemohl narazit.Vzal jsem tedy svého kamaráda z Německa a narazil na podivnou cestu v mlze.Vybourali jsme se,protože viděl na cestě nějakou holku.Docela dlouhou dobu jsme bloudili po lese,až jsme narazili na tenhle starý dům.Bohužel,jak už jsem řekl,můj přítel je mrtvý,zabila ho…",zlomil se mu hlas.
"Našel jsem ten dětský pokoj,kdysi patřil té holce.A pak jsem sjel až tady.Jsem tu už tři dny."
"Ta holka zabila jen toho kamaráda z Německa?",vyhrkla netaktně Markéta.S lítostí pohlédla na Gustav,Georga a Toma.Ti jen nechápavě stáli.Adam po celou dobu mluvil česky,nerozuměli ani slovo.Zuzka jim ve stručnosti vše vyložila v jejich rodném jazyce.Trojice začala panikařit.
"Jak se odsud dostaneme?",vyhrkl Gustav na Adama.Ten se zamyslel a začal mluvit anglicky.
"To právě nevím,mám poraněnou nohu a ruku,neodvažoval jsem se odsud hnout.Už mi došla i voda…"
"Panebože,Bill a Petra",přeruší je Zuzka.Něco děsivého jí totiž právě dojde…