Nakonec teda pokračování nebylo. Po té ,co jsme se s Billem oblékli a šli jsme mezi ostatní tak jsme "uklidili" Marinu domů a vrátili jsme se do mého bytu. Nikdo tam už nebyl . na stole ležel vzkaz : Marina všechny odradila a nějak se to tu rozuteklo. Tom zmizel asi ke Karin domů a tak jsme odešli i my. PS: s nepořádkem si budeš muset poradit sama. Sorry .
"No skvělý" hlesnu a Bill se na mě jen lítostně podívá. "Jdi si lehnout ,já za tebou za chvíli přijdu,jen uklidím ten nejhorší nepořádek. Koupelnu snad najdeš." "Nechceš pomoct ?" " S uklízením ?Ne to opravdu nechci , jen bys mi tu u toho překážel." Nj z chvíle se nakonec stala celá noc. Ani jsem nespala, jen jsem uklízela ,aby to tu ráno nevypadalo jako po výbuchu nějaký bomby. Ráno kolem půl sedmé jsem s uklízením skončila ,tak jsem se šla vysprchovat a převléct. Spát už se mi nějak nechtělo,tak jsem si šla udělat čaj a udělala jsem toasty na snídani. Vlastně jsem se divila,že tu nějaký jídlo vůbec mám J Dokonce jsem našla i zeleninu - jsem se musela pochválit jak jsem skvělá,že se u mě něco k jídlu přece jen najde. Zrovna když jsem se koukala na telku ( mimochodem na pohádky,ale tak brzo nic jiného nedávaj ) přišel Bill a všude se rozhlížel a pochválil mě jak jsem šikovná,že jsem všechen ten bordel uklidila. " Aby ne ,když jsem to uklízela až do rána. Vůbec jsem nespala." " Já jsem si říkal,že sme "to" nedokončili. Měla si jít spát, vždyť jsme to mohli uklidit až ráno." "Už jsem ti vysvětlovala,že bys mi tu jen u uklízení překážel.Navíc dokončit to můžem třeba hned.V kuchyni máš toasty ,jestli máš hlad,tak se jdi najíst . Chceš udělat kafe nebo čaj ?" "No spíš bych si dal mlíko." "Mlíko?Tak počkej musím se podívat jestli něco takovýho tady vůbec mám.Ty jo,ono tu fakt je " ,naliju Billlovi mléko do hrnku a zrovna když se napije tak utrousím : "Jen doufám,že není prošlý.Stalo se mi ,že třeba u mě ležely potraviny tři měsíce J" jdu si zase sednout k televizi a za chvíli se ke přidá i Bill. Chvíli jen tak koukáme na telku a Bill pije můj čaj ,když zazvoní někdo na zvonek. "Jakej blázen tu otravuje tak brzo ?"
Zvedám se od Billa a jdu otevřít . Ve dveřích stojí Tom, tak na něj jen koukám a pozvu ho dál. " Kde ses tu tak objevil?" "Vlastně ani nevím, ta Karin je fakt zvláštní. Vyspí se semnou, dám jí svoje číslo na mobil a ani se neozve. Svoje číslo mi taky nechce dát. Ani nevím,kde vlastně bydlí." " A kdes dneska spal?" " Mno právě že sme spolu odešli ,ale ona se pak ode mě a od kluků odloučila a šla pryč. Tak jsem spal s Georgem v nějakým hotelu." " To jsem nevěděla,že se máte s Georgem tak rádi,že i spolu spíte." " Ha ha ha,slečna jedla vtipnou kaš,co ?Koukám,že ten svinčík už je pryč. A jak dopadla ta opilá výtržnice ze včerejška ?" " Mno nějak, jsme ji odvedli s En domů a šli jsme zpátky jsem. Tenhle blázen tu pak celou noc uklízela,že?" odpověděl mu Bill. Nabídla jsem Tomovi dva zbylí dva toasty a čaj . Když se najedl tak sme se začali trošku provokovat a on mě tak lechtal,že jsem se v tý kuchyni málem počůrala. Bill jen přihlížel a zřejmě se dobře bavil J Když se Tom uklidnil tak jsem se usmála vítězně a posadila jsem se na kuchyňskou linku a řekla jsem mu : "Tak teď sis to posral.Chtěla jsem ti dát číslo a adresu na Karinu,ale jak chceš .Nic nebude." "Prosím, dej mi to číslo. Záleží mi na tom." " Ta Karin ti dává slušně zabrat,co ? Se k tobě chová stejně jako ty ses choval ke všem holkám do teď." Řekl uznale Bill a já se jen usmála . " A co za to číslo dostanu ?" " Udělám cokoli,prosím." "Opravdu cokoli?Tak si teda klekni a omluv se mi." " cože ?" "Nepindej u toho ,chceš to číslo, ne ?!" " Ale…" "Žádný ale. Klekni a omluv se." Bill se skvěle bavil,vlastně jsem se divila že od smíchu ještě stojí. Tom teda uraženě klekl a řekl : "Omlouvám se." "Špatně.Klekni si znovu a řekni : Poníženě vás slečno prosím o odpuštění a prosím Vás o číslo na Karin." To už Bill sotva dýchal od smíchu " poníženě tě slečno …" " špatně, musíš mi u toho vykat" , " poníženě Vás slečno prosím o odpuštění a prosím Vás o číslo na Karin." " Hodnej , vidíš ,jak ti to jde. A teď zaštěkej jako pes ." Tom na mě vyvalil oči a Bill už se svíjel úplně od smíchu. "To si děláš srandu ?!" " To víš, že jo. Nechci ,abys štěkal jako pes ,ale mňoukal jako kočka." J " Ne ,vtipkuju. Šlo ti to moc pěkně tak ti to číslo dám." Tom se podíval na chudáka celého od smíchu zmoženého Billa a jen mu řekl : "Vidíš s kým sis to začal." Šla jsem do obýváku a na papír jsem napsala Tomovi nejen adresu ,telefonní číslo ,ale i celé jméno. Tom poděkoval a já jsem mu na to řekla jen : " Nemáš zač,zasloužil sis to. Škoda,že jsme to nenatočili. Víš jak by se to prodávalo ?"
Ještě před obědem kluci odjeli domů a já jsem si až teď uvědomila,že nemám nakoupené žádné věci do školy. Asi bych si měla pořídit nějakej batoh a pár provizorních sešitů na začátek. Šla jsem do města a cestou z bytu jsem potkala Thomase. Nabídl se ,že teď nic nemá na práci,tak že mě doprovodí a poradí mi s tím. Docela jsme se bavili,rozebírali jsme včerejšek a divila jsem se ,že si tak rozumíme. Po asi třech hodinách strávených po obchodech jsme se stavili v nějaký cukrárně ,abychom si trošku odpočinuli. V tom mi zvoní telefon a volá mi Bill. "Ahoj,tak jak jste domů dorazili? "Jo, v pořádku. Kluci nemohli z toho,jak jsem jim říkal,jak si zamávala s Tomem." " Nj, musím uznat,že se mi to povedlo ,dostal ,to co si zasloužil." "Stalo se něco,že voláš?" " Ne,nestalo.Ale už teď se mi po tobě stýská.Mrzí mě,že nás včera v tý ložnici vyrušili,chtěl bych v tom pokračovat ." "Nj zrovna v tom nejlepším.ještě ,že jsem zamkla." "A co vlastně děláš,pusinko?" " Jsem zrovna v cukrárně s Thomasem." " S tím.." "ano s tím, vadí ?" " Jo,vadí,ale myslím,že to,že mi to překáží je mi k ničemu." "Už jsem ti to vysvětlovala." "No,tak to já tě nebudu rušit,užij si to." " Neměj obavy,užiju a to i bez tebe." Zavěsila jsem telefon a Thomase asi napadlo,kdo to byl. Vypadlo z něj jen : "Mrzí mě ,že máš kvůli mně problémy." "To není tebou,ale ním." Zbytek dne jsme o tom už nemluvili , šli jsme se pak ještě projít do parku a zpátky domů. Je sobota. Pane jo,jak to rychle utíká. V pondělí budu mít pěkný fofry. Prvně 1. ve škole ,pak na odpolední schůzku v agentuře a nějaký focení. V neděli ráno mě probudil zvuk telefonu . "Prosím?" "Ahoj, u telefonu Karin. Jak se máš, princezno?Doufám,že jsem tě nevzbudila,to bych moc nerada." "Ahoj. Ne v pořádku.Stejně už je hodně hodin. Co potřebuješ,Karin ?" " No nechtěla bys trochu blíž poznat město? Můžem alespoň v klidu pokecat, zajít na kosmetiku,ukážu ti zdejší památky…" " Dobře ,tak teda v kolik se ke stavíš ?" " co tak v jednu,zlatíčko?" "Fajn.Těším se .Pa " Před obědem jsem se uráčila vylézt z postele,šla jsem se vysprchovat, nalíčit a oblíknout . Za chvíli by měla dorazit Karin. Během půl hodinky se tu vážně ukázala Karin a tak jsme vyrazili. Prvně jsme šli do městského muzea se podívat,pak jsme prošli pár starých kostelů a nakonec jsme skončili u mě doma. Opravdu to bylo fajn odpoledne ." Karin, děkuju,že si mi to tu tak ukázala. Bylo to super." Karin si sedla ke mně na pohovku a řekla mi : " Nemáš zač. Víš ,já tě mám ráda a spíš bych měla poděkovat já tobě ,že sem mohla být s tebou. Už od první chvíle ,co nás Susi seznámila ses mi moc líbila." Vůbec jsem si to neuvědomila,ale najednou mě začala líbal a já jsem z toho byla tak vyplašená ,že jsem nedokázala namítnout ani půl slova. Po chvíli se ode mě odtáhla dívala se mi do očí. " Karin. Promiň,ale myslím,že došlo k strašnýmu omylu. Já tě mám ráda,ale jen jako kamarádku. Nic jiného v tom není.Seš krásná,ale já tě nedokážu brát jako něco víc." "Ježíš,promiň. Já myslela,že si …taky na holky.Myslím,že bych měla jít." " Karin, počkej. Neodcházej, nic se nestalo. Koukneme na nějakej film ještě ?" " Jo,jasně. Proč ne." Celej večer to bylo mezi námi trochu napjaté,ale snažili jsme se obě dělat jako by se nic nestalo.
Druhý den ráno jsem vstala mimořádně brzo. Ještě aby ne. 1. den v nové škole a já přijdu pozdě? Šla jsem se vysprchovat , nalíčit a obléct se. Snažila jsem se vybrat oblečení,které by tak nějak malinko dráždilo spolužáky,ale zároveň,aby bylo pro učitele dostatečně decentní.
Sbalila jsem nějakej blok a pouzdro do větší kabelky a šla jsem do školy. Hned po příchodu jsem se nahlásila v ředitelně a 5 minut po osmé mě ředitel odvedl do mé nové třídy. Koukám,že i přes to,že učitelka byla ve třídě tam bylo docela rušno. Ředitel otevřel dveře a gentlemansky mě naznačil,abych vešla první. Třída propukla v docela rušný dobytek a ředitel jim naznačil aby se utišili. " Třído ,představuji Vám vaši novou spolužačku. Jmenuje se Anyta a je tu jen dočasně .Je z České republiky a byl bych velmi nerad,kdyby se tu k ní někdo choval špatně. Tak paní učitelko, už si jí můžete převzít vy já mám ještě nějaké povinnosti.Tak ti přeji mnoho úspěchu v naší ,vlastně teď i tvojí škole." Ředitel domluvil a odešel.učitelka se na mě usmála a nahlas začala přemýšlet kam by mě asi mohla posadit. Zeptala se mě ,jestli mi bude vadit,když mě posadí k nějakému chlapci. " Jistě že ne, paní učitelko." " Dobře ,tak se posaď so čtvrté lavice u okna k tomu brýlatému chlapci. Jmenuje se Tobias a je z téhle třídy neslušnější. " A taky největší šprt" vykřikl kdo si z poslední lavice. Ohlédla jsem se a spatřila jsem nádherného kluka. Vypadal jako Josh Harnett v mladším provedení. "Oh ,Hansi, tak když si tak čilý ,představ se slečně sám." Řekla mu učitelka a on jen souhlasně kývnul. Přišel přes půlku třídy ke mně a ostatní ho jen se smíchem sledovali. Hans se uklonil a řekl : "Hans jméno mé. K vašim službám 24 hodin denně." " Jak milé. Děkuji. Podala jsme mu ruku a přestavila se: " En. Ráda tě poznávám." " No tak ses Hansi předvedl a běž se posadit. "Rozkaz generále" zasalutoval učitelce a odešel se posadit. " Mluvíš hodně dobře německy ,jak to, měla si nějaké doučování u vás v Čechách ?" zeptala se mě učitelka." Ne, paní profesorko. Takhle dobře mluvím jen díky tomu,že jsem už více jak 5 týdnů tady v Německu a němčinu se učím už od 4.třídy.. Přijela jsem sem kvůli modelingu.Měla jsem udělat pár přehlídek a jet domů. Ale nějak se to hold protáhlo." " Myslím,že si tuhle hodinu uděláme volnou ,abychom líp poznali Anytu. Co vy na to ? každý jí položíte jednu otázku ,která vás bude zajímat." Celou hodinu sme se teda seznamovali s ostatníma. Holky se mě většinou ptali na modeling, nebo na slavné lidi a kluci na můj intimní život. Pobavila mě otázka : "Měla jsi už někdy sex se psem ?" Vlastně celej den hrozně rychle uběhl . Po škole jsem spěchala do agentury na focení. Celá unavená jsem se táhla s batohem a s nákupem večer do 8 .patra. na schodech mě ,ale čekalo velké překvapení …
Konec 5.dílu
Šárinka