Ještě chvíli přemýšlím, ale potom usnu…
Jsem tak strašně unavená…
"Anno, zlatíčko, vstávej!" slyším z povzdálí nějaký hlas…
Pomalu otevírám oči a nad sebou spatřím tvář své matky…
"Mami? Co tady děláš???" zeptám se překvapeně a ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna ona za mnou přijde…
Jak se vůbec opovažuje?!
"Volal mi doktor. Prý jsi zkolabovala…" odpoví mi matka nezvykle tichým hlasem…
"Že by konečně zpytovala svědomí? No, už bylo na čase, maminko." Řeknu si v duchu a znovu mě naplňuje ten známý pocit hořkosti a opovržení…
"Jo, to je pravda, ale zajímalo by mě, co je tobě do toho!" řeknu trochu ostřeji, ale nemůžu si pomoct. Nenávidím ji! Nenávidím!!!
"Ale, Anno, jsem přeci tvoje matka…" snaží se obhajovat, ale u mě si to stejně nevyžehlí, já jí neodpustím!
"Najednou! Ale dřív jsi to nevěděla!!! Dřív ti byl přednější ten tvůj přítel, co?! Nezajímalo tě, že mi celou tu dobu ubližoval! Bylo ti jedno, že mě znásilňoval! Den za dnem, vždycky když se mu chtělo! Ale to jsi ty neviděla! Pro tebe byl přednější on, a tak jsi stále dělala, že o ničem nevíš! A když jsem otěhotněla tak si mě přinutila jít na potrat a ještě si mi nadávala, že to byla moje chyba! Běž pryč! Vypadni!!! Já tě nechci vidět!!! Nenávidím tě!!!" vykřiknu zlostně a do očí se mi derou slzy…
Třesu se jako osika a brečím, no teď spíš už řvu… Pomalu přestávám vnímat… V uších mi hučí, před očima mám černo a začíná se mi špatně dýchat… Sípu jako starý kuřák a snažím se popadnout dech… Nejde to, cítím se jakoby mě někdo škrtil a zabraňoval mi tak v dýchání…
Najednou cítím něčí ruce, které se mi zřejmě snaží pomoct…
Po chvíli cítím, že je mi trochu lépe… Začíná se mi dýchat trochu volněji a všechna ta bolest pomalu mizí…
Konečně jsem schopna otevřít oči, vidím před sebou jen bílé pláště…
Ještě stačím zaslechnout něčí hlas, jež se ptá: "Už je Vám dobře?"
"A.. ano…" stačím jen říct a poté už se propadám někam, kam mě nese slastný spánek, jež mi přináší úlevu…
------------------Bill--------------------
"Chudák Anna, je mi jí strašně líto! Jak rád bych jí pomohl!" říkám si v duchu a přitom jdu nemocniční chodbou směrem k Annině pokoji…
Chystám se, že vejdu dovnitř když v tom zaslechnu otevřenými dveřmi část hovoru…
"Ale, Anno, jsem přeci tvoje matka…" říká něčí hlas a mě dojde, že patří Annině matce…
"Najednou! Ale dřív jsi to nevěděla!!! Dřív ti byl přednější ten tvůj přítel, co?! Nezajímalo tě, že mi celou tu dobu ubližoval! Bylo ti jedno, že mě znásilňoval! Den za dnem, vždycky když se mu chtělo! Ale to jsi ty neviděla! Pro tebe byl přednější on, a tak jsi stále dělala, že o ničem nevíš! A když jsem otěhotněla tak si mě přinutila jít na potrat a ještě si mi nadávala, že to byla moje chyba! Běž pryč! Vypadni!!! Já tě nechci vidět!!! Nenávidím tě!!!" vyslechnu si Anninu zoufalou odpověď plnou vzteku a je mi bídně… Naprosto příšerně…
Jaktože jsem si ničeho nevšiml?! Anna se celou tu dobu trápila a já jsem nic neviděl… Sakra, kdybych nedal na Sandřiny řeči a nepřestal se s ní vídat tak by to tak určitě nedopadlo… Anna by na potrat dobrovolně nikdy nešla… Vím, jak miluje děti a i když je mladá, nechala by si to dítě… Kdyby mohla… Mohl jsem jí pomoct! Kdybych byl s ní, mohl jsem jí pomoct!!! Sakra, nemuselo by to takhle skončit!!!
Náhle do mě někdo strčí a já tedy uhnu ode dveří… Když se proberu z transu, spatřím sestřičku, která vběhla do Annina pokoje a potom zase vyběhla na chodbu a volala: "Pane doktore! Rychle pojďte sem!!!"
Když se podívám na Annu úplně se zděsím… Vypadá jako by měla každou chvíli umřít…
"Bože, Anno, ty nesmíš umřít, nesmíš!!!" zoufám si v duchu a otevřenými dveřmi sleduji počínání doktorů…
Vidím, jak Anně dávají nějakou injekci a zavádějí jí kanylu…
Po chvíli se Anna zřejmě probrala, protože slyším doktora, jak se jí ptá: "Už je Vám dobře?"
Musím hodně natahovat uši, abych zaslechl odpověď, ale nakonec se to podaří a já slyším slabý hlásek, jež odpovídá: "A… ano…" A poté už není slyšet nic…
Vyděšeně se podívám na doktora, ale jeho pohled mě uklidní, že pouze usnula…
Sestra nasadí Anně kyslíkovou masku a poté odejde…
"Jak je na tom?" zeptám se doktora a Anninu matku, jež tam stále je, přehlížím… Tuhle ženu budu nadosmrti nenávidět…
Sebe však budu nenávidět mnohem víc…
"No, zatím nemůžu říct nic určitého, tohle značně zkomplikovalo situaci… Nevíte zda má Anna astma?" řekne doktor…
"Ano má, ale nikdy jí potíže příliš nedělalo…" odpovím…
"No, tak teď zřejmě ano. Měla astmatický záchvat, ale řekl bych, že byl vyvolaný zřejmě rozčilením… Vy jste tu s ní byl když se to stalo?" zeptá se mě doktor…
"Ne, já ne. Zrovna jsem přišel… Ale tady paní Safnerová Vám jistě poví, co se stalo." Odpovím a nenávistně se podívám na Anninu matku…
"No, já…" začne koktat ta prokletá ženská…
"Vzpomínáte, jak jste se mě ptal zda Anně někdo ubližuje nebo jestli ji někdo zneužívá? Tak už znám odpověď!" přeruším jí a znovu se podívám na doktora…
Doktor se na mě zvláštně podívá a vyzve mě, spolu s Anninou matkou, abychom šli k němu do kanceláře…
Konec 3. části
Marky (Market)
Ahojky!!! Tak tady máte další dílek, omlouvám se, že trvalo tak dlouho než jsem ho napsala, ale teď vůůůbec nestíhám!!! Pište komentáře, abych věděla jestli mám psát dál, protože mě se tenhle díl moc nelíbí…
Asi jste si všimli, že jsem si změnila přezdívku… Takže už se nebudu podepisovat Market, ale Marky…:-)))
A ještě jsem vás chtěla o něco poprosit… Založila jsem si blog, ale moc lidí tam nechodí tak jestli byste se tam mrkli a třeba tam nechali nějaký komentář… Byla bych vám moooc vděčná…:-))) www.markyblogisek.blog.cz Děkuju:-):-*
Mas hezky pribehy,nerikej,ze ne....:)