close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Důvod žít II.

8. února 2007 v 15:27 | Kosynka |  Důvod žít
Pomalu otevírám oči, ale jde to velmi těžko… Mám pocit, že mi snad zdřevěněla víčka… Po dalším pokusu se mi to konečně povede a do očí mě uhodí ostré světlo… Musím svá víčka znovu přitisknout k sobě a teprve po chvíli je otevřu úplně… Rozhlížím se kolem sebe a přemýšlím, kde to jsem… Po chvíli mi to dojde a já zjistím, že jsem u sebe v pokoji, ležím na posteli a vedle mě sedí Bill… Mimoděk můj pohled zabloudí k pravému zápěstí, zjistím, že je obvázané…
Cítím na sobě Billův pohled, ale nepodívám se na něj… Cítím se strašně zraněná a pohled na něj by mě rozlítostnil ještě víc… Lituji toho, že jsem ještě na živu…
Připadám si jako blázen, místo toho, abych byla ráda, že mohu žít, snažím se připravit o život… Vážně nejsem normální… Události posledních měsíců mi zřejmě vlezly na mozek…
Po chvíli ohlušujícího ticha se ozve Billův hlas: "Anno, ty… ty ses chtěla zabít?"
Bill mě propichuje pohledem a čeká na mou odpověď, pohled mu sklouzne na obvázané zápěstí…
Nevím, kde se to ve mně vezme, ale najednou se prudce posadím až se mi zamotá hlava a plná nenávisti, která se ve mně hromadila velmi dlouho, zakřičím: "A i kdyby, co je ti potom?! Ty se o mě přece už dávno nezajímáš!!! Nechápu, co tady vůbec děláš!!! Běž si za tou svojí Sandrou!!! Běž!!! Vypadni!!!"
Když řeknu vše, co jsem chtěla znovu si lehnu, tvář odvrátím na druhou stranu a do očí se mi hrnou slzy…
Snažím se nevzlykat nahlas, ale moc mi to nejde…
Cítím, jak Bill stále sedí na kraji mé postele a v duchu se modlím, aby už odešel… Jeho přítomnost mě zraňuje… Staré rány, které se už trochu zacelily se znovu otevírají a v mém srdci způsobují strašnou bolest…
Bill, jediný člověk, kterého jsem, kdy měla a který byl mou skutečnou oporou mě opustil, nechal mě samotnou… V nesmírně těžkých chvílích mého života jsem byla sama, nikdo mi nepomohl… A teď když se konečně odhodlám odebrat se do míst, jež by poskytla mé duši ulehčení se znovu objeví…
Jak dlouho jsem ho neviděla? Půl roku? Rok? No ano, téměř celý rok… To znamená, že Billovi je už dvacet…
Nechápu, co tu po tak dlouhé době dělá… Co tady sakra chce???
Utápím se v žalu, jež spaluje mé útroby a zoufale toužím po ulehčení… Proč bože, proč mi nechceš dovolit umřít??? Jsem snad tak moc důležitá???
Nevím, nechápu a odpovědi se mi také nedostává…
Po chvíli ucítím jemný pohyb, jež mě pohladí po vlasech a putuje dál k mé tváři… Mírně natočím hlavu a hledím do Billových očí… Nevím proč, ale rozlítostní mě to natolik, že se znovu rozbrečím naplno…
Bill se ke mně nahne a uchopí mě do náruče… Utěšuje mě jako malé dítě a jemně mě hladí po vlasech…
Opřu si hlavu o jeho rameno a můj pláč pomalu utichá… Znovu nabývám jakýsi ztracený klid… V Billově náručí se cítím klidně a bezpečně… Tohle mi tak strašně moc chybělo…
"Bille…" zašeptám a zvednu k němu hlavu…
Bill se na mě usměje a řekne: "Chyběla si mi, Anno."
"Ty mě taky. Ani nevíš, jak moc…" odpovím a v očích mě znovu začínají pálit slzy…
Ovládnu je však a pouze se na Billa smutně podívám…
Kdyby tak věděl, co všechno jsem za tu dobu prožila…
Proberu se z transu, odtáhnu se od Billa a chci se zvednou, když se však postavím na nohy, zamotá se mi hlava a nebýt Billa, které mě zachytil v poslední chvíli, zřejmě bych tady sebou sekla…
"Je ti něco, Anno? Pojď, odvezu tě do nemocnice." Řekne Bill a opatrně mě podepře, abych zase neupadla…
"Ne, do nemocnice ne!" vykřiknu, ale není mi to nic platné, protože mě Bill táhne k autu, ve kterém přijel…
Pomalu se probírám a zjistím, že jsem v nemocnici… Zřejmě jsem zase ztratila vědomí, protože si nepamatuju, jak jsem se sem dostala… Pokouším se rozhlédnout, ale jde to velmi těžce, hlava mi třeští jako kdybych dostala ránu kladivem… Najednou zaslechnu něčí hlasy… Ten jeden poznávám, je Billův, ale ten druhý neznám…
"Nebudu Vám nic zastírat, pane Kaulitzi, slečna Safnerová je na tom velmi špatně. Má hodně oslabený organismus, což je způsobeno hlavně podvýživou, kterou trpí, ale také potratem který nedávno prodělala. Při vyšetření jsme na jejím těle našli značné modřiny a podlitiny. Nevíte jestli ji doma, případně někde jinde, fyzicky neubližují? Nebo jestli nebyla sexuálně zneužívaná?" řekne ten neznámý hlas.
Po chvíli slyším Billa, jak říká: "Ne… To vážně nevím… Já jsem teď Annu dlouho neviděl… Netušil jsem, že má nějaké problémy…"
"Aha. No, nevadí. Mohl byste mi dát telefon na její rodiče?" odpoví ten hlas, který, jak zjistím patří doktorovi.
"Ano jistě, ale já mám číslo pouze k Anně domů… S její matkou jsme se nikdy moc nemuseli takže nemám číslo na její mobil… A Annin otec už nežije…"
"Stačí k nim domů, děkuji Vám. Myslím, že už nemám na, co bych se Vás zeptal. Můžete jít a děkuji za Vaši pomoc, pane Kaulitzi."
"Nemáte zač, kdybyste ještě něco potřeboval klidně mi zavolejte… Nechám Vám tu moje číslo. Mohl bych se jít podívat na Annu?"
"No, není na tom moc dobře, ale na chvíli můžete." Odpoví doktor, otočí se směrem k mé posteli a když zjistí, že už jsem vzhůru, řekne: "Dobrý den, slečno Safnerová. Jsem velice rád, že už jste se probrala."
Pokusím se o úsměv, ale vyjde z toho spíše jakýsi úšklebek…
Doktor ještě chvíli něco říká, potom se omluví, že už musí jít, slíbí mi, že se staví později a odejde.
Bill chvíli stojí na místě a kouká na mě. Potom přijde blíž k mé posteli, podívá se na mě a sotva slyšitelně řekne: "Proč, Anno?"
Nechápavě se na něj podívám a trochu roztřeseným hlasem odpovím: "Co proč?"
"Proč jsem byl takový hlupák a nechal tě samotnou…" řekne Bill a jeho oči plné smutku a bolesti se na mě znovu podívají…
Nevydržím Billův smutný pohled a zadívám se na bílou přikrývku, která kryje mé tělo…
Bill mě pohladí po tváři, poté se otočí a odejde…
Zůstanu sama a myslí mi létá tisíce myšlenek…
Především však myslím na Billa…
Nechápu proč se najednou vrátil… Zároveň jsem však ráda… Jeho přítomnost mi pomáhá nalézt znovu svůj vnitřní klid… S ním se cítím v bezpečí…

Konec 2. části

Market
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama