V Billově hlase poznám vztek.
"Neee,to je v pořádku,jenom....nooo......hmmm."
Vůbec nevím,co říct,nechci ze sebe dělat chudáčka,kterej momentálně nic nevidí.Však ono to přestane a všechno bude zase dobrý!!
Bill něčeká až dopovím větu,kterou bych stejně asi nedokázala dopovědět a podá mi sklenici do ruky.
"Dík si zlato!!",poděkuju mu a chci se rychle napít.Abych se napila nepotřebuju oči,to je už podle zvyku,tak vyvrátím obavy,že nevidím.
Ůpně se mi uleví,jak do sebe dostanu tu tekutinu,ikdyž samotnou vodu nepiju.Samotnou vodu nesnáším asi jako špagety,ale teďka mi příjde vhod!!
"Ještě spolkni tohle" Bill mi podá nějakej prášek a já ho teda spolknu.
"Uleví se ti" řekne a začne mě hladit po vlasech,já se mu schoulím do náruče a chce se mi strašně spát!!
"Co to bylo za prášek"zeptám se ho po dlouhé době ticha.
"Na spaní"
"Noo,tak,už je mi jasný,proč se mi chce spát" řeknu naštvaně.
"Sice jsem rád,že si se probudila,ale spala si hodně neklidně,dokonce si i něco vykřikovala ze spaní,takže teď budeš spát klidně a až se probudíž,tak......"
Dál nic neslyším,usnu jak špalek a zdá se mi krásnej sen jak letím.Vidím kolem sebe rozkvetlou louku a vůbec nesvítí sluníčko,což mi ale vůbec nevadí.Člověk by řekl,že toho deště mám pro zatím dost,ale opak je pravdou.
Začnou padat kroupy,ale já pořád lítám,pak do mě uhodí blesk...přímo dozadku.
Probidím se a rychle si šáhnu na místo,kam mě uhodil tan blesk.
Něco si tam nahmatám a vytáhnu to.Á,no vida,úplně jsem na tu fotku zapomněla,jak tam jsem s Billem v posteli!!
Můj zrak se zlepšil,tak se rozhlížím po pokoji...docela pořádek až na pár lahví piva a nevím čeho všeho!!
Uvidím vedle sebe Billa jak spí a v ruce drží mou ruku.Opatrně mu ji vyvlíknu,přikriju ho a jdu se podívat po pokoji.Trochu kulhám,ale to nechám na potom.
Narazím na Gustava.
"Ty už seš vzhůru?A kde je Bill?"
"No ten spí,tak jsem ho nebudila"řeknu mu po pravdě a společně si sednem na sedačku.
"Ani se nedivím,že spí,celou dobu byl u tebe a ani očka nazamouhřil.Nechtěl tě tam nechat samotnou a držel tě za ruku"práskne mi Gustav a já se usměji.Tohle pro mě ještě žádnej kluk neudělal a to Billa znám ani né měsíc.
"Co se ti stalo s kotníkem" zeptá se mě vyděšeně Gustav.
Ani se na můj kotník nepodívám a řeknu mu že nic.
"No to asi těžko..tak proč ti z toho teče krev?"
Tak se teda podívám a vidím,jak je podlaha od krvavých stop.
"Jedja to jsem nechtěla"
"No ještě aby ti z toho tekla krev schválně!!"
"Ale já myslela tu podlahu" podívám se na něj a oba dva se začnem smát.
Na kotnák vůbec nemyslím,ani mě nabolí,tak proč z toho dělat vědu,možná sem se jen škrábla,nebo tak.
Chci jít zpátky za Billem,ale Gustav mě zastaví,že mi ten kotník obváže.Řeknu mu že to vůbec nebolí,ale on jinak nedá,tak mu teda nastavím kotník a on mi ho obváže!!
"Dík,seš hodnej" řeknu mu a jdu zpátky k Billovi.Tentokrát u něj jsem já a držím ho za ruku,dokud se neprobudí.
Bill pomalu otevře oči a hned,jak mě rozpozná se na mě usměje!!
Teď,když mám oči v pořádku si všimnu,že Bill má oči úplně červený.
"Tak jak ti je??"zeptá se mě Bill s posadí se.
"No mě dobře,ale když vidím tebe,tak mám strach!!"řeknu mu a začnu se smát.Smích vždycky uvolnujě náladu.
Bill se směje se mnou a pak se obejmem.
"Seš hodnej,že si u mě celou dobu tak seděl"..pošeptám mu,to co mi práskl Gustav.
Bill se trochu začervená,ale nemá důvod,tak ho líbnu ho na nos a usměju se na něj!!"Měl jsem o tebe strach a navíc...."
Tázavě se na něj podívám a vyčkávám co řekne.
Jenom se rozesměje a řekne mi"Je možný,že jsem se do tebe tak zamiloval,přitom tě znám tak krátce??"
"Je...cítím to samí!!!!!!!!!"
Zase se obejmem a já se podívám za Billa.Úplně se leknu,když se uvidím v zrcadle.Bill se začne mímu vystupu řehtat."Děláš jako kdyby si viděla smrt.....což je docela....normální"..provokuje mě a já po ně hodím polštář.Samozřejmě vím,že si dělá jen srandu.
"Nesměj se a podívej se na sebe"málem se neudržím smíchy na nohách,jak Bill valí k zrcadlu a prohlíží se.
"Neee,to je v pořádku,jenom....nooo......hmmm."
Vůbec nevím,co říct,nechci ze sebe dělat chudáčka,kterej momentálně nic nevidí.Však ono to přestane a všechno bude zase dobrý!!
Bill něčeká až dopovím větu,kterou bych stejně asi nedokázala dopovědět a podá mi sklenici do ruky.
"Dík si zlato!!",poděkuju mu a chci se rychle napít.Abych se napila nepotřebuju oči,to je už podle zvyku,tak vyvrátím obavy,že nevidím.
Ůpně se mi uleví,jak do sebe dostanu tu tekutinu,ikdyž samotnou vodu nepiju.Samotnou vodu nesnáším asi jako špagety,ale teďka mi příjde vhod!!
"Ještě spolkni tohle" Bill mi podá nějakej prášek a já ho teda spolknu.
"Uleví se ti" řekne a začne mě hladit po vlasech,já se mu schoulím do náruče a chce se mi strašně spát!!
"Co to bylo za prášek"zeptám se ho po dlouhé době ticha.
"Na spaní"
"Noo,tak,už je mi jasný,proč se mi chce spát" řeknu naštvaně.
"Sice jsem rád,že si se probudila,ale spala si hodně neklidně,dokonce si i něco vykřikovala ze spaní,takže teď budeš spát klidně a až se probudíž,tak......"
Dál nic neslyším,usnu jak špalek a zdá se mi krásnej sen jak letím.Vidím kolem sebe rozkvetlou louku a vůbec nesvítí sluníčko,což mi ale vůbec nevadí.Člověk by řekl,že toho deště mám pro zatím dost,ale opak je pravdou.
Začnou padat kroupy,ale já pořád lítám,pak do mě uhodí blesk...přímo dozadku.
Probidím se a rychle si šáhnu na místo,kam mě uhodil tan blesk.
Něco si tam nahmatám a vytáhnu to.Á,no vida,úplně jsem na tu fotku zapomněla,jak tam jsem s Billem v posteli!!
Můj zrak se zlepšil,tak se rozhlížím po pokoji...docela pořádek až na pár lahví piva a nevím čeho všeho!!
Uvidím vedle sebe Billa jak spí a v ruce drží mou ruku.Opatrně mu ji vyvlíknu,přikriju ho a jdu se podívat po pokoji.Trochu kulhám,ale to nechám na potom.
Narazím na Gustava.
"Ty už seš vzhůru?A kde je Bill?"
"No ten spí,tak jsem ho nebudila"řeknu mu po pravdě a společně si sednem na sedačku.
"Ani se nedivím,že spí,celou dobu byl u tebe a ani očka nazamouhřil.Nechtěl tě tam nechat samotnou a držel tě za ruku"práskne mi Gustav a já se usměji.Tohle pro mě ještě žádnej kluk neudělal a to Billa znám ani né měsíc.
"Co se ti stalo s kotníkem" zeptá se mě vyděšeně Gustav.
Ani se na můj kotník nepodívám a řeknu mu že nic.
"No to asi těžko..tak proč ti z toho teče krev?"
Tak se teda podívám a vidím,jak je podlaha od krvavých stop.
"Jedja to jsem nechtěla"
"No ještě aby ti z toho tekla krev schválně!!"
"Ale já myslela tu podlahu" podívám se na něj a oba dva se začnem smát.
Na kotnák vůbec nemyslím,ani mě nabolí,tak proč z toho dělat vědu,možná sem se jen škrábla,nebo tak.
Chci jít zpátky za Billem,ale Gustav mě zastaví,že mi ten kotník obváže.Řeknu mu že to vůbec nebolí,ale on jinak nedá,tak mu teda nastavím kotník a on mi ho obváže!!
"Dík,seš hodnej" řeknu mu a jdu zpátky k Billovi.Tentokrát u něj jsem já a držím ho za ruku,dokud se neprobudí.
Bill pomalu otevře oči a hned,jak mě rozpozná se na mě usměje!!
Teď,když mám oči v pořádku si všimnu,že Bill má oči úplně červený.
"Tak jak ti je??"zeptá se mě Bill s posadí se.
"No mě dobře,ale když vidím tebe,tak mám strach!!"řeknu mu a začnu se smát.Smích vždycky uvolnujě náladu.
Bill se směje se mnou a pak se obejmem.
"Seš hodnej,že si u mě celou dobu tak seděl"..pošeptám mu,to co mi práskl Gustav.
Bill se trochu začervená,ale nemá důvod,tak ho líbnu ho na nos a usměju se na něj!!"Měl jsem o tebe strach a navíc...."
Tázavě se na něj podívám a vyčkávám co řekne.
Jenom se rozesměje a řekne mi"Je možný,že jsem se do tebe tak zamiloval,přitom tě znám tak krátce??"
"Je...cítím to samí!!!!!!!!!"
Zase se obejmem a já se podívám za Billa.Úplně se leknu,když se uvidím v zrcadle.Bill se začne mímu vystupu řehtat."Děláš jako kdyby si viděla smrt.....což je docela....normální"..provokuje mě a já po ně hodím polštář.Samozřejmě vím,že si dělá jen srandu.
"Nesměj se a podívej se na sebe"málem se neudržím smíchy na nohách,jak Bill valí k zrcadlu a prohlíží se.
Verča