close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Brejlounek???Už nikdy!!! III.

3. února 2007 v 10:04 | Kosynka |  Brejlounek???Už nikdy!!!
Ráno se probudim někdy kolem 12 dopoledne, dojdu do koupelny a trošku se upravim. Hodim na sebe tepláky a tričko a sejdu do kuchyně, kde mě omámí vůně vaflí a skořice. "Mňamííííí kdopak si to tu chystá takovou dobrůtku??" zeptám se. Podívám se kdo se to vykrucuje před linkou. Usměju se, kdo jinej by mohl být takhle "po ránu" vzhůru než můj tatínek. "Dobré ráno" řeknu a dám mu pusu na čelo ;) "Dobrý… chceš taky?" zeptá se a ukazuje na vafle. "jo moc ráda" a koukám mlsně na to jak na ně maže tu výbornou jablkovou marmeládu a sype na to skořici. Úplně se mi sbíhaj sliny jak to vidim. Uvařim si k tomu ještě čaj a spokojeně zasednu za stůj s tou mňamkou před sebou. Usoudila sem, že všichni ještě jinak spěj. No ono je to u nás naprosto normální. Já s taťkou sme vzhůru většinou jako první a ráno probíráme jak se nám vede a tak….to je asi jediná chvíle přes den kdy se s nim dá bavit, aniž by byl ve stresu z práce, kterou nestíhá a podobných dospěláckých věcí =) Brácha bude po včerejšku spát ještě asi hodně dlouho pomyslim si. No a mamka, ta spí vždycky dlouho. "Tak co dneska podniknem, když je to poslední prázdninovej den??" zeptá se se táta. "no já bych si šla možná koupit nějaký nový oblečení, ať zítra všem sklapne až mě uviděj!" řeknu a v očích mi zajiskří. Táta se šibalsky usměje. "Takže ty teďka budeš něco jako hvězda třídy, co??" koukne na mě a přitom si zalejvá kafe. "No to asi těžko, dyť víš, že pozornost moc v lásce nemám." Zakroutim očima a umeju po sobě talíř od tý dobrůtky, kterou sem spořádala. "dobeé ráno" pozdraví mamka, která zrovna vešla za náma do nejobývanější částí domu - kuchyně. "dobrý…" odpovíme sborově "Tak co je dneska v plánu??" zeptá se. "No tady Nela si chtěla jít ještě koupit nějaký oblečení na zítra do školy, tak co kdybychom já s Fannym se jeli podívat na automobilový závody a vy byste si udělaly takový to dámsky odpoledne a zašly do nákupního centra a tam si to užily." Řekne taťka a koukne na mamku s prosíkem v očích, protože na ta závody se jí snaží překecat už minimálně týden. "No dobře, ale nemysli si, že to takhle bude pořád." Podívá se na mě káravym pohledem a jde si vzít něco k jídlu. Ještě tátu líbnu na tvář, poděkuju a jdu se oblíknout na ty dnešní nákupy.
Večer někdy kolem 9 se svalim na gauč asi s 10 taškama s oblečením v ruce. "Myslim, že mi ty nohy upadnou" řekne máma tichym hlasem, když se svalila vedle mě s dalšíma taškama. "Já myslim, že jenom zmodraj, natečou a pak za nějakou dobu splasknou" "no to si mě teda uklidnila" oboří se na mě mamin a jde hodí po mě ty tašky, ať si je laskavě uklidim sama. Ještě jí poděkuju za oblečení a mířím s tím vším ke mně do pokoje ve snaze to všechno narvat do skříně. Když sem to tak nějak složila a uklidila, zapadla sem do koupelny a provedla zkrášlovací kůru. Oholila sem si nohy, aby mi zítra v sukni vynikaly, vydrhla sem se tím krásným voňavým sprchovým gelem a dovršila sem to tělovým mlékem. Vyčistila si zoubky a pleť od zbatků make-upu a zalehla do postýlky. Ještě sem ze spoda uslyšela, jak bouchly vchodově dveře, to jak se vrátil taťka s Fannym a něčemu se strašně smáli. Tak to si to tam asi hodně užili, pomyslim si a už padám do říše snů.
"Vstávej Neli škola volá!!" křičí na mě "povzbuzující" slova mamka z kuchyně. Vyhrabu se z postele a dopotácim se do koupelny. Nasadim čočky, což nesnášim, ale nějak svět vidět musim, že jo =) "Dneska mi to musí slušet!!" rozhodnu. "To se budou divit, kdo jim to přijde do třídy" ďábelsky se ušklíbnu a začnu se zlidšťovat. Upravim si kudrnatý vlasy, aby nebyly tak rozevlátý a nechám je volně splývat po zádech, vyžehlim si ofinku, aby nabyla zvlněná, protože to vypadá strašně a začnu se malovat, ale jenom decentně, nechci vypadat jak lehká děva =). Pudr, hnědou tužku a trocha řasenky stačí, aby moje kukadla vynikly. "Tak a teď co na sebe" stojim nerozhodně před skříní s fungl novym oblečením. Nakonec se rozhodnu pro džínovou mini tenkým bílím páskem a k tom bílý tílko. Všechno sme vybraly včera s mamkou. V kuchyni ještě popadnu svačinu a už pelášim na bus. Cestou sem celkem nervózní, ale těšim se na jejich reakci až mě uviděj.
Když vejdu do třídy, kde je pořádně rušno, protože si každej chce sdělit svoje prázdninové zážitky, pár kluků se na mě otočilo a zahvízdalo. Jenom sem se na ně mile usmála a šla si sednout do zadní lavice, to už se ke mně ale blížil největší machr třídy, Mirek. "Heleme se máme tu nový masíčko!!" sjede mě pohledem od hlavy až k patě. "No jak vidim, tak si ještě užijem, co řikáš??" ušklíbne se na mě a olízne si rty. V tu chvíli zazvoní a já sem šťastná, že se ho na zbavim. Do třídy vejde naše třídní a začne nám diktovat obvyklé poučky na začátek školního roku. Jak se máme chovat a co je naopak zakázané a podobně. Jistě to všichni znáte. V tom se ale ozve Mirek a zeptá se. "Pani profesorko, a nechtěla byste nám představit tu novou kost co se nám tu objevila??" řekne s úsměvem. "Ale my sme nikoho nového nepřijali milý pane Miroslave." všichni si začnou jako na povel šeptat a prstem při tom ukazovat na mě. Já se snažim uchovat si kamennou tvář, ale moc mi to nejde a začínám se pomalu ale jistě usmívat. "Tak kdo je v tom případě tamhle vzadu??" zeptá se Tomáš a dívá se na mě. Profesorka na mě zaostří svůj "bystrý" zrak, nadzvedne jedno obočí, civí na mě a je vidět, že přemýšlí. "No tak to opravdu netušim, někoho mi velice připomíná, ale momentálně si nedokážu vybavit tvé jméno. Byla bys tak laskavá, přišla ke mně a představila se nám všem?" nabídla mi s úsměvem. Na tuhle chvíli sem čekala!! Nemyslete si, že mám nějak v oblibě hovory před celou třídou, to ne, ale tohle je něco dočista jinýho. Pomalu vstanu ze židle a vykročim směrem k tabuli jak nejladněji to jde. Přitom se usmívám na všechny kolem. Pár klukům spadla obdivně čelist. "Jen ať se kochají, debilové" pomyslim si.
"Ahoj, asi si to neuvědomujete, ale všichni co tady ste už ste mě viděli." řeknu a podívám se na profesorku, která se na mě dívá s otazníkem v očích, tak pokračuju. "Jmenuji se…..Nela Dunková, vzpomínáte??" řeknu a teď už se na ně dívám nenávistnym pohledem. Klukům sklapne a holky jenom valej bulvy. Jdu si sednout dozadu a už ani nešpitnu. "Tak tě u nás po prázdninách zase vítám" pronese do trapného ticha profesorka a je vidět, že trošku zrudla. Vítězoslavně se na všechny podívám a sama pro sebe se musim usmát. Za tohle ty kila stály!! O přestávce se ke mně nahrnou holky a začnou se vyptávat na něco v tom smyslu jak sem to dokázala a podobně. "Omluvte mě, ale s takovejma kvočnama jako ste vy, se nemínim dál bavit." sjedu je pohledem a odejdu na chodbu. Druhou hodinu nás profesorka seznámí s rozvrhem na nový školní rok a oznámí nám, že do vedlejší třídy, se kterou trávíme veškeré školní akce, přibyla jedna nová dívčina. Nikoho to nijak zvlášť nevzrušuje, tak nás pošlou domů se slovy, že zítra v osm ráno tady. Když vyjdu ze školy, ještě pořád na sobě cítím pohledy ostatních a sama pro sebe se usmívám. Všimnu si menší holky, která je opřená o zábradlí a jí tam nějakou bagetu či co. Je tam tak sama, tak se rozhodnu, že půjdu k ní. "Ahoj, nejseš ty ta nová z 2.C??" zeptám se jí a ona jenom přikývne. Je taková trošku vyplesklá z toho všeho. "Já sem Nela" podám jí ruku na přivítanou. "Ahoj, Christyna, ale řikej mi Chris. Je to jednodušší." Usměje se na mě plaše a já jí povzbudivě zatřesu rukou. Začnem si povídat o škole a tak různě. A pak z ní vypadne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama