Konečně mám sbaleno… Ještě se převléknu, trochu upravím a vyrážím na letiště…
Procházím letištní halou a vzpomínám jaké to bylo když jsem tu čekala na Sáru, rozhlížela se kolem sebe a najednou mi do oka padl jeden černovlasý kluk… Vzpomínám na ten zvláštní pocit, který ve mně vyvolával… Vzpomínám jak jsme se nejdříve nemohli vystát… Jak jsem si poprvé uvědomila, že ho miluju… Na ty chvíle strávené na Alexandře, kdy jsme byli šťastní… A teď budeme znovu… Budeme strašně moc šťastní, protože budeme spolu…J Rozhlížím se kolem sebe jako tenkrát a můj pohled se zastaví na jednom klukovi… Dojdu až k němu a protože ke mně stojí zády, zakryji mu oči mými dlaněmi… Cizím hlasem se zeptám: "Kdo je?" Bill dá svoje ruce na mé a řekne: "Že by ta holka, na kterou čekám?" Potom sundá mé ruce, otočí se a řekne: "Ahoj lásko. Jsem moc rád, že jsi tu… Pojď, musíme do letadla nebo nám to uletí." Bill mě chytne za ruku a jdeme k letadlu… Jdeme vstříc nádherným chvílím, které nás čekají…
"Annie, vstávej. Už jsme tu…" Doléhá ke mně něčí hlas… Otevřu oči a zjistím, že se nade mnou sklání Bill… "To už jsme tu?" zeptám se a rozhlížím se kolem sebe… Zjistím, že se letadlo pomalu vyprazdňuje a zbývá už jen několik málo lidí, kteří musí vystoupit… Zvednu se tedy a společně s Billem opouštíme prostory letadla… Na letišti je hodně lidí takže nám chvíli zabere než se dostaneme k taxíku… Cestou se Billa vyptávám jestli budeme ve stejném hotelu jako předtím, kdy pojedeme na Alexandru… Ale Bill na všechny mé otázky odpoví vždy jen: "Uvidíš." Po chvíli vzdám snahu dovědět se něco víc. Sedím a dívám se z okna. Cesta ubíhá a já přemýšlím zda jedeme do hotelu a nebo rovnou do přístavu... Záhy se mi dostane odpovědi… Taxík zastaví v přístavu. Vystoupíme ven, zaplatíme řidiči, vezmeme své kufry a jdeme směrem k lodi… Cesta uběhne celkem rychle a bez větších problémů se dostaneme až na ostrov. Tam nás uvítá Sandy a Ralf…
Druhý den po našem příjezdu jsme se s Ralfem a ještě nějakými turisty vydali na prohlídku ostrova… Je to tu vážně nádherné… Nikdy na toto místo nezapomenu… Na zpáteční cestě se zastavíme na tom nádherném místě, které mě tenkrát tak uchvátilo… Fascinovaně sleduji vodu, která stéká po skále… Sleduji všechny ty vodopády a připadám si volná… Volná a nesmírně šťastná… Pohlédnu na Billa a zjistím, že je stejně uchvácený jako já… Zřejmě vycítí můj pohled, protože se otočí a krásně se na mě usměje… Oplatím mu úsměv a cítím se strašně šťastná… Zároveň mám, ale strach… Mám strach, protože vím, že to jednou skončí… Za šest měsíců skončí chvíle, které mi přinášejí štěstí a nastanou okamžiky, po kterých mi v srdci zbude jen velký žal… Teď na to, ale nemyslím… Teď si užívám to, co mám… Lásku, která mi přináší štěstí…
-------------------------Po sedmi měsících-------------------------
Stojím před zrcadlem v nádherných bílých šatech a po tvářích mi stékají slzy… Vzpomínám na uplynulých sedm měsíců… V mysli se mi vybaví okamžik, kdy jsem s Billem byla naposledy… Tehdy jsme jeli do Paříže… Hodně jsme cestovali abychom měli na, co vzpomínat…L Leželi jsme spolu na posteli v hotelovém pokoji a oba jsme byli smutní… Věděli jsme, že nám zbývá jen jeden den… Dnes jsme spolu naposledy…L Nikdo z nás nemluvil, ale potom jsem to hrozné ticho přerušila já když jsem řekla: "Bille, já… rozhodla jsem se a chci, abys to byl ty… Nechci, aby mým prvním byl Cherand… Vlastně jsem se rozhodla, že s ním nebudu nikdy…" hlas se mi zlomil… Uvědomovala jsem si jak je tohle vážný… Zítra už budu sama bez Billa… Když na to pomyslím mám pocit, že moje srdce brzy pukne… "Miluju tě, Bille a chci abychom se spolu milovali…" Když jsem to dořekla podívala jsem se na Billa… Upřeně se na mě díval… Ve tváři byl napjatý… Potom se mu na tváři objevil slabý úsměv… Naklonil se ke mně a políbil mě… Byl to nádherný polibek… Byla v něm něha a zároveň vášeň, ale taky v něm byl smutek… Ale především v něm byla láska… Láska, která vás spaluje a nenechá v klidu… Ta láska, která se musí prožít naplno… Ještě chvíli se líbáme, potom se začneme zbavovat oblečení… Zaplavuje mě strašně krásný pocit… Snažím se zahnat myšlenku, která mě sžírá a která naplňuje mé srdce hrozným pocitem… Je to pocit plný smutku, žalu a vědomí toho, že tohle je naše poslední společná chvíle… Ten večer k tomu došlo a bylo to to nejkrásnější, co jsem, kdy prožila… Protože jsem to prožila s někým koho strašně moc miluju… Vím, že je divný když jsem byla v sedmnácti panna, ale asi to bylo tím, že jsem na kluky vůbec neměla čas už proto, že mi je otec zakazoval… Když jsem se ráno probudila Bill ještě spal… Vypadal tak nádherně… Rozhodla jsem se, že to nebudu dělat ještě těžší než to je… Oblékla jsem se, vzala svůj kufr, který už jsem měla sbalený a zmizela jsem z Billova života… Nedlouho potom se konala oslava na počest mých osmnáctých narozenin… A teď tu stojím o měsíc později a slyším jak na mě má matka volá abych si pospíšila, že už je čas… Utřu si tedy slzy a scházím ze schodů… Téměř všichni hosté už odjeli… Nastoupím do limuzíny a utápím se v žalu… Sedím v autě, které mě veze do kostela, kde uzavřu manželství s někým koho nenávidím… Auto zastavuje, já vystoupím ven, kde na mě čeká můj otec… Podívám se na něj a ze všech sil se snažím zahnat pocit, který mi říká abych utekla… Utekla za Billem… Pryč od tohohle sňatku… Zavěšená do otce vcházím do kostela a dívám se do tváří všech těch hostů…
-----------------------Bill----------------------
"Sakra Tome! Nech mě už bejt!!!" "Nenechám tě, Bille dokud se nezvedneš a nepojedeš do kostela! Nemůžeš tady jen tak sedět a trápit se! Jeď tam a překaz tu svatbu! Dokud máš ještě čas! Sakra, brácha! Poslechni mě!!! Radím ti dobře..." S těmihle slovy se Tom zvedne a odejde… Nechá mě tady samotného… Přemýšlím, co mám dělat… Mám strašnou chuť zvednout se, jet tam a překazit tu svatbu… Ale copak můžu?! Nechci, aby se stalo něco Annie… Ještě chvíli přemýšlím, ale potom zvítězí láska nad rozumem… Popadnu klíčky od auta a jedu tam… Jedu překazit tu svatbu…
---------------------Annie--------------------
Zavěšená do otce vcházím do kostela a dívám se do tváří všech těch hostů… Kdyby tušili jak jsem nešťastná… Jak toužím otočit se a utéct pryč! Dojdeme až dopředu… Tam na nás čeká Cherand a kněz… Můj otec mě dovede až k Cherandovi a jde si sednout vedle mé matky… Podívám se do tváře člověku, kterého nenávidím! Je mi z něj zle! Na tváři má spokojený úsměv a v očích hnusnou touhu po penězích…L Kněz začíná odříkávat svatební řeč… Vůbec ho nevnímám… Až když se ptá Cheranda jestli si mě bere za ženu trochu zpozorním… Je to však úplně zbytečné, protože Cherandova odpověď je jednoznačná… "Ano." Teď přichází řada na mě… Kněz mi pokládá tu otázku, která vás zaváže na celý život… Váhám… Nevím, co mám odpovědět… Vím, že bych měla říct ano, ale, mé srdce křičí: "NE!!!" Všechny pohledy se upírají na mě… Rozhlížím se kolem sebe a najednou se pohledem zastavím… Bille, co tu děláš??? říkám si v duchu… Všichni už jsou netrpěliví… Kněz se mě ptá znovu… Stále neodpovídám… Mlčím a dívám se Billovi do očí…
------------------------Bill-----------------------
Vejdu do kostela a vepředu vidím Annie a toho blbého Japonce, který mě chce připravit o Annie… Kněz odříkavá svatební řeč a kostelem se ozve Cherandův hlas a jeho odpověď: "Ano." Teď je řada na Annie… Ta však s odpovědí váhá… Rozhlíží se kolem sebe a najednou se její pohled zastaví u mě… Dívá se mi do očí a stále neodpovídá… Kněz se jí ptá znovu… Ona však mlčí… Pomalu se blížím k nim… Už jsem pouhých pár kroků od nich… Kostelem se ozývá šum… Kněz se ptá potřetí… Tentokrát se Annie otočí na něj a řekne: "Ne." Zastavím se a jsem hrozně šťastný… Ona to udělala!J Řekla ne!
----------------------Annie-----------------------
Mlčím a dívám se Billovi do očí… Ten jde směrem k nám… V kostele už je celkem rušno… Kněz se mě ptá potřetí… Tentokrát se odloučím pohledem od Billa, otočím se na kněze a konečně mu odpovím: "Ne." Slyším zmatené, pobouřené hlasy všech ostatních… Já je však nevnímám… Opět se otočím a rozběhnu se k Billovi… Ten mě stiskne v náručí a políbí mě… Potom mě chytne za ruku a vede ven z kostela… Nasedneme do auta a jedeme pryč… Pryč od Cheranda i od mých rodičů… Pryč od všech… Teď už budeme jenom my - já, Bill a naše láska… Konečně budeme normálně žít… Budeme spolu a budeme šťastní…
Konec
Market
krááááááááááááásáááááááááááááááááááá