close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Black Angel XXVI. - Konec 2

12. února 2007 v 11:34 | Kosynka |  Black Angel
Už je to týden, co se Billovi stala ta nehoda. Pořád tomu nemůžu uvěřit...myslela jsem si, že nás nic nerozdělí...že vždycky budeme spolu. Vezmeme se a založíme rodinu...
Doktoři stále nic nového nevědí...Billův stav se nelepší.
Právě teď ležím u sebe na posteli a píšu dopis...píšu ho Billovi... I když stále věřím, že se uzdraví... MUSÍ se přece uzdravit...co bych bez něj dělala??
Vezmu do ruky propisku a zadívám se na čistý dopisní papír přede mnou...
"Bille...ani nevíš, co bych dala za to, aby jsi tady byl se mnou a objímal jsi mě. Aby jsi mě podržel v téžkých chvílích a zašeptal mi, jak moc mě miluješ... Tolik bych ti toho teď chtěla říct. Prosím tě...nenechávej mě tady samotnou..."
Na papír ukápne slza...
"Vím, že jsem na tebe hnedka od začátku nebyla nejmilejší, ale potvrdilo se mi jedno pravidlo... Že od nenávisti k lásce je jenom krůček. Každý večer sedím na posteli a představuju si, že tady sedíš se mnou...Prosím tě, slib mi, že ať se stane cokoliv, že mě nikdy neopustíš...Hrozně moc tě miluju a navždycky budu...Navždy tvoje...Laura."
Pak si po sobě dopis přečtu a přeložím ho na polovinu.Pak dopis strčím do kapsy od kalhot...
TokioHotel odložilo truné po Evropě...všichni doufáme, že se Bill probere a všechno bude v pořádku. Do nemocnice za ním chodím každej den... Každej den sedím u jeho postele a držím ho za ruku... Je to to největší, co pro něj můžu udělat...
Ani Martin na mě nenaléhá s Anglií. Daniela hrozně moc pomáhá Tomovi...a kdo pomáhá mě??Všichni se tak nějak snaží mě rozveselit, ale úsměv mi vrátí jenom Bill. Každej den je stejnej... v noci skoro vůbec nespím...pořád čeká s očima dokořán a koukám na dveře. Stále doufám, že v nich bude stát Bill...že příjde za mnou, obejme mě...políbí a zašeptá, jak moc mě miluje...
"Lauro?"ozve se mamky hlas z kuchyně.
Utřu si slzy z tváří a dojdu za ní.
"Co potřebuješ?"zeptám se.
"Volali z nemocnice...máš tam hnedka jet."řekne.
Když se naši dozvěděli, co se stalo, tak přiletěli dřív. Vlastně ani nevím proč. Billa skoro vůbec neznají... Nejpíš, aby mi byli oporou...
"A...a co říkali?"zeptám se s naději v hlase.
Mamka mi ale řekne, že neví...Zavolám Johnovi, kterej mě tam doveze během deseti minutek...
Doběhnu před Billův pokoj, kde už na chodbě stojí Tom, Daniela a paní Kaulitzová...samozřejmě s doktorem a o něčem vážně diskutují.
"Co...?"nechápu a příjdu k nim. Cítím svoje srdce, že mi buší až v krku...
"Lauro..."vykřikne Tom, příběhne za mnou a pevně mě obejme. Cítím jeho slzy, jak mi máčí tričko.
"Co se stalo?"zašeptám.
"Bill...on..."začne koktat Tom, ale nevysloví to...
"Bill umírá."zašeptá Daniela a já tomu prostě pořád nemůžu uvěřit...
Můj Bill...to ne!
"Doktore...?"
"Pak Kaulitz se probral a chce vás vidět...nemusíte za ním chodit...jsou to ale možná jeho poslední minuty..."zašeptá smutně doktor a koukne mi do očí...
Má v nich bolest a lítost...
Přikývnu, otevřu dveře od Billova pokoje a vstoupím za ním.
Bill leží na posteli, oči zavřené a jde vidět, že bojuje o každé nadechnutí...
"Bille..."zašeptám a po tváři mi steče slza, ale nevnímám jí...
Bill uslyší můj hlas a s námahou otevře oči.
Rozběhnu se k jeho posteli a kleknu si k němu. Chytím jeho ruku do té své.
"Leny...ty jsi přišla..."zašeptá a koukne na mě.
"Jsem tady s tebou, Bille..."řeknu tichým hláskem.
"Chci...chci ti něco dát..."řekne a sykne bolestí.
"Nenamáhej se Bille. Všechno bude v pořádku."
"Ne...tady...ve stolku. Vem si to prosím tě a až bude po všem, prohlídni si to."zašeptá Bill.
Já klepající rukou otevřu zásuvku, kterou má u stolu a najdu v ní bílý papír, který strčím do kapsy.
Bill začne najednou kašlat...
"Bille...nesmíš mě tady nechat samotnou, prosím tě...miluju tě."křičím na něj a hladím ho po tváři...
"Taky tě miluju, Leny..."zašeptá a po tváři mu steče slza.
"Andílku..."řekne a koukne mi do očí...má je plné slz. Pak je zavře a já cítím, že jeho ruka vyklouzla z té mé...
"NE!!!Bille..."křičím zoufale, ale vím, že je pozdě...ani křik, ani to, že ho miluju ho nevrátí zpátky.
Bill zemřel. Srdce se mi právě teď rozbilo na tisíc kousků, které už nikdo nikdy neslepí...
Do pokoje příjde doktor s několika sestřičkama.
"Smrt nastala..."začne doktor diktovat sestřičkám a nejspíš až teď mi došlo, co se všechno stalo...vždyť já jsem o Billa přišla. Už nikdy mě neobejme...už nikdy neucítím jeho vůni. Už nikdy mě nepolíbí vášnivě a přitom tak jemně, jak umí jenom on...už nikdy.
Zakroutím nevěřícně hlavou a vyběhnu z pokoje pryč. Z chodby ještě slyším Tomův hlas, jak za mnou něco křičí, ale nevnímám ho...
Vyběhnu na ulici a brečím...brečím tak, jako ještě nikdy...
Venku už nastala tma... já ale pořád utíkám a ani nevím kam...Nakonec se udýchaně zastavím v jednom parku...Začne pršet, ale mě to nevadí...
Rozhlídnu se okolo sebe a pak mi dojde, že v tomhle parku jsem stála naposledy s Billem. Stáli jsme tady spolu...objímali jsme se...pršelo na nás, ale nám to nevadilo...ani teď mi déšť nevadí.
Chvějícími prsty sáhnu do kapsy a vytáhnu papír, který mi Bill v nemocnici dal. Okamžitě poznám, co to je...je to kresba, kterou nakreslila Suzan, když se s ním loučila. Na papíře je pastelkami namalované velké srdce, ve kterých se drží za ruku kluk s černými vlasy a holka s hnědými...já a Bill.
"BILLE!!!"křičím a spadnu na kolena...chci umřít...chci jít za ním!!Nevím, co bylo dál...najednou okolo mě byla hrozná tma...

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem právě byla na jeho pohřbu. Stála jsem u Billovi rakve a koukala se na ní...okolo mě stáli Tom s Danielou a dokonce i Martin... Potichounku, aby to nikdo neslyšel jsem přečetla Billovi dopis, co jsem pro něj tehdá psala a hodila ho na rakev. Bylo příšerný sledovat, jak se na ní pomali, ale jistě sesouvá hlína.
Když se fanynky dozvěděli, že Bill zemřel, několik si jich vzalo i život. Nemohli prostě unést to, že jejich idol...jejich láska tady není. Že už nikdy nevystopuí na žádném koncertě...už se nikdy nebude škádlit se svým bráchou Tomem...
Měla jsem to v plánu taky. Chtěla jsem být s Billem, ale když jsem se koukala na dlaň, ve které jsem měla asi dvacet různých prášků, přešla mě odvaha. Vím, že by tohle Bill nechtěl...
TokioHotel se rozpadli. Bez Billa to prostě nešlo. Gustav s Georgem se každý oženili a založili si vlastní rodinu, takže o nich nikdo víc nevěděl. Tom s Danielou se vzali taky. Daniela Tomovi hodně pomáhala a nakonec mu porodila krásný dvojčátka. Martin odjel studovat do Anglie, když jsem mu řekla, že BlackAngel zemřeli...zemřeli s TokioHotel.
A já? Ráno vstanu, jdu do školy a po celý den jsem zavřená u sebe v pokoji. Nejím, nespím...prostě jenom sedím na zemi a koukám se okolo sebe. Mamka má o mě docela strach...nejpíš pojedu do psychické léčebny někde na konci Německa...ale mě je vážně všechno jedno...
Už nemám pro koho žít...



-----ENDE-----
(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama