close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Uragán v Německu II.

11. ledna 2007 v 15:21 | Kosynka |  Uragán v Německu
...s mými rudými vlasy, mám je přibližně až k pasu vypadám "skoro" jako neviňátko, ale černý melírek
s pár drobnými dredami to spravil. Zelené očka nosím snad i v noci orámované černou tužkou,
podle mamky jak horník, ale ta tomu nerozumí. Nejradši mám černé kapsáčové třičtvrťáky,
no prostě něco jako Avril. S tím rozdílem, že já nosím kšiltovky skoro všude kde se dá. Teď sedím
u sebe v pokojíku na posteli a přemýšlím co bych ještě do toho kufru hodila. no jasně blikne mi
přece ho chudáčka nenechám doma.A už doluju ze skříně můj nejoblíbenější skejt.
Ozve se rána- "sakra!! " řvu přes celý pokoj ta blbá skříň mě skoro rozmáčkla.No nic ,napočítám do
deseti a snažím se narvat mýho skejťáčka do pidi kufru,ale nějak se mi to nedaří.To už se začnu
opravdu vztekat.Rozletí se dveře a v nich stojí máma jak bůh pomsty.

Ve chvíli když uvidí můj kufr( mimochodem ve spodu jsou kolečkové brusle, cédečka, super náramky
s těma stříbrnejma pyramidkama no však víte, a mezi tím vším je do mezer nacpané oblečení)
chytne příšernej záchvat. Podobá se spíš opařenému krabovi než člověku. " Veroniko tak s tímhle,
ukáže na můj kufr " nikam nepojedeš!! ." Přinutím se ke klidu a odpovím jí : "mami já do žádného
německa jet nechtěla, tak doufám že si můžu aspoň vzít věci které budu potřebovat." " Tak ty myslíš,
že tohle budeš potřebovat?! " řekne a otočí hlavu k mému skejtu. Vidí jak se chystám něco jí
odfrknout, tak radši řekne " no promě za mě si to klidně vem, však já se s tím nikde po
německu tahat nebudu." "dobře taky že vemu" zamumlám si pro sebe plus nějaký to slovíčko navíc.
Mezi dveřmi mi mamka ještě zdělí :" jo a odlítáš dnes večer v šest, tak sebou hoď , budeš bydlet u
paní Kleinové v rodinném domku." "ok" odpovím a hypnotizuju dveře aby se zavřeli.

"Tak zlatíčko buď tam hodná a piš nám alespoň jednou měsíčně- no teda jestli tam tak dlouho vydržíš."
Povídá mi těsně před odletem mamka. Přikývnu a snažím se aby to vypadalo co nejvěrohodněji.
Očima vyhledám tátu, všimnu si ,že má stejně jako mamka trochu skleněné oči."Tak já se budu snažit"
křiknu ještě na rodiče přes přepážku a odcházím najít si své místo v letadle. Teda letušky tam byli
hrozně neschopný, před odletem mě jedna skoro polila redbulem, taky jsem ji za to pořádně
zrubala-hi- pak se ke mě po celý let už nepřiblížila.

Po přistání v německu vylezu z letadla totálně napružená.Ujdu kousek uličky která vede ven z letiště,
když v tom uvidím bílou ceduli s nápisem Veronika Slavíčková. popojdu tedy blíž k té mile se
usmívající paní co jí drží a mile se na ni usměju. Ta ke mě přihupsne, obejme mě ( teda div že
nevypustím duši, ale je to milí tak na sobě nenechám nic znát).Panička se mi představí jako
Susana Kleinová mám ji ale říkat teto. Teda a docela mě překvapí kdzž mi pochválí můj vzhled.Je na
to asi zvyklá.

Po výborné večeři a teplé vaně už ležím v posteli smířená s tím že mi "teta" bude říkat Vevinka.
přemýšlím jak to asi bude vypadat zítra ve škole. no Susana mi říkala že do té školy co jsem přihlášená
chodí i její dva synovci jak to říkala že se jmenují ? no jasně Tom a Bill tak jsem zvědavá jací
asi budou jestli si mě znepřátelí tak se můžou těšit na nejhorší rok svého života.Jen nechápu
proč se na mě "teta" tak dívala když mi říkala jejich jména, no příjmení si už nepamatuju bylo to
něco jako krocanovi nebo co? po marném přemýšlení usnu.

CRRRR CRRR budí mě ráno ta nejhorší věc jakou lidstvo stvořilo! jen po budíkovi hodím polštář a
spím dál. " zlatíčko je ti špatně?" uslyším hlas z veleké dálky, otevřu oči loupnu okem po hodinách
" SAKRA!!" zaspala jsem a hned první den. Rychle vběhnu do koupelny v patách mi běží paní kleinová
to mi chce asistovat nebo co?! Jemně ji z koupelny vytlačím, tam ze sebe stihnu udělat rychlostí
blesku člověka. Vyběhnu z koupelny ani ne za deset minut a už na sebe soukám černé kapsáče,
červené tričko na kterém je natištěná černá lebka. honem si kolem zápěstí zapínám pyramidkové
náramky. už skoro vybíhám z pokoje, ale rychle se vrátím čapnu školní tašku, na hlavu narazím
kšiltku. Sejdu dolů a na stole najdu vzkaz : Zlatíčko už jsem musela běžet snídani máš na lince.
Podívám se na linku pak na hodiny -ALE NE!! je za jedenáct minut osm. ještě že mi
včera paní Kleinová vysvětlila kudy tam dojdu ,ale to nestihnu. Tak vemu do jedné ruky skejt
do druhé jablko, které snad stihnu za jízdy sníst a pádím.

Už jsem dojela ke škole ,všichni se na mě dívaj jako bych měla tuberu- no co to ještě
nikdy neviděli holku na skejtu??!. Když v tom do někoho vrazím, jen se podívám na toho zlosyna
hmm dost podobný vkus má trochu delší černé vlasy, přijde mi trochu drobnější,ale má docela
in oblečení.toto zjištění ho ale neopravňuje má se dívat na cestu idiot! Ale mám na spěch musím za říďou
jít se k němu ohlásit tak už ujíždím pryč, najednou slyším jak na mě ten kluk zakřičí: ........

(VOLARESS)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama