close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě VIII.

30. ledna 2007 v 20:40 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
..".Věty nedávají smysl,slyším jen útržky.Najednou se ozve zachrčení a hlas utichne.Stojím tam jak přikovaná,neschopna slova,cítím,jak mi po čele stéká studená kapka potu.Sluchátko mi vyklouzne z ruky a hlučně dopadne na taburetku.To způsobí,že se všichni otočí.
"Co se stalo?",zašeptá koktavě Bill.Všechny ustrašené pohledy se soustřeďují jen na mě.
"V tom telefonu někdo mluvil",špitnu,mám pořád do kořán otevřené oči,nemůžu tomu stále uvěřit,"to přece nemůže být pravda"běží my v hlavě tahle myšlenka stále dokola.
"Jak jako mluvil??",zeptala se s úšklebkem Tyla."To je hovadina,Petro a pěkně debilní vtip,nevěřím ti ano slovo!!!",vypálí na mě úsečně Dan."Ne!Tam fakt někdo mluvil.Já Petru po celou tu dobu pozoroval"zastal se mě Bill.Hlas už se mu netřásl,teď spíš zněl poněkud přiškrceně.Bylo to neuvěřitelné,ale i v téhle hrůzné situaci si můj mozek dokázal utvořit představu,jaké by to bylo,kdyby teď Billa strčili na pódium a ať zpívá.Nemít málem v gatích,asi se tu začnu smíchy válet po zemi.
"Pane bože,pane bože!!!Co budeme dělat?"Tyla si zakryla obličej a začala usedavě brečet.
"Nebreč!!Na to není čas",okřikla ji Zuzka."Co jsi tam slyšela?",zeptal se mě oparně Tom.
"Něco o nebezpečí,že si musíme pospíšit nebo tak..Potom něco o důležitých věcech a d dál neví,šlo to špatně slyšet,nedávalo mi to smysl…Mám strašný strach!"vykoktám a polknu.
"Cože?Nás někdo varuje?!?Ale jak?A kdo?A jak ten telefon může fungovat,není zapojený?!!",vyhrkl panicky Georg,Petr vedle něho jen horlivě přikyvoval."Bože,vy jste to ještě nepochopili?Tady prostě nejde o normální věci,je v tom něco nadpřirozeného,s tímhle nehnem.Nejde o žádného psychopata nebo vraha!Něco tu je!",zakvílí Aduš a otřese se.
"Jdeme odsud",rozhodla Zuzka rezolutně,"v tomhle blázinci nezůstanu už ani minutu.Prostě se z tohohle lesa MUSÍ jít nějak vymotat"zakřičí hystericky.Bill se otočil na patě a rychle přešel ke dveřím.Zmáčkl kliku……a nic."Co je?",zamrkal a nechápavě na nás pohlédl.
"Co,co je?!?",vyštěkl Tom a dlouhými kroky přešel k Billovi,"tak otvírej,ne?!"
"Rád bych",zavrčel Bill,"ale nejde to!!""Prosím vás,co mi to tu vykládáte,to jste tak neschopní,že neumíte otevřít ani pitomé dveře?",přidal se Petr.Všichni jsme se shlukli kolem ztrouchnivělých dveří.Petr se toho ujal,marně.Začalo se mi stahovat hrdlo."Vy si snad ze mě děláte prdel?",kopnu naštvaně do dveří.To mi však dopomůže jen k palčivé bolesti v palci.
"Tak jak před tím z venku,na tři všichni zatlačíme,ty dveře prostě musí jít otevřít",řekl s nadějí v hlase Dan.Všichni jsme se opřeli do jedněch dveří,Bill zatlačil na kliku.Najednou dveře povolili a my propadli (jak ráda bych řekla,že ven,na verandu)…..zpátky do toho samého pokoje,ve kterém jsme stáli.Tyla začala znovu hystericky vzlykat,Bill se zhroutil na zem a začal nevěřícně krotit hlavou,Zuzka si něco panicky mumlala,Gustav s Georgem jen tak stáli a s otevřenou pusou zírali na dveře,Tom si obličej zakrýval rukama a Petr s Danem mě z obou stran objali kolem ramen."Zdálo se mi to nebo jsme propadli zpátky?",zeptal se s ironií Dan."Musím tě zklamat kamaráde,ten barák si nás asi oblíbil",odpověděl odevzdaně Petr.Nevěřícně jsem setřásla jejich ruce s mých ramen."Jak můžete žertovat?!?Uvědomujete si,že tu můžeme umřít?",zakřičela jsem.To Tylu rozbrečelo ještě víc,pokud to teda bylo možné.Vzlykala na celé kolo,znovu mě rozbolela hlava.Byla jsem totálně mimo..
"Ty hnusná potvoro!!!!!Co po nás chceš?!?!Pusť nás!!!!",zakřičela jsem jako smyslu zbavená.Všichni ztichli."Prosím,nech toho",špitla Tyla.
"Ne!!!!!Budu si tu křičet jak dlouho chci a …..".Zmlkla jsem,něco zachrastilo."Co to bylo?",zavzlykala teď už i Marki
"PETRO,POZOR!!!!!",zakřičel Bill,impulsivně jsem zvedla hlavu.Velký,masivní strop,kterého jsem si před tím vůbec nevšimla,na mě padal.Nebyla jsem schopna pohybu.Cítila jsem,jak mě někdo strhl na zem.Ozvala se hrozivá rána a strop se roztříštil o podlahu na několik částí.Všude bylo plno prachu,začala jsem se dusit,protože jsem na prach alergická.Když prach konečně aspoň trochu ulehl,zaostřila jsem na ostatní.Všichni leželi na zemi a zírali střídavě na mě,na strop a na rozmlácený lustr,jakoby stále nemohli uvěřit tomu,co se stalo..Až po nějaké chvíli jsem si uvědomila,že někomu sedím na noze.Otočila jsem se,Bill na mě zíral s otevřenou pusou.Rychle jsem vstala.
"Málem tě to zabilo",pípla Zuzka.
"My tady všichni chcípneme,slyšíte?Ta věc,nebo co to je,nás tu pozabíjí!!!",zapištěla Tyla.
"Nevím,jak dál",řekla jsem zoufale.Pořád jsem si ještě nedokázala nějak uvědomit,že ani ne před dvěma minutami jsem mohla být rozmáčknutá.Chtěla jsem něco říct,když v tom jsem něco zaslechla.
"To je přece psí štěkot",vyhrkl Bill.Všichni byli v momentě na nohách.Slyšeli jsme hrozivý dusot obrovských tlap.
"Blíží se to k nám"zašeptal Tom….
Sovík
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama