close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě VII.

27. ledna 2007 v 10:20 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
…ťuk,ťuk o něco naléhavěji..Nic se neozývalo,tak Dan zaťal ruku v pěst a dost hlučně zabušil.Nic.Právě se napřahoval,že to zkusí znova,Tom mu však chytnul ruku:"Nikdo-tam-není,to tvoje bušení museli slyšet až u nás v Německu"převrátil oči."No,tak se otočíme a půjdem,ne?Přece se tam nebudeme vloupat,to je totiž nezákonné,jak moc dobře víme"vysvětlil nám s nadějí v hlase a velmi naléhavě Bill.Cítila jsem,jak mi ruka,kterou svíral Bill,pomalu odumírá.S námahou jsem se z ní vykroutila,Bill na mě vylekaně pohlédl,když však viděl,jak si ruku se zkřiveným obličejem masíruju,zrudl a otočil se ke mně zády.
Dan už na naše názory ohledně toho,zda má a nebo nemá otevřít,nečekal.Opatrně zatlačil do dveří,nic."Píchněte mi"houkl na kluky.Georg,Gustav a Petr se společně s ním zapřeli.Jen Bill zatvrzele stál opodál a nesouhlasně,se zkříženýma rukama,vrtěl hlavou."Takže ještě jednou na tři,raz…dva…tři"všichni námahou zkřivili obličej,ozvalo se tiché zapraskání a dveře se se strašidelným zavrzáním otevřely.V momentě nás do nosu praštil ohavný zápach plísně a ještě čehosi jiného,taky jakoby hniloba,ale trošku jiná…Oklepali jsme se odporem.Stáli jsme ve dveřích a zkoumavě jsme nahlíželi dovnitř.I když byla tma jak v pytli,něco nevysvětlitelného jakoby mdle ozařovalo místnost před náma.Rozeznávala jsem starodávný nábytek,krb,houpací křeslo(k mé hrůze se houpalo) a v koutě hozená porcelánová panenka.…Ačkoliv jsem byla vyděšená k smrti a klepala jsem se po celém těle,dostavil se i jiný pocit,zvědavost a vzrušení.Hnána neuvěřitelnou zvědavostí jsem jako první vkročila do domu.To ostatním dodalo odvahu a tak mě následovali.Sotva Bill,který byl poslední,překročil práh dveří,ozvala se hlasitá rána,jak se zabouchli."Já to nezavřel,fakt!!!!"zpanikařil Bill a začal ukazovat na kliku.Zuzka převrátila oči:"To byl jen průvan,uklidni se,prosím tě a nezmatkuj."Já jsem však zase začala být neklidná,žádný,ani sebemenší větřík venku nepovlával,tak kde by se tady vzal průvan?Snažila jsem se tyhle myšlenky vytěsnat z hlavy,bylo to ovšem dosti složité..
Rozhlíželi jsem se po místnosti,v chabém světle(vyzařující neznámo odkud) jsem dokázala rozeznat svíčky postavené na poličce."Máte někdo sirky nebo zapalovač?Zapálíme si svíčky"mávla jsem rukou směrem,kde stáli."Já mám"vytáhl Petr z kapsy zapalovač a natáhl se na polici pro sadu svícnů.Všechny jsme postupně zapálili.Celá místnost jakoby se rozzářila.Vypadala však ještě děsivěji,stíny plápolajících plamínku vrhaly na zaprášené zdi hrůzostrašné stíny."No,aspoň vidíme"řekla povzbudivě Markéta.A že bylo co vidět.Kruhová místnost,ve které jsem stáli byla velká a připomínala něco jako přijímací salón.Celý strop byl posetý dlouhými pavučinami.Police,stolky,taburetky a židle se "prohýbaly" pod silnou vrstvou prachu.Na jednom malém stolku mě zaujal popelník,došla jsem k němu a nevěřícně z něj vytáhla nedopalku od cigarety,obalenou v prachu."Koukněte na to"zavolal nás Dan a ukázal do výkladu starodávné skříně.Nebo teda do toho,co z ní zůstalo.Deska skla byla vymlácená a starožitné šálky byly rozbité.Když jsem se tak rozhlédla kolem,všimla jsem si,že vlastně všechno tady je jaksi rozházené.Sklopila jsem hlavu a pohlédla na podlahu,byla poseta roztřísněným sklem a porcelánem."Tady někdo byl před náma a raboval to tu"řekl znale Tom."Kdyby to tu někdo raboval,tak by snad něco vykrad,ne?Spíš mi přijde,že tu tomu dotyčnému nešlo o majetek,ale o pěkný bordel"promluvila po dlouhém mlčení Zuzka."A asi se to stalo už dost dávno,jen blázen by tu nechal takový "zlatý důl".Tohle jsou starožitnosti,
musejí vynést majland"řekl znalecky Gustav,když se rozhlédl kolem sebe."No ale telefon tu asi nemají"řekla jsem zklamaně."Ale ano,mají"ukázala Tyla do rohu.Tam,na malé taburetce,ležel telefon,starodávný telefon.Užasle jsme k němu všichni přistoupili.Pohlédla jsem na ostatní."Myslíte na to samé,na co já?"zeptala jsem se všech a pohlédla na ně."Jestli si myslíš,že funguje,tak to asi těžko.Nemá zapojení"ukázal Bill na zkroucenou šňůru telefonu,která se táhla někam za taburetku.To všechny přimělo,aby se otráveně otočili a začali zkoumat něco jiného.Já tam však stála a se zatajeným dechem zírala na telefon.Bill stál opodál a pozoroval mě.Pomalu,s třesoucí se rukou (proč se bože třesu?vždyť ten telefon je nefunkční),jsem zvedla sluchátko.Přiložila jsem si ho k uchu,jak jinak hluché.Zklamaně jsem ho chtěla položit zpátky,když v tom jsem tam něco zaslechla.S bušícím srdcem a zrychleným tepem jsem sluchátko opět přiložila k uchu…"Musíte si pospíšit…jen ty nejdůležitější věci…zradil….jste v nebezpečí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama