close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě VI.

27. ledna 2007 v 10:20 | Kosynka |  Příběh ze záhrobí: Touha po pomstě
Najednou,jakoby větřík,který do té doby vál,nepatrně ustál.Smích i hudba se vzdálily úplně,ale v uších mi pořád drnčela jejich hrůzná ozvěna.Cítila jsem,jak se všichni po celém těle třesou,nebyla jsem na tom o nic líp."Padejme odsud,utíkejme"zachraptěl z ničeho nic Bill.Nemusel nás dlouho vybízet,vzali jsme nohy na ramena a rozběhli se,neurčito kam.Ještě v životě jsem neběžela tak rychle jako teď.Neviděli jsme vůbec nic,před náma jen temnota a mlha.Jako první běžel Bill,já hned za ním.Najednou,zničehonic,prudce zastavil a já to do něj silou napálila,až sebou praštil na zem a já jsem letěla přímo na něj."Au"sykl Bill."Promiň"rychle jsem vstala a pomohla mu na nohy."To snad…co to je?",ozval se za mnou vyděšený a zároveň překvapený hlas.Prudce jsem se otočila.Všichni zírali před sebe na…
….Obrovský dům…Vypadal už docela zchátrale,rozhodně tam stál už nějaký ten pátek."Co tu dělá takový velký barák?"zašeptala Zuzka."Možná tam ještě někdo žije"zkusila Tyla a koukla na nás,co mi na to."Jsi normální,kdo by bydlel v takovém lese,z kterého se ani nemůžeš dostat"poklepal si na čelo Dan."Tak někdo tu určitě bydlel, sice kdysi dávno,ale bydlel.Nestojí tu nazdařbůh"řekla jsem."Jdeme dovnitř"navrhnul rozhodně Petr."Tam mě nedotáhnete ani v zubech"zaprotestovala Markéta a pomalu couvala nazpátek."Ty jsi magor,honí nás tady nějaká holka a ty se jí ještě cpeš do domu"převrátil oči Gustav."Jak víš,že to je její dům? "zeptal se Georg."No nevím,jen tak hádám,nemusí,prostě mi to přišlo na jazyk"řekl Gustav."No ale stát tady,v tomhle lese,taky není zrovna bezpečné"zaváhala Aduš a opatrně na nás pohlédla."Co blbneš?To je základní chyba všech hororů,zkoumat nějaké domy a podobně"řekla jsem naléhavě."Já v tomhle lese nebudu už ani minutu,já tam jdu prostě zaklepat a pokud nikdo neotevře,tak….tak si prostě otevřu sám.Nemůže to tam být horší než tady.A když nás tam půjde tolik,nemusíme se snad ani obávat,ne?"řekl klidně Daniel,jako bychom řešili nějakou kravinu a ne takovou vážnou věc,jestli jít do domu,u prostřed hrozivého lesa (ve kterém nás ještě k tomu straší nějaká holka) nebo nejít."Ježíš,tak jdeme,stejně nám už nic jiného nezbývá,možná tam najdem nějaký telefon"řekla s nepatrnou naději v hlase Markéta.Tak to mě teda rozesmálo,byl to ale takový podivný,děsivý smích,radši jsem ihned přestala."Takže je přehlasováno,jde se na průzkum "lesního domu",jak už si stačil Danny pojmenovat.Všichni se pomalu a mlčky šinuli k verandě,jen já a Bill jsme tam pořád stáli a s vytřeštěnýma očima na ně zírali."Jsou normální??!Nejsou,totální cvoci!!!Já myslela,že jen tak žertujou a oni né,fakt tam chtějí jít!!"začala jsem mírně panikařit a pohlédla na Billa,co on na ten spasný nápad."Já tam nejdu,prostě nemůžu"řekl s námahou.Klepal se víc než já,to způsobilo,že mi hlavou prolétla myšlenka"ten je teda statečný".Rychle sem ji ovšem "vytřepla"."Tak pojďte,vy strašpytli",mávnul na nás rukou Georg.Koukli jsme s Billem na sebe.Napřáhl ke mně ruku."Chytneš se mě?Cítím se tak bezpečněji",zeptal se a žalostně se na mě podíval.Chvíli jsem dělala,že strašně o tom přemýšlím,ale byla jsem ráda,že něco takového navrhnul."Dobře"řekla jsem a chytla se ho.Bill se chtěl na mě nejspíš usmát,vypadalo to spíš ale tak,jakoby dostal křeč do obličeje."Tak co tam tak dlouho stojíte,pojďte už,než se zas objeví ta holka"zakřičela na nás netrpělivě Zuzka.Nadechli jsme se a společně pomalu kráčeli k domu.V momentě jsem měla zpocenou ruku.Cítila jsem se,jako bych ji měla ve svěráku."Mohl bys trochu ubrat,rozdrtíš mi ruku"sykla sem skrz zaťaté zuby."Jo jo,jasně,eh,promiň"řekl nervózně Bill a povolil.Vystupovali jsme po schodech verandy.Po každém stoupnutí to nepříjemně zavrzalo a Billem to vždycky pořádně cuklo.Docela mě to znervózňovalo a začala jsem pochybovat,jestli se budu cítit líp,když se ho budu držet.Konečně jsme dospěli až na verandu k ostatním.Ti jenom na nás otráveně zírali a Tom si dokonce klepal na hodinky."Trvalo vám to deset minut,než jste se rozhoupali a nakonec k nám dolezli"vypálil na nás nevěřícně Tom."Bille,kde si byl,když se rozdávala statečnost? "převrátil oči Gustav a otočil se čelem ke dveřím.Bill si ho nevšímal,snažil se neklepat se tak,ale moc mu to nešlo.
"Tak já klepu"upozornil nás Dan.Všichni jsme napjatě a plní obav čekali."Ťuk,ťuk,ťuk….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama