…."nedopoví,protože si obě zakryjou pusu,začnou vyšilovat a já mám dojem,že má Marki snad i na krajíčku.Nemusí mi však nic říkat.Auto všechny čtyři pěkně osvětlí,ano,jsou to Tokio Hotel."To jsou Tokio Hotel"řeknou Tylí s Marki přiškrceným hlasem.Jsem docela mimo.Co dělají zrovna tady?Georg začne něco mluvit,je to ovšem německy a tahle řeč je pro mě španělskou vesnicí.Já holduju v angličtině a nakusuju i Italštinu.I na ostatních je vidět,že jsou dost zaskočeni,Zuzka se však vzpamatuje a něco mu odpoví.Umí perfektně německy,anglicky a já nevím,co ještě…I Dan s Petrem pozorně poslouchají,protože se němčinu taky učí.Jenom my,holky,tam zmateně těkáme z Georga na Zuzku."Co tu dělají,jak se tu vzali,co ti říká…?"vypálí Tyla nedočkavě.Zuzka se na tokiáky přitočí a něco jim zažvatlá.Ti jen váhavě odpoví a najednou,jakoby mi někdo vyndal špunty z uší,rozumím,co mluví.Zuzka je požádala,jestli by nemohli zkusit mluvit anglicky.Jde vidět,že v tom nijak zvlášť neholdujou,protože se na každé slovo soustředí."Já jsem Bill,tohle je můj brácha Tom a tohle Georg a Gustav"řekne celkem zbytečně."Já vím,já vás znám,miluju vaši hudbu"neudrží se Markéta a zasněně koukne na Billa.Tomu začnou mírně cukat koutky,my se taky začneme tlemit a pak se všichni rozesmějem.Zuzka však zvážní:"můžeme si teda zavolat?"zeptá se a koukne po klucích."Samozřejmě"řekne Gustav a vytáhne z kapsy mobil."Jak jinak bez signálu"odpoví zoufale Zuzka."To je zvláštní,ještě před chvíli jsem telefonoval"zarazí se Tom a zmateně se koukne na svůj mobil.I Bill a Georg vytáhnou svůj mobil,je to však úplně stejné."My vás vezmeme s sebou"řekne Bill,přimhouří oči a zadívá se na auto.Potom si nás všechny,jednoho po druhém přeměří pohledem,Zuzku,Aduš,Tylu,Marki(ta jen vzdychne)Petra,Dana a když skončí u mě,nechápavě zvednu obočí."Tam se naskládáme"řekne Georg,když si všimne,jak nejistě si Bill prohlíží nás a pak auto"Tak tu nestůjme a pojďme"zavelí zničehonic Tom,což způsobí,že všichni leknutím nadskočíme.To nás zase všechny rozesměje,do auta lezem ve veselé náladě.Naskládáme se tam úplně v pohodě,sedíme vzadu s Billem a Tomem,za volantem je Georg a vedle něj Gustav.Vzadu mají naskládány kytary a bubny."Tak co vy tady,v ČR?"zeptám a všichni zvědavě pohlédnou na Toma a Billa."No,je to takové složité,jedem za jednou holkou,má leukémii a je na tom dost zle,nezbývá jí moc času.Její maminka je moc zoufalá,proto kontaktovala našeho managera,jestli by nebylo možné,abychom zahráli jenom ji,na živo,že zaplatí jakoukoli částku.."odpověděl Bill a bylo vidět,že ho to dost vzalo."Manager však o tom nechtěl nic slyšet,prý že by to mohl říct každý a že na něco takového nemáme čas"ozval se zepředu Gustav a otočil se na nás."Byli jsme na něj tak naštvaní,že jsme vzali auto,naházeli dozadu nástroje a na vlastní pěst vyjeli,samozřejmě od té rodiny nic nechceme,tohle se nám nikdy nestalo a dost nás to vzalo"řekl smutně Tom a zahleděl se do země.My jen s otevřenou pusou poslouchali.Netušila jsem,že jsou tak ochotní,jet až sem k nám,aby zahráli nějaké nemocné holce.Dost to na mě zapůsobilo."To vás šlechtí"řekne tiše Aduš a my jen přikývnem."Udělal by to každý"mávl rukou Bill."Ti teda vůbec,všechny hvězdy nejsou takové"přidá se Tyla,pohlédne na Toma a usměje se.Ten jí její úsměv oplatí.
" Ta mlha nechce skončit"přeruší naše debatování ustaraný Georgův hlas."Ani ta divná cesta"doplní Petr a podívá se z okna."Neděste nás,vy paka!"řeknu naoko naštvaně.Bill se zasměje:"oni neděsí,jen konstatují,že…."větu nedořekne,poněvadž ho přeruší Gustavovo vyděšené "POZOR" a my,už podruhé za tenhle super den,….