O týden později,mě pustili domů...doma se nic nezměnilo...až na jednu podstatnou věc...už nejsem sama...každý den za mnou chodí Bill...chodí se mnou do školy i ze školy...."Deš na ten ples?"ptá se mě(za 3dny máme totiž ples v maskách)"Ty jo?"kývne..."Tak to já v tom případě taky"usměju se na něj...jen nemám co na sebe...leda že bych šla za služku...
o 3 dny později:
přehrabávala jsem se ve všech skříních,ale nic jsem nenašla...počkat!Dyť mám vlastně postel s úložným prostorem....do očí mi padli PŘENÁDHERNÝ šaty,co měla moje maminka na svatbě...nechci,aby mě někdo poznal.Z papíru si vystřihnu masku jako má Zorro(akorát bílou)a pošila jsem jí korálky,v barvě šatů...z vlasů jsem udělala vlnky a oblíkla jsem se do těch šatů...vypadala jsem jako maminka...přes sebe jsem hodila kabát(takovej ten co nosej úchylové z parků :-D)...každý nemusí vydět moje šaty před tím,než tam dojdu...když vystoupím z taxíku,vejdu do haly...dala jsem si záležet na chůzy po schodech...najednou všechny oči se otočili na mě...i reflektory...stála jsem uprostřed schodů jako opařená...najedou ke mě přiběhl nějakej bamburgr...:-D...Bill a nabídl mi rámě..."Si nádherná"šeptne mi a scházíme dolů...všichni koukají jenom na nás...Bill se zas odporoučel k baru...podle dechu už tam dneska byl několikrát...stála jsem uprostřed parketu...když si konečně taky hleděli něčeho jinýho než mě,přifrčelsi to ke mě Tom...evidentně nepoznal,že jsem to já...asi nikdo(kromě Billa) to nepoznal..."Smím prosit,má princezno?"políbil mi ruku...´popravdě bych mu ráda jednu vrazila ale smůla...vlastně.proč si tenhle večer neužít?