Myslím,že se mi povedlo na krátkou chvíli usnout a probudí mě až Tom.Pořád se mi točí hlava a naproti mě je doktor."Sundejte ji tričko,musím si ji poslechnout."Nedávají mi ty slova vůbec žádný význam,tak se zamračím a přemýšlím o tom.Tom mi pomalu svlíká tričko a až to udělá tak si mě doktor poslechne,strašně sebou trhnu jak ucítím ten studenej kov a pak jen zhluboka dýchám,a mezi tím vyprávím jakž takž co se stalo.Tom mi zase oblíkne tričko a doktor mi nakonec udělá výtěr z těch šrámů od prstýnků.Pak na patnáct minut odejde a mě se začne zas točit hlava a vidím nejmíň pět lustrů.Přisedne si ke mě Tom a podává mi ruku.Já se na ni podívám a zeptám se"A kterou si mám vybrat??"Se na mě podívá."Jak kterou?" "No tu zelenou se třema prstama nebo žlutou se šesti a nebo oranžovou s pěti?"Zacukaj mu koutky i když nechápu proč a dál se mi točí hlava."No tak třeba tu která se ti líbí nejvíc."Vyberu si pětiprstou oranžovou a ještě počítám prsty a pokaždý mi vyjde jiný číslo,ale je mi už líp až na tu hlavu.Pak přijde doktor a říká."Je to droga,měla jste štěstí,používají ji ganksteři pří bitkách nebo když....."Odmlčí se a dál nic neříká.Tom asi ví o co jde ,ale mě to vůbec nedochází.No a teď mluví k Tomovi."Další účinky neznáme,jen že se tomu člověku točí hlava,vidí jinačí barvy a všechno se mu plete."Odmlčí se."Také bude spát asi přes celý den,ale měl byste ji zbudit a dát ji aspoň něco malého k jídlu,stačí jogurt.Pak stačí jen čekat až se probere a bude v pořátku,ale je také možné že na všechno zapomene.Teď můžete jít."Už se můžu zvednout,takže mě Tom jen přidržuje,ale jak se dostanem ke schodům je to horší."Fíha ty jsou dlouhý."Povzdechnu si(Jsou tři)"Na to si musím sundat boty."Řeknu a shýbám se že si je sundám.Ale to mě Tom zas vezme do náručí a nepustí mě,až venku."Hmm...dík."Řeknu,jsem už celkem z tý drogy střízlivá.Pak mě vezme domů,kde je snad(rodičovská)schůzka."Páni vy vypadáte."Začnu se smát vypadaj jako rodiče co řešily že se jejich děcko ožralo a dělalo striptýz v nějakým baru."Jak ti je?"Vrhne se ke mě Verča a objímá mě."Jo celkem dobrý,jen ta hlava a jsem strašně úúúúnavená."Máchnu kolem sebe rukama,jak moc myslím.Ještě si vysloužím od každýho obejmutí na dobrou noc a pak mě jde Verča uložit.Převleču se,lehnu si do postele a po chvilce usnu.A spím......spím.......spím......a..........spím.
Někdo mě probouzí."Hm brrlkhááá."Ozve se ode mě,jsem unavená proč mě budí."Vstávej musíš se najíst a pak můžes spát jak dlouho chceš." "Slibuješ?"Zeptám se toho nebo těch dotyčnejch,ale místo odpovědi do mě začnou ládovat krupičnou kaši a nějaký pití.Až to dojím tak jsem jak balon a upadám do dalšího spánku."Gwendy?"Ozve se ještě než usnu a zase zamručím."My už jedem zas do Znojma,tak se měj a stavte se....zapaříme."Začnou se semnou loučit a objímají mě.Skoro to nevnímám a zas usínám a spím.
U OSTATNÍCH:
"Hmm,tak mi teda půjdem,mějte se."Řekne Rik a rozloučí se.Tak to udělaj všichni.Jsou už u auta a nastupují,když si Mel vezme Toma stranou a anglicky mu řekne."Bojuj o ni,nenech se jí odradit,chovej se normálně,běž do ní prostě tvrdě,nenech ji odejít bez odpovědi,dostaneš ji,ona je prostě taková….tvrdohlavá."Poplácá ho po zádech a odchází k autu.Tom na ni jen zírá."Díky"Řekne a rozloučí se.Pak už jen odjedou a zmizí v dáli.Všichni zalezou do obýváku a pořádně si promluvěj co se vlastně ráno stalo.Je už docela pozdě a Tom si jde lehnout ke mě,Verča s Billem jsou pořád ještě dole a diskutujou."Oni to maj mezi sebou fakt krutý,jsem ráda,že tě mám."Přitulí se Verča k Billovi a pořádně ho obejme."Já jsem ještě radši."Políbí ji."Jak já jsem šťastná/ý"Pomyslí si oba zároveň,ale nahlas to neřeknou.Pak si jdou taky lehnout.
**********************
Začnu se převalovat,pomalu ale jistě se probouzím až mám oči do kořán.Jsou čtyři ráno a já si říkám jak jsem se octla v posteli a co vedle mě dělá Tom.Vstanu a zděsím když mě zapálí v té ráně co mám na obličeji,pomalu na ní šáhnu a hned si vybavím toho chlapa,ale..........d...dál nic,všechno je mlhavý,snad ne.....při tom pomyšlení se otřepu a zmocní se mě úzkost.Snažím se na něco vzpomenout,ale nejde to.Otevřu svoje gigantický okno a začnu koukat jak svítá,zpustí se mi proud slz a pořád přemýšlím,vybavuju si jak jsem se chtěla omluvit Tomovi,pak toho chlapa,jak mě drží za ruku a pak mi dá dělo dál mám okno,ale......to ne,ještě si vzpomenu na nemocnici,takže........je to pravda začnu zase vzlykat,že jsem svý poprví prožila s nějakým úchylem .Zhroutím se na zem kde pořád brečím.Zvednu se a začnu koukat na skoro už průsvitnej měsíc."Proč????Proč já???"Koukám na něj a pak na zem a zase na něj,jsem v prvním patře,to bych si akorát něco zlomila pomyslím si.Najednou na rameni ucítím něčí ruku a otočím se.Je to Tom a začne na mě vykuleně koukat."Co se ti stalo,proč brečíš?"Je ticho. "Já nevím,to ten chlap,nic si nepamatuju,on.....on mě...mí poprví...."Začnu zas brečet."Znásilnil mě??!!!!"To slovo neříkám ani normálně přijde mi takový hnusný takže to ze sebe dostávám ze všech sil. "Ne-e neboj,nic se nestalo."Zatřásne se mnou."Jo a jak to jako můžeš vědět!!!"Vykřiknu na něj."Řekla jsi mi to a aj doktorovi,on tě prohlídl,nic se nestalo."Podívám se na něj s otazníkem v očích."Já ti nic neříkala."A při tom nakloním hlavu na stranu. "Neboj se a věř mi jsi v pořádku."Konejší mě."Vážně." "Jo" "Díky"Obejmu ho a hned ho zas pustím,protože nevím jak se k němu mám chovat,na to co jsem o něm řekla si pamatuju."Víš Tome,pamatuju si,.........chtěla jsem se ti omluvit,....neměla jsem to říka, vím že to není pravda,že jsi...děvkař,promiň."Teď mě obejme a já mám hlavu na jeho holý hrudi,má jen tepláky."To je dobrý."Ale já se od něj zas odtáhnu."Tome,ale to nic neznamená,...víš mezi náma,já nevím,dej mi čas."A zas ho obejmu.Je mu to líto a mě taky,ale potřebuju čas a on určitě taky.
Gwendy
Někdo mě probouzí."Hm brrlkhááá."Ozve se ode mě,jsem unavená proč mě budí."Vstávej musíš se najíst a pak můžes spát jak dlouho chceš." "Slibuješ?"Zeptám se toho nebo těch dotyčnejch,ale místo odpovědi do mě začnou ládovat krupičnou kaši a nějaký pití.Až to dojím tak jsem jak balon a upadám do dalšího spánku."Gwendy?"Ozve se ještě než usnu a zase zamručím."My už jedem zas do Znojma,tak se měj a stavte se....zapaříme."Začnou se semnou loučit a objímají mě.Skoro to nevnímám a zas usínám a spím.
U OSTATNÍCH:
"Hmm,tak mi teda půjdem,mějte se."Řekne Rik a rozloučí se.Tak to udělaj všichni.Jsou už u auta a nastupují,když si Mel vezme Toma stranou a anglicky mu řekne."Bojuj o ni,nenech se jí odradit,chovej se normálně,běž do ní prostě tvrdě,nenech ji odejít bez odpovědi,dostaneš ji,ona je prostě taková….tvrdohlavá."Poplácá ho po zádech a odchází k autu.Tom na ni jen zírá."Díky"Řekne a rozloučí se.Pak už jen odjedou a zmizí v dáli.Všichni zalezou do obýváku a pořádně si promluvěj co se vlastně ráno stalo.Je už docela pozdě a Tom si jde lehnout ke mě,Verča s Billem jsou pořád ještě dole a diskutujou."Oni to maj mezi sebou fakt krutý,jsem ráda,že tě mám."Přitulí se Verča k Billovi a pořádně ho obejme."Já jsem ještě radši."Políbí ji."Jak já jsem šťastná/ý"Pomyslí si oba zároveň,ale nahlas to neřeknou.Pak si jdou taky lehnout.
**********************
Začnu se převalovat,pomalu ale jistě se probouzím až mám oči do kořán.Jsou čtyři ráno a já si říkám jak jsem se octla v posteli a co vedle mě dělá Tom.Vstanu a zděsím když mě zapálí v té ráně co mám na obličeji,pomalu na ní šáhnu a hned si vybavím toho chlapa,ale..........d...dál nic,všechno je mlhavý,snad ne.....při tom pomyšlení se otřepu a zmocní se mě úzkost.Snažím se na něco vzpomenout,ale nejde to.Otevřu svoje gigantický okno a začnu koukat jak svítá,zpustí se mi proud slz a pořád přemýšlím,vybavuju si jak jsem se chtěla omluvit Tomovi,pak toho chlapa,jak mě drží za ruku a pak mi dá dělo dál mám okno,ale......to ne,ještě si vzpomenu na nemocnici,takže........je to pravda začnu zase vzlykat,že jsem svý poprví prožila s nějakým úchylem .Zhroutím se na zem kde pořád brečím.Zvednu se a začnu koukat na skoro už průsvitnej měsíc."Proč????Proč já???"Koukám na něj a pak na zem a zase na něj,jsem v prvním patře,to bych si akorát něco zlomila pomyslím si.Najednou na rameni ucítím něčí ruku a otočím se.Je to Tom a začne na mě vykuleně koukat."Co se ti stalo,proč brečíš?"Je ticho. "Já nevím,to ten chlap,nic si nepamatuju,on.....on mě...mí poprví...."Začnu zas brečet."Znásilnil mě??!!!!"To slovo neříkám ani normálně přijde mi takový hnusný takže to ze sebe dostávám ze všech sil. "Ne-e neboj,nic se nestalo."Zatřásne se mnou."Jo a jak to jako můžeš vědět!!!"Vykřiknu na něj."Řekla jsi mi to a aj doktorovi,on tě prohlídl,nic se nestalo."Podívám se na něj s otazníkem v očích."Já ti nic neříkala."A při tom nakloním hlavu na stranu. "Neboj se a věř mi jsi v pořádku."Konejší mě."Vážně." "Jo" "Díky"Obejmu ho a hned ho zas pustím,protože nevím jak se k němu mám chovat,na to co jsem o něm řekla si pamatuju."Víš Tome,pamatuju si,.........chtěla jsem se ti omluvit,....neměla jsem to říka, vím že to není pravda,že jsi...děvkař,promiň."Teď mě obejme a já mám hlavu na jeho holý hrudi,má jen tepláky."To je dobrý."Ale já se od něj zas odtáhnu."Tome,ale to nic neznamená,...víš mezi náma,já nevím,dej mi čas."A zas ho obejmu.Je mu to líto a mě taky,ale potřebuju čas a on určitě taky.
Gwendy