Musím říct,že když jsem s Verčou tak jsme jak stádo sarančat sníme na co přijdeme.Hladově se pustíme do přeplněnýho stolu,ale za chvilku někdo zvoní.S plnou pusou řeknu že jdu otevřít.Za dveřma stojí Tom s Billem,rukou jim pokynu ať jdou dál a mířím si to do kuchyně a pustím se zas do jídla.Verča se na mě tázavě podívá."Bill s Tomem."Řeknu jí,ale to už se přesvědčí sama protože zrovna vejdou a valí bulvy na naší hostinu.Bill si stoupne za Verču a Tom za mě.Víme co chtěj udělat,tak se jen připravíme.Už se přes nás nahýbaj,že si něco vezmou a když už to skoro držej v ruce tak je plesknem přes ruce a dvojhlasně řeknem."Naše."A jakoby zakryjeme rukama stůl a pak se rozesmějeme.Oba se na sebe podíváj a pak na nás udělaj psí oči."No tak jo"Řeknu a šoupnu se.Nakonec po nás zbydou jen zašpiněný talíře.Nahážeme je do myčky a něco stejně musíme umýt ručně protože se to tam všechno nevejde.Kluci nám navrhnou jestli se nechceme projít.Příjmeme to a už se chytáme ven.Chvilku se jen tak procházíme když narazíme na Bilbord kde jsou Usmažený kuřecí prsíčka je to reklama na nějakej obchod.Zastavíme se a s Verčou myslíme na to stejný."Kluci nemáte hlad?"Zeptám se.Oba na mě vyvalej bulvy"No jo dodá Verča,taky bych něco zakousla."Ale vždyť jsme teprve jedly a toho jídla co jste udělaly."Jo ale vy jste nám to snědly."Šťouchnu Toma loktem do žeber."Teda ,ale do vás bych to neřekl,vypadá to spíž jako kdybyste vůbec nejedly."Řekne Bill a prohlíží si naše postavy."No to víš to dělá to TEA-BO."Vysvětlím mu."Co to???"vyvalí na mě zas bulvy Tom.
!To neřeš odbyje ho Verča to bys nepochopil,ale jestli chcete tak dneska máme první tréning,tak můžete jít s náma."Jo jasn....."Nedopoví to Tom protože mu skočím do řeči."Cože už dneska???!!!já úplně zapomněla." "Jo dneska."
"Hmmm,tak jo a co to jídlo??"Zeptám se a hladím si břicho.Všichni se na mě kouknou jak na dementa a pak se začnou smát."Tak asi půjdem."Procházíme městem a ještě si prohlídneme pár míst,parků a obchodů a pak zapadnem do McDonalda.Zatím se dohodneme co si dáme a pak ještě čekáme než k nám někdo přijde."Konečně."Oddychnu si když už vidím,že k nám někdo jde.Bill se ujme vedení a diktuje."Takže prosili by jsme čtyřikrát maxi hranolky se salátem a čísburgry a dvě koly"nadechne se."Dobře hned to bude"Řekne mu číšník,ale Bill ho zastaví a řekne"To není všechno to je jen pro slečny,my si dáme dvakrát hranolky, hamburger s kečupem a taktéž kolu."
Číšník si mě a Verču změří pohledem a já mu věnuju andělske úsměv,že už jako může jít.Dál to neřešíme a povídáme si o našich zájmech,teda spíš se vyptává Verča Billa a naopak protože my s Tomem o sobě víme hodně."Hurá jídlo."Zavýskne Verča."To to ale trvalo."Neodpustím si poznámku a pouštím se do jídla.Tom s Billem na nás jen neuvěřitelně vejraj co se do nás všechno vejde.Spolknu sousto a upozorním Toma"Jestli ti to nechutná tak ti s tím klidně pomůžu jestli chceš."Tom se podívá na svůj tác a pak na mě."Ne to nebude potřeba a je přichystanej bránit svůj příděl.Jen se usměju a zas se pustím do jídla.Je to zajímavý,ale vždycky s Verčou máme každý jídlo stejně rychle snězený i tohle a jsme rychlejší než kluci.A přitom se furt Verča baví s Billem.Najednou se k nám Bill otočí"A co vy jste tak zaražení,to si nemáte co říct?" "Víš,že ani ne??Já o něm vím všechno a on o mě taky."Odpovím mu znuděně."No ha ha ha tak ty možná o něm víš něco,ale ne všechno a vy se znáte jen chvilku tak jak by mohl o tobě něco vědě."Výtězoslavně se na mě koukne jako kdyby objevil Ameriku."Ty jsi ale trotl,tak se na něco zeptej co bys měl vědět jen ty."Verča na Billa koukne jako,že nemá šanci,že je pravda,že vo sobě všechno víme."Asi neví,že se známe jeden a půl roku" pomyslím si a čekám na co se zeptá.Nejdřív se zeptá Toma kolik jsem měla kluků a jestli jsem s někým spala."Panebože"picnu se do hlavy takový debilní otázky.Tom odpoví"Za tenhle rok jich měla 5 a teď má Marka,no teda není to tak úplně její kluk jsou jen něco víc než lepší kámoši,ale láska to prej není a pokud vím tak se s nikým nevyspala."Bill se na něj jen nechápavě podívá a Verča mu odkejvá že je to pravda,pak se zas ptá mě a když mu na některý otázky odpovíme tak mu radši už řeknem odkud a jak dlouho se známe než ho napadne nějaká volovina."A ty mi nic brácha neřekneš."Vyčítá mu Bill.Nakonec po tom co nás ujistí,že jim to vynahradíme tak za nás zaplatí.Zaskočíme ještě dom pro cvičební úbory.A kluci nás zavedou do domu kde se prováděj všechny různý koníčky jako aerobic,judo a především TEA-BO.Je to jak zvládnout svý city ovládat svou mysl aby vás nic nevyvedlo z míry a dokonale znát svý vlastní tělo a k tomu se učíte bojový umění.
Převlíknem se a seznámíme se s naším trenérem,kluci sedí na lavičkách a pozorujou co to to TEA-BO je.Je nás tam žalostně málo a musím říct,že jsme nejlepší,všichni jsou teprve na první úrovní,ale my už jsme v úvodu třetí a poslední a proto nás má trenér nejradši
Docela se u toho zapotíme.Až skončíme je nám jako kdyby nás přejel náklaďák,zajdem se převlíct"Ty jo ta třetí úroveň to je ale nakládačka co?" "No to teda jo"odpovím a popadám dech.Venku už na nás čekaj kluci.
Gwendy
!To neřeš odbyje ho Verča to bys nepochopil,ale jestli chcete tak dneska máme první tréning,tak můžete jít s náma."Jo jasn....."Nedopoví to Tom protože mu skočím do řeči."Cože už dneska???!!!já úplně zapomněla." "Jo dneska."
"Hmmm,tak jo a co to jídlo??"Zeptám se a hladím si břicho.Všichni se na mě kouknou jak na dementa a pak se začnou smát."Tak asi půjdem."Procházíme městem a ještě si prohlídneme pár míst,parků a obchodů a pak zapadnem do McDonalda.Zatím se dohodneme co si dáme a pak ještě čekáme než k nám někdo přijde."Konečně."Oddychnu si když už vidím,že k nám někdo jde.Bill se ujme vedení a diktuje."Takže prosili by jsme čtyřikrát maxi hranolky se salátem a čísburgry a dvě koly"nadechne se."Dobře hned to bude"Řekne mu číšník,ale Bill ho zastaví a řekne"To není všechno to je jen pro slečny,my si dáme dvakrát hranolky, hamburger s kečupem a taktéž kolu."
Číšník si mě a Verču změří pohledem a já mu věnuju andělske úsměv,že už jako může jít.Dál to neřešíme a povídáme si o našich zájmech,teda spíš se vyptává Verča Billa a naopak protože my s Tomem o sobě víme hodně."Hurá jídlo."Zavýskne Verča."To to ale trvalo."Neodpustím si poznámku a pouštím se do jídla.Tom s Billem na nás jen neuvěřitelně vejraj co se do nás všechno vejde.Spolknu sousto a upozorním Toma"Jestli ti to nechutná tak ti s tím klidně pomůžu jestli chceš."Tom se podívá na svůj tác a pak na mě."Ne to nebude potřeba a je přichystanej bránit svůj příděl.Jen se usměju a zas se pustím do jídla.Je to zajímavý,ale vždycky s Verčou máme každý jídlo stejně rychle snězený i tohle a jsme rychlejší než kluci.A přitom se furt Verča baví s Billem.Najednou se k nám Bill otočí"A co vy jste tak zaražení,to si nemáte co říct?" "Víš,že ani ne??Já o něm vím všechno a on o mě taky."Odpovím mu znuděně."No ha ha ha tak ty možná o něm víš něco,ale ne všechno a vy se znáte jen chvilku tak jak by mohl o tobě něco vědě."Výtězoslavně se na mě koukne jako kdyby objevil Ameriku."Ty jsi ale trotl,tak se na něco zeptej co bys měl vědět jen ty."Verča na Billa koukne jako,že nemá šanci,že je pravda,že vo sobě všechno víme."Asi neví,že se známe jeden a půl roku" pomyslím si a čekám na co se zeptá.Nejdřív se zeptá Toma kolik jsem měla kluků a jestli jsem s někým spala."Panebože"picnu se do hlavy takový debilní otázky.Tom odpoví"Za tenhle rok jich měla 5 a teď má Marka,no teda není to tak úplně její kluk jsou jen něco víc než lepší kámoši,ale láska to prej není a pokud vím tak se s nikým nevyspala."Bill se na něj jen nechápavě podívá a Verča mu odkejvá že je to pravda,pak se zas ptá mě a když mu na některý otázky odpovíme tak mu radši už řeknem odkud a jak dlouho se známe než ho napadne nějaká volovina."A ty mi nic brácha neřekneš."Vyčítá mu Bill.Nakonec po tom co nás ujistí,že jim to vynahradíme tak za nás zaplatí.Zaskočíme ještě dom pro cvičební úbory.A kluci nás zavedou do domu kde se prováděj všechny různý koníčky jako aerobic,judo a především TEA-BO.Je to jak zvládnout svý city ovládat svou mysl aby vás nic nevyvedlo z míry a dokonale znát svý vlastní tělo a k tomu se učíte bojový umění.
Převlíknem se a seznámíme se s naším trenérem,kluci sedí na lavičkách a pozorujou co to to TEA-BO je.Je nás tam žalostně málo a musím říct,že jsme nejlepší,všichni jsou teprve na první úrovní,ale my už jsme v úvodu třetí a poslední a proto nás má trenér nejradši
Docela se u toho zapotíme.Až skončíme je nám jako kdyby nás přejel náklaďák,zajdem se převlíct"Ty jo ta třetí úroveň to je ale nakládačka co?" "No to teda jo"odpovím a popadám dech.Venku už na nás čekaj kluci.
Gwendy