Čekala jsem že mi třeba vrazí facku nebo mi dá pěstí (čož by nebyla žádná novinka…), ale to co udělal rozhodně NE!!! On si na mě rozkročmo sednul a ohnul se k mýmu uchu a zašeptal…
"Proč mě tak provokuješ…"
"C-co?"
"Kdo to má vydžet…Já tě chci nenávidět a nenávidím tě, tak mi to neztěžuj…" pošeptá mi znova a koukne se mi do očí a odejde… jsem naprosto konsternovaná… bill se vrítil asi po půl hodině a tvářil se nešťastne, ale potom se všechno urovnalo a bylo nám zase hej…
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI::::::::::::::::::::::::::::::::::
(Holky já tam ty prázky psát nebudu to by byla nuda, takže rovnou přeskakuju, doufám, že neva, ale aspoň tam bude ten učitel… :c) )
"Ach jo už je po prázdninách" zasmutním a vzpomenu si na ty slastné dny odpočinku a nic nedělání a randění s Billem, ano stále jsme s Billem spolu, ale poslední dobu nám to skřípe a já jsem neustále podrážděná, ale asi ho pořád miluji a dred mi je trnem v oku, Alex je nějaká divná a skoro se mnou nemluví ani o dredovi nebásní a já nemůžu zjistit, proč!!!! žádný odpoledne nemá čas a pořád někomu píše smsky…Ale asi jsem paranoidní…asi se vyléčila z lásky k zablešenci…
"tak děcka sedněte do lavic…" zavelí Könh a nenávistně se koukne na mě…no jo takto na mě kouká pokaždé od tý doby…
"takže tady máte rozvrh a musím vám říct opět školní řád bla bla bla…" vypla jsem příjem…
"HOFFMANNOVÁ!!!!" zakřičí profík (jo houby kamarád pěknej ras to je…vylejvá si vztek, protože jsem nám nenechala zničit život…)
"Sakra nekřičte do těď jsem hluchá nebyla, ale po tomhle teda nevím…" zahalekám a jsem naštvaná, protože jsem to čekala jinak…jsem naivní já vím…
"CO SI TO DOVOLUJETE, PRÁZDNINY UŽ SKONČILI, TAK SE PODLE TOHO LASKAVĚ CHOVEJTE…" zařve a zrovna zvoní na konec hodiny…
"Ano prázdniny opravdu skončili a všechno ostatní skončilo taky pamatujete??? tak táhnetě k čertu, když se přes to nedokážete přenést…" vmetu mu do obličeje a uteču na chodbu…
"Bibi… No tak Bibi stůj…" volá a nakonec za mnou vyběhne na chodbu a dožene mě až před jeho kabinetem, který je na druhý straně chodby…
"Můžem si promluvit???" zeptá se a zatáhne mě do jeho kabinetu…
"Proč???" zeptám se ho a najednou ve mně vzplane plamen nenávisti a mám pocit, že on může za všechno co se děje mez mnou a Billem…je to blbost já vím, ale co dělat když jsem zoufalá???
"Já…víš já nevím…" vypadne z něj…
"tak milost pán neví…" začnu se do něj navážet a vykřičím na něj věci, který bych nikdy neřekla a už vůbec abych je myslela vážně a přesto se ve mně vzbudilo i něco jiného…
"JSI STRAŠNÁ MRCHA…" zakřičí a povalí mě na zem, snad aby měl pocit převahy.
"CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ???" zakřičím…
"Proč mě nutíš abych tě nenáviděl…ů řekne a zrychleně dýchá z tý hádky…
"Tsss…Já myslela že tohle ti problémy nedělá…" pohrdlivě se mu vysměju do obličeje a zárověn se snažím vyprostit, jenže na mě nalehne a já se už nemůžu ani hnout a naše obličeje jsou od sebe vzdáleny tak pět centimetrů a já cítím na tváři jeho horký dech a mám co dělat, abych nepropadla panice, protože ve mně právě kolují dva protichůdné pocity… Nenávist a vášen… ne láska, ale vášeň… Billa miluji, to vím na sto procent, ale Petr ve mně najednou dokázal rozproudit krev a zvednout mi tlak a mám pocit, že se neudržím a žačnu ho líbat nebo se neudržím a rozbiju mu držku…
"Neprovokuj!!!" napomene mě a ještě se přiblíží, takže se skoro dotýkáme rtama…
"Copak tvoje ego zlého hocha se bortí???" snažím se ho namíchnout, aby se ze mě zvedl a předešla tak nevyhnutelnému…A došlo k tomu…mi..teda on mě… no prostě jsme se začali líbat tak vášnivě a vroucně, jak to jen šlo a dávali jsme do toho jak nenávist a vztek (to jsem ho kousla do rtu…dobře mu tak..), ale i chtíč…Ani nevím jak jsme to dokázali, ale najdenou jsme stáli opřený o skříň a já jsem měla obtočený nohy okolo jeho pasu a pak jsme neměli ani jeden tričko a propadla jsem asi peklu…Bože můj… Jenže i balada jendou končí a zrovna když jsem se oddávala jeho polibkům na krk, tak jsem si všimla postavy mezi dveřmi…nejdřív mi hlavou bliklo, že nezamkl a potom, že ta postava je…panebože…to je BILL…
"BILLE…" vykřiknu a vysmeknu se Petrovi z náruči, jenže pak uvidím tu strašnou bolest v Billových očích a mám pocit jako kdybych si zarazila dýku do srdce…já ho ranila… tak strašně moc ranila…
"Bille…" kuňknu a slzy si prorážejí cestičku po tvářích a když mi skane první slza na zem, jako by se čas zastavil a byli jsme jenom já, Bill a ta bolest…jsem vrah…VRAH…já jsem zabila jeho lásku ke mě… Proč jenom tak stojí a nic neříká a jenom mu na zem padají ty slzy bolesti…slzy za který můžu já… já jsme rozplakala svojí lásku… člověka, který by trpět neměl a trpí…
"Proč???" zašeptá…
"TAK SAKRA PROČ???" rozkřičí se na mě a já nic neříkám…já nemám už právo cokoliv mu říkat,vím to…
"UDĚLAL JSEM PRO TEBE PRVNÍ I POSLEDNÍ A TY SE MI TAKHLE ODMĚNÍŠ??? COPAK BYLA VŠECHNO JENOM LĚŽ???
"ne" zašeptám…
"JÁ MYSLEL, ŽE MĚ DOOPRAVDY MULUJEŠ A TYS TO JENOM HRÁLA…NIKDY TI TO NEZAPOMENU TY KURVO…KOLIK SI JICH MĚLA, KDYŽ JSEM JEZDIL HRÁT, TY MRCHO, NIKDY TI TO NEZAPOMENU…NENÁVIDÍM TĚ…NENÁVIDÍM…LITUJU DNE KDY JSEM TĚ POTKAL, VŠECHNO BYLA LEŽ,TÁHNI K ČERTU, DÍVEJ SE MI DO OČÍ NEBO ANI TO UŽ NEDOKÁŽEŠ???"
"Bille prosím…" hlesnu neslyšně…
"Proklínám tě…" zasyčí a odejde…
"nééé" vykřiknu a zhroutím se na zem a nic nevidím přes clonu slz…
(SISSI)