A to překvápko je fakt dost drsný… Totiž, aby jste rozuměli přišla jsem domů a naskytl se mi vážně úžasný pohled. Můj táta (švihácký čtyřicátník) tam zběsile trsal na MOJÍ nejoblíbenější kapelu Finntroll (tj. finskej metal) a když jsem ho spatřila jak dělá velmi, ale opravdu velmi neslušné pohyby pánví dopředu a dozadu, dostala jsem takovej výtlem, že jsem hubou vytírala podlahu…
"T-Tatíííí hahaha to… to… ty vole to nejde… chachacha… bože dej mi sílu tohle se hahahaha tohle se mnou asi švihne…"
"No co jsem si chtěl poslechnout co vlastně posloucháš a tohle se mi zalíbilo"
"Tati a nejsi na to už moc starej???"
"Jsi nějaká chytrá, nejsi náhodou posraná??? Já a starej nikdy, já jsem jenom dospělej…"
"Aha no jo vlastně, já zapomněla" ušklíbnu se, protože jestli se dospělák chová jako táta tak já jsem anglická královna. "Jo a tati, zítra jedu na ten školní výlet dáš mi penízky???" zamrkám.
"Nic nebude! Hlady budeš!" setře mě papíno
"Tatííííííí……Tak já ti dneska neudělám k večeři lasagne!!!" Vím je to vydírání, ale tohle jediný na tátu platí, on je trošku jako Garfield.
"Kolik, že to potřebuješ???" Zatváří se snobsky a to nevydržím, protože on byl snad v minulým životě komik.
"No prostě potřebuju peníze na 3 dny, kolik mi dáš tolik si vezmu, já si jdu nahoru sbalit a pak ti udělám véču."
"tak jo… Jo a Bibi, potřeboval bych s tebou při večeři probrat něco moc důležitého…"
"O.K."
V pokoji moje balení vypadalo následovně…hygiena (to je jasná věc), ale problém byl s hadrákama, takže jsem si vzala to na co jsem náhodně ukázala do skříně sice nevím na co budu v červenci potřebovat huňatej svetr a šálu, ale když náhodně tak náhodně…
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::Večéééééééře:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"MLASK,MLASK….. to je dobrůtka…" pochvaluje si tatík a znova upadl ksichtem do talíře.
"No tak já si myslela, že si se mnou potřebuješ promluvit."
"Jo… hm… hele víš, že mám přítelkyni o tý jsem ti přece minulý týden říkal, že? no a ta…"
"PŘÍTELKYNI???? JAKOU PŘÍTELKYNI!!! JÁ O ŽÁDNÝ NEVÍM, TEDA JAKO NEVADÍ MI TO, ALE JSEM RÁDA ŽE JSI MI TO ŘEKL, FAKT DÍK…"
"Jaj.. já ti to vážně neřekl??? NO tak teď už to víš a ona by se k nám, když budeš teď pryč přistěhovala…"
"Jako tati jak dlouho s ní chodíš???"
"1 měsíc….To je dost dlouhá doba ne?"
"Dlouhá doba??? Si děláš pr…teda srandu ne???"
"Ne a už jsem řek nebudeme se dohadovat a teď jdi spát…"
"FAJN"
"Fajn"
"DOBROU."
"Dobrou. a netřískej těma dveřmi tolik."
V pokoji si v hlavě ještě probírám náš rozhovor…. "Je normální??? doufám, že to nebude nějaká pipina a…a…zíííííív… doufám, že nebude blb-blběj zíííív blbější než já to by byla opravdová tragédie… zíííív… chrrrrrr chrrrrrr"
SUCH A LONELY DAY AND IT'S MINE. THE MOST LONE… PRÁSK…
"Tak ten budík už si nezahraje…. Ješkovi varlata teď se sebou ještě něco udělat.. co na sebe? kašlu na to, vždyť je to fuk třeba džíny a tílko…ksicht vypadá stejně blbě i když se namaluju, takže stejně skončím jenom u lesku a možná, ale jenom možná u řasenky…
Sbaleno mám, prachy jsou na stole, tak fajn můžu vyrazit, musím vám teda jako říct, že vypadám spíš jako krosna s nožičkami než cokoliv jiného…
"No sláva, že jdeš…" uvítá mě hezky Alex.
"Ahoj… Jo jo spalo se mi dobře, díky za optání.." ušklíbnu se na ní….
"Dneska je váš špatný den Hoffmannová.." řekne mi profesor do ucha ani nevím, kde se za mnou tak najednou vzal..
"Proč jako myslíte???"
"Protože když jste přišla takto poždě, tak vám s Alex zbyli poslední dvě místa na pěti sedačce vzadu." ušklíbne se.
"Ale to vůůůůbec nevadí já to tam mám nejraději." (teda jako samo, že nemyslím sex, ale jako jízdu)
"Tak to vám nebude vadit, že spolu s vámi tam sedí Sebastian Süss a dokonce i pán Bill Kaulitz a i dokonce… představte si to Nikolo i váš oblíbenec.. Tom Kaulitz."
"Ty vole a kurva… to si ze mě dělá prdel, že jo? Alex řekni, že jo." syknu kámošce do ucha, ale její odpověď je bohužel záporná…
"No super, tak pojď jdem dovnitř…" smířím se s tím a nahrnu se do busu, kde zjistím, že Alex si vycucaně dala věci na sedadlo co nejdál od Toma, protože mě chce naštvat…
"Ne…"
"Jo budeš muset…"
"Ne já vedlě něj sedět nemůžu vždyť se mi z něj ještě udělá blbě a navíc líbí se tobě ne mě"
"Musíš…"
Si zlá.."
"Já vím." zaculí se na mě ta bytost o který jsem vám tvrdila, že je to moje nejka… začínám si myslet, že jsem kecala.
"Čau kotě" pozdraví mě ten dredatej pošuk.
"No. nazdar kvichte...Opovaž se na mě behěm cesty jedinkrát podívat, promluvit na mě nebo nedej bože, abys na mě hrabal… Jestli uděláš jedno s toho, tak ti nakopu koule tak, že si už nikdy nevrzneš ani s Ančou dlaňovkou…" usměju se na něj mile, leč vražedně..
"O.k,O.k…" stáhne se, ale ten vůl během cesty usnul stejně jako polovina busu a regulérně si položil hlavu do mýho klína…
"No ty si hovado to svět neviděl…"mumlám si sama pro sebe a pak mě to trkne..