close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Bohatství nebo láska??? XVI.

24. ledna 2007 v 7:26 | Kosynka |  Bohatství nebo láska???
Letím od někoho koho strašně moc miluji kvůli někomu koho jsem v životě neviděla a koho už teď nenávidím… Nenávidím Cheranda! Nenávidím ho!!!
-----------------------------Bill---------------------------
Sedím v letadle, na uších mám mp3, mám zavřené oči a přemýšlím… Skoro před čtyřmi měsíci Annie odletěla… Bylo to strašný… Z dovolené už jsem potom nic neměl i když se mě Tom se Sárou snažili rozptýlit… Pořád jsem na ni musel myslet… Ten den, co odletěla jsem byl zavřený v pokoji a nechtěl jsem s nikým mluvit… Několikrát za mnou byl Tom jestli s nimi nechci jet na výlet nebo jestli nemám hlad… Navečer za mnou přišla Sára… Sedla si na postel a řekla: "Tohle mi dala Annie těsně předtím než odletěla a řekla mi abych ti to dala…" Potom mi dala něco do ruky, zvedla se a odešla… Podíval jsem se, co to je a zjistil jsem, že je to řetízek s přívěskem delfína… Začaly se mi lesknout oči… "Annie…" zašeptal jsem… Byla tak daleko… Otevřu oči, vezmu do ruky řetízek, který se mi houpe na krku a zadívám se na přívěsek, který teď zdobí můj krk… Dříve patřil Annie… Bože, já ji tak miluju! I po takový době! Nedokázal jsem na ni zapomenout a mám pocit, že to nebude možné nikdy… Annie se mi vryla do srdce a to už nikdo nikdy nezmění… "Vystupovat. Už jsme tady, brácha." ozve se najednou Tomův hlas a vytrhne mě z mých myšlenek, ze vzpomínek a z obrovského smutku a samoty, který cítím v srdci… Prodírám se letištní halou a rozhlížím se… Tady jsem poprvé poznal Annie… Tehdy jsem se tvářil jako kakabus a byl nepříjemnej… Potom se, ale moje chování změnilo a já se šíleně zamiloval… Tak dost Bille! Už na Annie nemysli! Nemysli na ní!!! Nebo se z toho zblázníš!L "Bille! Dávej pozor!" křičí na mě Tom a já zjistím, že jsem do někoho vrazil… "Promiň tě…" vykoktám a radši rychle mizím…
Sedíme v taxíku, který nás veze domů a já se dívám z okna… Pozoruji, co se děje venku a najednou si všimnu, že projíždíme kolem nějakého velkého domu, no spíš vily… Prohlížím si ho až můj pohled sklouzne na zahradu… Prochází se tam nějaká dívka a vypadá nějak sklesle… Nevidím jí sice od obličeje, ale stejně je poznat, že je hodně smutná… Najednou mě napadne - není to Annie? Ne, to není možný… Už z toho blázním… Vidím ji úplně všude… Tohle musí skončit…
"Ale no tak kluci, je to pro mě fakt hrozně důležitý! Prosím!" přemlouvá nás Sára. "No, pro mě to není problém, už jsme celkem dlouho nikde nevystupovali a docela dost mi to chybí, ale problém je, že Bill nikde vystupovat nechce. Od tý doby, co…" řekne Tom, ale potom se zarazí… Nechce, aby byl Bill ještě víc smutnej… "Bille, prosím! Co ti udělá jedno vystoupení? Je to pro mě vážně STRAŠNĚ důležitý!" "A proč je to tak strašně důležitý?" zeptá se Bill Sáry. "No, protože pan Bergman mi to dal na starost. Dostala jsem tak příležitost u něj pracovat. Vlastně když se to povede mám otevřený dveře ke všem těm prachatejm zazobancům a mám tak šanci se uchytit a to bych vážně straaašně moooc ráda." řekne Sára a podívá se na Billa s prosebným výrazem ve tváři…" "No, dobře… A co je to vlastně za akci?" "No, jedná se o takovej větší večírek na počest uzavření nějakého obchodu nebo co a bude to spojený s koncertem… Vlastně tam dostanou šanci nějaký začínající hvězdy a protože tam bude dost lidí mají možnost, že si jich všimne třeba nějakej hledač talentů nebo tak a potom tam budou vystupovat ještě takový jako jste vy… Tím myslím takový skupiny, zpěváky, zpěvačky, kteří už jsou známí a slavní." dokončí Sára svůj proslov a kouká na kluky. "Dobře, my to dáme vědět zbytku kapely a kdy to bude?" řekne Tom a Sára mu odpoví: "Za týden. Bude to v sobotu." "A kde to bude?" zeptá se pro změnu Bill. "V domě - no spíš vile pana Bergmana. Je to tam dost velký, takže tam bude podium a všechno… Pošlu pro vás limuzínu jo?" "Tak dobře. Příští sobotu jsme tam." řeknou kluci a podívají se na Sáru. "Tak já půjdu." řekne Sára. "Musím si ještě něco zařídit…" "Měj se Sáro, uvidíme se potom..." "Jasně Tome, potom se uvidíme. Zatím ahoj." rozloučí se Sára s Tomem a políbí ho… Potom ještě řekne: "Ahoj Bille." a odchází… Já půjdu zavolat Georgovi a Gustavovi." řekne Tom a odchází… Bill si sedne do křesla a přemýšlí…
"Annie! Annie, jsi tu???" "Jsem tady Sáro, v altánku." "Ahoj Annie, co tu děláš? Hledám tě po celým domě a ty seš zašitá tady." řekne Sára a usměje se na kamarádku. "No, to víš nemám, co dělat tak si vegetím na zahradě." odpoví Annie a snaží se Sáře úsměv oplatit, ale i když její tvář zdobí úsměv, v jejích očích je velký smutek a žal… Žal ze ztracené lásky… "Tak, co? Jak jdou přípravy té velkolepé oslavy, co se má uskutečnit příští týden? Slyšela jsem, že to máš na starost…" "Ale jo, jde to celkem dobře. Už jsem sehnala nějaký ty skupiny, zpěváky, zpěvačky… No, prostě bude to velkolepá akce a ještě tím víc větší a lepší když to mám na starost já." řekne Sára a zatváří se tak pyšně až se Annie rozesměje. "No, co je? Nevěříš mi snad? Počkej příští týden… Garantuju ti, že na tuhle akci jen tak nezapomeneš." řekne Sára a zatváří se tajemně… "Že ty máš zase něco za lubem? Doufám, že náš dům zůstane celý… Nerada bych žila v zřícenině…J" "Neboj Annie, váš dům zůstane celý, dokonce i zahrada by to měla přežít." "Jo tak měla jo? No, doufám, že to přežije určitě. Mám tohle místo moooc ráda takže tě prosím, aby zůstalo v celku ju?" "Dobře. Slibuju, že tvého altánku se ani nedotknu." řekne Sára a rozhlédne se kolem… Ani se nedivím, že to tu má Annie ráda. Je to tu krásné… Je tu cítit klid a mír… Přesně to, co Annie potřebuje… Neboj se Annie… Však ty nalezneš své ztracené štěstí a já ti v tom pomůžu… Pomůžu ti, abys byla šťastná… "Sáro? Halóó, nespi!" "Promiň trošku jsem se zamyslela." řekne Sára a potom ještě dodá: "No nic. Už budu muset jít… Musím ještě za tvou matkou a otcem abych se s nimi domluvila ještě na pár věcech ohledně toho večírku…" "Tak se měj Sáro a zase brzy přijď. Stýskalo se mi po tobě…" "Neboj, přijdu, co nejdřív… "Dobře, ahoj." "Ahoj Annie." Dívám se za Sárou jak odchází a najednou před sebou vidím věci, které se staly před čtyřmi měsíci… Ty krásné chvíle, co jsem prožívala s Billem… Ale potom i ty okamžiky, které byly jedny z nejhorších v mém životě… Znovu cítím ten pocit, který mě naplňoval když se letadlo zvedlo a odnášelo mě pryč… V očích se mi objeví slzy… Ne, Annie! Nemysli na to! Nemysli na Billa! Musíš na něj zapomenout… Vymazat ho ze srdce… I když to je zřejmě nemožné, protože Bill je hluboko v mém srdci a už tam zůstane… Navždy…
Market
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama