Hodlá mi přikazovat, co budu dělat a já to budu bez odporu plnit… To se, ale plete! Já nejsem ani jeho majetek ani zaměstnanec!
"Sáro? Můžu s tebou mluvit?" "Jo jasně, že jo. Děje se něco?" odpoví mi Sára a podívá se na mě. "No… Vlastně jo…" "Tak to vyklop." pobídne mě Sára když vidí mé váhání… "No víš já… Asi jsem se zamilovala…" Fakt? No, tak to je skvělý, ne?" "No, to bych právě neřekla… Mám pocit, že by nemělo cenu začínat vztah když vím, že se mám vdávat… ta svatba je sice daleko, ale znáš mého otce ten mi nedovolí chodit s… s Billem… když mě zasnoubil… já… nevím, co mám dělat…" řeknu Sáře a čekám, co mi na to řekne… "Víš, co si myslím? Měla by si to aspoň zkusit. Já si myslím, že v tom nejsi sama. Stačí se na vás podívat, Annie a je vidět, že si nejste lhostejní. Podívej, ta svatba je daleko, ty se vdávat nechceš a nemůžeš vědět jak to všechno dopadne a i kdyby sis Cheranda nakonec vzala, což si, ale myslím, že se nestane, proč by sis měla odpírat lásku? Buď šťastná, Annie. Užívej si dokud můžeš. Nemá cenu bránit se lásce zvlášť ne kvůli tvému otci… Přemýšlej o tom, Annie." řekne Sára zvedne se z křesla, ve kterém dosud seděla a nechá mě samotnou… Posadím se na její místo a přemýšlím… Po chvíli dojdu k závěru, že má Sára pravdu… Musím si promluvit s Billem… Musím to s ním vyřešit a… Najednou mě vyruší nějaké hlasy… Do obýváku vejde Sára s Ralfem a Tomem. "Annie, půjdeme se projít. Jenom tady kousek, protože dnes nemá cenu pouštět se na nějaké větší výpravy… To si necháme na zítra. Jestli chceš jít s námi běž se převléknout a vyrazíme." řekne Sára a čeká, co odpovím. "Jo jasně, že půjdu s vámi. Převléknu se a hned jsem tady." Jdu po schodech nahoru až dojdu do svého pokoje - no do svého, spíš do toho, kde mě ubytovali…J Ještě, že už jsem si stihla vybalit… Otevřu skříň a vytáhnu z ní rifle. Jsou už trochu obnošené, ale to nevadí alespoň nebude vadit když je někde zamažu nebo třeba roztrhnu… Tričko si nechám to, které jsem měla na sobě předtím, kolem pasu si uvážu mikinu a obuju si botasky… Tak můžu jít… Když dojdu do obýváku už tam všichni jsou a čekají na mě… Podívám se na Billa a zjistím, že se na mě taky dívá… "Tak můžeme vyrazit." řekne Ralf a jde ke dveřím. Sára s Tomem jdou za ním… Už jsme zůstali jenom já a Bill… Ještě chvíli se na sebe s Billem díváme, potom se otočím a jdu ven…
"To už pro dnešek stačí, ještě se mrkneme na jedno místo, které máme při cestě a půjdeme zpátky. Už takhle jsme to dost protáhli. Sandy na nás už určitě čeká s večeří…" "Bylo to fakt super Ralfe. Už jsem úplně zapomněla jak je to tu krásné…" "No, to se ani nedivím. Je to pěkně dávno, co jsi tu byla naposledy, Sáro." "Já vím Ralfe, ale to víš nebyl čas, ale teď jsem si ho konečně udělala a přijela se na vás podívat a věř, že mě odtud jen tak někdo nedostane." řekne Sára a směje se společně s Ralfem. Ti dva si spolu povídají celou cestu. Občas se do jejich hovoru zapojí Tom. Akorát já s Billem mlčíme… Oba jsme ponoření do svých myšlenek… Občas můj pohled zalétne k němu a většinou se setkám s tím jeho… Jdeme stále dál a po chvíli uslyším nějaké šumění… Co to je? Za chvíli dojdeme na místo, které mi doslova vyrazí dech… Stojíme na nějakém palouku a všude kolem nás jsou vodopády… Velké, malé, střední… Je jich strašně moc… Rozhlížím se kolem sebe a snažím se vnímat všechnu tu nádheru… Fascinovaně sleduji jeden z mnoha vodopádů. Vodu, která právě stéká po skalách, pomalu dopadá dolů a roztříští se v jednom z mnoha jezírek… Bože, to je nádhera! Je to nepopsatelně krásné místo… Bohužel se nesmíme moc dlouho zdržovat… "To je škoda, že tu nemůžeme být déleL" řeknu smutně a Ralf řekne: "Neboj Annie, určitě se sem ještě podívámeJ" "Tak to jsem ráda." Ještě chvíli jdeme a potom dorazíme zpátky k domu… Jakmile vejdeme dovnitř přiřítí se k nám Sandy a spustí na Ralfa: "Co tě to napadlo tahat je tak dlouho venku?! A ještě k tomu pěšky?! Mohli jste si vzít aspoň džíp!" "Ale no tak, Sandy vždyť víš, že některá místa je lepší projít pěšky. Ralf to myslel dobře a navíc - to já jsem ho přesvědčila, aby toho s námi prošel, co nejvíc." řekne Sára milým hlasem k tomu připojí úsměv, kterému se prostě nedá odolat, a tak Sandy řekne jenom: "No, tak dobře no. Pojďte se najíst a potom se běžte osprchovat a odpočinout si. Musíte být utahaní."
--------------------------------Bill-------------------------------
Vylezu z vany, omotám okolo sebe ručník a jdu do pokoje. Otevřu skříň a hledám v ní pyžamo, protože jsem celkem unavený tak si půjdu lehnout. Najednou mě, ale něco napadne… Hodím na sebe nějaký tričko a kalhoty, obuju se a jdu pryč… Jdu po chodbě až se zastavím u jedněch dveří… Zaťukám na ně a čekám nějakou odezvu… Nic. Zaklepu teda znovu a hlasitěji a po chvíli to zkusím ještě jednou. Když se stále nic neozývá vezmu za kliku a otevřu. Vevnitř je tma, šmátrám rukou po stěně až narazím na vypínač. Rozsvítím a spatřím Annie, která leží v posteli a pravidelně oddechuje. Jdu blíž k ní a sednu si na kraj postele. Je vážně nádherná… Chvíli se na ní jen tak dívám a potom neodolám a pohladím ji po tváři. "Miluju tě, Annie." zašeptám. Počkat, co jsem to řekl??? Já, že ji miluju??? Chvíli o tom přemýšlím a potom si uvědomím, že je to opravdu tak… Zvedám se, že půjdu, ale najednou uslyším: "Bille? Co tu děláš?" Otočím se, zadívám se na Annie a vidím, že se probouzí, sedne si a ospale mžourá… Jdu k nočnímu stolku a rozsvítím lampičku, potom vypínačem zhasnu lustr a sednu si zpátky na postel. "Díky." řekne Annie. Potom se na mě podívá a zopakuje svojí otázku: "Co tady děláš, Bille?" "Přišel jsem za tebou. Musíme si promluvit, Annie." "Bille, já… chtěla bych se ti omluvit za to jak jsem se chovala na té lodi…" řekne Annie a podívá se mi do očí a potom svůj pohled zase sklopí… I za ten krátký okamžik, kdy mi hleděla do očí jsem si všiml smutku, který v nich byl… Ale už nebyla tak smutná jako předtím… Z jejích očí vymizelo to zoufalství, které jsem v nich viděl na lodi… "Annie…" zašeptám a přisednu si blíž k ní… Když jsem těsně u ní uchopím jí jemně za bradu a donutím jí tak podívat se mi do očí… Blížím se k ní čím dál víc a chci jí políbit… Po chvíli jsme od sebe vzdáleni pouhých pár centimetrů, pohladím ji po vlasech a poté přitisknu své rty na její a políbím jí… Je to tak krásné… A je to jiné než na lodi… Teď vím, že ji miluji a cítím, že Annie také nejsem lhostejný… Po nekonečně dlouhé době se odloučím od jejích rtů, pohlédnu jí do očí a tiše řeknu: "Miluju tě…" Potom se zvednu a…
Market